1 As 55/2012 — Nejvyšší správní soud

14 Kse 7/2014- 54 - text Pokračování 14 Kse 7/2014 - 58 R O Z H O D N U T Í Nejvyšší správní soud jako soud kárný rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Kühna a členů JUDr. Miroslavy Jirmanové, JUDr. Hany Šajnerové, Mgr. Vojtěcha Jaroše, JUDr. Ireny Schejbalové a JUDr. Petry Janouškové, o návrhu ministra spravedlnosti ze dne 17. 10. 2014 na zahájení kárného řízení proti Mgr. I. N., soudnímu exekutorovi, Exekutorský úřad Ostrava, se sídlem Těšínská 120/54, Ostrava – Slezská Ostrava, při ústním jednání konaném dne 24. 3. 2015, t a k t o : Mgr. I. N., soudní exekutor, Exekutorský úřad Ostrava, se sídlem Těšínská 120/54, Ostrava – Slezská Ostrava I. je vinen, že a) jako soudní exekutor pověřený provedením exekuce v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 053 EX 138/08 byl v prodlení s doručením příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 28. 2. 2014 povinné, a to od 28. 2. 2014, kdy toto rozhodnutí vydal, minimálně do 23. 6. 2014, kdy předložil spis Ministerstvu spravedlnosti; a současně jako soudní exekutor pověřený provedením exekuce v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 053 EX 138/08 byl v prodlení s doručováním usnesení o rozvrhu, a to ode dne 18. 3. 2014, kdy proběhlo rozvrhové jednání a bylo vyhotoveno usnesení o rozvrhu, minimálně do 23. 6. 2014, kdy předložil spis Ministerstvu spravedlnosti, a to s výjimkou oprávněného, kterému bylo usnesení o rozvrhu doručeno až dne 11. 6. 2014, tedy porušil povinnosti exekutora stanovené § 46 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), tím spáchal kárný delikt exekutora podle § 116 odst. 2 písm. a) exekučního řádu. b) jako soudní exekutor pověřený provedením exekuce v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 053 EX 138/08 provedl dne 18. 3. 2014 rozvrhové jednání přesto, že předtím včas nedoručil předvolání k jednání povinné; uvedeným postupem tak povinné znemožnil využít jejího práva účastnit se tohoto jednání, a současně nedoručil věřiteli povinné Finančnímu úřadu pro Moravskoslezský kraj předvolání k témuž rozvrhovému jednání konanému dne 18. 3. 2014, čímž tomuto věřiteli znemožnil využít jeho práva účastnit se tohoto jednání, tedy porušil povinnosti exekutora stanovené § 46 odst. 1 věta za středníkem exekučního řádu, tím spáchal kárný delikt exekutora podle § 116 odst. 2 písm. a) exekučního řádu. c) jako soudní exekutor pověřený provedením exekuce v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 053 EX 138/08 byl v prodlení s doručováním usnesení o určení odměny znalce, a to od 20. 6. 2011, kdy toto usnesení vydal, až do března 2012, a současně jako soudní exekutor v témže exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 053 EX 138/08 byl v prodlení s doručováním usnesení o určení ceny nemovitostí, a to od 20. 6. 2011, kdy toto usnesení vydal, až do března 2012, tedy opětovně porušil povinnosti exekutora stanovené § 46 odst. 1 exekučního řádu, ve znění do 31. 12. 2012, tím spáchal kárné provinění exekutora podle § 116 odst. 2 písm. a) exekučního řádu, ve znění do 31. 12. 2012. II. Za uvedené delikty uložil kárný senát podle § 116 odst. 6 exekučního řádu pokutu ve výši 50.000 Kč. Tato pokuta je splatná do 30 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Nejvyššího správního soudu č. 3762-46127621/0710, variabilní symbol: 14072014. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Dne 22. 10. 2014 došla Nejvyššímu správnímu soudu kárná žaloba podaná tehdejší ministryní spravedlnosti. Kárný žalobce podal žalobu proti soudnímu exekutorovi Mgr. I. N. (dále též „kárně obviněný“), a to pro několik skutků souvisejících se spisem sp. zn. 053 EX 138/2008. [2] Kárný žalobce především exekutorovi vytýká, že byl v uvedeném spisu v prodlení s doručením příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 28. 2. 2014 povinné, a to od 28. 2. 2014, kdy rozhodnutí vydal, minimálně do 23. 6. 2014, kdy předložil spis Ministerstvu spravedlnosti. Rovněž byl v prodlení s doručováním usnesení o rozvrhu, a to ode dne 18. 3. 2014, kdy proběhlo rozvrhové jednání a bylo vyhotoveno usnesení o rozvrhu, minimálně do 23. 6. 2014, kdy předložil spis Ministerstvu spravedlnosti – s výjimkou oprávněného, kterému bylo usnesení o rozvrhu doručeno až dne 11. 6. 2014, nebylo usnesení o rozvrhu doručováno žádnému ze zákonem stanovených subjektů (povinné či dalším účastníkům rozvrhového jednání dle § 336q odst. 3 o. s. ř.). V prodlení byl rovněž s doručováním usnesení o určení odměny znalce (poř. č. 4), a to od 20. 6. 