5 As 88/2008 — Nejvyšší správní soud

Konf 6/2012- 9 - text Konf 6/2012 - 9 USNESENÍ Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Romana Fialy, JUDr. Pavla Pavlíka, JUDr. Milady Tomkové, JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Marie Žiškové, rozhodl o návrhu Obvodního soudu pro Prahu 1 na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi ním a Městským soudem v Praze, a dalších účastníků sporu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 16 C 109/2010, ve věci žaloby podle § 244 o. s. ř.: žalobce Ing. F. W. zastoupený Prof. JUDr. Alešem Gerlochem, CSc., advokátem v Praze 2, Botičská 4, a žalované České republiky, t a k t o : P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 16 C 109/2010 j e soud v občanském soudním řízení. O d ů v o d n ě n í : Návrhem doručeným dne 2. 2. 2012 zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, se Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud v občanském soudním řízení domáhal, aby zvláštní senát rozhodnul spor o pravomoc a věcnou příslušnost podle § 1 odst. 1 písm. b) zákona č. 131/2002 Sb., který vznikl mezi ním a Městským soudem v Praze jako soudem ve správním soudnictví. Z předloženého spisu vyplynuly následující skutečnosti: Ministerstvo financí rozhodnutím ze dne 17. 6. 2008, čj. 44/1000328/2007-48712/2008-441, nepřiznalo žalobci náhradu za znárodněný majetek společnosti F. W. se sídlem v Chrudimi podle dekretu prezidenta republiky č. 100/1945 Sb., o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků. Žalobce s rozhodnutím nesouhlasil a brojil proti němu rozkladem u ministra financí. Ten rozklad rozhodnutím ze dne 9. 10. 2008, čj. 44/100328/2007-908/80941/2008, zamítl. Žalobce proti rozhodnutí ministra financí podal žalobu u Městského soudu v Praze jako soudu ve správním soudnictví. Městský soud usnesením ze dne 31. 3. 2010, čj. 7 Ca 349/2008  44, žalobu odmítl. Odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 11. 2009, čj. 5 As 88/2008 - 85, a shodně s tímto rozsudkem vyslovil, že rozhodnutí o žádosti za náhradu za znárodněný majetek podle dekretu prezidenta republiky č. 100/1945 Sb., o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků, resp. zákona č. 114/1948 Sb., je rozhodnutím v soukromoprávní věci. V souladu s § 46 odst. 2 s. ř. s. městský soud žalobu odmítl a poučil žalobce o tom, že je oprávněn podat žalobu u soudu v občanském soudním řízení. Žalobce tak učinil a podal žalobu podle § 244 a násl. o. s. ř. u Obvodního soudu pro Prahu 1. Přitom uvedl, že nesouhlasí s tím, aby ve věci rozhodoval soud v občanském soudním řízení. Brojil proti dosavadní judikatuře Nejvyššího správního soudu a zvláštního senátu týkající se náhrad za znárodnění a vyvlastnění – zejména proti rozsudku ze dne 19. 11. 2009, čj. 5 As 88/2008 - 85, ze kterého vycházel městský soud. Namítal, že zvláštní senát dosud rozhodoval pouze ve věcech náhrady za vyvlastnění, nikoli o rozhodnutí o náhradě za znárodnění, proto nelze z jeho judikatury bez dalšího vycházet. Podle žalobce městský soud nesprávně vyslovil, že k rozhodování ve věci je příslušný soud v občanském soudním řízení. Právní úprava žaloby podle části páté občanského soudního řádu však předpokládá, že v řízení před správním úřadem proti sobě vystupují dva subjekty a jeden z těchto subjektů není spokojen s řešením správního orgánu, a proto podává žalobu s tím, aby civilní soud nahradil rozhodnutí správního úřadu. V nyní posuzované věci však neexistuje druhý účastník řízení, se kterým by žalobce vedl spor před ministerstvem financí. Žalobce se dále zabýval rozdílem mezi řízením o vyvlastnění a znárodněním majetku. V případě rozhodování o náhradě za vyvlastněný majetek rozhoduje správní úřad spor mezi vyvlastnitelem a vyvlastňovaným. Pokud správní orgán rozhoduje o náhradě, lze toto řízení považovat za kontradiktorní řízení před správním úřadem, v němž proti sobě stojí vyvlastnitel a vyvlastňovaný. Tuto kontradiktornost však žalobce neshledal v řízení o náhradě za znárodněný majetek. Kontradiktornost řízení je však nezbytným předpokladem pro zahájení řízení podle § 244 a násl. o. s. ř. Podle § 250 odst. 1 písm. a) o. s. ř. je totiž k řízení příslušný obecný soud účastníka, jemuž měla být v řízení uložena povinnost, což nelze v řízení o náhradě za znárodněný majetek použít. Žalobce dále nesouhlasil se závěry Nejvyššího správního soudu uvedenými v rozsudku ze dne 19. 11. 