4 Ads 22/2013 — Nejvyšší správní soud

4 Ads 22/2013- 79 - text 4 Ads 22/2013 - 83 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: pplk. Ing. V. Š., zastoupeného JUDr. Stanislavem Kadečkou, Ph.D., advokátem, se sídlem Sladkovského 601, Pardubice, proti žalovanému: Ministerstvo obrany, se sídlem Tychonova 221/1, Praha 6, adresa pro doručování: Agentura pro právní zastupování, se sídlem nám. Svobody 471, poštovní přihrádka 154, Praha 6, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 2. 2013, č. j. 7 Ad 24/2010 – 57, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á. II. Žádný z účastníků řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení. III. Ustanovenému zástupci JUDr. Stanislavu Kadečkovi, Ph.D., advokátovi, se sídlem Sladkovského 601, Pardubice, s e p ř i z n á v á odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 8228 Kč, která je splatná do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku z účtu Nejvyššího správního soudu. Náklady právního zastoupení žalobce nese stát. O d ů v o d n ě n í : I. Předcházející řízení a obsah kasační stížnosti [1] Přípisem ředitele Kanceláře ministra obrany ze dne 13. 10. 2010, č. j. 2783/2010-1140 (dále jen napadený přípis“), byl žalobce informován o tom, že po zániku žalobcova služebního poměru dnem 27. 9. 2010 se stalo řízení o podání žalobce ze dne 30. 8. 2010 a jeho doplnění ze dne 17. 9. 2010 proti personálnímu rozkazu ředitele VZ (Vojenského zpravodajství – poznámka soudu) č. 119 ze dne 31. 5. 2010 bezpředmětným. Postup ředitele VZ byl v dané věci přezkoumán, přičemž nebylo zjištěno, že by při vydání tohoto personálního opatření byly porušeny právní nebo služební předpisy, naopak opatření bylo shledáno odpovídajícím. [2] Rozkazem ředitele Vojenského zpravodajství ze dne 31. 5. 2010, číslo 119, (dále jen „rozkaz č. 119“), byl žalobce podle ustanovení § 9 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vojácích z povolání“), dnem 31. 5. 2010 dočasně zproštěn výkonu služby, protože bylo důvodné podezření ze spáchání trestného činu, přičemž další výkon služby by ohrožoval její důležitý zájem. Současně byl žalobce podle ustanovení § 10 odst. 2 písm. b) zákona o vojácích z povolání určen do dispozice ředitele Vojenského zpravodajství s místem výkonu služby v Praze. [3] Rozkaz ředitele odboru SIGINT ze dne 1. 6. 2010, č. j. 3-19/2009-DP-5847-XII (dále jen „rozkaz SIGINT“), žalobci v návaznosti na rozkaz č. 119 určil místo a rozsah pracovní činnosti v době jeho dospozice. [4] Proti všem výše popsaným aktům žalobce brojil žalobou ze dne 27. 11. 2010, ve které popsal průběh vydání těchto aktů. Rozkaz č. 119 byl vydán nezákonně, protože žalovaný nekomunikoval se zástupcem žalobce a protože mu byl doručen následující den po dni jeho vykonatelnosti, tj. po dni 31. 5. 2010. Tímto dnem bylo se žalobcem rovněž nezákonně zahájeno řízení o krácení jeho platu o 50%. Navazujícím aktem je rozkaz SIGINT obsahující popis místa a rozsahu pracovní činnosti žalobce po dobu jeho dispozice. Oba akty žalobce napadl odvoláním ze dne 30. 8. 2010, jenž doplnil podáním ze dne 17. 9. 2010; žalovaný o něm rozhodl napadeným přípisem. Žalobce dovozoval, že žaloba je přípustná, neboť napadené akty jsou soudně přezkoumatelné, protože se jednalo o rozhodnutí související s průběhem služebního poměru, resp. jimiž se měnil jeho obsah. Žalobce tvrdil, že v důsledku vydání rozkazu č. 119 s ním bylo vedeno řízení o výši míry krácení jeho platu, v němž nebylo jakkoli rozhodnuto, přičemž ale k vlastnímu krácení platu ve výši 50% došlo. Žalobce po vydání rozkazu č. 119 žádal o poskytnutí listin, na základě nichž byl tento rozkaz vydán, ale tento požadavek nebyl služebními orgány splněn, proto nemohl ani řádně doplnit své odvolání. Napadený přípis obsahuje pouze informaci o tom, že odvolání žalobce nebylo vyhověno. Žalovaný ale měl v dané věci vést řádné správní řízení a ukončit jej vydáním správního rozhodnutí, což neučinil a zasáhl tak do práv žalobce. Nadto závěr o bezpředmětnosti vedení dalšího řízení je v rozporu s ustanovením § 152 zákona o vojácích z povolání, podle kterého se v řízení ve věcech služebního poměru postupuje podle části deváté tohoto zákona i tehdy, když služební poměr vojáka zanikl. Výčet řízení obsažený v ustanovení § 145 zákona o vojácích z povolání nevylučuje, aby se část devátá citovaného zákona vztahovala i na tento případ, nešlo proto odvolání ze dne 30. 