— Nejvyšší správní soud

Konf 10/2013- 17 - text Konf 10/2013 - 17 USNESENÍ Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Milady Tomkové, JUDr. Romana Fialy, JUDr. Pavla Pavlíka, JUDr. Pavla Simona a JUDr. Marie Žiškové, rozhodl o návrhu Českého telekomunikačního úřadu, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 219 (adresa pro doručování: poštovní přihrádka 02, 225 02 Praha 025), na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi ním a Okresním soudem v Hradci Králové, a dalších účastníků sporu vedeného u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 19 C 243/2012, o 5530 Kč s příslušenstvím: žalobkyně Telefónica Czech Republic, a. s., se sídlem Za Brumlovkou 266/2, 140 22 Praha 4, IČ 60193336, a žalované M. O., t a k t o : I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 19 C 243/2012, o 5530 Kč s příslušenstvím, j e s o u d . II. Usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 4. 10. 2012, čj. 19 C 243/2012  19, s e z r u š u j e . O d ů v o d n ě n í : Český telekomunikační úřad navrhl dne 18. 01. 2013 zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, aby rozhodl spor o pravomoc podle § 1 odst. 1 písm. a) zákona č. 131/2002 Sb., který vznikl mezi ním a Okresním soudem v Hradci Králové ve věci žaloby o zaplacení částky 5530 Kč s příslušenstvím. Z předloženého spisu vyplynuly následující skutečnosti: Žalovaná byla na základě protokolu „VÝMĚNA SIM KARTY“ ze dne 17. 6. 2010 uživatelkou telefonního čísla X. Žalobkyně jí poskytovala služby elektronických komunikací. Jelikož žalovaná nezaplatila za platební transakce realizované v období od 16. 6. 2010 – 15. 7. 2010, žalobkyně ji vyzvala k plnění upomínkou ze dne 3. 8. 2010 k úhradě dlužných částek (za služby elektronických komunikací i za platební transakce); dle vystaveného dokladu za poskytnuté služby ze dne 16. 7. 2010 částka za platební transakce činila 5530 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná dobrovolně částku za platební transakce neuhradila, podala žalobkyně návrh na vydání elektronického platebního rozkazu k Okresnímu soudu v Hradci Králové, v níž se domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit částku 5530 Kč s příslušenstvím včetně nákladů řízení. Žalobkyně v návrhu uvedla, že prostřednictvím vlastní sítě elektronických komunikací umožňuje svým účastníkům využívat služby i jiných subjektů či provádění platebních transakcí na základě registrace poskytovatelů platebních služeb malého rozsahu u České národní banky podle § 5 písm. i), § 53 a § 143 zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku. V případě platebních transakcí zadá účastník prostřednictvím sítě žalobkyně a technicky způsobilého koncového zařízení (elektronického komunikačního zařízení) – mobilní telefon nebo telefonní přístroj u pevné linky, příp. osobní počítač připojený v pevné či mobilní síti žalobce - příkazy k provedení platebních transakcí (§ 3 odst. 1 písm. g) zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku); částka, která má být prostřednictvím elektronického komunikačního zařízení zaplacena, se vypočítá podle délky volání na audiotexovou linku, případně podle počtu zaslaných Premium SMS/MMS, nebo je určena odkazem na webové či wapové stránce. Žalobkyně umožňuje tyto platby svým účastníkům realizovat na základě článku 15 Všeobecných podmínek pro poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací společnosti Telefónica Czech Republic, a.s., vydaných v souladu s § 273 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb. (dále „Všeobecné podmínky“). K podstatě dlužné částky žalobkyně uvedla tolik, že žalované umožnila prostřednictvím své sítě zadání pokynů k provedení plateb za poskytnuté služby obsahu - audiotexové služby, horoskopy, hlasování v TV a rozhlasových soutěžích, apod. V případě žalované se jednalo o čísla začínající kombinací 900xxx (komerční služby). Žalovaná částku uvedenou v samostatné části pravidelného vyúčtování za poskytnuté platební transakce neuhradila. Okresní soud v Hradci Králové usnesením ze dne 4. 10. 