6 Ads 23/2011 — Nejvyšší správní soud

6 Ads 23/2011- 60 - text 6 Ads 23/2011 - 66 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Kateřiny Šimáčkové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci žalobce: M. R., zastoupeného Mgr. Davidem Černým, advokátem, se sídlem Horní náměstí 365/7, Olomouc, proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 8. 2009, sp. zn. KÚOK/77045/2009/OSV-SP/7204, č. j. KUOK 84265/2009, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka Olomouc, ze dne 10. 1. 2011, č. j. 73 Cad 7/2009 - 31, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Ustanovenému zástupci žalobce, Mgr. Davidu Černému, advokátovi, se sídlem Horní náměstí 365/7, Olomouc, s e p ř i z n á v á odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 960 Kč, která je splatná do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku z účtu Nejvyššího správního soudu. Odůvodnění: Žalobce se kasační stížností domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočky Olomouc, ze dne 10. 1. 2011, č. j. 73 Cad 7/2009 - 31. Tímto rozsudkem krajský soud zamítl žalobu proti rozhodnutí žalovaného o zamítnutí žádosti o mimořádnou okamžitou pomoc na úhradu nezbytného jednorázového výdaje, ročního poplatku za odvoz tuhého komunálního odpadu. Ze spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že žalobce podal dne 1. 7. 2009 žádost o poskytnutí mimořádné okamžité pomoci na úhradu nezbytného jednorázového výdaje spojeného s úhradou poplatku za smetné na rok 2009 na Magistrátu města Přerova, odbor sociálních dávek (dále jen „správní orgán I. stupně“). Součástí protokolu o jednání z téhož dne bylo poučení žalobce o jeho právech a povinnostech v průběhu řízení. Dne 9. 7. 2009 správní orgán I. stupně rozhodnutím č. j. 47563/2009/PRR nepřiznal požadovanou dávku, což odůvodnil odkazem na rozhodnutí o jiné dávce pomoci v hmotné nouzi, příspěvku na živobytí, v němž tentýž správní orgán považoval příjem žalobce a s ním společně posuzovaných osob za dostačující k zabezpečení všech nezbytných potřeb. Žalobce v odvolání proti tomuto rozhodnutí konstatoval, že s ohledem na § 82 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, nebude uvádět konkrétní rozpory (pozn. NSS: toto ustanovení obsahuje mimo jiné zásadu, že „[n]ení-li v odvolání uvedeno, v jakém rozsahu odvolatel rozhodnutí napadá, platí, že se domáhá zrušení celého rozhodnutí“). Ve správním spisu se kromě odvolání nachází potvrzení o tom, že u Okresního soudu v Přerově bylo vedeno řízení o způsobilosti žalobce k právním úkonům, o němž nebylo ke konci srpna 2009 rozhodnuto (konkrétně je ve spisu založeno usnesení č. j. 0 Nc 932/2008 - 20, jímž soud ustanovil žalobci k ochraně jeho práv opatrovníka pro řízení před okresním soudem, a č. j. 0 Nc 932/2008 - 94, jímž ukládá znalci zodpovědět některé otázky týkající se duševního stavu žalobce). Správní orgán I. stupně ve svém vyjádření k odvolání konstatoval, že žalobce v žádosti o dávky pomoci v hmotné nouzi uvedl, že doposud nebyl pravomocně omezen ve způsobilosti k právním úkonům ani jí nebyl zbaven. Žalovaný odvolání žalobce zamítl rozhodnutím ze dne 27. 8. 2009, sp. zn. KÚOK/77045/2009/OSV-SP/7204, č. j. KUOK 84265/2009, v němž potvrdil správnost závěru o nepřiznání požadované dávky a neshledal ani jiné důvody pro zrušení nebo změnu rozhodnutí. Nejvyšší správní soud konstatuje, že ve správním spisu je založeno sdělení opatrovníka žalobce ve věci způsobilosti k právním úkonům JUDr. K. H., z jehož obsahu vyplývá, že znalec ustanovený v řízení před okresním soudem dospěl k závěru, že stěžovatel netrpěl v srpnu 2009 (tedy ani v době napadeného rozhodnutí) žádnou duševní poruchou. Toto sdělení bylo sepsáno dne 16. 12. 2009. Uvedené rozhodnutí žalobce napadl žalobou, v níž tvrdil, že (a) správní orgány měly povinnost ustanovit mu opatrovníka k ochraně práv, že (b) správní orgány porušily svou povinnost poučit jej o jeho právech a povinnostech v řízení za situace, kdy to bylo vzhledem k jeho osobním poměrům potřebné a že (c) ve správním řízení nebyly předloženy dostatečné podklady pro rozhodnutí o dávce na úhradu mimořádného jednorázového nákladu. Krajský soud rozsudkem ze dne 10. 1. 