8. 2010 vyřídit jako stížnost. Napadené akty jsou nicotné z důvodu absolutního nedostatku formy. Napadený přípis má nadto charakter úředního dopisu, kterým ředitel Kanceláře ministra obrany oznámil ústní rozhodnutí ministra obrany. Správní řízení nebylo řádně vedeno ani před prvostupňovými orgány; nebyla tak žalobci poskytnuta zákonem garantovaná procesní práva. Rozkaz SIGINT je nicotný rovněž z toho důvodu, že jej vydala neoprávněná osoba, protože ředitel odboru SIGINT není služebním orgánem. Rozkaz č. 119 je podle žalobce dále nicotný z toho důvodu, že žádný služební funkcionář nemůže rozhodnout o generálním zproštění výkonu služby, jak je v jeho výroku obsaženo. Nadto je nelogické, aby tento rozkaz na jednu stranu zprošťoval žalobce výkonu funkce, na druhou stranu jej zařadil do dispozice, čímž mu fakticky uložil výkon služby. Odbor 260. ředitelství odboru navíc v organizačním řadu Vojenského zpravodajství není uveden. V dané věci nebylo žalovaným provedeno řádné odvolací řízení, neboť bylo vydáno stručné sdělení, které žalobce považoval za nesrozumitelné a nepřezkoumatelné, protože z něj nevyplývá, jak bylo naloženo s jeho odvoláním, a protože neobsahuje náležitosti řádného rozhodnutí. Žalovaný navíc rozhodl, ačkoli neznal všechny odvolací námitky, protože ty nemohl žalobce doplnit s ohledem na nemožnost nahlédnout do spisu. Prvostupňová rozhodnutí byla rovněž vydána bez vedení příslušného řízení. Věc nebyla žalovaným ani správně posouzena, když v prvním stupni se služební orgány dopustily řady závažných chyb, tudíž je žalovaný ani nemohl přezkoumat. Ministr nadto v dané věci ani nevydal své vlastní rozhodnutí, ale pouze ředitel jeho kanceláře vyhotovil napadený přípis. [5] Žalovaný se k věci vyjádřil podáním ze dne 15. 2. 2011, ve kterém navrhoval odmítnutí žaloby, neboť je nepřípustná podle ustanovení § 68 písm. e) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Věc se totiž týká výkonu služebního poměru, přičemž zařazení a místo výkonu služby vojáka určuje služební funkcionář formou rozkazu ve věcech personálních, který ale není správním rozhodnutím podle správního řádu. Vedení správního řízení v takové věci by ochromilo činnost Armády České republiky, která by nemohla operativně reagovat na její měnící se potřeby, přičemž by došlo k narušení principu nedílné velitelské pravomoci, neboť příslušný velitel zná nejlépe potřeby jemu podřízených útvarů a zařízení. Obdobné komplikace by byly v případě rozhodování o dočasném zproštění výkonu funkce pro závažné porušení služebních povinností nebo pro podezření ze spáchání trestného činu, ohrožoval-li by další výkon služby vojáka důležitý zájem služby nebo objasňování jeho činu, včetně následného vzetí vojáka do dispozice. Výčet řízení uvedených v § 150 zákona o vojácích z povolání ve spojení s § 145 zákona o vojácích z povolání je podle žalovaného naopak taxativní, protože opak by vedl k absurdním důsledkům. [6] Přípisem ze dne 24. 10. 2012 žalovaný oznámil, že připravuje podklady pro rozhodnutí, jímž by žalobce byl v dané věci uspokojen podle ustanovení § 62 s. ř. s. Městský soud v Praze na tento přípis reagoval usnesením ze dne 25. 10. 2012, č. j. 7 Ad 24/2010 – 34, kterým žalovanému stanovil lhůtu k vydání nového rozhodnutí a k jeho oznámení žalobci a soudu do 30. 11. 2012. [7] Ministr obrany vydal dne 30. 11. 2012 rozhodnutí č. j. 2057/2012-1140 (dále jen „nové rozhodnutí ministra“), kterým rozkaz č. 119 zrušil a řízení zastavil. V odůvodnění tohoto rozhodnutí ministr uvedl, že rozkaz č. 119 zcela postrádá odůvodnění, z něhož by bylo zřejmé, z jakých podkladů služební funkcionář vycházel a jakými úvahami se řídil, tudíž je nepřezkoumatelný. Protože služební poměr žalobce zanikl dnem 31. 10. 2010, je na místě podle ministra řízení zastavit. Zrušením rozkazu č. 119 odpadá důvod pro krácení služebního platu žalobce, ke kterému došlo počínajíc dnem 31. 5. 2010; krácená část platu proto bude žalobci doplacena. Ministr dále uvedl, že rozkaz SIGINT je nutné chápat jako rozkaz organizačního charakteru, který nemohl zasáhnout do práv a povinností žalobce, neboť jeho postavení bylo změněno rozkazem č. 119; není proto na místě vést odvolací řízení, zvláště když rozkaz č. 119 byl zrušen. [8] Podáním ze dne 6. 12. 2012 žalobce uvedl, že není postupem žalovaného uspokojen, protože žalovaný žádné nové rozhodnutí nevydal. [9]