1 Afs 45/2012 — Nejvyšší správní soud

1 Afs 45/2012- 38 - text 1 Afs 45/2012 - 43 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobkyně: Dražební společnost MORAVA s. r. o., se sídlem Dlouhá 4433, Zlín, zastoupené JUDr. Adamem Rakovským, advokátem se sídlem Václavská 316/12, Praha 2, proti žalovanému: Finanční ředitelství v Brně, se sídlem náměstí Svobody 4, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 10. 2010, čj. 13291/10-1507-708892, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 2. 2012, čj. 29 Af 130/2010 - 61, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á. II. Žalovaný n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalobkyni s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci [1] Žalobkyně dne 25. 6. 2008 přijala v hotovosti částku ve výši 8 milionů Kč jako úhradu části doplatku ceny dosažené vydražením za soubor nemovitostí. Při přepočtu dle kurzu aktuálního ke dni platby šlo o částku 332.295 eur, tedy částku překračující limit 15.000 eur stanovený v § 4 odst. 1 zákona č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti a o změně zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. [2] Dne 24. 3. 2010 Finanční úřad v Uherském Hradišti uložil žalobkyni pokutu ve výši 50.000 Kč. Proti rozhodnutí finančního úřadu podala žalobkyně odvolání, které žalovaný rozhodnutím uvedeným v záhlaví zamítl. [3] Žalobkyně proti tomuto rozhodnutí podala žalobu. Tu krajský soud uznal jako důvodnou. Proto v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Důvodem byla žalobní námitka, podle níž žalovaný nesprávně posoudil časovou působnost novely zákona o omezení plateb v hotovosti, provedené zákonem č. 303/2008 Sb. Nesprávně tak aplikoval na případ žalobkyně znění zákona, které k naplnění skutkové podstaty správního deliktu již nevyžadovalo zavinění. Jako důvodnou uznal krajský soud též žalobní námitku, dle které se ze strany žalobkyně nejednalo o správní delikt, jelikož zákon č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách jakožto výjimka ze zákona o omezení plateb v hotovosti hotovostní platbu v daném případě umožňoval. Konečně, soud uznal i poslední žalobní bod, podle něhož finanční úřad v rozporu s principy správního trestání neudělil trest za souběh správních deliktů. II. Shrnutí argumentů uvedených v kasační stížnosti [4] Proti výše uvedenému rozsudku podal žalovaný (dále jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost. Stěžovatel polemizuje s výkladem zákazu pravé retroaktivity. Podle něj tento zákaz neporušil, ve skutečnosti uplatnil jen tzv. retroaktivitu nepravou. Ve své druhé námitce pak tvrdí, že zákaz hotovostních plateb dopadá též na úhradu ceny dosažené vydražením. Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. [5] Žalobkyně se přes výzvu soudu ke kasační stížnosti nevyjádřila. III. Právní názor Nejvyššího správního soudu [6] Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (§ 109 odst. 2, 3 s. ř. s.), neshledal přitom vady, k nimž by musel přihlédnout i bez návrhu. [7] Nejvyšší správní soud ve shodě se stěžovateli vyhodnotil kasační námitky jako námitky podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tedy námitky tvrdící, že došlo k nezákonnosti rozhodnutí spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem. [8] Kasační stížnost není důvodná. [9] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil námitky týkající se časové působnosti zákona č. 303/2008 Sb. (III.A.). Dále pak zvážil, zda i na úhradu ceny dosažené vydražením dopadá zákaz nadlimitních hotovostních plateb (III.B.). III.A. Časová působnost novely zákona o omezení plateb v hotovosti [10] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou časové působnosti zákona č. 303/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti a o změně zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 303/2008 Sb., který stanovil objektivní odpovědnost za přijetí nadlimitní bezhotovostní platby, nabyl účinnosti dne 19. 8. 2008 (viz čl. III zákona č. 303/2008 Sb.). K hotovostní platbě došlo již 25. 6. 