— Nejvyšší správní soud

16 Kss 5/2014- 96 - text pokračování 16 Kss 5/2014 - 104 R O Z H O D N U T Í Nejvyšší správní soud jako soud kárný rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy a členů JUDr. Pavla Krbka, Mgr. Lumíra Čablíka, JUDr. Josefa Českého, JUDr. Petra Hajna a JUDr. Tomáše Prokopce v právní věci kárného navrhovatele: předseda Krajského soudu v Ústí nad Labem, se sídlem Národního odboje 1274, 400 92 Ústí nad Labem 50, proti kárně obviněnému: JUDr. R. D., předseda Okresního soudu v Teplicích, zastoupen obhájcem, JUDr. Václavem Vlkem, advokátem se sídlem Sokolovská 22, Praha 8, o návrhu na zahájení kárného řízení o kárné odpovědnosti soudce ze dne 25. 8. 2014, při ústním jednání konaném dne 19. 3. 2015 t a k t o : JUDr. R. D., předseda Okresního soudu v Teplicích, s e podle § 19 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů u z n á v á v i n n ý m , že jako soudce v rozporu s platným rozvrhem práce Okresního soudu v Teplicích stanoveným pro rok 2014, ve znění jeho dodatků, ač k tomu nebyl podle zmíněného rozvrhu práce oprávněn ani jako zákonný soudce, ani jako jeho zástupce v příslušném soudním oddělení, dne 5. 3. 2014 ve spisu Okresního soudu v Teplicích vedeného ve vazební věci pod sp. zn. 2 T 167/2012, učinil úkon, jímž dal pokyn soudní kanceláři, aby uvedený trestní spis byl odeslán soudnímu znalci t e d y z a v i n ě n ě p o r u š i l povinnosti soudce a ohrozil důvěru ve spravedlivé a odborné rozhodování soudů. T í m s p á c h a l kárné provinění podle § 87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, přičemž podle § 88 odst. 3 zákona č. 6/2002 Sb. s e u p o u š t í od uložení kárného opatření. O d ů v o d n ě n í : I. Obsah návrhu Navrhovatel podal návrh na zahájení kárného řízení, neboť kárně obviněný soudce dle jeho názoru v rozporu s platným rozvrhem práce Okresního soudu v Teplicích stanoveným pro rok 2014, ve znění jeho dodatků, ač k tomu nebyl podle zmíněného rozvrhu práce oprávněn ani jako zákonný soudce, ani jako jeho zástupce v příslušném soudním oddělení, dne 5. 3. 2014 ve spisu Okresního soudu v Teplicích vedeného ve vazební věci pod sp. zn. 2 T 167/2012, a to navíc bez ověření doby trvání vazby, učinil úkon, jímž dal pokyn soudní kanceláři, aby uvedený trestní spis byl odeslán soudnímu znalci, v důsledku čehož oddálil zjištění toho, že obžalovaný P. J., nar. X, jehož se trestní věc týkala, byl již v daný okamžik držen ve vazbě nad rámec maximální zákonné doby stanovené v § 72a odst. 1 trestního řádu, což vyplývalo z obsahu spisu i z pomocných údajů uvedených v systému ISAS, a svým jednáním tak zapříčinil, že celková doba, po kterou byl obžalovaný P. J. držen nezákonně ve vazbě, z níž byl propuštěn až dne 18. 3. 2014, činila 20 dní, a to vše přesto, že jako dlouholetý trestní soudce s praxí i u trestního odvolacího soudu o důsledcích svého jednání vědět mohl a vědět měl. Tedy dopustil se kárného provinění podle § 87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, v platném znění, neboť zaviněně porušil povinnosti soudce stanovené v § 79 odst. 1 a v § 80 odst. 1, odst. 2 písm. b) zákona č. 6/2002 Sb., čímž ohrozil důvěru zejména v nezávislé, odborné a spravedlivé rozhodování soudů. Návrh odůvodnil navrhovatel tak, že jako předsedovi Krajského soudu v Ústí nad Labem mu byl dne 20. 3. 2014 předložen podnět advokáta Mgr. Pavla Krase, v němž tento poukazoval na skutečnost, že jeho klient byl ve věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 2 T 167/2012 nezákonně držen ve vazbě i poté, co u něj uplynula maximální zákonná doba, stanovená v ustanovení § 72a trestního řádu. Na základě tohoto podnětu navrhovatel dne 31. 3. 2014 prostřednictvím místopředsedy Mgr. O. P. provedl prověrku v označené trestní věci sp. zn. 2 T 167/2012 a zjistil, že podnět advokáta je důvodný, když ovšem jím namítaný rozsah pochybení není konečný a tato pochybení je třeba klást za vinu vícero osobám. V trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplících pod sp. zn. 2 T 167/2012 došlo k pochybení soudce tohoto soudu JUDr. M. Č., neboť tento v rozporu s § 72a trestního řádu nejpozději dne 26. 2. 2014 nerozhodl o neprodleném propuštění obžalovaného P. J. z vazby. Obžalovaný byl tímto soudcem propuštěn teprve až 18. 3. 2014, a to v podstatě jen díky podnětu obhájce obžalovaného. V době rozhodování o propuštění obžalovaného z vazby spis sp. zn. 2 T 167/2012 nebyl u Okresního soudu v Teplicích fyzicky přítomen, neboť se toho času nacházel u znalce, a to v důsledku referátu ze dne 5. 