4 As 90/2012 — Nejvyšší správní soud

4 As 90/2012- 66 - text 4 As 90/2012 - 71 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Jiřího Pally a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobkyň: a) LONDA spol. s r. o., se sídlem Křemencova 4, Praha 1, zast. JUDr. Tomášem Jindrou, advokátem, se sídlem U Prašné brány 1079/3, Praha 1, b) EVROPA 2, spol s r. o., se sídlem Wenzigova 4/1872, Praha 2, c) Frekvence 1, a.s., se sídlem Wenzigova 4/1872, Praha 2, žalobkyně b) a c) zast. JUDr. Ladislavem Břeským, advokátem, se sídlem Botičská 1936/4, Praha 2, proti žalované: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, se sídlem Škrétova 44/6, Praha 2, zast. JUDr. Zdeňkem Hromádkou, advokátem, se sídlem Rašínova 522, Zlín, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Radio Investments s.r.o., se sídlem Říčanská 2399/3, Praha 10 (dříve BROADCAST MEDIA, s. r. o., se sídlem Říčanská 2399/3, Praha 10), zast. JUDr. Pavlem Dobiášem, advokátem, se sídlem Ostrovského 253/3, Praha 5, o kasační stížnosti osoby zúčastněné na řízení a o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 10. 2012, č. j. 6 A 105/2012 – 59, t a k t o : I. V řízení b u d e p o k r a č o v á n o na straně osoby zúčastněné na řízení s Radio Investments s.r.o., se sídlem Říčanská 2399/3, Praha 10. II. Kasační stížnost osoby zúčastněné na řízení s e z a m í t á . III. Kasační stížnost žalované s e z a m í t á . IV. Osoba zúčastněná na řízení j e p o v i n n a zaplatit žalobkyni a) na náhradě nákladů řízení 4114 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně a) JUDr. Tomáše Jindry, advokáta, se sídlem U Prašné brány 1079/3, Praha 1. V. Žalovaná j e p o v i n n a zaplatit žalobkyni a) na náhradě nákladů řízení 4114 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně a) JUDr. Tomáše Jindry, advokáta, se sídlem U Prašné brány 1079/3, Praha 1. VI. Žalobkyně b) n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. VII. Žalobkyně c) n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : I. Předcházející řízení a obsah kasačních stížností [1] Rozhodnutím ze dne 12. 6. 2012, sp. zn. 2011/938/zab, č. j. STR/2183/2012, žalovaná v souladu s § 21 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění účinném ke dni vydání rozhodnutí (dále jen „zákon o vysílání“), udělila osobě zúčastněné na řízení souhlas ke změně skutečností uvedených v žádosti o licenci k provozování rozhlasového vysílání prostřednictvím vysílačů programu Radio Beat (licence ze dne 12. 6. 2001, Ru/138/01), spočívající ve změně technických parametrů licence a územního rozsahu vysílání, s přidělením kmitočtu Rosice 91,4 MHz / 100 W, souřadnice WGS 84: 16 25 50 / 49 11 36 (dále též „kmitočet Rosice“). Vycházejíc ze základních kritérií § 17 odst. 1 zákona o vysílání žalovaná na základě ústního odborného vyjádření znalce vyhodnotila soubor technických parametrů kmitočtu Rosice (vysíláním zásobeno 75 909 obyvatel) jako nedostatečně bonitní na to, aby mohl být předmětem licenčního řízení, a dospěla k závěru, že o žádosti osoby zúčastněné na řízení tak lze rozhodnout jako o změně v intencích původně udělené licence. Nedílnou součástí rozhodnutí učinila mapu územního rozsahu, v němž je zaručena hranice minimální úrovně chráněné intenzity elektromagnetického pole příslušného vysílače. [2] V odůvodnění rozhodnutí žalovaná vyšla z výčtu kmitočtů, jejichž prostřednictvím je vysílán program Radia Beat, a to na základě licence ze dne 12. 6. 2001, č. j. Ru/138/01, udělené osobě zúčastněné na řízení jako provozovateli. Poukázala na § 21 odst. 1 písm. b) zákona o vysílání a věnovala pozornost posouzení bonity kmitočtu, a to s odkazem na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 3. 2012, č. j. 1 As 37/2012 – 42, podle něhož lze jako bonitní vyhodnotit takový soubor technických parametrů (kmitočet), který by umožňoval provozovat rozhlasové vysílání beze ztráty zcela novému provozovateli rozhlasového vysílání. Bylo tak třeba vyjít z údajů o předpokládaných příjmech provozovatele a nákladech spojených s provozováním vysílání na daném kmitočtu. Bonitu kmitočtu Rosice žalovaná posoudila na základě ústního vyjádření odborného znalce znaleckého ústavu RSM TACOMA a.s., se sídlem Karolinská 661, Praha 8 (dále též „znalecký ústav“); s vyjádřením znalce se seznámila na svém 11. zasedání konaném dne 12. 6. 