2 As 106/2011 — Nejvyšší správní soud

2 As 106/2011- 70 - text 2 As 106/2011 - 77 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobce Moravského rybářského svazu, o. s., se sídlem Brno, Soběšická 83, zastoupeného Mgr. Petrem Kubicou, advokátem se sídlem Brno, Kobližná 19, proti žalovanému Ministerstvu zemědělství, se sídlem Praha 1, Těšnov 17, za účasti osob zúčastněných na řízení 1) Ing. J. H., 2) J. H., v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2011, č. j. 5 Ca 37/2008 - 41, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2011, č. j. 5 Ca 37/2008 - 41, s e z r u š u j e . II. Rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 19. 11. 2007, č. j. 42366/2007-16230, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení o žalobě a kasační stížnosti částku 13 592 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce Mgr. Petra Kubici. IV. Osoby zúčastněné na řízení n e m a j í právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím ze dne 19. 11. 2007, č. j. 42366/2007-16230 (dále jen „napadené rozhodnutí“), vydaným podle § 59 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád z roku 1967“), rozhodl žalovaný o odvolání žalobce tak, že: „Odvolání proti rozhodnutí Krajského úřadu kraje Vysočina ze dne 15. 7. 2007 (ve skutečnosti ze dne 15. 8. 2007 – pozn. NSS) č.j.: KUJI 56183/2007, OLVHZ 17901/2005 Dr., se potvrzuje a odvolání se zamítá.“ Rozhodnutím Krajského úřadu kraje Vysočina (dále jen „správní orgán prvého stupně“) ze dne 15. 8. 2007, č. j. KUJI 56183/2007, sp. zn. OLVHZ 17901/2005 Dr., byl, podle § 4 odst. 6 a § 10 odst. 1 písm. f) zákona č. 99/2004 Sb., o rybníkářství, výkonu rybářského práva, rybářské stráži, ochraně mořských rybolovných zdrojů a o změně některých zákonů (zákon o rybářství), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o rybářství“), na základě žádosti osob zúčastněných na řízení, z rybářského revíru č. 461 150 Třešťský potok 1 vyňat rybník Pod vsí, nacházející se na pozemcích parc. č. 138/2 a 138/13 v k. ú. Otín u Stonařova; současně bylo žalobci, jakožto uživateli tohoto rybářského revíru, odňato povolení výkonu rybářského práva na zmiňovaném rybníku. Dále bylo tímto rozhodnutím správního orgánu prvého stupně změněno rozhodnutí Krajského úřadu kraje Vysočina o vyhlášení rybářského revíru číslo 461 150 Třešťský potok 1 ze dne 30. 12. 2003, č. j. KUJI 15341/5/2003 OLVHZ, KUJIP001L8JL, a to tak, že v popisné části přílohy rozhodnutí, nazvané jako Dekret rybářského revíru číslo 461 150 Třešťský potok 1, nebude uveden rybník Pod vsí, čímž se celková výměra rybářského revíru sníží na 10,6 ha a počet vydaných povolenek pro tento rybářský revír se sníží na 250 ks; ve zbytku zůstává částečně změněné rozhodnutí ze dne 30. 12. 2003 v platnosti. Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce žalobou u Městského soudu v Praze; ten ji rozsudkem ze dne 30. 6. 2011, č. j. 5 Ca 37/2008 - 41, zamítl. Městský soud v odůvodnění rozsudku přisvědčil žalobci v tom, že žalovaný skutečně označil v napadeném rozhodnutí jako účastníky řízení Ing. J. H., J. H. a Mgr. Petra Kubicu, přičemž však posledně jmenovaný nebyl účastníkem správního řízení, nýbrž zástupcem žalobce. Městský soud však shledal, že toto pochybení nezpůsobuje nezákonnost napadeného rozhodnutí. Konstatoval, že již správní orgán prvého stupně v odůvodnění svého rozhodnutí zaměňoval Mgr. Kubicu za účastníka řízení, nicméně již z tohoto rozhodnutí je naprosto zřejmé, že uživatelem rybářského revíru a účastníkem řízení, o jehož práva jde, je žalobce, a nikoliv jeho advokát. Zmatení pojmů pak pokračovalo i v odvolacím řízení, neboť správní orgány si neujasnily vztah mezi pojmy účastník řízení a jeho zástupce. Městský soud uzavřel, že namítané pochybení nezkrátilo skutečného účastníka řízení – žalobce – na jeho právech. Dále se městský soud zabýval namítanou vadou výroku napadeného rozhodnutí, který je podle žalobce nesrozumitelný. Žalovaný formuloval výrok takto: „Odvolání proti rozhodnutí (…) se potvrzuje a odvolání se zamítá.