2 As 64/2005 — Nejvyšší správní soud

6 Ans 1/2013- 66 - text pokračování 6 Ans 1/2013 - 70 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudce zpravodaje JUDr. Tomáše Langáška a soudkyně Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: ZodiaCon, občanské sdružení, se sídlem Chládkova 16, 616 00 Brno, IČ 22851216, zastoupeného JUDr. Hanou Schelovou Bachrachovou, Ph.D., LL. M., advokátkou, se sídlem Náměstí Jiřího z Poděbrad 11, 130 00 Praha 3, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, týkající se žaloby na ochranu proti nečinnosti žalovaného správního úřadu, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. února 2013, č. j. 11 A 333/2011 - 64, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. února 2013, č. j. 11 A 333/2011 - 64, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení [1] Dne 13. listopadu 2010 zaslal žalobce žalovanému e-mailem elektronicky podepsanou žádost o zřízení datové schránky právnické osoby, a to prostřednictvím svého předsedy M. V. (dále jen „předseda sdružení“), resp. z jeho e-mailového účtu; podle textu v těle e-mailové zprávy k ní měly být připojeny přílohy prokazující oprávnění předsedy sdružení jednat jménem žalobce, a to schválené znění stanov a zápis ze schůze přípravného výboru, v příloze však byl pouze soubor „Zadost o zrizeni datove schranky.zfo“. Přijetí žádosti bylo elektronickou podatelnou žalovaného potvrzeno. Vzhledem k absenci další činnosti žalovaného zaslal žalobce 14. prosince 2010 urgenci prostřednictvím datové schránky fyzické osoby – předsedy sdružení, na kterou žalovaný neodpověděl. Následně žalobce urgoval zřízení datové schránky přípisem ze dne 9. srpna 2011, opět prostřednictvím datové schránky fyzické osoby – předsedy sdružení. S ohledem na skutečnost, že na uvedené urgence žalovaný stále nereagoval, podal žalobce prostřednictvím datové schránky fyzické osoby – předsedy sdružení dne 17. října 2011 dle § 80 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, stížnost ministrovi vnitra jako nadřízenému správnímu orgánu. [2] Protože ani nadřízený orgán nic neučinil, obrátil se žalobce návrhem ze dne 6. listopadu 2011 označeným jako žaloba proti nečinnosti na Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“). Dle názoru žalobce měl žalovaný podle § 5 odst. 6 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o elektronických úkonech“), do 3 pracovních dnů zřídit žalobci datovou schránku nebo jej vyzvat k odstranění nedostatků, a v případě jejich neodstranění jej vyrozumět o tom, že datovou schránku zřídit nelze. Místo toho žalobce neobdržel žádnou relevantní reakci a má za to, že mu datová schránka zřízena nebyla. [3] Žalovaný ve vyjádření ze dne 18. dubna 2012 k podané žalobě uvedl, že k žádosti o zřízení datové schránky nebyly přiloženy dokumenty (konkrétně stanovy a zápis ze schůze přípravného výboru) prokazující oprávnění předsedy sdružení za žalobce skutečně jednat. Výzva byla předsedovi sdružení zaslána poštou dne 21. října 2011 na adresu jeho zaměstnavatele Altairis, s. r. o., již uvedl v urgenci, jako obyčejné psaní; žalovaný konstatoval, že nedisponuje dokladem o doručení výzvy. Až do současné doby žalovaný neobdržel doplnění žádosti ze strany předsedy sdružení, a tudíž datovou schránku zřídit nemohl. Uvedl dále, že dne 16. dubna 2012 znovu žalobce, resp. předsedu sdružení stejným způsobem vyzval k doplnění žádosti, opět však bezvýsledně. [4] V replice ze dne 9. května 2012 žalobce tvrdil, že uvedené přílohy jeho původní žádost obsahovala, a nadto vyjádřil názor, dle kterého žalovaným požadované dokumenty ani není třeba zasílat, neboť je žalovaný jako orgán provádějící registraci občanských sdružení podle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů, má z úřední činnosti k dispozici. Krom toho upozornil na to, že žalovaný měl výzvu doručovat do datové schránky předsedy sdružení, nikoli poštou a obyčejně na adresu zaměstnavatele předsedy sdružení, kterážto byla v žádosti, resp. v urgencích uváděna jen pro případ, že nebude možné prostřednictvím datové schránky doručovat. Žalobce tvrdil, že ani jednu výzvu ze strany žalovaného neobdržel. [5] Městský soud ve věci rozhodl rozsudkem č. j. 11 A 333/201164 ze dne 12. února 2013 tak, že se žaloba na ochranu proti nečinnosti žalovaného správního orgánu zamítá. V odůvodnění svého rozhodnutí se městský soud zabýval právní otázkou, zda žádost žalobce ve smyslu § 5 odst. 2 zákona o elektronických úkonech je úkonem, na jehož základě byl zahájen proces mající za následek povinnost správního úřadu vydat rozhodnutí ve věci samé či osvědčení [srov. § 79 a násl. