3 Ads 83/2013 — Nejvyšší správní soud

3 Ads 83/2013- 39 - text 3 Ads 83/2013 - 43 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy a soudců JUDr. Jana Vyklického a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: Ing. M. K., zastoupen JUDr. Petrem Holým, advokátem se sídlem Na Kozačce 1289/7, Praha 2, proti žalovanému: Náčelník Generálního štábu Armády České republiky, se sídlem Vítězné náměstí 5, Praha 6, adresa pro doručování: Agentura pro právní zastupování, náměstí Svobody 471, Praha 6, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 9. 2010, č. j. 519-2/2010-1416, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 8. 2013, č. j. 9 Ad 22/2010 – 32, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Včas podanou kasační stížností žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) ze dne 21. 8. 2013, č. j. 9 Ad 22/2010 - 32 (dále jen „napadený rozsudek“), jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí náčelníka Generálního štábu Armády České republiky ze dne 21. 9. 2010, č. j. 519-2/2010-1416 (dále jen „napadené rozhodnutí“). Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí zástupce náčelníka Generálního štábu – ředitele Společného operačního centra Ministerstva obrany ze dne 17. 8. 2010, č. j. 7-3/8/2010 - 1160 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). V prvostupňovém rozhodnutí byla zamítnuta žádost stěžovatele o zaplacení částky 13 750 USD s úroky z prodlení, na kterou mu měl vůči Ministerstvu obrany vzniknout nárok v souvislosti s jeho působením jako vojenského pozorovatele OSN v Bosně a Hercegovině a v Chorvatsku v době od 1. 4. 1994 do 31. 1. 1995. V odůvodnění prvostupňový orgán odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2010, č. j. 21 Cdo 569/2009 – 65, kterým Nejvyšší soud ČR zrušil předcházející rozhodnutí civilních soudů ve věci stěžovatele a postoupil celou věc ministru obrany k dalšímu řízení. Při zkoumání, zda je nárok vznesený stěžovatelem vymahatelný, dospěl služební orgán k závěru, že předmětný nárok je promlčen, protože vznikl v období od 1. 4. 1994 do 31. 1. 1995 (pozn. NSS: od 1. 4. 1994 došlo k novelizaci aplikovaného ustanovení § 11 o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 143/1992 Sb.“) a byl doplněn § 11 odst. 3, o nějž se opírá nárok stěžovatele), a tudíž tříletá promlčecí lhůta uplynula nejpozději v březnu 1998. První úkon, konkrétně žalobu v této věci směřující k uplatnění nároku na požadovanou částku, však stěžovatel učinil 31. 7. 2006. Námitka promlčení byla ze strany žalovaného v soudním řízení řádně uplatněna. Přestože námitku promlčení stěžovatel napadl námitkou údajného rozporu s dobrými mravy, služební orgán takový rozpor po právní stránce neshledal. V napadeném rozhodnutí žalovaný uvedl, že je nesporné, že stěžovatel v uvedeném období skutečně působil jako vojenský pozorovatel v Bosně a Hercegovině a také v Chorvatsku, přesto však nebylo jeho žádosti na zaplacení, resp. doplacení zvláštního příplatku vyhověno. Důvodem bylo promlčení nároku ve tříleté promlčecí lhůtě. Ohledně hmotněprávní otázky namítané stěžovatelem, že na straně žalovaného docházelo k určité změně postoje, žalovaný uvedl, že ani prvostupňový ani odvolací služební orgán není oprávněn rozhodovat na základě jakékoliv sebereflexe či morálky, jak stěžovatel požaduje. V řízení bylo nezbytné vycházet ze skutečností a rozhodnutí, která byla resortem obrany ve věci zvláštního příplatku v minulosti přijata, a není možné polemizovat, zda tato rozhodnutí byla správná, příp. z jakého důvodu byla přijata. To by mohlo být důležité pouze v případě, že by byla v rozporu s platnou právní úpravou, avšak k tomu nedošlo. Bez ohledu na okolnosti, které vedly k rozdílným přístupům tehdejších ministrů obrany k vyplácení zvláštního příplatku pro vojenské pozorovatele, je v dané zásadní skutečnost promlčení nároku stěžovatele. Podle názoru žalovaného je jakékoliv posuzování, zda došlo v rámci řízení o nároku stěžovatele k porušování dobrých mravů, jak stěžovatel tvrdil, v dané věci bezpředmětné. Jediným důvodem pro nevyhovění stěžovateli pro zaplacení zvláštního příplatku bylo pozdní uplatnění nároku, neboť od doby působení odvolatele ve funkci vojenského pozorovatele do podání žaloby uplynulo 11 let. Tento rozhodovací důvod žalovaný shledal jako dostatečný, ztotožnil se s ním, a proto odvolání zamítl. Žalobou se stěžovatel domáhal zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Především uvedl, že byl jako voják z povolání vyslán jako tzv. vojenský pozorovatel do mírové mise v Bosně a Hercegovině a Chorvatsku na dobu od 1. 