8 Afs 153/2014 — Nejvyšší správní soud

8 Afs 153/2014- 49 - text 8 Afs 153/2014 - 56 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců JUDr. Milana Podhrázkého a JUDr. Michala Mazance v právní věci žalobce: PROWELL, s. r. o., se sídlem Arbesova 1003/III, Rokycany, zastoupeného JUDr. Ing. Radkem Halíčkem, advokátem KPMG Legal, s. r. o., se sídlem Pobřežní 648/1a, Praha 8, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutím Finančního ředitelství v Plzni ze dne 23. 2. 2012, čj. 865/12-1400-401159, čj. 1045/12-1400-401159, čj. 1047/12-1400-401159, čj. 1049/12-1400-401159, čj. 1062/12-1400-401159, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 8. 2014, čj. 30 Af 19/2012 - 148, t a k t o : Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 8. 2014, čj. 30 Af 19/2012 - 148, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : I. 1. Žalobce v řízení před Krajským soudem v Plzni napadl žalobou rozhodnutí Finančního ředitelství v Plzni označená v záhlaví tohoto rozsudku. Finanční ředitelství, jehož působnost přešla od 1. 1. 2013 na žalovaného, označenými rozhodnutími změnil v neprospěch žalobce dodatečné platební výměry Finančního úřadu v Rokycanech ze dne 11. 5. 2011, čj. 83707/11/150960400505, čj. 84723/11/150960400505, čj. 84693/11/150960400505, čj. 83752/11/150960400505, a ze dne 26. 5. 2011, čj. 89820/11/150960400505. Žalobci byla doměřena daň z nemovitostí za zdaňovací období let 2007 - 2011 v celkové výši 2 783 477 Kč a týkala se ploch se zpevněným povrchem nacházejících se v uzavřeném areálu žalobce. II. 2. Předmětem sporu v řízení před krajským soudem byla nezákonnost napadených rozhodnutí finančního ředitelství a včasnost podané žaloby. 3. Krajský soud v Plzni rozsudkem uvedeným v záhlaví tohoto rozhodnutí žalobě vyhověl a napadená rozhodnutí finančního ředitelství zrušil pro vady řízení (§ 78 odst. 1 s. ř. s.). V odůvodnění rozsudku mimo jiné dovodil, že žaloba byla podána včas. Jako den doručení žalobou napadených rozhodnutí soud označil 14. 3. 2012. Žaloba byla dána k poštovní přepravě dne 10. 5. 2012. Krajský soud nepřitakal tvrzení žalovaného o fikci doručení napadených rozhodnutí dnem 8. 3. 2012. Nezbytným předpokladem pro uplatnění zákonné fikce doručení je řádné vyplnění doručenky. Soud shledal nedostatečným údaj o podpisu osoby, která písemnost uložila. Neidentifikovatelný znak v řádce doručenky určený pro takový podpis nebyl přiřaditelný jménu ani příjmení osoby, o jejíž podpis se mělo jednat. Dodal, že k minimálním požadavkům na podpis se již vyslovil Nejvyšší správní soud v rozsudku čj. 1 Afs 7/2012 - 22 (rozsudek krajského soudu, stejně jako toto i všechna dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, je dostupný na www.nssoud.cz a soud na něj v podrobnostech odkazuje). III. 4. Proti rozsudku krajského soudu podal žalovaný („stěžovatel“) kasační stížnost, a to z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a) a písm. d) s. ř. s. Rozsudek krajského soudu trpí nezákonností spočívající v nesprávném posouzení právní otázky a současně je s ohledem na nedostatek důvodů nepřezkoumatelný. Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. 5. Stěžovatel připomněl, že žalobou napadená rozhodnutí doručovalo finanční ředitelství P. H., zástupkyni žalobce, a to na adresu uvedenou v plné moci. Adresát byl podle doručenky dne 27. 2. 2012 vyzván k vyzvednutí zásilky a bylo mu zanecháno poučení. Záznam na doručence provedla doručovatelka A. S. Zástupkyně žalobce si písemnost nevyzvedla, vrátila se proto odesilateli. Písemnost je nutno považovat za doručenou posledním dnem 10 denní lhůty (8. 3. 2012). Žalobu mohl žalobce podat nejpozději dne 8. 5. 2012, učinil tak však až 10. 5. 2012, žaloba je tedy opožděná. Na běhu lhůty pro podání žaloby nic nemění ani opětovné zaslaní napadených rozhodnutí žalobci, které nebylo zákonnou povinností správního orgánu. Opětovné odeslání navíc telefonicky iniciovala jeho úřední osoba, aby došlo ke skutečnému seznámení žalobce s doručovanými písemnostmi. 6. Stěžovatel dále nesouhlasil s krajským soudem v tom, že podpis na doručence připomíná písmeno „U“, a není tak ani vzdáleně přiřaditelný jménu a příjmení doručovatelky. Krajský soud vzal v potaz pouze tiskací písmena latinské abecedy, podpis uvedený na doručence však představuje písmeno „S“ v jeho psací verzi. Soud neprovedl srovnání podpisu na doručence s podpisem doručovatelky na zadní straně obálky, v níž byla napadená rozhodnutí doručována. Oba podpisy na zadní straně obálky jsou obdobné podpisu na doručence. Je patrné, že doručovatelka používá psací písmeno „S“ jako svůj podpis a z dalšího textu plyne, že používá výlučně psací písmena latinské abecedy. 7. Rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 1 Afs 7/2012 - 22, na který krajský soud odkazuje, nelze v projednávané věci aplikovat. V tomto rozsudku soud posuzoval shluk 15 vertikálně vedených čar vysokých 15,5 cm, které ani vzdáleně nepřipomínaly žádné z písmen latinské abecedy. Údajný podpis v dané věci překračoval rozměr kolonky pro podpis čtrnáctkrát, zasahoval do jiné části daňového přiznání, navíc osoba, o jejíž podpis se mělo jednat, používala konstantně podpis jiný a doplněný o otisk razítka. Okolnosti projednávané věci jsou však zcela odlišné. Podpis doručovatelky znázorňoval počáteční písmeno jejího příjmení, byl umístěn na místě vyhrazeném k podpisu a byl doplněn otiskem razítka s jejím jménem a příjmením. Veškeré podmínky hodnocené v citovaném rozsudku Nejvyššího správního soudu tak byly naplněny ve prospěch závěrů stěžovatele. Krajský soud se při hodnocení omezil pouze na jeden dílčí aspekt spočívající v tom, zda podpis obsahuje písmeno latinské abecedy. Za vlastnoruční podpis je nutno pokládat i podpis skládající se pouze z počátečního písmene příjmení. Je-li před podpisem navíc uvedeno čitelně jméno a příjmení dané osoby, nemůže vzniknout pochybnost, zda se o její podpis jedná. 8. Doručenka je v souladu s § 51 odst. 1 daňového řádu veřejnou listinou. S odkazem na § 568 odst. 1 občanského zákoníku (č. 89/2012 Sb.) stěžovatel upozornil na to, že krajský soud neprokázal, že by údaje uvedené na doručence nebyly pravdivé. Pokud krajský soud považoval podpis doručovatelky za nedostatečný, měl se zabývat tím, zda jsou údaje na doručence pravdivé či nikoliv. Krajský soud tak neučinil a dospěl k závěru, že nedošlo k doručení napadených rozhodnutí fikcí. Krajský soud měl danou doručenku respektovat, nebo prokázat, že údaje na ní vyznačené nejsou pravdivé. IV. 9. Žalobce navrhl zamítnutí kasační stížnosti. V obsáhlém vyjádření se předně ztotožnil se závěrem krajského soudu, že žaloba byla podána včas, byť soud zohlednil jen některé důvody uvedené žalobcem v replice k žalobě. 10. Ručně připsaný znak u jména doručovatelky na doručence nepřipomíná ani vzdáleně písmeno „S“ v jeho psací či tiskací podobě, což je patrné právě při základním srovnání zadní strany zásilky, kde se opravdu nachází podpis poštovní doručovatelky. Právě s ohledem na toto základní srovnání nebylo nutné dále zkoumat obvyklost jejích podpisů. Nelze předpokládat, že jakýkoliv „klikyhák“ u otisku jména je podpisem osoby. Je-li podpis minimalizován na jedno písmeno, je více než opodstatněné požadovat, aby tento znak připomínal počáteční písmeno podepisované osoby. K možnosti aplikace rozsudku Nejvyššího správního soudu čj. 1 Afs 7/2012 - 22 žalobce dodal, že rozdíl ve velikosti „podpisů“ nemůže být považován za natolik podstatný, aby se citovaný rozsudek v projednávané věci nepoužil. Skutečnost, že se vedle otisku jména doručovatelky nachází ručně psaný znak, ještě neznamená, že se jedná o podpis, a pokud ano, o čí podpis se jedná. 11. Smyslem § 44 odst. 4 daňového řádu je zabezpečit, aby měl adresát písemnosti reálnou možnost se s obsahem takové písemnosti seznámit. Proto musí být podmínky doručování naplněny materiálně a nikoliv jen formálně. Fikce doručení nemůže nastat tehdy, pokud se adresát o uložení zásilky dozvědět reálně nemohl. Doručovací adresa zástupkyně žalobce byla v dané věci shodná s adresou sídla žalobce (zástupkyně je jeho zaměstnankyní). Areál žalobce se nachází „na zelené louce“ a pro předávání poštovních zásilek konkrétním zaměstnancům musí doručovatel vejít do jediné budovy areálu. Poštu pro žalobce jsou oprávnění přebírat 4 administrativní pracovníci, jedním z nich je právě označená zástupkyně. Pokud by doručovatelka uvedeného dne v sídle žalobce opravdu byla, věděla by o tom minimálně recepční, která by zástupkyni žalobce k převzetí zásilky přivolala. Dne 27. 2. 2012 byla zástupkyně žalobce přítomna na pracovišti v sídle žalobce, což plyne z výpisu její docházky a lze doložit svědeckou výpovědí. Zástupkyně žalobce byla navíc ke dni údajného pokusu o doručení na dané adrese více než „etablovanou“, není proto jasné, co vedlo doručovatelku k tomu, aby zásilku