6 Ads 109/2011 — Nejvyšší správní soud

6 Ads 109/2011- 155 - text 6 Ads 109/2011 - 160 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci žalobce: S. M., zastoupeného Mgr. Františkem Drlíkem, advokátem, se sídlem nám. Míru 9, Šumperk, proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc, zastoupeného JUDr. Petrem Ritterem, advokátem, se sídlem Riegrova 12, Olomouc, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 3. 2011, č. j. 38 Cad 27/2005 - 95, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Ustanovenému zástupci žalobce, advokátovi Mgr. Františku Drlíkovi, se přiznává odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti v částce 960 Kč, která bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: Žalobou podanou u Krajského soudu v Ostravě se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného Krajského úřadu Olomouckého kraje, odboru sociálních věcí, ze dne 16. 9. 2005, č. j. KUOK/27743/05/OSV - DS/7025/SD - 186, o nároku na dávku sociální péče. Napadeným rozhodnutím žalovaný na základě odvolání účastníka řízení potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Zábřeh, odboru zdravotního a sociálního, ze dne 26. 7. 2005, č. j. Soc./552/5337/2005/Dv, kterým bylo rozhodnuto nepřiznat žalobci dávku sociální péče, a to po provedeném řízení podle příslušných ustanovení zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů, a v souladu s ustanovením § 40a zákona ČNR č. 114/1988 Sb., o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, podle § 90 odst. 1 a § 94 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, podle §§ 1 až 4 a § 7 odst. 1 a 2 zákona ČNR č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, ve znění pozdějších předpisů, a podle § 2, § 3 a § 6 zákona č. 463/1991 Sb., o životním minimu, ve znění pozdějších předpisů, a nařízení vlády č. 664/2004 Sb., kterým se zvyšují částky životního minima, a odvolání zamítl. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 21. 3. 2011, č. j. 38 Cad 27/2005 - 95, žalobu směřující proti rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje ze dne 16. 9. 2005, č. j. KUOK/27743/05/OSV - DS/7025/SD - 186, zamítl, neboť neshledal nezákonnost napadeného rozhodnutí žalovaného. Krajský soud v Ostravě vycházel z následujícího skutkového stavu: Dne 7. 7. 2005 žalobce podal žádost o přiznání dávky sociální péče od 1. 12. 2003. Městský úřad Zábřeh, odbor zdravotní a sociální, rozhodnutím ze dne 26. 7. 2005, č. j. Soc./552/5337/2005/Dv, rozhodl nepřiznat žalobci dávku sociální péče z důvodu, že jej v souladu se zákonem ČNR č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o sociální potřebnosti), který upravoval do 31. 12. 2006 poskytování dávek sociální péče, nelze považovat za občana sociálně potřebného a dále proto, že na výzvu správního orgánu neosvědčil skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku sociální péče, její výši a výplatu. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce odvolal. Žalovaný Krajský úřad Olomouckého kraje ve svém rozhodnutí ze dne 16. 9. 2005, č. j. KUOK/27743/05/OSV - DS/7025/SD - 186, odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Zábřeh, odboru zdravotního a sociálního, ze dne 26. 7. 2005, Soc./552/5337/2005/Dv, kterým bylo rozhodnuto nepřiznat žalobci dávku sociální péče žalovanému, zamítl. Žalovaný vycházel z toho, že žalobce požádal dne 7. 7. 2005 o přiznání dávky sociální péče od 1. 12. 2003. Od 2. 12. 2003 byla rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení zastavena výplata částečného invalidního důchodu žalobci, jelikož se nepodrobil vyšetření svého zdravotního stavu, přestože byl na možnost zastavení výplaty důchodu upozorněn. Okresní správou sociálního zabezpečení v Šumperku bylo potvrzeno sdělením ze dne 15. 7. 2005, že žalobce nepožádal dosud o uvolnění výplaty částečného invalidního důchodu, ani se nepodrobil lékařskému vyšetření. Rozhodnutím Úřadu práce v Šumperku byl od 1. 10. 2004 žalobce vyřazen z evidence uchazečů o zaměstnání z důvodu, že je od srpna 2001 uznán plně invalidní, ale odmítl podat žádost o plný invalidní důchod. Žalobce po podání žádosti o dávku sociální péče byl vyzván dne 8. 7. 2005 prvoinstančním orgánem k osvědčení skutečností rozhodných pro nárok na dávku sociální péče, její výši a výplatu, a to do osmi dnů od doručení výzvy a současně byl upozorněn na následky neuposlechnutí výzvy. Rovněž byl vyzván, aby se vyjádřil k podkladům rozhodnutí. Žalobce písemnost převzal 13. 