2 As 67/2013 — Nejvyšší správní soud

2 As 67/2013- 28 - text  2 As 67/2013 - 32 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobkyně M. F., zastoupené JUDr. Robertem Jehnem, advokátem se sídlem Praha 1, Washingtonova 1567/25, proti žalovanému Krajskému úřadu Středočeského kraje, se sídlem Praha 5, Zborovská 11, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2013, č. j. 46 A 23/2012 - 171, t a k t o : Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2013, č. j. 46 A 23/2012 - 171, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím ze dne 6. 1. 2012, č. j. 205015/2011/KUSK, ve znění opravného rozhodnutí ze dne 16. 5. 2012, č. j. 078435/2012/KUSK (dále jen „napadené rozhodnutí“), zamítl žalovaný odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Kolín (dále jen „vodoprávní úřad“) ze dne 25. 8. 2011, č. j. OZPZ 60484/2011, kterým byl panu M. T. povolen odběr podzemní vody podle § 8 odst. 1 písm. b) bodu 1. zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vodní zákon“), a to pro potřeby zásobování rodinného domu vodou na dobu životnosti vodního díla, a dále mu bylo podle § 15 odst. 1 vodního zákona a podle § 115 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“) povoleno zřízení vodního díla – stavby domovní vrtané studny upravené pro motorové čerpání o hloubce 20 m a průměru zárubnice 200 mm na pozemku parc. č. X., obec X. Rozhodnutí žalovaného napadla žalobkyně, která byla účastnicí tohoto řízení, žalobou u Krajského soudu v Praze; ten žalobu rozsudkem ze dne 21. 5. 2013, č. j. 46 A 23/2012 - 171, zamítl. Žalobkyně v žalobě namítala, že od vodoprávního úřadu nedostala žádné informace k provedenému vrtu ST-10, a nebylo jí dovoleno pořídit si ze spisu kopie; z toho důvodu se nemohla vyjádřit k řízení. Krajský soud konstatoval, že v pořadí první rozhodnutí vodoprávního úřadu v této věci bylo zrušeno rozhodnutím žalovaného ze dne 5. 5. 2011, č. j. 046051/2011/KUSK, právě z důvodu, že žalobkyně nebyla dostatečně informována o probíhajícím vodoprávním řízení a že vodoprávní úřad porušil § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Krajský soud zhodnotil průběh správního řízení po zrušení prvního rozhodnutí a dospěl k závěru, že práva žalobkyně jakožto účastnice řízení již byla dodržena. Současně se zahájením nového projednání věci vodoprávní úřad opatřením ze dne 20. 6. 2011 stanovil termín pro uplatnění námitek a připomínek ve lhůtě 12 dnů od doručení oznámení. Tuto lhůtu považoval krajský soud za přiměřenou, neboť všichni účastníci i správní orgány byli již s věcí seznámeni, protože řízení bylo zahájeno podáním pana T. ze dne 27. 9. 2010. Následně, dne 18. 7. 2011 obdržel vodoprávní úřad přípis žalobkyně, ve kterém žádala o zaslání potřebných informací, jak žádala již dříve, aby se mohla k věci vyjádřit. Vodoprávní úřad jí zaslal dne 2. 8. 2011 oskenovaný hydrogeologický posudek prostřednictvím datové zprávy. K námitce žalobkyně obsažené v přípise ze dne 16. 7. 2011, že se zahájením nového řízení očekávala, že bude nyní dostatečně informována, aby se ve věci mohla vyjádřit a že pouhé nahlédnutí do dokladů jí jako laikovi nestačí, krajský soud uvedl, že § 38 odst. 4 správního řádu zaručuje účastníku řízení právo na to, aby správní orgán pořídil kopie spisu na žádost účastníka, ale neukládá mu, aby umožnil účastníkovi pořizovat si sám kopie spisu nebo aby zasílal kopie spisu každému z účastníků. O pořízení kopie určité listiny či části spisu musí účastník správní orgán požádat. Ve správním spisu přitom není žádný záznam, že by žalobkyně o pořízení kopie konkrétní listiny správní orgán požádala. Krajský soud podotkl, že k tomu, aby se účastník řízení seznámil se správním spisem, slouží především institut nahlížení do spisu. Vodoprávní úřad dal před vydáním rozhodnutí žalobkyni možnost vyjádřit se, a to ve lhůtě pěti dnů; na výzvu žalobkyně reagovala. Vodoprávní úřad tedy neporušil procesní práva žalobkyně, protože jí dal možnost nahlížet do spisu a přitom nebyl povinen jí zasílat kopie dokladů. Tvrzeními žalobkyně, obsaženými v bodech 2 a 3 žaloby, se krajský soud nezabýval, neboť je nepovažoval za žalobní body; neobsahovala totiž tvrzení, v čem spočívá nesprávnost napadeného rozhodnutí, ale šlo pouze o vyjádření ke správnímu řízení. Na soudním jednání žalobkyně namítala, že správní orgány nezjistily dostatečně