9 As 11/2011 — Nejvyšší správní soud

9 As 11/2011- 74 - text 9 As 11/2011 - 81 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudkyň Mgr. Daniely Zemanové a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobkyně: Anglicko-české gymnázium AMAZON s.r.o., se sídlem Rytířská 406/10, Praha 1, zastoupené JUDr. Michaelou Šubrtovou, advokátkou se sídlem Dlouhá 16, Praha – Staré Město, proti žalovanému: Česká školní inspekce – Pražský inspektorát, se sídlem Arabská 683, Praha 6, proti inspekční zprávě žalovaného ze dne 15. 4. 2010, č. j. ČŠIA167/10-A, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2010, č. j. 5 A 197/2010  45, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Včas podanou kasační stížností brojí žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) proti usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) ze dne 7. 12. 2010, č. j. 5 A 197/2010  45, jímž byla odmítnuta žaloba, kterou se stěžovatelka domáhala zrušení inspekční zprávy České školní inspekce – Pražského inspektorátu ze dne 15. 4. 2010, č. j. ČŠIA-167/10-A, ve znění opravného usnesení. Městský soud žalobu odmítl s odůvodněním, že žalobou napadená inspekční zpráva nenaplňuje definiční znaky rozhodnutí ve smyslu § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Městský soud při rozhodování vyšel z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 2. 2006, č. j. 3 Aps 2/2005  44, z něhož vyplývá, že proti inspekční zprávě vyhotovené Českou školní inspekcí dle § 19 odst. 6 již zrušeného zákona č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství (dále jen „zákon o státní správě a samosprávě ve školství“), se nelze ve správním soudnictví bránit žalobou podle § 65 a násl. s. ř. s. Inspekční zpráva v nyní projednávané věci byla vydána na základě zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „školský zákon“). Dle městského soudu jsou však závěry uvedeného rozsudku Nejvyššího správního soudu aplikovatelné i na inspekční zprávu vydanou podle školského zákona. Předmětná inspekční zpráva obsahuje zjištěné skutečnosti z inspekční činnosti a jejich hodnocení, neobsahuje žádná opatření přijatá k nápravě a nezakládá ani závazně neurčuje práva či povinnosti. Městský soud uzavřel, že žalobou napadená inspekční zpráva není rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s., a je tak na základě § 70 písm. a) s. ř. s. vyloučena z přezkumu ve správním soudnictví. Městský soud žalobu vyhodnotil s odkazem na § 68 písm. e) s. ř. s. jako nepřípustnou a odmítl ji dle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. V záhlaví označené usnesení městského soudu napadla stěžovatelka kasační stížností, v níž brojí proti názoru městského soudu, že žaloba je nepřípustná. Stěžovatelka namítá, že inspekční zpráva je podkladem pro rozhodování jiného správního orgánu, a to mj. Magistrátu hlavního města Prahy, jakožto orgánu, který rozhoduje o odejmutí dotací. Inspekční zpráva tedy, byť zprostředkovaně, zasahuje do práv a povinností stěžovatelky. Stěžovatelka poukazuje na tu část inspekční zprávy, kde se uvádí: „Pro účely zvýšení dotací podle ustanovení § 5 zákona č. 306/1999 Sb., o poskytování dotací soukromým školám, předškolním a školským zařízením, ve znění pozdějších předpisů, je právnická osoba vykonávající činnost školy hodnocena podprůměrně.“, k čemuž konstatuje, že zcela nepochybně tak citovaná věta zakládá právo Magistrátu hlavního města Prahy odstoupit od smlouvy uzavřené na základě zákona č. 306/1999 Sb., o poskytování dotací soukromým školám, předškolním a školským zařízením, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o poskytování dotací soukromým školám“), což má nepochybný dopad do jejích práv, neboť by v případě odstoupení od smlouvy byla povinna vrátit poskytnuté finanční prostředky. Stěžovatelka uvádí, že v případě, když dle § 1 zákona o poskytování dotací soukromým školám existuje na dotaci právní nárok, musí být odejmutí dotace soudně přezkoumatelné, přičemž stěžovatelce není jasné, jakým způsobem by se měla proti inspekční zprávě bránit, když by žaloba směřující proti takové zprávě byla nepřípustná. Podle stěžovatelky nejsou závěry rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. 