1 As 114/2014 — Nejvyšší správní soud

1 As 114/2014- 34 - text pokračování 1 As 114/2014 – 37 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobkyně: MORAVIA INVESTING, s. r. o., se sídlem Liptál 484, 756 31 Liptál, zastoupená Mgr. Petrem Vaňkem, advokátem se sídlem Sokolovská třída 936/21, 702 00 Ostrava, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, 602 00 Brno, proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Praze ze dne 16. 2. 2010, č. j. 764/10-1500-202542, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Ichtys Beta a. s., se sídlem Pobřežní 394/12, 186 00 Praha 8, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2014, č. j. 7 Af 12/2010 – 35, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovaný n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti částku 3.400 Kč k rukám Mgr. Petra Vaňka, advokáta, do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Osoba zúčastněná na řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci [1] Na základě pravomocného exekučního příkazu na prodej nemovitostí povinné NP publication spol. s r. o. „v likvidaci“ vyhlásil Finanční úřad Praha-západ veřejnou dražbu nemovitostí na 23. 6. 2009 v 11 hodin dražební vyhláškou ze dne 29. 4. 2009, č. j. 132414/09/060940203701. Veřejné dražby se zúčastnili dva dražitelé: žalobkyně a společnost Ichtys Beta a. s. (osoba zúčastněná na řízení). Příklep byl udělen společnosti Ichys Beta a. s. [2] Proti rozhodnutí Finančního úřadu Praha-západ o příklepu ze dne 23. 6. 2009, č. j. 165335/09/060940203701, podala žalobkyně odvolání. Namítala, že dražební vyhláška nesplňovala zákonné náležitosti (nedostatečně specifikovala závady váznoucí na nemovitosti, které dražbou nezaniknou) a že tato vada se přenesla i do samotného dražebního jednání. Uvedené nedostatky podle žalobkyně odůvodňují změnu rozhodnutí o příklepu a vypsání dražby nové. Finanční úřad Praha-západ rozhodnutím ze dne 18. 12. 2009, č. j. 260473/09/060940202757, odvolání žalobkyně zamítl. Žalobkyně napadla odvoláním i toto rozhodnutí. [3] Následně Finanční ředitelství v Praze v záhlaví uvedeným rozhodnutím odvolání žalobkyně zamítlo. Neztotožnilo se s její argumentací, že podala námitky proti udělení příklepu, a tak je osobou oprávněnou podat odvolání proti rozhodnutí o příklepu. Z protokolu o průběhu veřejné dražby bylo podle žalovaného zřejmé, že námitky dražitelů byly vzneseny jen před samotným zahájením dražebního jednání proti znění dražební vyhlášky, nikoliv v průběhu dražby. Proto žalovaný neprovedl ani výslechy navrhovaných svědků. [4] Proti rozhodnutí žalovaného brojila žalobkyně u Městského soudu v Praze; ten rozsudkem ze dne 30. 5. 2014, č. j. 7 Af 12/2010 – 35, rozhodnutí Finančního ředitelství v Praze zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Městský soud vytkl žalovanému, že nedostatečným způsobem odůvodnil, proč neprovedl výslech navrhovaných svědků (jednatelů žalobkyně a povinné); navrhovanými důkazy přitom měl být náležitě zjištěn skutkový stav. Žalovaný rovněž podle soudu nereagoval na námitku, že není právní povinností žalobkyně sledovat a kontrolovat, zda vznesené námitky byly uvedeny do protokolu. Napadá-li žalobkyně průběh dražebního jednání, nebylo podle městského soudu možné tvrdit, že skutkový stav věci byl zjištěn dostatečně a odmítnout provedení navrhovaných důkazů. Pro popsané vady řízení soud napadené rozhodnutí finančního ředitelství zrušil. II. Kasační stížnost [5] Žalovaný (dále též „stěžovatel“) napadl rozsudek městského soudu kasační stížností pro nesprávné posouzení právní otázky soudem a pro nepřezkoumatelnost [§ 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“)]. [6] Nesprávné posouzení spatřuje stěžovatel v hodnocení městského soudu, že se žalovaný v napadeném správním rozhodnutí nedostatečně vypořádal s návrhy žalobkyně na provedení svědeckých výpovědí a s námitkou, že není povinností žalobkyně kontrolovat, zda byly její námitky proti příklepu uvedeny v protokolu o průběhu dražebního jednání. Žalovaný má za to, že se k uvedené argumentaci žalobkyně v rozhodnutí stručně vyjádřil. Uvedl, že navrhovaní svědci jsou jednateli společností, které svůj právní názor vyjádřily v odvoláních. Žalobkyně se navíc vůbec nestala osobou oprávněnou podat odvolání proti příklepu podle § 336k odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též „o. s. ř.