1 As 144/2012 — Nejvyšší správní soud

1 As 144/2012- 44 - text 1 As 144/2012 - 49 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobkyně Office happy s. r. o., se sídlem Luštěnická 723, 197 00 Praha 9 – Kbely, zastoupené Mgr. Ing. Martinem Janotou, advokátem se sídlem 28. října 1727/108, 702 00 Ostrava, proti žalovanému Zeměměřickému a katastrálnímu inspektorátu v Praze, se sídlem Pod Sídlištěm 1800/9, 182 12 Praha 8, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 3. 2011, č. j. ZKI-O-38/258/2011-MR, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2012, č. j. 9 A 61/2012 – 14, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalobkyně n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci [1] Dne 24. 11. 2010 podala žalobkyně návrh na povolení vkladu vlastnického práva na základě smlouvy o převodu vlastnictví jednotky uzavřené mezi žalobkyní jako prodávajícím a Ing. J. Š. jako kupujícím k bytové jednotce č. 723/11 v budově č. p. 723 na pozemku p. č. 947 v katastrálním území Kbely, obci Praha, včetně příslušného podílu na společných částech budovy a podílu na pozemku pod budovou do katastru nemovitostí. Rozhodnutím ze dne 6. 12. 2010, č. j. V-56311/2010-101-/OU, přerušil Katastrální úřad pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště Praha (dále jen „správní orgán I. stupně“), řízení o povolení vkladu vlastnického práva. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že ohledně předmětné nemovitosti byla dne 22. 10. 2010 u Obvodního soudu pro Prahu 9 podána společností REMAI HOLDING & FINANCE S. A., usazené na Britských Panenských ostrovech, proti žalobkyni žaloba na určení vlastnického práva. Toto řízení o žalobě na určení vlastnického práva představuje dle správního orgánu I. stupně řízení o předběžné otázce, a proto bylo třeba řízení o vkladu zástavního práva přerušit dle § 64 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Odvolání žalobkyně proti tomuto rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo v záhlaví označeným rozhodnutím žalovaného zamítnuto a rozhodnutí bylo potvrzeno. [2] Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalovaného žalobu k Městskému soudu v Praze. Městský soud žalobu v záhlaví označeným usnesením odmítl dle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 68 písm. e) a § 70 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Dle městského soudu se napadeným správním rozhodnutím pouze upravuje vedení řízení, a tudíž na něj dopadá kompetenční výluka. Rozhodnutí neřeší věc samu, tj. vklad zástavního práva do katastru nemovitostí, a proto nemohla být žalobkyně dotčena na hmotných právech. Tímto rozhodnutím mohla být dotčena nanejvýš na právech procesních. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [3] Proti usnesení městského soudu podala žalobkyně včasnou kasační stížnost. Žalobkyně nesouhlasila se závěrem městského soudu, dle něhož by žalobkyně mohla být napadeným správním rozhodnutím dotčena nanejvýš na procesních právech. Rozhodnutí o přerušení vkladového řízení mělo zásadní dopad do její hmotněprávní sféry. V důsledku rozhodnutí o přerušení řízení jí totiž bylo po dobu déle než jednoho roku zamezeno nakládat s nemovitostmi v jejím vlastnictví. V důsledku vznikala žalobkyni škoda, např. ve formě smluvních pokut, bylo narušeno její cash-flow, postupně došlo k vyčerpání disponibilních zdrojů, čímž se žalobkyně dostala do úpadku, takže na sebe musela podat insolvenční návrh. Nelze tedy akceptovat závěr městského soudu, že rozhodnutí žalovaného nemělo dopad do hmotných práv žalobkyně. [4] Žalobkyně dále poukázala na rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 9 č. j. 52 C 66/2011 – 23 a č. j. 60 C 66/2011 – 16, dle nichž nelze s ohledem na faktické důsledky rozhodnutí o přerušení řízení podřadit pod pojem „úkon upravující vedení řízení“. To jen dokládá, že nahlížení na povahu rozhodnutí správního orgánu o přerušení řízení je i v judikatuře minimálně sporné, přičemž je vždy třeba s ohledem na konkrétní okolnosti zkoumat (předvídatelné) následky takového rozhodnutí. Nelze připustit, aby rozhodování správního orgánu o tom, zda řízení přeruší či nikoliv, nebylo podrobeno soudnímu přezkumu v případech, kdy rozhodnutí fakticky zasahuje hmotněprávní sféru účastníka, a to velmi zásadně. Absolutní nedůvodnost žaloby na