3 Aps 2/2005  44 aplikovatelné na právě posuzovaný případ, jelikož uvedeným rozhodnutím posuzovaná inspekční zpráva nijak nezasahovala do práv dotčeného subjektu. Stěžovatelka uvádí, že dříve nebylo v inspekčních zprávách uvedeno výsledné hodnocení škol či školských zařízení pro účely zákona o poskytování dotací soukromým školám takovým způsobem, jakým se tak stalo u právě posuzované inspekční zprávy. Odkazuje přitom na výše citovanou pasáž z inspekční zprávy o podprůměrném hodnocení školy. Stěžovatelka dále poukazuje na své jednání s Magistrátem hlavního města Prahy, který měl uvést, že závěry inspekční zprávy jsou pro něj směrodatné a neměnné a v případech školy s podprůměrným hodnocením nelze postupovat jinak než dotaci odejmout. Stěžovatelka také uvádí, že Magistrát hlavního města Prahy podle svého vyjádření neměl důvod nesouhlasit se závěry inspekční zprávy, když ani nemá prostředky k tomu, aby její závěry mohl podrobovat svému vlastnímu hodnocení. Pokud by inspekční zpráva měla mít jen hodnotící charakter a nezakládala, neměnila ani nerušila práva a povinnosti stěžovatelky, pokládá si stěžovatelka otázku, zda je možné postupovat dle § 6 odst. 4 zákona o poskytování dotací soukromým školám, který nepochybně spojuje s inspekční zprávou určité následky. Stěžovatelka ponechává na zvážení, zda obsah inspekční zprávy ve spojení s § 6 odst. 4 zákona o poskytování dotací soukromým školám nepřekračuje ústavní meze, že „pouze zákon je zmocněn k tomu, aby omezoval práva a povinnosti“, přičemž nyní je odejmutí dotací realizováno skrze odstoupení od smlouvy, jakožto úkonu účastníka této smlouvy. Stěžovatelka současně poukazuje na fakt, že inspekční zpráva byla vydána ve znění tzv. opravného usnesení, což jistou formou rozhodnutí je, a navíc znění inspekční zprávy bylo finalizováno až poté, co vrchní školní inspektorka zamítla její námitky rozhodnutím č. j. ČŠIG-1198/10-G21. Stěžovatelka také uvádí, že u ní proběhly celkem tři inspekce ze strany České školní inspekce, přičemž pouze v inspekční zprávě v nyní projednávané věci byla hodnocena negativně. Domnívá se, že závěry této inspekční zprávy nemají oporu v provedeném šetření ani v zákoně, a navíc soudí, že inspekční zpráva mohla být ovlivněna rozsáhlou mediální kauzou, která proti ní byla počátkem roku 2010 vedena. Stěžovatelka považuje za nepřípustný stav, kdy by závěry inspekční zprávy byly podkladem pro odejmutí dotačních prostředků a tato zpráva by nemohla být podrobena soudnímu přezkumu. Z výše uvedených důvodů navrhla napadené rozhodnutí městského soudu zrušit. Ve vyjádření ke kasační stížnosti žalovaný uvádí, že inspekční zpráva je výstupem hodnotící činnosti a nerozhoduje o právech a povinnostech právnické osoby vykonávající činnost hodnocené školy či školského zařízení. Žalovaný souhlasí s tím, že inspekční zpráva je podkladem pro odstoupení od smlouvy dle § 6 odst. 4 zákona o poskytování dotací soukromým školám. Žalovaný citoval ust. § 6 odst. 4 zákona o poskytování dotací soukromým školám, přičemž v části textu tohoto zákonného ustanovení „… může krajský úřad podle charakteru nedostatků odstoupit od smlouvy…“ zvýraznil slovo „může“, a uvedl, že krajský úřad z inspekční zprávy skutečně vychází, ale zvažuje přitom i další okolnosti a podklady zjištěné od jiných orgánů, případně z vlastní činnosti. K možnosti obrany proti inspekční zprávě uvádí, že ust. § 174 odst. 13 školského zákona počítá s institutem připomínek k obsahu inspekční zprávy a následného stanoviska České školní inspekce k nim, a poukazuje na skutečnost, že v daném případě bylo vydáno i opravné usnesení dotýkající se inspekční zprávy, aby byly nedostatky v provedeném hodnocení uvedeny do souladu se zjištěními, právním stavem a kompetencemi České školní inspekce. K námitce, že dříve inspekční zprávy neobsahovaly hodnocení školy ve vztahu k zákonu o poskytování dotací soukromým školám ve formě, v jaké je uvedeno v inspekční zprávě v právě souzené věci, žalovaný konstatuje, že se tak skutečně v minulosti nedělo. Až na základě spolupráce s krajskými úřady byla do inspekčních zpráv pojata formulace v návaznosti na zákon o poskytování dotací soukromým školám, dle žalovaného nejde přitom o jiný, nový závěr. Žalovaný upozornil na skutečnost, že podprůměrné hodnocení stěžovatelky je východiskem pro § 5 odst. 3 písm. b) zákona o poskytování dotací soukromým školám, nikoli pro § 6 odst. 4 uvedeného zákona, pro který jsou určující závažné nedostatky v činnosti právnické osoby spadající pod vymezení v § 1 odst. 1 uvedeného zákona. K té části kasační stížnosti, k