skutkový stav. Touto námitkou se krajský soud nezabýval s tím, že jde o opožděně uplatněný žalobní bod. K opakovaným námitkám žalobkyně, které se týkaly hydrogeologického posudku, krajský soud uvedl, že stavební zákon výslovně stanoví, že v řízení o povolení k odběru podzemní vody není vlastník sousední stavby účastníkem řízení. Rozsudek krajského soudu napadla žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížností, odvolávající se na důvody podle § 103 odst. 1 písm. a), b), d) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatelka především upozorňuje, že s obdobnou věcí již byla jednou u Nejvyššího správního soudu úspěšná, a sice v řízení vedeném pod sp. zn. 2 As 142/2012. Dle jejího názoru tak lze, s ohledem na podobný průběh soudního řízení, vztáhnout závěry vyjádřené v citovaném rozsudku i na nyní projednávaný případ. Dále stěžovatelka uvádí, že od počátku soudního řízení nebyla zastoupena advokátem, neboť se domnívala, že je schopna v řízení vystupovat samostatně, a to z důvodu obeznámenosti se skutkovým stavem věci. Nicméně například o návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě rozhodl krajský soud až zhruba po dvou měsících s tím, že jej zamítl pro jeho nedostatečné odůvodnění; stěžovatelku přitom ani nevyzval, aby svůj návrh doplnila. K upřesnění a opravě žaloby stěžovatelka vyzvána byla a této výzvě dostála. Žalobní body byly dále specifikovány prostřednictvím zvoleného advokáta, a to ve vyjádření ze dne 16. 5. 2013. Touto argumentací se však krajský soud vůbec nezabýval, pouze na jednání uvedl, že důvodem je její opožděné uplatnění. Stěžovatelka má však za to, že se jednalo o upřesnění a vysvětlení žalobních bodů, které již byly v žalobě uvedeny. Dále se krajský soud žalobou zabýval pouze v rozsahu důvodů uvedených pod jejím bodem 1; tvrzeními pod body 2 a 3 se nezabýval, protože je nepovažoval za žalobní body. V tom případě však měl stěžovatelku vyzvat k jejich upřesnění. Krajský soud se nezabýval ani námitkou nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci. Stěžovatelka je přesvědčena, že již v žalobě bylo dostatečně srozumitelně uvedeno, že se obává ztráty vody ve své studni, bude-li povolena stavba studny jejího souseda. V žalobě také uvedla, že zpochybňuje znalecký posudek a ohledně důvodů odkázala na své vyjádření ze správního řízení, které k žalobě přiložila; zde je uvedeno, že nesouhlasí se závěry znaleckého posudku, což konkrétně odůvodnila s tím, že vzniká otázka, zda její studna nebude ovlivněna studnou povolovanou. Na jednání před soudem pak stěžovatelka uvedla, že k ovlivnění její studny skutečně došlo. Ani tím se krajský soud nezabýval s odůvodněním, že jde o námitku uplatněnou opožděně. Krajský soud také vůbec nepřihlédl k dokumentům, na které odkazovala žaloba; takový postup je v rozporu s názorem vysloveným v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2009, sp. zn. 26 Cdo 4940/2007, dle kterého vylíčení rozhodujících skutečností může mít - zprostředkovaně - původ i v odkazu na listinu, kterou žalobce - coby důkaz - připojí k žalobě a na kterou v textu žaloby výslovně odkáže. Stěžovatelka poukazuje také na to, že předcházející správní řízení bylo posuzováno i Veřejným ochráncem práv, který dospěl k závěru, že postup správních orgánů byl nezákonný a tato nezákonnost byla ve zprávě o šetření specifikována. I na tyto závěry odkazovala stěžovatelka ve vyjádření ze dne 16. 5. 2013, přičemž příslušnou zprávu přiložila jako přílohu. Krajský soud tato tvrzení vůbec nezohlednil a žádným způsobem se s nimi nevypořádal. V právním státě by přitom měl soud dostatečně odůvodnit, proč se se závěry Veřejného ochránce práv neztotožňuje. Jelikož se krajský soud vůbec nezabýval shora uvedenými tvrzeními a žalobními body, považuje stěžovatelka jeho rozsudek za nepřezkoumatelný [§ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. Závěrem stěžovatelka uvedla, že z opatrnosti podává kasační stížnost i z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s., přičemž požádala, aby jí zdejší soud, v případě, že bude napadený rozsudek přezkoumávat i z těchto důvodů, stanovil lhůtu pro doplnění odůvodnění kasační stížnosti. Stěžovatelka dále zaslala zdejšímu soudu listiny, z nichž většinu již předložila ve správním řízení i před krajským soudem. Nově předložila listinu nazvanou „Rozšířený p