1 As 70/2012 — Nejvyšší správní soud

1 As 70/2012- 68 - text 1 As 70/2012 - 69 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobkyně: H. M., zastoupena JUDr. Martinem Svobodou, Ph.D, advokátem se sídlem Koliště 7, Brno, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, Mariánské nám. 2, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 10. 2006, čj. SMHMP 341015/2006/OST/Ca, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 2. 2012, čj. 10 A 267/2011-187, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalobkyně n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Podáním ze dne 27. 7. 2005 požádala žalobkyně Magistrát hlavního města Prahy (dále jen „žalovaný“) o obnovu stavebního řízení, v němž byla dodatečně povolena stavba v bytovém domě na ulici B. 2713/7, P., spočívající ve výměně vnitřní ležaté kanalizace včetně částečné změny její původní trasy. Žalobkyně tvrdila, že nesprávně nebyla zahrnuta do okruhu účastníků původního řízení. Po delším procesním vývoji nakonec Úřad městské části Praha 4, odbor stavební a dopravy (dále jen „stavební úřad“) vydal dne 9. 8. 2006 rozhodnutí čj. P4/107178/06/OST/JAHU/5835, kterým návrh na obnovu řízení zamítl. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, které žalovaný zamítl rozhodnutím uvedeným v záhlaví tohoto rozsudku, neboť návrh na obnovu řízení byl podán opožděně. Toto rozhodnutí žalovaného je již potřetí předmětem přezkumu městského soudu. [2] Městský soud usnesením ze dne 13. 6. 2007, čj. 10 Ca 155/2007-18, nejdříve žalobu odmítl z důvodu opožděnosti. Poté, co mu byla věc vrácena zdejším soudem k dalšímu řízení (rozsudek ze dne 13. 8. 2008, čj. 1 As 37/2008-49), městský soud žalobu proti rozhodnutí žalovaného zamítl pro nedůvodnost rozsudkem ze dne 3. 6. 2010, čj. 10 Ca 217/2008 - 115. Kasační stížnosti žalobkyně proti výše uvedenému rozsudku městského soudu zdejší soud vyhověl rozsudkem ze dne 22. 6. 2011, čj. 1 As 38/2012-146, a věc mu vrátil k dalšímu řízení, přičemž ho zavázal svým právním názorem. Následně městský soud ve věci nařídil ústní jednání a tentýž den o věci rozhodl v záhlaví označeným rozsudkem. V odůvodnění svého rozsudku uvedl, že žalobkyně neměla být zahrnuta do okruhu účastníků řízení, neboť její vlastnická práva nebyla provedením stavby přímo dotčena. Zároveň se městský soud ztotožnil se závěrem žalovaného, že návrh na obnovu řízení byl podán po uplynutí lhůty uvedené v § 63 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (dále jen „starý správní řád“). II. Argumenty obsažené v kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [3] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala proti rozsudku městského soudu kasační stížnost (v dané věci v pořadí již třetí) z důvodů dle § 103 odst. 1 písm. a), b), a d) s. ř. s. [4] V kasační stížnosti, resp. v jejím doplnění ze dne 18. 4. 2012, především namítá, že není vůbec zřejmé, z jakých závěrů městský soud dovodil nedostatek aktivní legitimace stěžovatelky k podání návrhu na obnovu řízení před správními orgány z důvodu, že neměla být účastnicí původního správního řízení. Domnívá se, že skutečnost, že měla být zahrnuta do okruhu účastníků řízení o dodatečném povolení stavby, jednoznačně prokázala. Ke dni provádění stavby byla totiž spoluvlastnicí bytové jednotky v předmětném domě, což dodatečně doložila smlouvou o převodu družstevního bytu. Současně byla neodborným provedením přeložky části domovní kanalizace přímo dotčena na svých vlastnických právech. K tomu dále uvádí, že městský soud měl tuto otázku zkoumat s ohledem na všechny souvislosti a skutečnosti tvrzené stěžovatelkou, neučinil tak však a spokojil se pouze se skutečností, že vývod kanalizace se nenachází přímo v bytě stěžovatelky. Tímto postupem tak porušil vázanost právním názorem zdejšího soudu v předchozím rozsudku. V tomto ohledu považuje napadený rozsudek též za nepřezkoumatelný. [5] V kasační stížnosti stěžovatelka dále namítá, že stavební úřad pochybil, pokud ji v původním správním řízení o dodatečném povolení stavby nepovažoval za účastníka řízení, ač tak učinit měl. Žalovaný i městský soud toto pochybení potvrdili. Oba však nesprávně vyvodili, že podmínky pro obnovu řízení podle § 62 odst. 1 písm. c) a § 63 odst. 3 starého správního řádu přesto nebyly dány, neboť žalobkyně podala návrh na obnovu řízení opožděně. V této souvislosti