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)]. Městský soud dospěl k závěru, že zřízením datové schránky se žadateli poskytuje služba, přičemž pokud ke zřízení této služby nejsou dány zákonem stanovené podmínky, vyrozumí žalovaný žadatele o svém závěru. Dané vyrozumění nezakládá práva a povinnosti žadatele a není rovněž rozhodnutím ve věci samé. Městský soud tak žalobu zamítl. II. Kasační stížnost a řízení o ní [6] Proti rozsudku městského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost, ve které nesouhlasil s právním názorem městského soudu týkajícím se formálního, namísto materiálního posouzení povahy žádosti o zřízení datové schránky a vyrozumění ve smyslu § 5 odst. 6 zákona o elektronických úkonech. V doplnění kasační stížnosti ze dne 12. března 2013 stěžovatel dále odkázal na nutný výklad pojmu rozhodnutí z hlediska materiálního, jak to Nejvyšší správní soud činí např. ve vztahu k fikci odmítnutí poskytnout informaci. Ve smyslu § 5 odst. 4 zákona o elektronických úkonech tak nepochybně existuje subjektivní veřejné právo stěžovatele na zřízení datové schránky, které nemůže být prosto ochrany. [7] Ke kasační stížnosti se žalovaný vyjádřil stručně tak, že s ní nesouhlasí a že napadený rozsudek městského soudu je správný a zákonný. III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem [8] Nejvyšší správní soud hodnotí kasační stížnost jako přípustnou, neboť byla podána osobou oprávněnou podle § 102 s. ř. s., a její důvod se dle obsahu kasační stížnosti opírá o § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tedy o namítanou nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem. Kasační stížnost není nepřípustná ani z jiných důvodů plynoucích z § 104 s. ř. s. [9] Podstatou odůvodnění napadeného rozsudku městského soudu byla teze, že zřízení datové schránky je jen službou státu umožňující jiný způsob doručování písemností, nikoli výsledkem autoritativního rozhodnutí správního úřadu. Odmítnutím zřídit datovou schránku se dle městského soudu nerozhoduje o právech a povinnostech žadatele, toliko se mu sděluje, že službu nelze poskytnout. Tím chtěl městský soud zřejmě říci, že na zřízení datové schránky nemá žadatel veřejné subjektivní právo, jemuž by měly správní soudy poskytnout ochranu. [10] S tímto východiskem se Nejvyšší správní soud zásadně neztotožňuje. [11] Informační systém datových schránek je dle § 14 zákona o elektronických úkonech informačním systémem veřejné správy, jehož správcem je žalovaný (srov. § 3 odst. 1 zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy). Zřízení datové schránky právnické osoby upravuje § 5 zákona o elektronických úkonech. Z § 5 vyplývá, že existují dvě skupiny právnických osob, kterým jsou datové schránky zřizovány. Prvním typem je skupina právnických osob, kterým je datová schránka zřizována automaticky ze zákona (§ 5 odst. 1). Druhou skupinu tvoří subjekty, jimž není datová schránka zřizována ze zákona (např. občanská sdružení, církve), ale na jejich žádost. [12] Za stěžejní v tomto případě Nejvyšší správní soud pokládá skutečnost, že zákon o elektronických úkonech výslovně v § 5 odst. 3 stanoví, že na zřízení jedné datové schránky má právnická osoba nárok. Tato jednoznačná zákonná formulace nesvědčí ve prospěch závěru městského soudu, že by zřízení datové schránky právnické osobě mělo být jen jakousi nezávaznou službou ze strany státu. [13] Nadto, ke zřízení datové schránky právnické osoby, ať už ex lege či na žádost, se váže řada práv a povinností spojených s jejím užíváním. Doručování prostřednictvím datové schránky upravuje řada procesních předpisů: soudní řád správní (§ 42), občanský soudní řád (§ 45, § 46), a s ohledem na jeho subsidiární aplikaci též zákon o Ústavním soudu (§ 63), dále správní řád (§ 19), daňový řád (§ 35, 42) či trestní řád (§ 62); podle těchto předpisů je doručování do datových schránek ze strany orgánů veřejné moci zákonem preferovaný způsob doručování. Do datové schránky lze rovněž doručit procesní úkony do vlastních rukou, a to v některých případech dokonce s fikcí, neboť vyloučení náhradního doručení v takovém případě neplatí (srov. § 1