8 Aps 3/2011 — Nejvyšší správní soud

8 Aps 3/2011- 256 - text 8 Aps 3/2011 - 262 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobce: Ing. arch. M. S., zastoupen Mgr. Michalem Trkalem, advokátem se sídlem Matoušova 12, Praha 5, proti žalovaným: 1) Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, 2) Ministerstvo pro místní rozvoj, se sídlem Staroměstské nám. 6, Praha 1, proti rozhodnutím ministra vnitra ze dne 13. 12. 2006, čj. VS-229/RK/3-2006 a ze dne 30. 7. 2007, čj. VS-161/RK/3-2007, a o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem Ministerstva pro místní rozvoj, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2010, čj. 7 Ca 301/2007  218, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalobce n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovaným s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. IV. Ustanovenému zástupci stěžovatele Mgr. Michalu Trkalovi s e p ř i z n á v á odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti ve výši 2400 Kč, která mu bude uhrazena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. O d ů v o d n ě n í : I. [1] Ministr vnitra rozhodnutím ze dne 13. 12. 2006, čj. VS-229/RK/3-2006, zrušil rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále též „žalovaný 1)“) ze dne 31. 7. 2006, čj. OPS-1093/2006, kterým byla podle § 34 odst. 2 zákona č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů (dále jen „zákon 312/2002 Sb.“), zamítnuta žádost žalobce o uznání rovnocennosti jeho vysokoškolského vzdělání ve studijních oborech Architektura a urbanismus na Fakultě architektury a Pozemní stavby na Fakultě stavební ČVUT v Praze, a to pro kvalifikaci zvláštní odborná způsobilost pro správní činnost „územní plánování“ - zvláštní část. [2] Ministerstvo vnitra novým rozhodnutím ze dne 27. 3. 2007, čj. OPS-42/2007, zamítlo žádost žalobce o uznání rovnocennosti jeho vysokoškolského vzdělání pro kvalifikaci zvláštní odborná způsobilost pro správní činnost „územní plánování“ - zvláštní část a vzdělávání vedoucích úředníků – obecná část. Ministr vnitra rozhodnutím ze dne 30. 7. 2007, čj. VS161/RK/3-2007, zamítl rozklad žalobce proti uvedenému rozhodnutí. II.1 [3] Obě rozhodnutí ministra vnitra napadl žalobce žalobou. Žalobce současně podal žalobu na ochranu před nezákonným zásahem Ministerstva pro místní rozvoj (dále též „žalovaný 2)“) spočívajícím ve vydání nezákonné písemnosti ze dne 3. 7. 2006 (žalobcem označené jako stanovisko 1), v odepření možnosti nahlédnout žalobci do správního spisu při telefonickém rozhovoru dne 7. 8. 2006, ve vyjádření ze dne 14. 8. 2006, čj. 30003/2006-61 (žalobcem označené jako stanovisko 1b), v nesprávném sdělení k stížnosti žalobce na nesprávný úřední postup ze dne 5. 10. 2006, čj. 31038/2006-81, ve vyjádření ze dne 22. 2. 2007, čj. 1967/2007-81 (žalobcem označené jako stanovisko 2), a ve stanovisku ze dne 12. 4. 2007, čj. 14511/2007-81 (žalobcem označené jako stanovisko 3). [4] Ve velmi obsáhlé žalobě v rozsahu 136 stran žalobce nejprve obšírně vylíčil průběh celého řízení předcházejícího podání tří předmětných žalob. Řízení před žalovaným 1) probíhalo v rozporu se zásadami správního řízení. Žalobce shledal, že ministr vnitra, resp. Ministerstvo vnitra, v jeho věci pochybil při dožádání dalšího správního orgánu bez vydání usnesení, přičemž dožádaný správní orgán nebyl ve věci kompetentní. Seznámení s poklady proběhlo telefonicky a nikoliv písemně, jak stanoví zákon. Rozklad žalobce nebyl zaslán žalovanému 2), v důsledku čehož zůstaly ve spisu nezákonné podklady. Součást spisu tvoří podklady od žalovaného 2), které se zcela protiprávně odvolávají na „nový“ stavební zákon, který v dané době nebyl účinný. Spis byl doplňován, aniž byly písemnosti uváděny v soupisech a aniž by je měl žalobce včas k dispozici. Stanoviska 1b a 2 byla vydána po vydání samotného rozhodnutí. Správní orgán překročil lhůtu pro vydání rozkladu. [5] V žalobě proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 13. 12. 2006, čj. VS-229/RK/3-2006, kterým bylo zrušeno rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 31. 7. 2006, čj. OPS-1093/2006, žalobce namítl, že postup správních orgánů byl v rozporu se zásadami správního řízení. Proces vydávání obou správních rozhodnutí byl stižen vadami, a nezákonná jsou i samotná rozhodnutí. [6] V žalobních bodech, v nichž se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí ministra vnitra ze dne 30. 7. 