2009, čj. 5 As 88/2008 - 85, že nárok za znárodnění je nárokem soukromoprávním, jehož účelem má být obnovení narušené majetkové rovnováhy způsobené znárodňovacím aktem, a že druhou stranou sporu je stát. Podle žalobce z dekretu prezidenta vyplývá, že o náhradě za vyvlastnění rozhoduje ministerstvo financí – jedná se proto o vrchnostenské rozhodování. Aby mohly soudy rozhodovat podle části páté občanského soudního řádu, musí se jednat o spor nebo jinou právní věc vycházející z občanskoprávních vztahů. Tímto vztahem je vztah majetkový, v němž mají účastníci rovné postavení. Podle žalobce vztah mezi státem a vlastníkem znárodněného majetku nebyl rovnoprávný, proto se nemohlo jednat o vztah soukromoprávní. Obvodní soud se se závěry žalobce ztotožnil a ze shodných důvodů podal k zvláštnímu senátu dne 2. 2. 2012 návrh na řešení negativního kompetenčního sporu. Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi soudem v občanském soudním řízení a soudem ve správním soudnictví se zvláštní senát řídil následující úvahou: Městský soud v Praze jako soud ve správním soudnictví popřel svou příslušnost věc rozhodnout a rovněž navrhovatel jako soud v občanském soudním řízení popírá svou příslušnost k rozhodnutí věci poté, co mu byla postoupena; v posuzované věci se proto jedná o negativní (záporný) kompetenční spor, k jehož projednání a rozhodnutí je povolán zvláštní senát. Zvláštní senát se nejprve zabýval tím, z čeho vyplývá tvrzený nárok žalobce na náhradu za znárodněný majetek. Žalobce je synem Ing. Dr. F. W., který byl před znárodněním vlastníkem společnosti „F. W., veř. obch. spol. v Chrudimi“, a také jeho dědicem. Společnost F. W. byla znárodněna na základě dekretu prezidenta republiky č. 100/1945 Sb., o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků (dále jen „dekret“), a na základě vyhlášky ministra průmyslu č. 210/1946 Ú. l. ze dne 27. 12. 1945. Podle § 8 dekretu „pokud není stanoveno jinak, ani nejde o předlužení ve smyslu § 5a, odst. 1, přísluší za znárodněný majetek náhrada“. Podle § 9 odst. 1 dekretu o znárodnění pak platí, že „náhrada za znárodněný majetek se poskytuje: a) v plnění obdobných dávkám z národního pojištění, b) v cenných papírech …, c) v hotovosti, d) v jiných hodnotách“. Protože původnímu vlastníkovi nebyla náhrada vyplacena, žádá její úhradu žalobce. Otázkou znárodnění, náhradou za znárodnění a příslušností soudů se zabýval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 19. 11. 2009, čj. 5 As 88/2008 - 85. O tento rozsudek v nyní posuzované věci opřel městský soud usnesení o odmítnutí žaloby ze dne 31. 3. 2010, čj. 7 Ca 349/2008 - 44. Nejvyšší správní soud ve své argumentaci odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a zvláštního senátu o vyvlastnění a použil závěry v nich uvedené také při řešení otázky příslušnosti soudů k rozhodování ve věci náhrady za znárodnění. Zvláštní senát proto v souvislosti s řešením kompetenčního sporu nejprve zkoumal, zda byla úvaha Nejvyššího správního soudu o obdobné povaze náhrady za vyvlastnění a znárodnění správná. Podstatou vyvlastnění a znárodnění je zbavení určité osoby vlastnického práva k věci nebo souboru věcí. K vyvlastnění a znárodnění může dojít jak na základě zákona, tak na základě dekretu prezidenta či individuálního správního aktu. Zvláštní senát se však nemusel zabývat rozdíly mezi vlastní úpravou vyvlastnění a znárodnění, ale pouze společnými prvky týkajícími se náhrady za nucený zásah do vlastnického práva v souvislosti se znárodněním a vyvlastněním. Účelem náhrady je v obou případech snaha zmírnit negativní důsledky odnětí vlastnického práva. Protože je účel náhrady jak za vyvlastnění, tak za znárodnění shodný, uvážil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 19. 11. 2009, čj. 5 As 88/2008 - 85, správně, pokud závěry rozšířeného senátu a zvláštního senátu týkající se náhrady za vyvlastněný majetek vztáhl i na rozhodování o náhradě za majetek znárodněný. Zvláštní senát proto posoudil dosavadní rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a zvláštního senátu týkající se náhrady za vyvlastnění či zřízení věcného břemene a znárodnění a neshledal důvod, aby se od ustálené judikatury odchýlil. Náhradou za zřízení věcného břemene se zabýval rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 12. 10. 2004, čj. 4 As 47/2003 - 125. Rozlišoval otázku vlastního expropriačního aktu a náhrady za zřízení věcného břemene či vyvlastnění. Vyslovil, že „je nezbytné rozlišovat, zda správní orgán rozhoduje ve sporu o vlastnické právo, nebo zda rozhoduje o zřízení věcného břemene či o vyvlastnění. Rozhodnutí sp