7 As 132/2011 — Nejvyšší správní soud

7 As 132/2011- 299 - text  č. j. 7 As 132/2011 - 302 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Karla Šimky a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci žalobkyně: S. M., zastoupená JUDr. Milanem Zábržem, advokátem se sídlem Veveří 57, Brno, proti žalovanému: Magistrát města Brna, se sídlem Malinovského nám. 3, Brno, za účasti osob zúčastněných na řízení: 1) Ing. T. R., 2) H. R., v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 5. 2011, č. j. 30 Ca 171/2007 – 256, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoby zúčastněné na řízení n e m a j í právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 25. 5. 2011, č. j. 30 Ca 171/2007 - 256, byla zamítnuta žaloba podaná žalobkyní (dále jen „stěžovatelka“) proti rozhodnutí Magistrátu města Brna, odboru územního a stavebního řízení (dále jen „magistrát“) ze dne 10. 4. 2007, č. j. OÚSŘ U 07/16461/Bo, kterým bylo změněno rozhodnutí Úřadu městské části Brno  Řečkovice a Mokrá Hora (dále jen „stavební úřad“) ze dne 28. 1. 2007, č. j. 068336/2100/LEMA/STU-10/DZ, o dodatečném povolení stavebních úprav rodinného domu spočívající ve vybudování dělící zdi na terase rodinného domu č. 123 na pozemku p. č. 1730/1 v k. ú. Řečkovice (dále jen „stavba dělící zdi“) tak, že byla vypuštěna podmínka č. 1 a nahrazena textem: „I. Stavba bude dokončena dle ověřené projektové dokumentace odbornou osobou oprávněnou k provádění těchto prací.“ Stavba dělící zdi byla povolena osobám zúčastněným na řízení a nachází se na hranici jejich pozemku s pozemkem stěžovatelky. V odůvodnění rozsudku se krajský soud uvedl, že jeho předchozí rozsudek ve věci ze dne 10. 6. 2009, č. j. 30 Ca 171/2007 – 150, byl zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 10. 2009, č. j. 7 As 68/2009 – 186, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení, protože se krajský soud nevypořádal se žalobními body, v nichž stěžovatelka poukazovala na to, že projektová dokumentace stavby dělící zdi potvrzená Ing. arch. S. nebyla zakreslena podle jejího skutečného provedení. Ohledně stěžovatelkou předloženého znaleckého posudku Ing. Novotného pak Nejvyšší správní soud uvedl, že předloží-li účastník řízení posudek, jedná se o listinný důkaz, s jehož obsahem, a zejména závěry, se musí správní orgán vypořádat. Krajský soud měl především posoudit, zda pochybení v projektové dokumentaci popsané na str. 4 posudku Ing. Novotného se vztahuje k řízení o odstranění stavby a zda po doplnění projektové dokumentace není již z hlediska dodatečného povolení štítové zdi skutkový stav dostatečně zjištěn. Krajský soud toto neučinil, neboť pouze obecně odkázal na vyjádření Ing. Novotného o pochybení v projektové dokumentaci a o závadách realizace stavby štítové zdi. Není tedy zřejmé, zda vůbec posuzoval doplněnou projektovou dokumentaci (skutkový stav zjištěný magistrátem) ve srovnání se stěžovatelkou předloženým znaleckým posudkem. Proto se krajský soud se v odůvodnění napadeného rozsudku po rozsáhlé rekapitulaci zabýval znaleckým posudkem Ing. Novotného a dospěl k závěru, že znalec nepoukázal mezi podklady použitými pro zpracování znaleckého posudku na doplněnou projektovou dokumentaci zaslanou stavebníky, manžely R., stavebnímu úřadu dne 8. 12. 2006. Znalecký posudek tak nemůže mít jednoznačnou vypovídací hodnotu. Ing. Novotný navíc rodinný dům stavebníků nenavštívil a neprohlédl. Posuzoval věc na základě podkladů, které mu dodala stěžovatelka, a to se zjišťováním stavu pouze z domu stěžovatelky. Prohlídku domu stavebníků provedl magistrát při místním ohledání dne 8. 10. 2008 za účasti odborného pracovníka magistrátu, zástupce stavební policie a stavebníka. O ohledání pořídil protokol i fotografie, které jsou založeny součástí spisu ve věci sp. zn. 30 Ca 36/2009 týkající se terasy při rodinném domě stavebníků. Krajský soud dále poukázal na to, že při výstavbě dělící zdi nebylo nijak zasaženo do vlastnictví stěžovatelky. Vypracování statického posudku pro takto jednoduchou stavbu odmítl jako zcela nadbytečné s tím, že by tím vznikaly velké, ničím neodůvodněné, náklady. Dále krajský soud uvedl, že v době vydání napadeného rozhodnutí magistrátu nebyla stavba ještě dokončena. S odkazem na ust. § 88 odst. 1 písm. b) zákona č. 50/1976 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „stavební zákon“), uvedl, že bylo prokázáno, že stavba je v