1 As 155/2012 — Nejvyšší správní soud

1 As 155/2012- 141 - text 1 As 155/2012 - 148 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobců: a) Ing. J. H., b) Z. B., oba zastoupeni JUDr. Ondřejem Tošnerem, Ph.D., advokátem se sídlem Slavíkova 1568/23, 120 00 Praha 2 – Vinohrady, proti žalovanému: Krajský úřad Karlovarského kraje, se sídlem Závodní 88, 360 06 Karlovy Vary, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 4. 2010, č. j. 825/SÚ/10-2, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) VAPROSTAV s. r. o., se sídlem Ke Kapličce 469, 252 41 Dolní Břežany, zastoupená JUDr. Radkem Ondrušem, advokátem se sídlem Těsnohlídkova 9, 613 00 Brno, II) B. Ž., III) MUDr. V. Ž., IV) JUDr. B. B., V) J. B., VI) obec Jenišov, se sídlem Jenišov 88, 360 01 Jenišov, VII) Ing. V. P., VIII) L. F., a IX) P. Š., v řízení o kasační stížnosti osoby zúčastněné na řízení č. I) proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 8. 2012, č. j. 57 A 39/2010 - 104, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Stěžovatelka VAPROSTAV s. r. o. n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Stěžovatelka VAPROSTAV s. r. o. j e p o v i n n a zaplatit žalobcům a) a b) náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 12 729,20 Kč, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobců JUDr. Ondřeje Tošnera, Ph.D., advokáta. IV. Žalovaný n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. V. Osoby zúčastněné na řízení č. II, III, IV, V, VI, VII, VIII, IX n e m a j í právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci [1] Na základě žádosti společnosti VAPROSTAV s. r. o. (dále též „stěžovatelka“) ze dne 1. 8. 2008 vydal Magistrát města Karlovy Vary, úřad územního plánování a stavební úřad, dne 30. 11. 2009, sp. zn. SÚ/9981/08/Lu-328.3, rozhodnutí o umístění stavby „Bytové domy, Jenišov“, na pozemku parc. č. 348/2, 348/19, 348/39, 358/2, 457/1, 843 v katastrálním území Jenišov. Popsaná stavba se skládala z bytových domů A1, A2, B1, B2, C1, C2, C3, podzemní garáže, oplocení, distribučního vedení NN, plynovodu, splaškové a dešťové kanalizace, vodovodu, veřejného osvětlení, sadových úprav, víceúčelového hřiště, pískoviště a zpevněné plochy. [2] Proti územnímu rozhodnutí podali odvolání obec Jenišov (osoba zúčastněná č. VI), žalobci a) a b), Ing. V. P. (osoba zúčastněná č. VII), Ing. J. K. a MUDr. Š. K. Krajský úřad Karlovarského kraje, odbor stavební úřad, rozhodnutím ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 825/SÚ/10-2, podané odvolání zamítl a rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil. [3] Žalobci a) a b) napadli rozhodnutí žalovaného žalobou podanou u Krajského soudu v Plzni; ten rozsudkem ze dne 30. 8. 2012, č. j. 57 A 39/2010 - 104, napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Přisvědčil žalobcům, že rozhodnutí o umístění stavby bylo vydáno v rozporu s územněplánovací dokumentací. Nedůvodnými shledal krajský soud námitku nepřezkoumatelnosti žalobou napadeného rozhodnutí žalovaného, námitku týkající se nemožnosti výstavby v poddolovaném území, jakož i námitku ohledně nemožnosti připojení předmětné stavby na dosud nezkolaudované dopravní komunikace. II. Kasační stížnost [4] Stěžovatelka (osoba zúčastněná na řízení č. I) napadla rozsudek krajského soudu včas podanou kasační stížností namítajíc, že jsou dány důvody podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“), tj. nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení a nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku pro nedostatek důvodů. [5] Podle stěžovatelky nelze souhlasit se závěrem krajského soudu, že nezákonnost rozhodnutí žalovaného spočívala v nedodržení souladu s územněplánovací dokumentací podle § 90 písm. a) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů. Krajský soud vycházel z předpokladu, že stavba byla umístěna do rozvojového území obce, kam bylo podle tehdy platného územního plánu obce Jenišov možné stavby umístit až na základě schválené podrobnější územněplánovací dokumentace; ta však vydána nebyla. Stěžovatelka se domnívá, že čl. 23 odst. 2 obecně závazné vyhlášky obce Jenišov č. 2/99, který podmiňuje vydání rozhodnutí na stavby v rozvojovém území schválením podrobnější územněplánovací dokumentace, nepředstavuje regulativ územního plánování. Opačný výklad by vedl k zakonzervování poměrů v území, pokud by obec jako pořizovatel podrobnější