“ Městský soud uznal, že v tomto znění výrok skutečně nedává smysl, nicméně z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, jaké stanovisko žalovaný zaujal a že argumenty žalobce (odvolatele) nebyly shledány důvodnými. Podle městského soudu je formulace výroku spíše zjevnou chybou, kterou by bylo lze opravit postupem podle § 70 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád z roku 2004“). Podstatné je, že z kontextu rozhodnutí není pochyb o tom, jak žalovaný s odvoláním naložil. Městský soud proto výrok napadeného rozhodnutí nesrozumitelným neshledal. Důvodnou neshledal městský soud ani námitku, že správní orgán prvého stupně měl řízení o žádosti osob zúčastněných na řízení ze dne 30. 9. 2005 zastavit pro překážku litispendence (dosud totiž mělo běžet řízení o stejné žádosti týchž účastníků, která byla podána dne 13. 6. 2001). Městský soud konečně žalobci nepřisvědčil, ani pokud jde o jeho výhrady týkající se charakteru posuzované vodní nádrže. Odmítl názor, že nejde o rybník, ve smyslu § 2 písm. c) zákona o rybářství. Uvedl, že bez ohledu na to, zda by povaha tohoto vodního díla byla posuzována dle definice pojmu rybník podle § 4 odst. 1 již zrušeného zákona č. 102/1963 Sb., o rybářství (vycházelo-li by se již z původní žádosti zúčastněných osob ze dne 13. 6. 2001), či dle právní úpravy současné, obě úpravy (byť nejsou zcela identické) považují za rybník vodní dílo, jehož součástí je především hráz a další technická zařízení, jimiž lze regulovat vodní hladinu. Pokud žalobce namítal, že na rybníku Pod vsí nelze za stávajícího stavu regulovat vodní hladinu, pak k tomu městský soud uvedl, že špatný technický stav zařízení, která jsou nezbytná pro rybniční hospodaření (hráz, výpustné zařízení), neznamená zánik statusu rybníku, pokud je zároveň nepochybné, že taková zařízení na rybníku jsou. Osobám zúčastněným na řízení bylo rozhodnutím ze dne 23. 5. 2001 povoleno nakládání s vodami na rybníku Pod vsí; z tohoto rozhodnutí se lze dočíst i o parametrech rybníku, například že má sypanou hráz o délce 64 m a že výpustné zařízení je nefunkční. Pro účely řízení o vynětí rybníka z rybářského revíru bylo vyžádáno stanovisko Magistrátu města Jihlavy, odboru životního prostředí ze dne 14. 5. 2007, v němž byly parametry rybníka zopakovány, a bylo konstatováno, že je vodním dílem. Ve spisu je pak i založena i průvodní technická zpráva projektu na obnovu rybníka u obce Otín z listopadu 1961. Městský soud tak uzavřel, že obsah správního spisu svědčí o tom, že rybník Pod vsí má hráz a rybniční zařízení, jakkoliv nemusí být ve funkčním stavu. Zákon o rybářství nepodmiňuje status rybníka kvalitou jeho hráze a technického provedení a ani již neobsahuje ustanovení o možnosti prohlásit rybník za trvale nezpůsobilý k řádnému rybníkářskému hospodaření (§ 6 odst. 2 zákona č. 102/1963 Sb., o rybářství). Rozsudek městského soudu napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností opírající se o důvody uvedené v § 103 odst. 1 písm. a), b), d) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatel v kasační stížnosti především nesouhlasil s názorem městského soudu, že chybné označení účastníka odvolacího řízení nemohlo nijak zasáhnout do jeho práv. Ve správním řízení došlo k evidentní záměně účastníka řízení za jeho zástupce, který byl jako účastník řízení označen ve výrokové části napadeného rozhodnutí. Stěžovatel poukazuje na § 27, § 28, § 67 a § 68 správního řádu z roku 2004, a zdůrazňuje, že rozhodnutím se určují práva a povinnosti jmenovitě určené osobě; ve výrokové části je proto správní orgán povinen označit účastníky řízení. Městský soud se vůbec nezabýval možnými dopady chyby v označení účastníků řízení do sféry zákonných práv a povinností stěžovatele. Podle stěžovatele je zjevnou nezákonností již to, že jako účastník řízení je proti jeho vůli (a v rozporu s § 27, § 28 a § 68 odst. 2 správního řádu z roku 2004) označen Mgr. Petr Kubica, advokát; ten byl pouze zástupcem skutečného účastníka řízení. Tvrzení městského soudu, že postačuje, je-li z odůvodnění napadeného rozhodnutí zřejmé, že účastníkem řízení byl stěžovatel, je nesprávné. Předmět řízení a okruh jeho účastníků je podle § 68 odst. 2 správního řádu z roku 2004 závazně řešen právě ve výrokové části, a nikoliv v odůvodnění rozhodnutí. Pokud nebyl stěžovatel označen v napadeném rozhodnutí jako účastník řízení, pak vůči němu není napadené rozhodnutí účinné a vykonatelné a nemohly vůči němu nastat žádné právní účinky. Stěžovatel se nachází v nejistém postavení, neboť z hlediska dotčených práv a povinností neexistuje v této věci do dnešního dne pravomocné rozhodnu