stěžovatelka dále namítá, že přestože městský soud i žalovaný konstatovali, že její návrh byl opožděný, žádným způsobem se v odůvodnění napadeného rozsudku nevypořádali s otázkou, jakým způsobem k tomuto závěru dospěli, tj. kdy jí měla na základě konkrétně zjištěných skutečností subjektivní lhůta pro podání návrhu na obnovu řízení začít běžet a kdy skončit. Městský soud se objektivní lhůtou pro podání návrhu na obnovu řízení v napadeném rozsudku nezabýval vůbec. [6] Konečně stěžovatelka namítá, že soud chybně zaměnil a posuzoval důvod obnovy řízení, který uvedla v návrhu, tj. důvod podle § 62 odst. 1 písm. c) starého správního řádu (nesprávné odnětí možnosti účastnit se řízení) za důvod podle § 62 odst. 1 písm. a) (tzv. nové skutečnosti). Skutečnost, že stěžovatelka upozorňovala stavební úřad na vady provedené a dodatečně povolené stavby dokonce již v době předcházející předmětnému správnímu řízení, nevypovídá nic o tom, že v té době věděla o zahájeném správním řízení, do něhož nesprávně nebyla zahrnuta jako účastník řízení. Z tohoto důvodu má stěžovatelka napadený rozsudek v této části za nepřezkoumatelný. [7] Stěžovatelka z výše uvedených důvodů navrhuje, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena městskému soudu k dalšímu řízení. [8] Žalovaný se s odkazem na napadený rozsudek městského soudu ke kasační stížnosti nevyjádřil. III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu [9] V posuzovaném případě je nejdříve nezbytné posoudit podmínky přípustnosti opakované kasační stížnosti. Podle § 104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. totiž platí, že kasační stížnost proti rozhodnutí, jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem, je nepřípustná. Zákon nicméně stanovil výjimku ze zákazu tzv. opakovaných kasačních stížností pro případy, kdy je jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se krajský (městský) soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu. Opakovaná kasační stížnost je rovněž přípustná, pokud se například z důvodu nepřezkoumatelnosti rozhodnutí krajského soudu nemohl Nejvyšší správní soud zabývat meritem věci [k tomu viz nález ze dne 8. 6. 2005 sp. zn. IV. ÚS 136/05 (N 119/37 SbNU 519), resp. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 22. 3. 2011, čj. 1 As 79/2009-165, č. 2365/2011 Sb. NSS]. [10] V daném případě zdejší soud zrušil předchozí rozsudek městského soudu částečně z důvodu nesprávného posouzení právní otázky účastenství stěžovatelky ve správním řízení, a částečně též z důvodu nepřezkoumatelnosti jeho závěrů, a to i ve vztahu k otázce účastenství. Zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, je krajský soud vázán právním názorem vysloveným ve zrušovacím rozhodnutí (§ 110 odst. 4 s. ř. s.). Stěžovatelka svými kasačními námitkami míří proti posouzení její žaloby s tvrzením, že v novém rozhodnutí městského soudu nebyly respektovány závěry zdejšího osudu, kterými byl městský soud vázán. Dalšími námitkami pak míří proti těm právním závěrům městského soudu, kterými se v předchozím rozsudku Nejvyšší správní soud pro jejich nepřezkoumatelnost nemohl věcně zabývat. Zdejší soud proto uzavírá, že kasační stížnost je přípustná. [11] Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.); tvrzené vady, jimiž je povinen se zabývat i bez návrhu, byly součástí kasačních námitek, které posoudil tak, jak je uvedeno níže. [12] Kasační stížnost není důvodná. [13] V dané věci zůstala mezi stranami sporná otázka, zda byla stěžovatelka oprávněna k podání návrhu na obnovu řízení dle § 62 odst. 1 písm. c) zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád) [důvod dle § 103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s.; III.B]. Jelikož však stěžovatelka v této otázce uplatnila též námitku nepřezkoumatelnosti závěrů městského soudu pro nedostatek důvodů i pro nesrozumitelnost, neboť městský soud prý založil svoji argumentaci na jiném důvodu obnovy řízení, než který uplatňovala v návrhu [důvody dle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.; III.A], zabýval se zdejší soud nejdříve těmito otázkami. III.A Námitka nepřezkoumatelnosti závěrů městského soudu [14] Stěžovatelka v kasační stížnosti brojí proti závěru městského soudu, že k podání návrhu na obnovu řízení nebyla aktivně legitimována z důvodu, že jí nesvědčilo právo účastnit se původního řízení pře