3. 2014, který trestní kanceláři učinil JUDr. R. D., místo v té době krátkodobě pracovně neschopného JUDr. M. Č. Přesné znění předmětného pokynu JUDr. R. D. pak je takové, že spis měl být zaslán znalkyni PhDr. Wölfelové, s tím, aby po vrácení se spisu byl tento předložen soudci k určení konce vazební lhůty. Právě tento fakt považuje navrhovatel za stěžejní, neboť tímto úkonem se JUDr. R. D. dopustil předmětného kárného provinění. Jak plyne z tehdy platného rozvrhu práce Okresního soudu v Teplicích stanoveného pro rok 2014, ve znění jeho dodatků, soudce JUDr. R. D. nebyl oprávněn jako zákonný soudce, ani jako jeho zástupce, v příslušném soudním oddělení činit dne 5. 3. 2014 ve spisu Okresního soudu v Teplicích, vedeném pod sp. zn. 2 T 167/2012, žádné úkony. Zastupujícím soudcem JUDr. M. Č. byl Mgr. M. F., který však byl toho času již několik měsíců v pracovní neschopnosti. Jeho zastupující soudkyní byla podle zmíněného rozvrhu práce JUDr. D. K., která se v inkriminovaný den nacházela na pracovišti, a tudíž nebyl důvod k osobnímu zásahu soudce JUDr. R. D. Současně zde nebyla ani žádná nezbytnost ve smyslu § 44 zákona č. 6/2002 Sb. pro to, aby JUDr. R. D. jako předseda Okresního soudu v Teplicích určil jiného soudce (sebe) k provedení potřebného úkonu, když v tomto případě nemoc soudce JUDr. Č. nebyla takového rázu, že by jemu v provedení úkonu v dohledné době bránila. V žádném případě se nejednalo o neodkladný úkon. JUDr. R. D. svým jednáním, při němž v rozporu se zákonem učinil úkon ve spisu, který byl k vyřízení přidělen JUDr. M. Č., podle navrhovatele zaviněně zapříčinil, že nedošlo ke zjištění protiprávního stavu, v důsledku něhož byl bez zákonných důvodů držen ve vazbě obžalovaný P. J. JUDr. R. D. svým jednáním tento existující protiprávný stav dále prohloubil, neboť trestní kancelář realizovala jeho pokyn a spis byl odeslán mimo dosah zákonného soudce, či jeho zástupkyně. JUDr. R. D. tak fakticky zavinil, že obžalovaný P. J. byl ve věci sp. zn. 2 T 167/2012 nezákonně ve vazbě dalších 13 dní, tj. od 5. 3. 2014 do 18. 3. 2014. Navrhovatel dále uvedl, že JUDr. R. D. ve svém vyjádření namítá, že referát do spisu sp. zn. 2 T 167/2012 dne 5. 3. 2014 skutečně učinil, ale jen proto, že mu k tomu dal telefonický pokyn sám předseda senátu JUDr. M. Č., který byl v té době v pracovní neschopnosti. JUDr. R. D. dále uvádí, že neměl žádný důvod předmětný spis v době referátu kontrolovat, natož v něm posuzovat zákonnost vazebního řízení. Nadto byl telefonicky JUDr. M. Č. ubezpečen, že vazební lhůty jsou zachovány, když naposledy o vazbě rozhodoval krajský soud. Přesto z opatrnosti JUDr. R. D. do referátu připsal, aby po vrácení spisu došlo k jeho předložení soudci, aby si sám prověřil konec vazební lhůty. Tyto námitky JUDr. R. D. navrhovatel označil za irelevantní. K tomu předně poukázal na to, že předseda senátu v pracovní neschopnosti těžko může komukoli, nadto předsedovi okresního soudu, dávat pokyny, aby za něj činil úkony v soudních spisech. Na případ pracovní neschopnosti pamatuje rozvrh práce, a to i u Okresního soudu v Teplicích, tak, že namísto pracovně neschopného soudce jej v činění úkonů zastupuje jeho zastupující soudce. Pokud takového není, rozhoduje o přidělení věci k vyřízení předseda soudu. V souvislosti s druhou z námitek JUDr. R. D. považoval navrhovatel za nutné zmínit to, že jmenovaný je dlouholetým trestním soudcem, který dříve působil i v rámci odvolacího senátu Krajského soudu v Ústí nad Labem, a tudíž ví, jaké důsledky hrozí, pokud ve vazební věci není postupováno obezřetně ve vztahu k zákonným lhůtám vazby. Jestliže za této situace JUDr. R. D. nepřezkoumal, zda-li je možné spis ze soudu odeslat, navíc ke znaleckému zkoumání, které dost dobře nelze dopředu časově odhadnout, nicméně lze důvodně předpokládat, že nebude realizováno obratem, pak porušil své povinnosti soudce. Pokyn, aby byl spis po navrácení předložen soudci k určení konce vazební lhůty, byl ze strany JUDr. R. D. podle navrhovatele alibistický. Vazební lhůty jsou stanovené trestním řádem tak, že není obtížné zjistit jejich konec. Obžalovaný byl vzat do vazby soudcem okresního soudu po podání obžaloby, trestní řízení bylo vedeno pro přečin, tudíž vazební lhůta ve smyslu § 72a odst. 1 písm. a), odst. 2 trestního řádu, činila 8 měsíců ode dne 26. 6. 2013. Nadto v programu ISAS jsou vazební lhůty vymezené naprosto zřetelně, a již ke dni 5. 3. 2014 program