5 As 21/2013 — Nejvyšší správní soud

5 As 21/2013- 55 - text 5 As 21/2013 - 58 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové, soudkyně JUDr. Ludmily Valentové a soudce JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobkyně: L. S., zastoupená JUDr. Oldřichem Choděrou, advokátem se sídlem v Praze 2, Jugoslávská 12, proti žalovanému: 1) Magistrát hl. m. Prahy, se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2, 110 01, 2) Úřad městské části Praha 1, odbor občanskosprávních agend, oddělení správního řízení, se sídlem v Praze 1, Vodičkova 18, 115 68, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 4. 2013, č. j. 1 A 25/2012 - 61, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovanému 1) a 2) s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á . III. Odměna advokátovi JUDr. Oldřichu Choděrovi s e u r č u j e částkou 4141 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. O d ů v o d n ě n í : Kasační stížností žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) navrhuje zrušení shora označeného usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla odmítnuta žaloba stěžovatelky proti oznámení žalovaného 1) o neodevzdání řidičského průkazu, č. j. S-MHMP-DSA-552584/2011, ze dne 30. 6. 2011, i žaloba proti příkazu žalovaného 2) o uložení sankce, č. j. MČP1 117482/2011, ze dne 23. 8. 2011. I. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaných Stěžovatelka uvádí, že podává kasační stížnost z důvodu uvedeného v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), tedy z důvodu nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení a vady řízení před soudem, která měla za následek nezákonnost rozhodnutí ve věci samé. V kasační stížnosti stěžovatelka nesouhlasí se závěrem, k němuž dospěl městský soud, že stěžovatelkou napadené „rozhodnutí“ žalovaného 1) má právní status oznámení. S ohledem na shora uvedené městský soud stěžovatelčinu žalobu proti tomuto oznámení odmítl pro nepřípustnost. Dále se dle stěžovatelky městský soud pouze spokojil s tím, že si stěžovatelka údajně převzala přestupkový příkaz žalovaného 2), sp. zn.: R 1327/2011, č. j.: MČP1117482/2011, ze dne 29. 8. 2011 a nepodala v zákonné 15 denní lhůtě odpor. Tedy jí uplynula uvedená lhůta, proto městský soud rozhodl usnesením tak, že podanou žalobu a její následné doplnění, odmítl. Stěžovatelka uvádí, že dle Listiny základních práv a svobod má právo na spravedlivý proces, přičemž Listina základních práv a svobod, je nadřazenou právní normou soudnímu řádu správnímu. Městský soud se dle ní nikterak nezabýval tím, zda jí bylo skutečně doručeno napadené rozhodnutí žalovaného 2) a zda držitel poštovní licence zákonným a průkazným způsobem ji toto předmětné rozhodnutí doručil a zda její podpis na doručence je pravý. Městský soud se dále dle stěžovatelky nikterak nezabýval jejími tvrzeními, která uvedla ve své žalobě a v doplnění žaloby. Především stěžovatelka chtěla poukázat na fakt, že jí je již 78 let a že nebyla schopna porozumět výroku, odůvodnění, ani poučení, které bylo uvedeno v rozhodnutí žalovaného 2); její jediný příjem je starobní důchod ve výši 12 000 Kč měsíčně, a tedy výrok o sankci je zcela nepřiměřený. Oba žalovaní dle stěžovatelky porušili ustanovení § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), neboť nevyšli ze spolehlivě zjištěného stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a nevedli správní řízení tak, aby posílili důvěru stěžovatelky ve správnost jejich rozhodování, z tohoto důvodu tak považuje napadená rozhodnutí za nikterak přesvědčivá. Stěžovatelka namítá rovněž porušení ustanovení § 68 odst. 3 správního řádu, neboť zdůvodnění napadených rozhodnutí není přesvědčivé, přičemž stěžovatelka zcela rozporuje postup správních orgánů. Žalovaní se ve svém rozhodnutí dostatečně nevypořádali se všemi provedenými a navrženými důkazy, neprojevili zájem o objasnění celé věci a účelově jí poškodili, pro svá tvrzení si za účelem zjištění skutečného stavu věci neopatřili dostatečné podklady a důkazy potřebné ke spravedlivému a nestrannému rozhodnutí. Žalovaní dále porušili ustanovení § 2 odst. 4 správního řádu, poněvadž přijaté řešení neodpovídá okolnostem dané věci a stejně tak žalovaní porušili ustanovení § 50 odst. 2 a odst. 3 správního řádu, protože nezjistili všechny