územněplánovací dokumentace zůstala nečinná. [6] Požadavek krajského soudu na schválení regulačního plánu nebo projednání jiných územněplánovacích podkladů je podle stěžovatelky v rozporu s principem subsidiarity a požadavkem minimalizace zásahů do práv dotčených osob. Obec Jenišov byla účastníkem územního řízení a námitku rozporu územního rozhodnutí s územněplánovací dokumentací, konkrétně podmínkou nutnosti pořízení regulačního plánu pro předmětné území, mohla sama uplatnit, pokud by ji považovala za důvodnou. Nečinnost obce, jakožto pořizovatele územněplánovací dokumentace, však nemůže nahrazovat soud. Zrušení rozhodnutí žalovaného pouze pro rozpor s územněplánovací dokumentací považuje stěžovatelka v daném případě za přepjatý právní formalismus, který je v rozporu s principy vyjádřenými v ustálené judikatuře Ústavního soudu, zejména za situace, kdy se sama obec ochrany vlastních dotčených práv nedomáhala. [7] Absenci regulačního plánu nelze v dané situaci podle stěžovatelky klást k tíži žadatele o územní rozhodnutí. Je obecně známo, že obce nemají žádné lhůty pro schválení regulačních plánů, dokonce ani žádné lhůty pro jejich pořízení, vyjma lhůty stanovené zákonem do konce roku 2015. V takovém případě je nutno aplikovat stejný princip, jaký aplikuje ve své rozhodovací činnosti Ústavní soud – nenahrazovat vlastní rozhodovací činností mezeru v normotvorbě obce a nepřihlížet k nutnosti schválení podrobnější územněplánovací dokumentace, ale toliko hodnotit, zda je napadené rozhodnutí žalovaného v rozporu s platnou a schválenou územněplánovací dokumentací. [8] Stěžovatelka se domnívá, že přijetí argumentace krajského soudu Nejvyšším správním soudem by v praxi znamenalo obcházení institutu stavební uzávěry tím, že obce by umísťování staveb v určitém území podmínily nutností další regulace, a pak by zůstaly nečinné. Popsaným způsobem by obce mohly účinně obcházet § 102 stavebního zákona a vyhýbat se povinnosti náhrad za změny v území tím, že by výstavbu v konkrétních lokalitách podmínily další regulací, kterou by následně neprojednaly. Žadatel o územní rozhodnutí by pak neměl žádný prostředek ochrany proti nečinnosti obce v přijímání podrobnější územněplánovací dokumentace, na rozdíl od možnosti obce (a dalších dotčených osob) domoci se ochrany svých práv soudní cestou v případě vydání územního rozhodnutí i přes absenci regulačního plánu, jako v projednávaném případě. Lze tedy uzavřít, že územní plán obce Jevišov platný v okamžiku rozhodování správních orgánů, neobsahoval žádný regulativ, který by umístění předmětné stavby bránil. [9] Podle stěžovatelky se krajský soud rovněž nedostatečným způsobem vypořádal s argumentací žalovaného, že výklad zastávaný žalobci (a následně aprobovaný krajským soudem) by představoval fakticky zřízení stavební uzávěry v důsledku nečinnosti pořizovatele regulačního plánu. Rozsudek krajského soudu je proto nepřezkoumatelný. Krajský soud se rovněž odpovědným způsobem nevyjádřil k tomu, jakým způsobem mohla absentující podrobnější územněplánovací dokumentace přímo zasáhnout práva žalobců, resp. jakým způsobem se stěžovatelka měla bránit proti nečinnosti obce při přijímání těchto dokumentů. Stěžovatelka dále dodala, že krajský soud přezkoumatelným způsobem nepopsal, jaký konkrétní regulativ obsažený v platném územním plánu brání umístění předmětné stavby. [10] Ze všech shora uvedených důvodů stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud rozsudek Krajského soudu v Plzni zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. III. Vyjádření podaná ke kasační stížnosti [11] Obec Jenišov (osoba zúčastněná na řízení č. VI) se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti s podanou kasační stížností neztotožnila. Dodala, že na zasedání obecního zastupitelstva dne 19. 4. 2005 byla schválena zastavovací studie pro předmětné území; citované rozhodnutí nebylo nikdy napadeno. Stavební úřad obci toliko oznámil, že předmětná studie nebyla podána na stavební úřad a tím pro něj neexistuje. V příloze svého podání obec zaslala fotokopie ze zasedání zastupitelstva obce dne 19. 4. 2005, své vyjádření k podanému odvolání proti územnímu rozhodnutí ze dne 30. 5. 2011 a odpověď obce ze dne 22. 5. 2008 na žádost Ing. V. o stanovisko k výstavbě bytových domů; předmětné dokumenty podle obce prokazují, že obec během celého řízení poukazovala na porušení čl. 23 odst. 2