2012, čj. 19 C 243/2012 – 19 rozhodl o zastavení řízení (výrok I.) s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Českému telekomunikačnímu úřadu (výrok II.); současně rozhodl o nákladech řízení (výrok III.). V odůvodnění okresní soud vyslovil, že o rozhodnutí v oblasti elektronických komunikací není dána pravomoc soudu a v řízení tak došlo k takovému nedostatku podmínek řízení, které nelze odstranit, soud řízení zastavil a postoupil věc Českému telekomunikačnímu úřadu, neboť ten je správním úřadem příslušným rozhodovat o návrhu žalobkyně. Český telekomunikační úřad (dále jen „navrhovatel“) následně podal zvláštnímu senátu návrh na rozhodnutí negativního kompetenčního sporu. Navrhovatel vycházeje z ustanovení § 2, § 64, § 108 odst. 1 písm. g) a § 129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích odmítl kompetenci k rozhodnutí sporu; konstatoval, že žalobkyně požaduje uhradit částku ve výši 5530 Kč s příslušenstvím za platební transakce, které nelze podle § 2 písm. n) zákona považovat za služby elektronických komunikací, nýbrž službami, které nabízí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací. Navrhovatel je názoru, že žalobkyně není poskytovatelem služeb třetích stran, ale umožňuje účastníkovi objednat si prostřednictvím své sítě elektronických komunikací určité zboží nebo službu nabízené smluvním partnerem žalobce. Účastník si objedná službu třetích stran odesláním SMS, příp. MMS, nebo spojením hovoru na telefonní číslo uvedené v nabídce smluvního partnera žalobkyně. Objednání služby třetích stran je účastníkovi potvrzeno prostřednictvím SMS, příp. MMS, nebo dodáním objednané služby třetích stran. Objednáním služby třetích stran se účastník zavazuje uhradit její cenu a souhlasí s tím, že k výběru této ceny je výlučně oprávněna žalobkyně. Žalobkyně nenese odpovědnost za vady služby třetích stran a účastník je povinen se obrátit s nároky z vad nebo nedodání řádně a včas přímo na smluvního partnera. Jelikož tyto služby nejsou službami elektronických komunikací, úhrada za tyto služby není povinností podle § 64 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích a Český telekomunikační úřad tak nemá dle § 129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích pravomoc spor projednat a rozhodnout. Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním úřadem a obecnými soudy se zvláštní senát řídil následující úvahou: Zvláštní senát rozhoduje o kompetenčním sporu podle skutkového a právního stavu ke dni svého rozhodnutí (srov. č. 485/2005 Sb. NSS). Okresní soud v Hradci Králové v předcházejícím soudním řízení popřel svou pravomoc věc rozhodnout a navrhovatel popírá svou pravomoc ve věci rozhodnout poté, co mu byla postoupena; zvláštní senát proto shledal, že se jedná o negativní (záporný) kompetenční spor, k jehož projednání a rozhodnutí je povolán zákonem č. 131/2002 Sb. o rozhodování některých kompetenčních sporů, ve znění pozdějších předpisů. Navrhovatel (též „Úřad“) je zřízen podle § 3 zákona o elektronických komunikacích jako ústřední správní úřad pro výkon státní správy ve věcech stanovených tímto zákonem, včetně regulace trhu a stanovování podmínek pro podnikání v oblasti elektronických komunikací a poštovních služeb. Ustanovení § 108 odst. 1 písm. g) zákona o elektronických komunikacích zakládá pravomoc Úřadu rozhodovat ve sporech tam, kde tak stanoví tento zákon; pravidla pro rozhodování účastnických sporů obsahuje zákon v § 129 odst. 1: „Úřad rozhoduje spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost (§ 7) na straně jedné, a účastníkem, popřípadě uživatelem na straně druhé, na základě návrhu kterékoliv ze stran sporu, pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě. Úřad rovněž rozhoduje spory v případech, kdy na straně osoby vykonávající komunikační činnost (§ 7) nebo účastníka, popřípadě uživatele, došlo ke změně na jinou osobu, zejména z důvodu postoupení pohledávky, převzetí dluhu, přistoupení k závazku.“. Podle ustáleného výkladu zvláštního senátu (srov. usnesení ze dne 14. 9. 2009, čj. Konf 38/2009  12, dostupné na www.nssoud.cz) je třeba současného naplnění dvou podmínek k tomu, aby byla dle § 129 odst. 1 věty první zákona o elektronických komunikacích založena pravomoc navrhovatele rozhodnout účastnický spor. První podmínkou je osobní předpoklad spočívající jednak na straně osoby, která musí vykonávat komunikační činnost, jíž se podle § 7 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích rozumí „a) zajišťování sítí elektronických komunikací, b) poskytování služeb elektronických komunikací, c) provozování přístrojů dle § 73 citovaného zákona“. Službou elektronických komunikací se rozumí dle § 2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích „služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a