5 As 21/2011 — Nejvyšší správní soud

5 As 21/2011- 39 - text 5 As 21/2011 - 39 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Valentové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D. a JUDr. Lenky Matyášové, Ph.D. v právní věci žalobce: P. E., proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo nám. 3/5, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 12. 2010, č. j. 57 A 79/2010  18, t a k t o : Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. 12. 2010, č. j. 57 A 79/2010 – 18, s e r u š í a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím Městského úřadu Kyjov ze dne 17. 5. 2010, č.j OŽP21619/10/ 1585/2010 353, byl žalobce ve výroku III. rozhodnutí uznán vinným tím, že dne 25. 8. 2009 ve večerních hodinách kolem 20:10 hod. na hranici honiteb Svatobořice – Mistřín a Stavěšice, v místě zvaném Příčky, po provedené dohledávce neoznačil uloveného srnce obecného nesnímatelnou plombou, čímž porušil § 49 odst. 1 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti (dále jen „zákon o myslivosti“) a spáchal přestupek podle § 63 odst. 2 zákona o myslivosti, za což mu byla uložena pokuta ve výši 4000 Kč. Výrokem IV. uvedeného rozhodnutí byla žalobci uložena povinnost nahradit náklady spojené s projednáním přestupku ve výši 1000 Kč. Žalobce podal proti výroku III. a IV. rozhodnutí městského úřadu odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 28. 6. 2010, č.j. JMK 84791/2010, zamítl, a rozhodnutí městského úřadu ve výroku III. a IV. potvrdil. V odůvodnění rozhodnutí žalovaný mj. uvedl, že považuje za prokázané, že odvolatel porušil § 49 odst. 1 zákona o myslivosti a tím se dopustil přestupku podle § 63 odst. 2 zákona o myslivosti. Nesplnění povinnosti označit uloveného srnce nesnímatelnou plombou ihned po jeho dohledání potvrdil žalobce ve své výpovědi zaznamenané v protokolu o projednání přestupku. Podle žalovaného nebránilo žalobci nic v tom, aby srnce označil plombou ještě před jeho přenesením z honitby Stavěšice před příchodem členů sousedícího honebního společenstva Stavěšice, kteří následně uloveného srnce zajistili jako důkaz a naložili do kufru vozidla. Žalobce se navíc podle žalovaného seznámil před vydáním rozhodnutí se všemi podklady shromážděnými městským úřadem, včetně protokolů o výpovědích svědků R. R., J. S., L. K. a J. O. Návrh na provedení nového výslechu těchto svědků za jeho přítomnosti však neuplatnil. Námitku žalobce spočívající v tom, že nebyl vyrozuměn o výsleších svědků a nebyla mu dána možnost být při výsleších přítomen, proto shledal žalovaný nedůvodnou. Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu u Krajského soudu v Brně, jenž rozsudkem ze dne 29. 12. 2010, č. j. 57 A 79/2010  18, shora uvedené rozhodnutí žalovaného pro vady řízení zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Městský úřad podle krajského soudu pochybil tím, že v rozporu s § 51 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) nevyrozuměl žalobce o provádění výslechů svědků R. R., J. S., L. K. a J. O. mimo ústní jednání, což ve svých důsledcích znamenalo, že mu bylo odepřeno právo být přítomen při výslechu svědků, vyjádřit se v průběhu výslechu k výpovědím svědků a klást svědkům otázky. Uvedené pochybení neodstranil ani žalovaný v průběhu odvolacího řízení. Za odstranění této vady řízení podle krajského soudu nelze považovat skutečnost, že žalobce byl seznámen s protokoly o výsleších svědků a byla mu v souladu s § 36 odst. 3 správního řádu dána možnost vyjádřit se před vydáním rozhodnutí městského úřadu k podkladům rozhodnutí. Žalovaný (stěžovatel) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, kterou opírá o důvody podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tj. namítá nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky krajským soudem v předcházejícím řízení. Stěžovatel namítá, že vada řízení spočívající v tom, že městský úřad provedl výslechy svědků, aniž by o jejich konání předem vyrozuměl žalobce, nemohla mít v daném případě vliv na zákonnost rozhodnutí správních orgánů. Stěžovatel je toho názoru, že uvedená vada řízení byla zhojena tím, že se žalobce při nahlížení do spisu seznámil s obsahem výpovědí svědků, přičemž měl možnost se k výpovědím vyjádřit a navrhnout nový výslech svědků. Tohoto práva však žalobce nevyužil. Dále stěžovatel uvedl, že porušení zákona vyplývá přímo z výpovědi žalobce, žaloby i repliky. Stěžovatel má proto za to, že vada řízení vytýkaná krajským soudem nemohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí o přestupku. Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že při lovu srnce, jeho dohledání a následném označení nesnímatelnou plombou postupoval v souladu s obecně závaznými předpisy a označil srnce plombou ihned, jak mu to bylo umožněno. Nesouhlasí proto s názorem stěžovatele, že porušení zákona vyplývá z jeho výpovědi, žaloby či repliky. Kasační stížnost považuje za nedůvodnou, a proto navrhl její zamítnutí. Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení napadeného rozsudku (§ 106 odst. 2 s. ř. s.), je podána osobou oprávněnou, neboť stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel (§ 102 s. ř. s.), a jedná za něj pověřená osoba s vysokoškolským právnickým vzděláním, které je vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud dále přistoupil k posouzení kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů, přičemž zkoumal, zda napadené rozhodnutí krajského soudu netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s), a dospěl k závěru, že kasační stížnost je z celkového hlediska důvodná. Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že dne 29. 3. 2010 provedl městský úřad výslechy svědků R. R., J. S., L. K. a J. O., a to mimo ústní jednání (viz protokoly o výslechu svědka ze dne 29. 3. 2010, č.j. OŽP13215/10/1585/2010 353, č.j. OŽP13216/10/1585/2010 353, č.j. OŽP13217/10/ 1585/2010 353 a č.j. OŽP13218/10/1585/2010 353). Provedení výslechů byly vedle svědků přítomny pouze oprávněné úřední osoby. Žalobce nebyl o konání výslechů uvedených svědků předem vyrozuměn a při výsleších tedy nebyl přítomen. V daném případě tedy není pochyb o tom, že městský úřad postupoval v rozporu s § 51 odst. 2 správního řádu, podle něhož „[o] provádění důkazů mimo ústní jednání musí být účastníci včas vyrozuměni, nehrozí-li nebezpečí z prodlení. Tuto povinnost nemá správní orgán vůči účastníkovi, který se vzdal práva účasti při dokazování“. Vzhledem k tomu, že zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích neobsahuje odlišnou úpravu, uplatní se shora citované ustanovení podle § 51 zákona o přestupcích i v řízení o přestupcích. Ustálená judikatura Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu zastává názor, že provedení výslechu svědka bez přítomnosti účastníka správního řízení, aniž by byl o konání výslechu účastník předem vyrozuměn, je nezákonným upřením práva účastníka řízení účastnit se výslechu svědka a práva klást svědkovi otázky. Tato práva jsou garantována v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle něhož má každý právo na to, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 2. 2007, č. j. 1 Azs 96/2005  63, publikovaný pod č. 1181/2007 Sb. NSS, nález Ústavního soudu ze dne 29. 10. 2002, sp.zn. II. ÚS 232/02, publikovaný pod č. 134, sv. 28 Sb. ÚS). Nejvyšší správní soud nesdílí názor stěžovatele, podle něhož byla uvedená vada řízení zhojena tím, že se žalobce následně seznámil s obsahem výpovědí svědků, jak byly zaznamenány v protokolech městského úřadu, a byla mu dána možnost se k nim vyjádřit. Podstatou ústavní garance obsažené v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod je zajištění přítomnosti účastníka řízení mj. při provádění výslechu. Účastníku je tímto způsobem dána možnost bezprostředně reagovat na výpověď svědka a případně jej konfrontovat se svými tvrzeními. Ke zhojení vady řízení proto nemohlo dojít pouze tím, že se žalobce seznámil před vydáním rozhodnutí městského úřadu s obsahem protokolů o výslechu svědků a že mu byla dána možnost se k nim vyjádřit, případně navrhnout jejich zopakování (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2011, č. j. 5 As 27/2010 – 187, a ze dne 16. 11. 2010, č. j. 5 As 51/2010 – 94, dostupné na www.nssoud.cz). Lze tak učinit dílčí závěr, že v důsledku pochybení městského úřadu nelze výpovědi svědků v neprospěch žalobce vůbec použít, neboť se jedná o důkazy, které byly provedeny nezákonným způsobem. Dále je však třeba se zabývat otázkou, zda tato vada řízení měla v daném případě vliv na zákonnost rozhodnutí správních orgánů o věci samé, tedy zda šlo o takovou vadu řízení před správním orgánem, pro niž měl krajský soud rozhodnutí stěžovatele zrušit [