nepochybné okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch toho, komu má být jakákoliv povinnost uložena. Stěžovatelka proto navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení městského soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalovaný 1) ve svém vyjádření ke kasační stížnosti v plném rozsahu odkazuje na své předchozí vyjádření k podané žalobě. K námitkám doručení žalovaný 1) poukazuje na skutečnost, že pokud stěžovatelka na předmětný příkaz žalovaného 2) reaguje, musí jej mít k dispozici. Stěžovatelka navíc nenabízí jinou alternativu, nedokládá, že jí byla předmětná písemnost doručena jindy, ani netvrdí, že podpis na doručence není její. Jen tvrdí, že toto soud nezkoumal. Co se týká věku stěžovatelky, k tomu žalovaný 1) ve svém vyjádření uvádí, že se nejedná o žádnou překážku, která by měla a priori zapříčinit neschopnost adresáta seznámit se s obsahem písemnosti a porozumět jejímu obsahu. Větu, kde se ukládá například pokuta, nebo větu, kterou se konstatuje povinnost odevzdat řidičský průkaz, lze dle něj snadno pochopit. Stěžovatelka není zbavena ani omezena ve způsobilosti k právním úkonům a v běžném styku s jednotlivými úřady a organizacemi sama vystupuje. Proto toto tvrzení žalovaný 1) považuje za pouhou výmluvu (či omluvu) jejího jednání, nikoliv za relevantní tvrzení. K výši pokuty žalovaný 1) konstatuje, že žalovaný 2) při vydání příkazu zpravidla nemá znalosti o majetkových poměrech účastníka řízení, proto tuto výtku lze těžko brát v potaz. K žalobním důvodům, že žalovaní 1) a 2) nesprávně právně kvalifikovali zjištěný skutkový stav, porušili ustanovení § 3, § 68 odst. 3, § 2 odst. 4, § 50 odst. 2 a 3 správního řádu, proto žalovaný 1) uvádí, že mu není zcela zřejmé, jak vyhotovením oznámení o neodevzdání řidičského průkazu stěžovatelkou, které zaslal žalovanému 2), porušil výše uvedená ustanovení správního řádu. Žalovaný 1) v závěru vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, že nesouhlasí s předloženou kasační stížností, neboť se domnívá, že v souladu s ustanovením § 68 písm. a) a e) a ustanovením § 70 písm. a) s. ř. s., byla žaloba nepřípustná, protože se stěžovatelka v prvním případě domáhala přezkoumání úkonu, který není rozhodnutím, a v druhém případě nevyčerpala řádné opravné prostředky v řízení před správním orgánem. Vzhledem ke všem výše uplatněným skutečnostem žalovaný 1) navrhuje, aby Nejvyšší správní soud vydal v projednávané věci rozhodnutí, jímž se kasační stížnost stěžovatelky jako nedůvodná zamítá. Žalovaný 2) ve svém vyjádření ke kasační stížnosti sděluje, že setrvává na svém vyjádření, které bylo podáno městskému soudu. Dále dodává, že „Příkaz o uložení sankce“ byl vydán v souladu s platnými právními předpisy a stěžovatelka byla uznána vinnou z protiprávního jednání, jež jí bylo kladeno za vinu, neboť nevznikla důvodná pochybnost o tom, že se protiprávního jednání dopustila. Žalovaný 2) rozhodoval na základě spisového materiálu, který obsahoval zcela jasné důkazy o tom, že k naplnění skutkové podstaty přestupku dle ustanovení § 46 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“) spočívajícím v porušení povinnosti stanovené zvláštním právním předpisem, a to v porušení ustanovení § 113 odst. 1 písm. c) a odst. 2 zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, došlo. Žalovaný 2) tedy v souladu se zásadami rychlosti a hospodárnosti správního řízení využil institutu příkazního řízení a v souladu s ustanovením § 87 zákona o přestupcích vydal „Příkaz o uložení sankce“, který obsahoval všechny formální a obsahové náležitosti, včetně poučení o opravném prostředku. Stěžovatelka tedy měla možnost využít řádného opravného prostředku proti tomuto příkazu, což však neučinila, a jednat prostřednictvím svého „zmocněnce“ začala až poté, co po ní sankce začala být vymáhána. Vzhledem ke všem výše uplatněným skutečnostem žalovaný 2) navrhuje, aby Nejvyšší správní soud vydal v projednávané věci rozhodnutí, jímž se kasační stížnost stěžovatelky jako nedůvodná zamítá. II. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadené usnesení městského soudu v rozsahu a z důvodů uplatněných stěžovatelkou, a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná. Ze soudního a správního spisu vyplynulo, že dne 2. 5. 2011 bylo se stěžovatelkou zahájeno řízení