2007, čj. VS-161/RK/3-2007, žalobce namítl, že ve spisu chybí usnesení o dožádání. Takové usnesení mu mělo být i doručeno. Řízení o jednotlivých žádostech měla být sloučena. Rozhodnutí žalovaného 1) i ministra vnitra je v rozporu se zákonem také proto, že obsah a rozsah vzdělání žalobce stačí pro uznání předmětných zkoušek zvláštní odborné způsobilosti. To dokládá žalobcův rozbor otázek ke zkouškám zvláštní odborné způsobilosti. Žalobce shledává vadu řízení v tom, že rozklad ani stížnost na nečinnost nebyl postoupen ministrovi vnitra, ale toliko rozkladové komisi. Rozklad nebyl na základě 152 odst. 4 a § 149 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb. správního řádu (dále jen „správní řád“) postoupen ani žalovanému 2). Ministr vnitra ve svém rozhodnutí toliko převzal odůvodnění správního orgánu prvního stupně. [7] Žalobce zdůraznil, že žádal pouze o vydání osvědčení o rovnocennosti vzdělání ke zvláštní, nikoliv obecné, části zkoušky. Odůvodnění neuznání rovnocennosti vzdělání nesplněním kvalifikačních požadavků k výkonu územně plánovací činnosti tím, že žalobce není kvalifikován k výkonu územně plánovací činnosti, je nelogické, neboť žalobce nežádal o výkon územně plánovací činnosti. Taktéž není správná argumentace vyhláškou č. 511/2002 Sb., protože sama skutečnost, že nějaký obor není ve vyhlášce uveden, neznamená, že takový obor neobsahuje znalosti a dovednosti v oblasti řízení úředníků obsažené ve vzdělávacím programu vedoucích úředníků. [8] Další obsáhlou část žaloby tvořily body směřující proti tvrzenému nezákonnému zásahu Ministerstva pro místní rozvoj. I tento správní orgán postupoval v rozporu se zásadami správního řízení. Žalobce se domáhal zejména zrušení uvedených čtyř stanovisek Ministerstva pro místní rozvoj. Především jim vytkl, že se stále opakují a všechna jsou v rozporu se zákonem, neboť byla vydána mimo pravomoc i působnost příslušného Odboru územního plánování Ministerstva pro místní rozvoj. Stanoviska byla vydána, aniž bylo vydáno usnesení o dožádání podle § 13 správního řádu. Tvrzení obsažená ve stanoviscích jsou někdy správná, žalobce ovšem poškozují, někdy jsou však lživá a odkazují na neúčinnou legislativu. Stanoviska byla často doplňována do spisů vedených Ministerstvem vnitra bez vědomí žalobce. Žalobci nebylo umožněno se seznámit s danými podklady a ani se k nim vyjádřit ještě před jeho vydáním. Žalobci bylo odepřeno nahlédnout do příslušného spisu. Žalovaný 2) ignoroval stížnosti žalobce, proto také nepostupoval správně při jejich vyřizování. [9] Podle žalobce jsou dožádané úřední osoby, konkrétně Ing. arch. M. T., CSc. a Ing. T. S., podjaté a ve střetu zájmů. Dožádané osoby překračují své pravomoci i svou působnost a žalobci záměrně a opakovaně škodí. II.2 [10] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 12. 2010, čj. 7 Ca 301/2007 – 218, rozhodnutí ministra vnitra ze dne 30. 7. 2007, čj. VS-161/RK/3-2007, zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (výrok I.). Žalobu proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 13. 12. 2006, čj. VS-229/RK/3-2006, odmítl (výrok II.). Soud také odmítl žalobu na ochranu před nezákonným zásahem Ministerstva pro místní rozvoj (výrok III.). [11] Městský soud při hodnocení důvodnosti žaloby vycházel z § 34 odst. 1 a 2 zákona č. 312/2002 Sb. Při rozhodování ve věci měl správní orgán postupovat v následující posloupnosti: určení obsahu a rozsahu vzdělání nebo jeho části získaného úředníkem v jiném studijním programu, dále určení obsahu a rozsahu vzdělávání, o jehož uznání žadatel žádá, poté porovnání obsahu a rozsahu získaného a uznávaného vzdělání a nakonec hodnocení důkazů předložených žadatelem. [12] Rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 27. 3. 2007, čj. OPS-42/2007, jímž byla zamítnuta žádost žalobce o uznání rovnocennosti jeho vysokoškolského vzdělání, vycházelo z vyjádření Ministerstva pro místní rozvoj ze dne 22. 2. 2007, čj. 1967/2007-81. Ministerstvo vnitra toto stanovisko převzalo. K rozhodnutí o žádosti o uznání je příslušné Ministerstvo vnitra, proto z jeho úvah o výše uvedených rozhodných skutečnostech musí také jeho rozhodnutí vycházet. V daném případě tomu tak nebylo, neboť žalovaný 1) byl pouze interpretem závěru učiněného žalovaným 2). Fakticky to bylo Ministerstvo pro místní rozvoj, které žádost žalobce z hlediska rozhodných skutečností posuzovalo, a o žádosti tak nepřímo rozhodlo. Jelikož ministr vnitra ve svém rozhodnutí pouze odkázal na závěry