7. 2005 a reagoval na ni písemností z 14. 7. 2005, avšak skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku sociální péče neosvědčil a rovněž nevyužil možnosti seznámit se před vydáním rozhodnutí s jeho podklady. Dne 19. 7. 2005 bylo provedeno pracovnicí prvoinstančního orgánu sociální šetření v místě bydliště žalobce, jenž nebyl zastižen doma, předcházející pokus o šetření provedený dne 31. 5, 2005 byl rovněž neúspěšný. Při posledním šetření v místě bydliště žalobce dne 23. 3. 2005 při opakované žádosti žalobce o dávku sociální péče byl sice žalobce zastižen doma, ale odmítl šetření umožnit s tím, že nebude nic projednávat, cokoliv sdělovat a podepisovat. Nebylo tedy možno celkově posoudit sociální a majetkové poměry žalobce, který se správním orgánem nespolupracoval, neposkytl potřebnou součinnost a neosvědčil skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku sociální péče, její výši a výplatu. V souladu s ustanovením § 1 odst. 1 a odst. 3 písm. b) zákona č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, ve znění pozdějších předpisů, nelze žalobce považovat za sociálně potřebného s ohledem na to, že si odmítá zvýšit příjem vlastním přičiněním uplatněním nároku na dávky důchodového pojištění. Žalobce nelze považovat za sociálně potřebného také podle ustanovení § 3 odst. 3 písm. a) zákona o sociální potřebnosti, neboť není v pracovním nebo obdobném vztahu ani nevykonává samostatnou výdělečnou činnost a není veden v evidenci uchazečů o zaměstnání a současně není občanem uvedeným v § 1 odst. 5 citovaného zákona. S odkazem na ust. § 7 citovaného zákona o sociální potřebnosti bylo poukázáno na to, že žalobce odmítá spolupracovat se správním orgánem, v důsledku čehož není možné posoudit jeho sociální potřebnost a tedy i nárok na dávku sociální péče. Žalovaný při svém rozhodnutí potvrdil v odvolacím řízení rozhodnutí o zamítnutí žádosti žalobce o přiznání dávky sociální péče od 1. 12. 2003. Na základě takto zjištěného skutkového stavu dospěl Krajský soud v Ostravě k závěru o nedůvodnosti podané žaloby. Soud vzal za prokázané, že žalobce nesplňuje kritéria stanovená pro závěr, že je osobou sociálně potřebnou. Správní orgán prvého stupně v souladu se zákonem rozhodl o zamítnutí nároku na dávku sociální péče. Žalovaný rovněž v souladu se zákonem rozhodnutí správního orgánu prvého stupně na základě podaného odvolání zamítl a rozhodnutí potvrdil. Správní orgány rozhodly v souladu se zákonem o zamítnutí žádosti žalobce o přiznání dávky sociální péče. Soud proto v tomto ohledu uzavřel, že neshledal nezákonnost napadeného rozhodnutí žalovaného, a proto žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 9. 2005, č. j. KUOK/27743/05/OSV - DS/7025/SD - 186, zamítl. Včas podanou kasační stížností žalobce (dále též „stěžovatel“) brojí proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 3. 2011, č. j. 38 Cad 27/2005 - 95. V podání téměř nečitelného obsahu stěžovatel namítl, že rozsudek byl vynesen v jeho nepřítomnosti a byl vydán vyloučenou soudkyní Krajského soudu v Ostravě, rozhodnutí jsou pouze opisována, soud se neřídí právním názorem a závaznými pokyny Nejvyššího správního soudu. Kasační stížnost je podávána podle § 103 odst. 1 písm. a), b), c) a d) s. ř. s. a podle § 104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. Dále stěžovatel uvedl, že soud porušil stěžovatelova práva zaručená Ústavou ČR - čl. 3, čl. 4, čl. 10 a čl. 96 odst. 2 a Listinou základních práv a svobod - čl. 1, čl. 3 odst. 3, čl. 6 odst. 1, čl. 10 odst. 1, čl. 30 odst. 1 a 2, čl. 36 odst. 2, čl. 37 odst. 2 a čl. 38 odst. 2. Současně stěžovatel požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení „jeho“ advokáta Mgr. Františka Drlíka pro řízení o kasační stížnosti. Usnesením krajského soudu č. j. 38 Cad 27/2005 - 39 ze dne 10. 2. 2010 byl žalobci pro řízení o žalobě ustanoven zástupcem advokát Mgr. František Drlík, jenž žalobce zastupuje i v řízení o kasační stížnosti. Ustanovený zástupce byl usnesením krajského soudu ze dne 7. 6. 2011, č. j. 38 Cad 27/2005 - 139, vyzván k doplnění podání ve věci kasační stížnosti stěžovatele směřující proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 3. 2011, č. j. 38 Cad 27/2005 - 95, a uvedení v jakém rozsahu a z jakých důvodů je kasační stížnost podávána a kdy bylo stěžovateli napadené rozhodnutí doručeno. Ustanovený zástupce k výzvě sou