8 Afs 78/2006 — Nejvyšší správní soud

6 Ans 3/2013- 31 - text pokračování 6 Ans 3/2013 - 35 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudců JUDr. Tomáše Langáška a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci žalobce: L. K., zastoupeného Mgr. Barborou Kubinovou, advokátkou, se sídlem Milešovská 6, Praha 3, proti žalované: Univerzita Karlova v Praze, se sídlem Ovocný trh 3/5, Praha 1, týkající se žaloby na ochranu proti nečinnosti žalovaného správního orgánu, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 9 A 94/2012 - 35 ze dne 6. února 2013, takto: I. Kasační stížnost žalobce se zamítá. II. Žalované se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Žalobce je absolventem Mezinárodního institutu podnikatelství a práva v Praze, na kterém získal titul magistr práva v oboru právo a právní věda v zahraničním studijním programu akreditovaném Zakarpatskou státní univerzitou se sídlem v Užhorodě, Ukrajina. [2] Žádostí ze dne 4. března 2011 požádal žalobce Univerzitu Karlovu v Praze o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace podle § 89 odst. 1 písm. b) zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů, za účelem výkonu zaměstnání v České republice (dále též „žádost stěžovatele“). [3] Dne 16. června 2011 podal žalobce podnět k Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy České republiky (dále jen „MŠMT“) na učinění opatření proti nečinnosti dle § 80 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. [4] Dne 21. listopadu 2011 vydala Univerzita Karlova v Praze ústy rektora písemnost č. j. 7228/11/III/Ko č. ev. 953 N označenou jako rozhodnutí (dále jen „předmětné rozhodnutí“). Ve výroku předmětného rozhodnutí rozhodl správní orgán tak, že: „Univerzita Karlova v Praze podle § 89 odst. 1 písm. b) a § 106 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách) rozhodla o zamítnutí žádosti o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace v České republice“, s odůvodněním, že uchazeč nesplnil podmínky pro uznání vzdělání, neboť předložený studijní plán neodpovídá v plném rozsahu studijnímu plánu, který je vyučován na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. [5] Proti předmětnému rozhodnutí podal žalobce dne 21. listopadu 2011 k MŠMT jako k nadřízenému orgánu odvolání, ve kterém namítal nicotnost předmětného rozhodnutí. [6] Dne 1. června 2012 podal žalobce žalobu na ochranu proti nečinnosti žalované k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“). Rozsudkem ze dne 6. února 2013 č. j. 9 A 94/201235 rozhodl městský soud tak, že žalobu na ochranu proti nečinnosti zamítl. Dle názoru městského soudu není předmětné rozhodnutí nicotné a lze je považovat za rozhodnutí v materiálním smyslu, jímž žalovaný žádost stěžovatele zamítl. Vady, které žalobce vytýká předmětnému rozhodnutí, mohou být kvalifikovány maximálně jako vady mající za následek nezákonnost předmětného rozhodnutí z důvodu porušení § 68 odst. 2 správního řádu, popř. jako vady způsobující jeho nepřezkoumatelnost z důvodu nesrozumitelnosti [§ 76 odst. 1. písm. a) soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s“)], nikoliv jako vady mající za následek jeho nicotnost. Nezákonnost rozhodnutí je však předmětem řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu dle § 65 a násl. s. ř. s. Jestliže tedy žalovaný orgán v předmětné věci vydal meritorní rozhodnutí, je třeba žalobu na ochranu proti nečinnosti zamítnout, neboť správní orgán v předmětném řízení nečinný nebyl. [7] V mezidobí MŠMT rozhodlo o odvolání žalobce proti předmětnému rozhodnutí, a to zamítavým rozhodnutím ze dne 7. září 2012 č. j. MSMPT38268/201230, které bylo žalobci doručeno dne 14. září 2012, jak se podává z rozsudku městského soudu, resp. ze sdělení žalobce městskému soudu na č. l. 19 spisu městského soudu. A teprve dne 11. března 2013 bylo žalobci doručeno usnesení o uplatnění opatření proti nečinnosti č. j. MSMT  7686/20133 ze dne 8. března 2013, jak uvedl žalobce v kasační stížnosti proti rozsudku městského soudu (ke kasační stížnosti viz níže). II. Kasační stížnost a průběh řízení o ní [8] Proti rozsudku městského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včasnou kasační stížnost, doručenou Nejvyššímu správnímu