2011, kdy usnesení vydal, až do března 2012, kdy jej doručoval znalci (zásilka převzata dne 23. 3. 2012), povinné (zásilka uložena dne 23. 3. 2012), právní zástupkyni oprávněného (zásilka převzata 26. 3. 2012), a uvedené usnesení tak neodůvodněně doručoval devět měsíců od jeho vydání. V neposlední řadě byl v prodlení s doručováním usnesení o určení ceny nemovitostí (poř. č. 5), a to od 20. 6. 2011, kdy usnesení vydal, až do března 2012, kdy jej doručoval povinné (zásilka uložena dne 23. 3. 2012), právní zástupkyni oprávněné (zásilka převzata 26. 3. 2012), a dalším věřitelům povinné (zásilky odeslány dne 22. 3. 2012); uvedené usnesení tak neodůvodněně doručoval devět měsíců od jeho vydání. [3] Dále kárný žalobce exekutorovi vytýká, že kárně obviněný provedl dne 18. 3. 2014 rozvrhové jednání přesto, že neměl vykázáno řádné doručení předvolání k jednání rozvrhu povinné – té byla zásilka oznámena dne 11. 3. 2014, přičemž si ji osobně převzala dne 18. 3. 2014 v 9:55 hodin – tedy v rámci úložní doby a zároveň pět minut před konáním rozvrhového jednání – uvedeným postupem tak povinné znemožnil využít jejího práva účastnit se jednání. K témuž rozvrhovému jednání nedoručil předvolání věřiteli povinné, Finančnímu úřadu pro Moravskoslezský kraj, čímž tomuto věřiteli znemožnil využít jeho práva účastnit se jednání. [4] Návrh na zahájení kárného řízení podává kárný žalobce na základě výsledků kontroly kárně obviněného, která byla prováděna ve dnech 15. – 16. 5. 2014. Kárný žalobce sumarizuje výsledky předchozích kontrol, provedených v letech 2010 a 2012, které ukazují na přetrvávající hluboké nedostatky v činnosti kárně obviněného. S ohledem na tyto skutečnosti kárný žalobce navrhl uložení kárného opatření ve formě odvolání z exekutorského úřadu. K tomuto kárnému opatření je třeba přistoupit nejen pro dlouhodobě neuspokojivé výsledky exekutorského úřadu kárně obviněného, ale zejména proto, že předchozí kárná opatření ve formě opakovaně ukládané pokuty (naposledy 100.000 Kč) nevedly k nápravě, tedy přijetí takových opatření, která by garantovala řádný chod exekutorského úřadu. [5] Kárně obviněný se k návrhu nevyjádřil. II. Splnění předpokladů pro věcné projednání [6] Kárný senát nejprve zkoumal, zda kárná žaloba splňuje předpoklady pro její věcné projednání. Dospěl k závěru, že kárná žaloba byla podána osobou k tomu oprávněnou, obsahuje stanovené náležitosti a byla podána ve lhůtě stanovené v § 117 odst. 3 exekučního řádu. Ve vztahu ke skutku vymezenému výrokem tohoto rozhodnutí pod bodem I. písm. c) kárný senát aplikoval § 117 odst. 3 exekučního řádu, ve znění do 31. 12. 2012, tedy též subjektivní lhůtu 6 měsíců ode dne, kdy se kárný žalobce o kárném provinění dozvěděl; i tato lhůta je ve vztahu k těmto skutkům nesporně dána (ke kontrole, při které se kárný žalobce dozvěděl o tomto skutku, došlo v květnu 2014, k podání kárné žaloby v říjnu 2014). [7] Kárná žaloba tedy splňuje předpoklady pro její věcné projednání. III. Ústní jednání a posouzení věci kárným soudem [8] Kárně obviněný podal den před nařízeným jednáním, 23. 3. 2015, omluvu z tohoto jednání se žádostí o jeho odročení. Ve svém podání uvedl, že je práce neschopen, což doložil kopií rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti, vystavené lékařkou dne 23. 3. 2015. Podle § 17 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, se ústní jednání se koná zásadně v přítomnosti navrhovatele a kárně obviněného. V nepřítomnosti kárně obviněného lze věc projednat pouze tehdy, odmítne-li se před senát dostavit nebo se bez důvodné omluvy nedostaví. Právě o posledně uvedený případ se v nynější věci jedná. Omluva kárně obviněného nemůže být důvodná již jen proto, že je naprosto obecná, není z ní patrné, jakou nemocí kárně obviněný vlastně trpí a zda mu skutečně brání v účasti na jednání. Aby kárný senát považoval omluvu argumentující zdravotním stavem za důvodnou, muselo by z ní být jasně patrné, že byl s ohledem na jeho konkrétní a jasně specifikovaný závažný zdravotní stav kárně obviněnému nařízen klid na lůžku bez možnosti vycházek (srov. k tomu přiměřeně např. rozsudek NSS ze dne 14. 6. 2012, č. j. 1 As 55/2012 – 32, bod 26). [9] Při ústním jednání kárný žalobce setrval na svém návrhu. [10] Kárný senát posoudil jednotlivé skutky, které jsou kárně obviněnému kladeny za vinu, vycházel přitom z listinných důkazů, které byly v řízení předloženy, zejména z obsahu předloženého spisu sp. zn. 053 EX 138/2008, jakož i z relevantní právní úpravy a své konstantní judikatury. Hodnocení jednotlivých provedených důkazů je uvedeno dále. P