souladu s veřejným zájmem, zejména s územně plánovací dokumentací, obecnými technickými požadavky na výstavbu, technickými požadavky na stavby a zájmy chráněnými zvláštními předpisy, neboť byla stavěna na základě projektové dokumentace, jež byla v průběhu řízení doplňována a kterou shledal stavební úřad dostačující. Postavení dělicí zídky podle této projektové dokumentace není podle stavebního úřadu v rozporu se stavebním zákonem ani prováděcími předpisy. Rovněž bylo prokázáno, že stavba žádným způsobem nezasahuje do nemovitosti stěžovatelky a ani ji nepoškozuje. Krajský soud se ztotožnil se stanoviskem magistrátu vyjádřeným v (předchozí) kasační stížnosti, že předmětem dodatečného povolení stavby je v daném případě jednoduchá stavební záležitost - dodatečné povolení stavby dělící zdi  a že stavebně technické posouzení takového druhu stavby je v odborných znalostech a možnostem stavebního úřadu. Proti tomuto rozsudku podala stěžovatelka v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodů uvedených v ust. § 103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Napadený rozsudek krajského soudu se jí jeví jako zmatečný a není proto možné se podle něj řídit. Rovněž se jedná o rozhodnutí nezákonné pro nesprávné posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení a skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu. Stěžovatelka v kasační stížnosti konkrétně namítala, že při ústním jednání krajský soud konstatoval pouze část znaleckého posudku Ing. Řepy, a to s ohledem na zjištění technických nedostatků přístavby spodní stavby oproti vydanému stavebnímu povolení ze dne 19. 8. 2004, č. j. SÚ 6045-11/04/Lep. Tímto způsobem podle ní zasáhl do dokazovacího řízení, když právě závěry znaleckého posudku plně podporují skutečnosti uvedené v žalobě a znalec na tyto důkazy jasně a zřetelně poukazuje. Projektová dokumentace podle stěžovatelky neřeší detailně vlastní dilatační napojení na její dům. Stěžovatelka během ústního jednání předložila důkazy, že projektová dokumentace pro dodatečné povolení přístavby neodpovídá tornu, co bylo v rámci nepovolené stavby skutečně postaveno. Rovněž poukázala na to, že nebyly zpracovány statické výpočty a že stavební úřad povolil dodatečně stavbu za podmínky, že stavebník po dokončení podá návrh na kolaudaci. Z přípisu stavebního úřadu ze dne 9. 3. 2006 je podle ní zřejmé, že ohlášení drobné stavby kolaudaci nepodléhá. Zakreslené oplechování stavby přesahuje povolenou výšku zdi 2 m. Oplechování je navrženo chybně, neodpovídá normě. Z připomínek k projektové dokumentaci ze dne 9. 8. 2004 je zřejmé, že stávající stav terasy měl být nejprve před realizací další nadstavby odstraněn. Krajský soud také podle stěžovatelky zcela pominul rozdíl mezi projektovou dokumentací pro dodatečné povolení stavby schválenou stavebním úřadem 28. 1. 2007, skutečně zrealizovanou stavbou podle ohlášení ze dne 20. 6. 2005 a zadáním pro povolení stavby v rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 28. 1. 2007 a rozhodnutí magistrátu ze dne 10. 4. 2007. Došlo tak k účelovému rozdělení jedné stavby na dvě části. Celá stavba pak byla provedena podle ohlášení drobné stavby ze dne 18. 7. 2005. Stěžovatelka krajskému soudu sdělila a předložila důkazy, že pro jednu stavbu bylo zhotoveno více projektových dokumentací a že během stavebního povolování jednotlivých staveb došlo ke změně výkresové dokumentace pro přístavbu podsklepené terasy. S tímto tvrzením se podle ní správní orgány nevypořádaly a neučinil tak ani krajský soud. K jí předloženým znaleckým posudkům stěžovatelka uvedla, že vypracování znaleckého posudku požadovala v průběhu správního řízení i v řízení před krajským soudem. K provedeným místním šetřením poukázala na závěr znaleckého posudku Ing. Řepy, že ač byla účastníkem stavebního řízení, nebyla přizvána k místním šetřením dne 21. 6. 2004 a 8. 10. 2008. Proto stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a vrátil věc krajského soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek v souladu s ust. § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s. v rozsahu a z důvodů, které uplatnil stěžovatel v kasační stížnosti, a přitom sám neshledal vady uvedené v odst. 4 citovaného ustanovení, k nimž musel přihlédnout z úřední povinnosti. Krajský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem v rozsudku ze dne 23. 10. 2009 se vypořádal se závěry posu