2008. Správní orgán přesto postupoval podle nové právní úpravy a zavinění v daném případě vůbec nezkoumal. [11] Stěžovatel zastává názor, že v případě použití novely zákona o omezení plateb v hotovosti šlo o tzv. nepravou retroaktivitu, jelikož právní norma sice reguluje právní vztahy založené v minulosti, ovšem s účinky výhradně do budoucna po nabytí účinnosti tohoto zákona. Stěžovatel odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 21/96, dle kterého u nepravé retroaktivity platí zásada obecné přípustnosti. [12] Jak krajský soud správně uvedl, z ustálené praxe NSS vyplývá, že při posuzování trestnosti správních deliktů platí podobné principy jako při posuzování trestnosti trestných činů (srov. rozsudky ze dne 13. 6. 2008, čj. 2 As 9/2008 – 77, publ. pod č. 1684/2008 Sb. NSS, ze dne 27. 10. 2004, čj. 6 A 126/2002 – 27, publ. pod č. 461/2005 Sb. NSS, resp. pro oblast deliktů podle zákona o omezení plateb v hotovosti rozsudek ze dne 23. 2. 2011, čj. 1 Afs 91/2010 – 45, publ. pod č. 2292/2011 Sb. NSS). [13] Zásada zákazu pravé retroaktivity patří ke stěžejním znakům právního státu [srov. např. nález sp. zn. Pl. ÚS 53/10, ze dne 19. 4. 2011 (119/2011 Sb.)]. Navíc nepřípustnost zpětné účinnosti trestních norem je výslovně upravena i v čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod a v čl. 7 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod. [14] Tato zásada se neuplatní, pokud je nová právní úprava pro pachatele příznivější. Tak tomu ovšem v daném případě není, jelikož novela zavedením objektivní odpovědnosti podmínky bezpochyby zpřísňuje. Může tak nastat situace, kdy subjekt bude podle nové právní úpravy zodpovědný za spáchání správního deliktu, zatímco za staré úpravy by tomu tak nebylo. [15] Nejvyšší správní soud si je plně vědom nálezu sp. zn. Pl. ÚS 21/96, ze dne 4. 2. 1997 (N 13/7 SbNU 87; 63/1997 Sb.), na který odkazuje stěžovatel. Tento nález v souladu se závěry právní teorie rozlišuje mezi retroaktivitou pravou a retroaktivitou nepravou, přičemž posledně jmenovaná je v právním státu zásadně přípustná. V daném případě se však o nepravou retroaktivitu nejedná. [16] Ve zkratce, nepravá retroaktivita reaguje na situaci, kdy určitý právní vztah vznikl před účinností nové právní úpravy, avšak tento vztah trvá i po účinnosti nové úpravy. Podle nové právní úpravy se budou posuzovat nové právní skutečnosti vyvěrající z trvajícího právního vztahu, nastalé po účinnosti nového zákona. Relevance starých právních skutečností, k nimž došlo před účinností nového zákona, se posoudí podle staré právní úpravy. [17] Na základě výše uvedeného výkladu nelze dojít k jinému závěru, než že se při zkoumání zákonnosti daného skutku měla aplikovat právní úprava účinná v době provedení platby. Právě provedení hotovostní platby je totiž právní skutečnost, která zakládá aktivaci skutkové podstaty předpokládané zákonem o omezení plateb v hotovosti. Aplikací zákona č. 303/2008 Sb. na daný případ správní orgán zpětně aplikoval novou normu na právní skutečnost nastalou za účinnosti normy dřívější. Jinými slovy tak správní orgán stanovil odpovědnost subjektu za spáchání správního deliktu podle podmínek, které byly novelou teprve později určeny. Tím došlo k jednoznačnému porušení zákazu pravé retroaktivity. O retroaktivitu nepravou by se naproti tomu jednalo například tehdy, pokud by k vydražení samotnému sice došlo za účinnosti normy staré, ale k hotovostní platbě až za účinnosti normy nové. [18] Neobstojí ani odkaz na přechodné ustanovení obsažené v čl. II zákona č. 303/2008 Sb. To stanoví, že se řízení, která nebyla pravomocně skončena před účinností tohoto zákona, dokončí podle dosavadní právní úpravy. Zde nezbývá než zopakovat, že toto ustanovení je běžným přechodným ustanovením procesního charakteru, které upravuje pouze postup v případě neskončených řízení zahájených před účinností novely. Nijak z tohoto ustanovení nevyplývá, že by v případech, kdy bylo řízení zahájeno po účinnosti novely, měla být dle nové právní úpravy hodnocena i hmotněprávní stránka věci. Jak ostatně vyplývá z výše uvedeného, takový výklad by byl zjevně protiústavní. [19] Krajský soud proto postupoval správně a tato žalobní námitka je nedůvodná. III.B. Hotovostní úhrada ceny dosažené vydražením a omezení plateb v hotovosti [20] Stěžovatel dále nesouhlasí s názorem krajského soudu, že by zákon o veřejných dražbách představoval výjimku z povinnosti podle zákona o omezení plateb v hotovosti. Tato výjimka totiž platí pouze tehdy, pokud jde o platbu, která podle zvláštního právního předpisu provedena v hotovosti být musí. Tak tomu prý v případě hrazení ceny dosažené vydražením není. P