2. 1994 do 31. 1. 1995. V souvislosti s finančním zabezpečením českých vojáků v zahraničí bylo resortem ministerstva obrany prezentováno, že příplatek v cizí měně dle zákona č. 143/1992 Sb., náleží pouze členům českých jednotek v zahraničí a nikoli samostatně vyslaným jedincům - vojenským pozorovatelům. Dne 5. 8. 2004 bylo rozhodnutím ministra obrany ČR č. j. 10161/2004 - 8764 toto stanovisko přehodnoceno a bylo konstatováno, že vojenští pozorovatelé mají na uvedený příplatek nárok. Následné žádosti vojenských pozorovatelů o doplacení příplatku však byly odmítány s tím, že výklad je sice změněn, ale nárok žadatelů je již promlčen. Námitka promlčení však nebyla uplatňována u nároků na zaplacení příplatků splatných ode dne 1. 12. 1999. Podle stěžovatele k tomu není absolutně žádná právní opora a takový postup zakládá další nerovnost v přístupu k jednotlivým vojenským pozorovatelům a prohlubuje rozpornost s dobrými mravy. Stěžovatel původní výklad ze strany ministerstva obrany bez dalšího akceptoval a považoval věc za uzavřenou. Poté, co v roce 2004 došlo k prezentaci nového stanoviska, uplatnil svůj nárok u žalovaného. Ten však věc odmítal řešit ve správním řízení, a proto byl stěžovatel nucen obrátit se na obecný soud. Následně až Nejvyšší soud potvrdil, že věc má být nejprve projednána ve správním řízení. Výsledkem správního řízení je napadené rozhodnutí. Za podstatu věci, kterou doposud nikdo ze strany ministerstva obrany seriózně neřešil, považuje stěžovatel to, že k (včasnému) neuplatnění nároku došlo z jeho strany v důsledku jasného výkladu zastávaného ministrem obrany, tedy vrcholným zástupcem státu. Žalovaný nevnímal výjimečnost situace, nad touto okolností se nijak vážněji nepozastavil a v napadeném rozhodnutí se s ní vypořádal pouze tak, že to sice může být pro žalobce subjektivně důležité, ale žádný zásadní vliv pro řízení a rozhodnutí to nemá. Za uvedených okolností není dle stěžovatele námitka promlčení, kterou uplatnil žalovaný, namístě, respektive tato námitka je v rozporu s dobrými mravy a jako taková je neúčinná. Z tohoto důvodu považuje stěžovatele napadené rozhodnutí za nezákonné, neboť se opírá o skutečnost, která je neúčinná, tj. o námitku promlčení, která je v rozporu s dobrými mravy. V daném případě jde dokonce o situaci, že dlužníkem je (a námitku promlčení vznáší) ten, kdo ve správním řízení rozhoduje. Z vyjádření žalovaného k žalobě vyplynulo, že původní výklad Ministerstva obrany uplatňovaný do 5. 8. 2004 byl takový, že zvláštní příplatek v USD byl poskytován pouze těm vojákům z povolání, kteří jako příslušníci české jednotky, do které byli zařazení nebo odveleni, byli v této jednotce vysláni do jednotky mnohonárodních sil mimo území ČR. Podle tohoto výkladu nebylo možno přiznávat zvláštní příplatek vojákům z povolání, kteří s diplomatickými pasy vykonávali službu v zahraničí jako pozorovatelé v misích OSN, OBSE, popř. ZEU. Účast v pozorovatelských misích vycházela z principu dobrovolnosti, tedy na základě dohody. Ve prospěch této interpretace svědčila i skutečnost, že pozorovatelé v místě svého působení byli ekonomicky zajištěni nadnárodní organizací, v jejíž prospěch činnost vykonávali, a to kromě platu vypláceného v české měně. Po zásadním přehodnocení dosavadních služebních vztahů vojáků z povolání v souvislosti s přijetím zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, dospělo Ministerstvo obrany k závěru, že nepřiznávání zvláštního příplatku vojenským pozorovatelům po dobu jejich působení v misích OSN, OBSE či ZEU není v souladu s ustanovením § 11 odst. 3 zákona č. 143/1992 Sb. Proto byla provedena novela rozkazu ministra obrany č. 49/2003 – Poskytování zvláštního příplatku v jiné než české měně v resortu Ministerstva obrany, která nabyla účinnosti dnem 1. 11. 2004. Zásady pro dodatečné doplacení dosud nepromlčených nároků vojenských pozorovatelů ministr obrany stanovil v informační zprávě č. j. 10161/2004 - 8764, přičemž základem výpočtu se stal stav v rozhodném období, tedy ke dni 30. 11. 1999, kdy vojáku z povolání vyslanému v rámci jednotky mírových sil k účasti na mírových operacích OS