určení vlastnického práva podané společností REMAI HOLDING & FINANCE S. A. mohl posoudit i průměrný úředník katastrálního úřadu s právním vzděláním. O nesprávnosti alibistického přístupu katastrálních úřadů svědčí i to, že mu zákonodárce do budoucna zamezil novelou zákona č. 265/1992 Sb. uzákoněním tzv. poznámky spornosti. [5] Žalobkyně závěrem navrhla, aby Nejvyšší správní soud zrušil usnesení městského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [6] Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že je nepřípustné, aby si o výsledku žaloby, kterou žalovaný považuje za předběžnou otázku, mohl udělat katastrální úřad samostatný úsudek, který by měl za následek pokračování v předmětném řízení, neboť by tím de facto suploval soudní řízení. Žalovaný dále cituje z důvodové zprávy k novele zákona č. 265/1992 Sb., kterou zmiňuje v kasační stížnosti žalobkyně. Dle důvodové zprávy má nová úprava eliminovat podávání šikanózních žalob a zároveň předejít situaci, kdy by sám úředník katastrálního úřadu rozhodoval o tom, která žaloba je šikanózní a která nikoliv. Žalovaný setrvává na svém stanovisku, že rozhodnutí správních orgánů byla vydána v souladu s právními předpisy a všemi doloženými listinami. Po doručení rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 14 C 287/2010 bylo dne 20. 9. 2012 rozhodnuto o požadovaném povolení vkladu vlastnického práva v této věci. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [7] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že kasační stížnost má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou, a není důvodné kasační stížnost odmítnout pro nepřípustnost. Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3, 4 s. ř. s.). [8] Kasační stížnost není důvodná. [9] Nejvyšší správní soud v prvé řadě poukazuje na to, že usnesení krajského soudu o odmítnutí žaloby lze napadnout kasační stížností pouze z důvodu dle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., tedy z důvodu nezákonnosti takového rozhodnutí (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004 – 98, všechna zde citovaná rozhodnutí jsou přístupná na www.nssoud.cz). Nezákonnost rozhodnutí může spočívat též v chybném posouzení právní otázky, zda je důvod pro odmítnutí žaloby dán (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 12. 2005, č. j. 6 As 4/2004 – 53). V dané věci jde o posouzení otázky, zda usnesení o přerušení správního řízení je rozhodnutím, jímž se upravuje vedení řízení, či zda se jedná o rozhodnutí ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s., které podléhá soudnímu přezkumu. [10] Dle konstantní a jednotné judikatury Nejvyššího správního soudu se rozhodnutí o přerušení správního řízení považuje za rozhodnutí, jímž se pouze upravuje vedení řízení [§ 70 písm. c) s. ř. s.]. Žaloba proti tomuto rozhodnutí je proto nepřípustná dle § 68 písm. e) s. ř. s. a musí být na základě § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. odmítnuta (viz např. rozsudek ze dne 30. 4. 2008, č. j. 3 As 64/2007 – 62, dále rozsudek ze dne 30. 1. 2009, č. j. 4 As 48/2008 – 23, rozsudek ze dne 16. 7. 2009, č. j. 1 As 48/2009 – 54, či rozsudek ze dne 26. 8. 2010, č. j. 1 As 52/2010 – 61). V rozsudku ze dne 27. 9. 2006, č. j. 6 As 20/2005 – 38, pak Nejvyšší správní soud vztáhl tento právní názor i na rozhodnutí o přerušení řízení o povolení vkladu práva do katastru nemovitostí. Městský soud tak rozhodl plně v souladu s ustálenou judikaturou. Jestliže Obvodní soud pro Prahu 9, na jehož rozhodnutí poukazuje žalobkyně v kasační stížnosti, dospěl k opačnému právnímu názoru, učinil tak nejspíše bez znalosti judikatury správních soudů. Pro závěr civilního soudu o věcné příslušnosti správních soudů k projednání žaloby proti rozhodnutí o přerušení správního řízení to však nebylo podstatné. Správní soudy svoji věcnou příslušnost k projednání žaloby nepopírají. [11] V návaznosti na argumentaci uplatněnou žalobkyní v kasační stížnosti musel soud zvážit, neexistují-li závažné důvody, pro něž by měla být shora uvedená etablovaná judikatura změněna (alespoň částečně), a věc tak postoupena dle § 17 s. ř. s. rozšířenému senátu. [12] Argumentace žalobkyně spočívá na tom, že rozhodnutím o přerušení řízení o návrhu na povolení vkladu jí bylo absolutně znemožněno jakkoliv se svým majetkem nakládat.