2012. Znalec vyšel z bonitního modelu, jak byl zkonstruován pro účely znaleckého posudku 39-11/2012, a vyslovil svůj odborný názor, že požadovaný soubor technických parametrů není bonitní. [3] Proti rozhodnutí žalované se žalobkyně bránily žalobou ze dne 20. 7. 2012, ve které navrhly, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení a současně uložil žalované povinnost nahradit žalobkyním náklady řízení. Uvedly, že svoji žalobní legitimaci odvozují od toho, že jsou držitelkami licencí k provozování rozhlasového vysílání [žalobkyně a) programu Rádio Impuls, žalobkyně b) programu Evropa 2, žalobkyně c) programu Frekvence 1)], přičemž jejich práva byla zkrácena již tím, že žalovaná v rozporu se zákonem neprovedla licenční řízení (kterého by se účastnit mohly), nýbrž postupovala prostřednictvím změny původně udělené licence, kde jediným účastníkem byla osoba zúčastněná na řízení jako držitel původní licence. Brojily proti tomu, že osobě zúčastněné na řízení bylo, obdobně jako v nyní projednávané věci, z celkových 41 kmitočtů uděleno 35 kmitočtů mimo licenční řízení (změnou územního rozsahu v intencích původně udělené licence), přičemž však zákon předjímá, že se má jednat toliko o postup výjimečný. Jsou přesvědčeny, že předmětný kmitočet je natolik bonitní, že měl být předmětem samostatného licenčního řízení. Namítaly nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, které je založeno výhradně na ústním vyjádření znalce a jehož odůvodnění nezkoumá všechny okolnosti významné pro stanovení bonity kmitočtu. Vedle ústního vyjádření znalce žalovaná odkázala na znalecký posudek 39-11/2012, který však není součástí správního spisu. Žalobkyně zpochybnily oprávnění k vypracování znaleckého posudku znaleckého ústavu, který má akreditaci pro obor ekonomika, nikoli však pro kultura, a zdůraznily, že důkaz nebyl proveden v zákonné formě písemného znaleckého posudku; žalovaná jako specializovaný orgán by mimoto měla sama disponovat odbornými znalostmi, potřebnými pro posouzení věci. [4] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 10. 2012, č. j. 6 A 105/2012 – 59, rozhodnutí žalované zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení; současně žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyním náhradu nákladů řízení. V odůvodnění poukázal na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 2. 2011, č. j. 7 As 111/2010 – 163, z nichž dovodil, že žalobkyním je třeba přiznat aktivní legitimaci k podání žaloby. Podotkl, že předmětem nynějšího řízení nemohou být dřívější rozhodnutí žalované, kterými byly měněny skutečnosti uvedené v žádosti o licenci osoby zúčastněné na řízení jako provozovatele. Co do merita věci městský soud vyšel z konstantní judikatury správních soudů, podle níž u žádostí o souhlas se změnou územního rozsahu vysílání musí být posouzeno, zda požadovaný kmitočet nemá takovou bonitu, že by jeho přidělení mělo být předmětem samostatného licenčního řízení, neboť jinak by se jednalo o obcházení zákona. Poukázal na znění § 56 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), z něhož dovodil, že znalecký posudek musí být vždy vypracován v písemné podobě. Vyjádření znalce k takovému (již zpracovanému) znaleckému posudku je možné, není však přípustné podání samotného znaleckého posudku formou ústního vyjádření, byť by toto bylo zachyceno v protokolu sepsaném správním orgánem. Mimoto je třeba rozlišovat, zda znalecký posudek vypracoval znalec jako fyzická osoba (který k němu podává vyjádření sám) nebo znalecký ústav jako právnická osoba (který může k vyjádření zmocnit fyzickou osobu, postavení znalce však i nadále přísluší znaleckému ústavu). V daném případě není ve správním spise založen žádný doklad o tom, že by znalecký ústav RSM TACOMA a.s. byl ustanoven jako znalec, žádný znalecký posudek tímto ústavem vypracovaný, jakož ani zmocnění Ing. P. S., který poskytl předmětné ústní vyjádření znalce ze dne 12. 6. 2012. Toto vyjádření mimoto neobsahuje žádné konkrétní údaje, které byly hodnoceny, nýbrž je ve své podstatě jen popisem použité metody hodnocení. Městský soud zdůraznil, že znalec může být ustanoven k posouzení ekonomických hledisek (předpokládaných příjmů a výdajů provozovatele rozhlasového vysílání za podmínek daných v místě pokrytém určitým kmitočtem), samotný závěr o bonitě kmitočtu však přísluší žalované; k této právní otázce se znalci vyjadřovat nepřísluší. Uzavřel, že napadené rozhodnut