soudu dne 21. března 2013. Ve své kasační stížnosti navrhoval stěžovatel, aby Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek městského soudu ze dne 6. února 2013 č. j. 9 A 94/201235 z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. a subsidiárně § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Zároveň stěžovatel žádal, aby mu bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. [9] Stěžovatel konkrétně namítal, že městský soud v žalobě na ochranu proti nečinnosti nesprávně posoudil otázku nicotnosti předmětného rozhodnutí tak, že žalobu meritorně zamítl. Nicotnost předmětného rozhodnutí odvozuje stěžovatel z důvodů uvedených v § 77 odst. 2 správního řádu, konkrétně z vnitřní rozpornosti a neuskutečnitelnosti. Vnitřní rozpornost spatřoval stěžovatel v chybném uvedení příslušného ustanovení zákona o vysokých školách ve výroku předmětného rozhodnutí. Právní či faktickou neuskutečnitelnost spatřoval stěžovatel ve skutečnosti, že ve výroku rozhodnutí nebyla blíže konkretizována žádost o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace v České republice, resp. nebylo uvedeno jaké vzdělání, na jaké zahraniční univerzitě nebylo nostrifikováno, a rovněž ve skutečnosti, že osobní údaje stěžovatele, tj. jméno, příjmení a adresa byly uvedeny v rámečku v horní části vyhotovení rozhodnutí, obvykle určené pro adresáta, namísto přímo ve výrokové části předmětného rozhodnutí. Současně nebylo uvedeno, že se v předmětném případě jedná o účastníka řízení. [10] Stěžovatel dále namítal, že městský soud nadbytečně založil argumentaci na chápání pojmu rozhodnutí dle § 65 odst. 1 s. ř. s., neboť tato argumentace sama o sobě argument o nicotnosti předmětného rozhodnutí nevyvrací, a není tedy přiléhavá. Naopak, s argumentem nicotnosti se městský soud vůbec nevypořádal. [11] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti, které bylo Nejvyššímu správnímu soudu doručeno dne 22. května 2013, uvedla, že proti rozsudku městského soudu ze dne 6. února 2013 č. j. 9 A 94/201235 nemá žádné námitky. Dle názoru žalované soud správně posoudil právní otázky, řádně se vypořádal se všemi námitkami stěžovatele, podrobně se svými závěry vypořádal v odůvodnění rozsudku, věc posoudil komplexně a rozhodl po právu. Vyjádření žalované zaslal Nejvyšší správní soud stěžovateli na vědomí. III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem [12] Nejvyšší správní soud hodnotí kasační stížnost jako přípustnou, neboť byla podána osobou oprávněnou podle § 102 s. ř. s., a její důvod se opírá o § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Stěžovatel namítá nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem, resp. nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení, mohlali mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Kasační stížnost není nepřípustná ani z jiných důvodů plynoucích z § 104 s. ř. s. [13] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s., byv přitom vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti. Po přezkoumání kasační stížnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že není důvodná. [14] Pokud jde o důvod kasační stížnosti podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tj. nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem, takový důvod je dán, pokud soud při svém rozhodování aplikoval na posuzovanou věc jiný právní předpis (normu), než který na věc dopadá, nebo pokud byl soudem sice aplikován správný právní předpis, avšak nebyl správně vyložen. O nesprávné posouzení právní otázky může jít také tehdy, pokud soud vyvodí nesprávný právní závěr z jinak správně zjištěného skutkového stavu věci. Tato kasační námitka důvodná není. [15] V odůvodnění napadeného rozsudku městský soud nejprve zhodnotil, zda v předmětné věci již bylo vydáno rozhodnutí v materiálním smyslu dle § 65 odst. 1 s. ř. s., a následně konkretizoval důvody, pro které předmětné rozhodnutí nepovažuje za nicotné. [16] Nejvyšší správní soud se se závěry městského soudu ztotožňuje. [17] Podle § 79 odst. 1 s. ř. s. se ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení (s výjimkou případů, kdy zákon s nečinností správního orgánu spojuje právní fikci vydání rozhodnutí o určitém obsahu, popřípadě jiný právní dů