2011, č. j. 73 Cad 7/2009 - 31, žalobu zamítl. Námitku, že žalovaný a správní orgán I. stupně měli ustanovit žalobci opatrovníka, krajský soud považoval za nedůvodnou, neboť konečný výsledek řízení o osobním stavu žalobce ukázal, že žalobce nebyl stižen duševní poruchou, která by zastoupení opatrovníkem vyžadovala. Krajský soud nepřisvědčil ani tvrzení, že žalobce nebyl ve správním řízení dostatečně poučen. Pokud jde o dostatečnost podkladů, krajský soud se ztotožnil s postupem, jakým správní orgány obou stupňů postupovaly při posouzení této žádosti, ačkoliv výpočet je uveden teprve v odvolacím rozhodnutí a není úplně přesný. Toto pochybení nemělo vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí vzhledem k tomu, že krajský soud se ztotožnil se závěrem žalovaného, že žalobce se nenacházel v hmotné nouzi. Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost, v níž brojí proti závěrům krajského soudu o tom, že byl ve správním řízení dostatečně poučen a že nebyly dány důvody pro ustanovení opatrovníka. Tím, že bylo vedeno řízení ve věci způsobilosti stěžovatele k právním úkonům, vznikly pochybnosti o jeho způsobilosti hájit svá práva, což mělo vést správní orgán k opatřením zajišťujícím účinnou ochranu práv žalobce. Pokud mu žalovaný neustanovil opatrovníka, měl podle stěžovatele řízení o dávce přinejmenším přerušit a vyčkat výsledku řízení před okresním soudem týkajícím se jeho způsobilosti k právním úkonům. Žalovaný navrhuje kasační stížnost zamítnout a trvá na tom, že nepochybil, když stěžovateli neustanovil opatrovníka a že stěžovatel byl dostatečně poučen. Kromě toho, že si žalovaný podle § 57 odst. 1 písm. c) správního řádu nemohl učinit úsudek o otázkách osobního stavu, a tím ani nemohl ustanovit opatrovníka, z výsledku soudního řízení ve věci způsobilosti k právním úkonům vyplývá, že stěžovatel nebyl stižen žádnou duševní poruchou. Nejvyšší správní soud nejprve posoudil přípustnost podané kasační stížnosti. Konstatoval, že je podána včas (§ 106 odst. 2 s. ř. s.), osobou oprávněnou (§ 102 s. ř. s.) a z důvodu nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předchozím řízení podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Obě námitky stěžovatel uplatňoval již v řízení před krajským soudem, proto jsou přípustné i podle § 104 odst. 4 s. ř. s. Nejvyšší správní soud neshledal ani jiné důvody nepřípustnosti, a přistoupil tedy k přezkumu usnesení krajského soudu, vázán rozsahem kasační stížnosti a v ní uvedenými důvody (§ 109 odst. 2 a 3 s. ř. s.). Kasační stížnost je nedůvodná. Nejprve se Nejvyšší správní soud zabýval námitkou týkající se nedostatečného poučení stěžovatele. Tuto námitku stěžovatel rozvádí tak, že správní orgán I. stupně porušil § 4 odst. 2 správního řádu. Poučení mu bylo poskytnuto opožděně v takové fázi řízení, kdy již nemohl řádně uplatnit svá práva. Z listin prokazujících splnění poučovací povinnosti navíc není seznatelné, v jakém rozsahu se mu poučení dostalo. Tím, že krajský soud tento nedostatek neodhalil, je jeho rozhodnutí nezákonné. Podle § 4 odst. 2 správního řádu „[s]právní orgán v souvislosti se svým úkonem poskytne dotčené osobě přiměřené poučení o jejích právech a povinnostech, je-li to vzhledem k povaze úkonu a osobním poměrům dotčené osoby potřebné.“ Nejvyšší správní soud důležitost poučení ze strany správních orgánů ve své rozhodovací činnosti opakovaně zdůraznil: „poučovací povinnost (…) je projevem ústavně zakotveného práva na právní pomoc, podle kterého má každý právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení. Poučovací povinnost správního orgánu znamená především povinnost poskytnout dotčeným osobám poučení o právech a povinnostech vyplývajících z právních předpisů upravujících řízení před správními orgány. Poučovací povinnost týkající se otázek hmotného práva má své místo právě v řízeních, jejichž předmětem jsou sociální dávky (…), a to za předpokladu dodržení zásady rovnosti účastníků řízení a nestranného přístupu k nim.“ (rozsudek ze dne 26. 8. 2008, č. j. 6 Ads 57/2007 - 42, dostupný na www.nssoud.cz). Námitka nedostatečného poučování byla v žalobě uplatněna ve velmi obecné rovině, stěžovatel uvedl pouze, že správní orgán mu neposkytl dostatečné poučení, ač vzhledem k jeho osobním poměrům bylo takové poučení potřebné. Krajský soud kromě toho, že konstatoval obecnost této námitky, shrnul, že rozhodnutí vydaná ve správním řízení obsahovala potřebná poučení o opravných prostředcích i o řízení ve věci. S úvahou krajského soudu se Nejvyšší správní soud ztotožňuje. Správní spis obsahuje podrobné poučení o právech a povinnostech vyplývajících stěžovateli ze zákona č. 111/2006