“). Rovněž výslech povinné by byl nadbytečný, neboť jednatel povinné Ivo Navrátil se dražebního jednání vůbec nezúčastnil; funkce jednatele mu nadto zanikla 27. 1. 2009. Navrhované výslechy tak podle stěžovatele nemohly prokázat vznesení námitek proti udělení příklepu v rámci dražebního jednání. [7] Nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku podle stěžovatele spočívá v tom, že z odůvodnění rozsudku není zřejmé, zda finanční orgány pochybily pouze tím, že ve svých rozhodnutích neodůvodnily, proč neprovedly výslechy navrhovaných svědků, nebo zda měly povinnost výslechy provést. Městský soud tak de facto v předmětném rozsudku finanční orgány zavázal svědky vyslechnout, ačkoliv se jedná o důkazy zjevně nadbytečné. [8] Z popsaných důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalobkyně ke kasační stížnosti [9] Žalobkyně je přesvědčena, že stěžovatel v podané kasační stížnosti neuvedl žádné relevantní důvody. Stěžovatel se v původním řízení ani nyní v kasační stížnosti nijak nevypořádal s návrhem žalobkyně na provedení označených důkazů. Neodůvodnil, proč důkazy nebyly provedeny. Zákonnou povinností stěžovatele přitom je odůvodnit rozhodnutí o neprovedení navrhovaných důkazů. Strohé konstatování, že právní názor osob navrhovaných jako svědků již byl vyjádřen, je nejen nedostačující, ale i nesprávné. [10] Stěžovatel v kasační stížnosti podle žalobkyně zaměňuje význam důkazu, jímž je prokázání tvrzení žalobkyně a zjištění skutkového stavu, s vyjádřením právního názoru. Proto žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší správní soud podanou kasační stížnost zamítl. IV. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [11] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení. Dospěl k závěru, že kasační stížnost má požadované náležitosti, byla podána včas, osobou oprávněnou a je přípustná. Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3, 4 s. ř. s.). [12] Kasační stížnost není důvodná. [13] Nejvyšší správní soud se věnoval nejprve námitce nepřezkoumatelnosti rozsudku městského soudu [IV. A); důvod podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.], poté hodnotil námitku nesprávného posouzení právní otázky městským soudem [IV. B); důvod podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]. IV. A) Námitka nepřezkoumatelnosti rozsudku městského soudu [14] Nepřezkoumatelnost měla podle stěžovatele spočívat v nekonkrétních závěrech městského soudu; údajně z nich nebylo zřejmé, zda je správní rozhodnutí rušeno pro nedostatečné odůvodnění neprovedení navrhovaných důkazů, nebo zda městský soud finančním orgánům rovněž uložil, aby žalobkyní navrhované důkazy v dalším řízení provedly. [15] K otázce nepřezkoumatelnosti rozhodnutí soudu pro nedostatek důvodů se Nejvyšší správní soud vyjádřil v rozsudku ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003 – 75, publikovaném pod č. 133/2004 Sb. NSS. V něm uvedl, že „[n]edostatkem důvodů pak nelze rozumět dílčí nedostatky odůvodnění soudního rozhodnutí, ale pouze nedostatek důvodů skutkových. Skutkovými důvody, pro jejichž nedostatek je možno rozhodnutí soudu zrušit pro nepřezkoumatelnost, budou takové vady skutkových zjištění, která utvářejí rozhodovací důvody, typicky tedy tam, kde soud opřel rozhodovací důvody o skutečnosti v řízení nezjišťované, případně zjištěné v rozporu se zákonem anebo tam, kdy není zřejmé, zda vůbec nějaké důkazy v řízení byly provedeny.“ Za rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost je pak podle citovaného rozsudku považováno „takové rozhodnutí soudu, z jehož výroku nelze zjistit, jak vlastně soud ve věci rozhodl, tj. zda žalobu zamítl, odmítl nebo jí vyhověl, případně jehož výrok je vnitřně rozporný. Pod tento pojem spadají i případy, kdy nelze rozeznat, co je výrok a co odůvodnění, kdo jsou účastníci řízení a kdo byl rozhodnutím zavázán.“ [16] Městský soud na straně 7 napadeného rozsudku konstatoval, že vypořádání návrhu žalobkyně na provedení svědeckých výpovědí Jaromíra Matochy (jednatele žalobkyně) a Ivo Navrátila (jednatele