6 As 47/2014 — Nejvyšší správní soud

6 As 47/2014- 82 - text 6 As 47/2014 - 89 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy a soudců JUDr. Karla Šimky a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobkyně: Severní energetická, a.s. (dříve Litvínovská uhelná, a. s.) se sídlem V. Řezáče 315, Most, zastoupené Mgr. Augustinem Kohoutkem, advokátem, se sídlem Újezd 450/40, Tyršův dům, Praha 1 – Malá Strana, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem třída kpt. Jaroše 7, Brno, proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 5. 3. 2012, č. j. ÚOHS-R74/2010/HS-2346/2012/320/KPo, a rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 5. 2010, č. j. ÚOHS-S094/2010/KS-7194/2010/840/RPI, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Energetický a průmyslový holding, a.s. se sídlem Příkop 4, Brno, zastoupené JUDr. Martinem Nedelkou, Ph.D., advokátem, se sídlem Olivova 4, Praha 1, v řízení o kasačních stížnostech žalovaného a osoby zúčastněné na řízení proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 2. 2014, č. j. 62 Af 42/2012 - 116, t a k t o : Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 13. 2. 2014, č. j. 62 Af 42/2012 - 116, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci Žalovaný (dále „stěžovatel 1“) podal dne 27. 2. 2014 kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) ze dne 13. 2. 2014, č. j. 62 Af 42/2012 - 116 (dále jen „napadený rozsudek“). Dne 3. 3. 2014 podala kasační stížnost také osoba zúčastněná na řízení (dále „stěžovatelka 2“). Napadeným rozsudkem bylo zrušeno rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 5. 3. 2012, č. j. ÚOHS-R74/2010/HS-2346/2012/320/KPo (dále „napadené rozhodnutí“), a věc byla žalovanému vrácena k dalšímu řízení. II. Rozhodnutí o povolení spojení a napadené rozhodnutí Žalovaný zahájil dne 30. 3. 2010 na základě návrhu řízení ve věci povolení spojení soutěžitelů Energetický a průmyslový holding, a. s. (stěžovatelka 2) a EAST BOHEMIA ENERGY HOLDING LTD, k němuž mělo dojít podle § 12 odst. 3 písm. a) zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (dále jen „ZOHS“). Ve smyslu § 16 odst. 1 ZOHS oznámil zahájení řízení o povolení spojení v Obchodním věstníku a stanovil lhůtu pro podání námitek proti tomuto spojení. Žalobkyně proti spojení podala námitky, dále se domáhala postavení účastníka řízení a také nahlédnutí do spisu. Rozhodnutím žalovaného č. j. ÚOHS-S094/2010/KS-7194/2010/840/RPI ze dne 20. 5. 2010 (dále „rozhodnutí o povolení spojení“), bylo podle § 16 odst. 2 ZOHS spojení soutěžitelů povoleno. Napadeným rozhodnutím ze dne 5. 3. 2012 předseda žalovaného zamítl rozklad podaný žalobkyní proti rozhodnutí o povolení spojení jako nepřípustný podle § 92 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř.“), neboť dospěl k závěru, že žalobkyně nebyla účastníkem správního řízení, z něhož rozkladem napadené rozhodnutí vzešlo. Žalobkyně tedy podle žalovaného nebyla oprávněna proti rozhodnutí o povolení spojení podat rozklad. III. Žaloba Žalobou proti napadenému rozhodnutí a proti rozhodnutí o povolení spojení se žalobkyně domáhala toho, aby krajský soud zrušil napadené rozhodnutí, jakož i jemu předcházející rozhodnutí o povolení spojení, a vyslovil závazný právní názor, aby věc byla postoupena k dalšímu řízení Evropské komisi, eventuelně, aby soud obě rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Žalobkyně v žalobě namítala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, neboť napadeným rozhodnutím byla zkrácena na svých právech podnikat a provozovat hospodářskou činnost podle čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Povolením spojení došlo k podstatnému navýšení podílu společné dominance ČEZ a J&T na trhu odběru hnědého energetického uhlí, čímž byla narušena hospodářská soutěž a došlo tak k porušení výše uvedeného práva žalobkyně a dále k porušení veřejného subjektivního práva zakotveného v § 17 ZOHS a § 41 obchodního zákoníku. Proti spojení povolenému napadeným rozhodnutím podávala řadu námitek, avšak žalovaný je nevyslyšel. Žalobkyni bylo upřeno právo být účastníkem správního řízení o povolení spojení, nebylo jí umožněno ani nahlédnout do správního spisu a seznámit se s podklady rozhodnutí. Aktivní legitimace žalobkyně tak byla založena nejen dle ustanovení § 65 odst. 1, ale eventuálně i dle § 65 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s“). Žalobkyně tvrdila, že byla oprávněna rozklad podat a poukázala na § 152 s. ř., který nehovoří o tom, že rozklad může podat toliko účastník řízení, se kterým bylo ze strany žalovaného jako s účastníkem řízení jednáno. Skutečnost, že žalobkyně nemohla nahlédnout do spisu, znemožnila navrhovat provedení dalších důkazů a činit jiné návrhy, tedy uplatnit práva vyplývající z § 36 odst. 1 s. ř. a efektivně v řízení vyjádřit své stanovisko. Postup, kdy stěžovatelka 2 mohla jako účastník řízení uplatnit všechna procesní práva, a na druhé straně žalobkyně jako soutěžitelka nikoliv, představuje podle žalobkyně vadu řízení a je v rozporu s ústavně garantovaným principem rovnosti. Žalovaný neměl pravomoc dané řízení vést a napadené rozhodnutí vydat, předmětné spojení totiž naplňovalo obratové prahy nařízení ES 139/2004, a podléhalo tak kontrole Evropské komise. Žalovaný tedy pochybil, pokud řízení nepostoupil Evropské komisi. Žalovaný neposoudil otázku spojení soutěžitelů hmotněprávně správně, spojení soutěžitelů nemělo být podle žalobkyně povoleno, respektive bylo povoleno v rozporu s § 17 odst. 3 ZOHS. Žalovaný též porušil § 16 odst. 2 ZOHS, dle něhož v případě zjištění obav z narušení soutěže má být pokračováno tzv. druhou fází řízení. IV. Napadený rozsudek Krajský soud v odůvodnění napadeného rozsudku předně uvedl, že žalobkyně byla osobou oprávněnou podat žalobu (§ 65 odst. 1 s. ř. s.), neboť napadeným rozhodnutím byl zamítnut její rozklad proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 5. 2010. Žalobkyně účastníkem správního řízení o rozkladu byla, neboť toto řízení bylo zahájeno na základě jejího návrhu. Podle krajského soudu bylo třeba v daném případě nejprve posoudit otázku, zda žalobkyně byla oprávněna proti rozhodnutí o povolení spojení soutěžitelů podat rozklad či nikoli. Správní řád umožňuje podat odvolání toliko účastníkovi řízení. Přestože § 152 odst. 1 s. ř. obsahuje odlišnou formulaci od § 81 odst. 1 s. ř. (namísto „může účastník podat“ uvádí „lze podat“), krajský soud měl za to, že i možnost podání rozkladu je obecně vázána na postavení účastníka správního řízení. Tento závěr je třeba dovodit jednak z § 152 odst. 4 s. ř., který pro řízení o rozkladu odkazuje na ustanovení o odvolání, a jednak z toho, že nelze rozumně dovodit, proč by podání odvolání bylo vázáno na podmínku účastenství v řízení, zatímco rozklad by byl oprávněn podat kdokoli. Podle § 21a odst. 1 ZOHS účinného v rozhodné době byly účastníky řízení o povolení spojení osoby, které byly povinny podat návrh na povolení spojení. V případě řízení o povolení spojení soutěžitelů podle § 12 odst. 3 písm. a) ZOHS má povinnost podat návrh na povolení spojení soutěžitel, který má získat možnost přímo nebo nepřímo kontrolovat jiného soutěžitele (§ 15 odst. 2 ZOHS). Tímto soutěžitelem byla v daném případě osoba na řízení zúčastněná. Žalobkyni tedy nelze za účastníka řízení o povolení spojení soutěžitelů považovat. Krajský soud při posuzování otázky přípustnosti rozkladu vycházel z premisy, podle níž svědčí-li konkrétní osobě právo zasáhnout svojí argumentací do probíhajícího řízení, musí existovat i prostředky, které jí umožní takové právo efektivně realizovat. Žalobkyně proti povolení spojení soutěžitelů podala námitky, jak jí umožňuje § 16 odst. 1 ZOHS. Podáním námitek proti spojení je realizováno „právo být slyšen“ a námitky mohou být podány kýmkoli (ať už konkurentem, odběratelem nebo dodavatelem spojujících se soutěžitelů nebo jakoukoli jinou osobou). Podané námitky se stávají podkladem rozhodnutí žalovaného a žalovaný je povinen námitky v rozhodnutí o povolení spojení soutěžitelů řádně vypořádat. Zakotvuje-li ZOHS právo podat námitky, je třeba dovodit povinnost žalovaného se těmito námitkami řádně zabývat, a tedy i tomu odpovídající subjektivní veřejné právo osob, které námitky k žalovanému podaly, na jejich řádné vypořádání. Existuje-li takové konkrétní a právní úpravou bezpodmínečně garantované právo, nelze jeho výkon realizovat jinak, než možností jeho nositele dovolávat se tohoto svého práva nejen samotným uplatněním námitek v souladu s § 16 odst. 1 ZOHS, ale také řádnými opravnými prostředky v rámci správního řízení, má-li jeho nositel za to, že mu výkon tohoto práva nebyl umožněn řádně, a nakonec i žalobou ve správním soudnictví. Opravňuje-li ZOHS třetí osoby k podání námitek proti spojení, mají tyto osoby, které námitky proti spojení podaly, právo na to, aby řádné vypořádání jejich námitek bylo př