8 As 84/2014 — Nejvyšší správní soud

8 As 84/2014- 40 - text 8 As 84/2014 - 40 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců Mgr. Petra Sedláka a JUDr. Michala Mazance v právní věci žalobce: J. K., zastoupeného Mgr. Jiřím Kubalou, advokátem se sídlem Josefa Václava Sládka 35, Frýdek - Místek, proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje, se sídlem 28. října 117, Ostrava, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 6. 2012, čj. MSK 58958/2012, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 4. 2014, čj. 22 A 103/2012 – 35, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : I. [1] Městský úřad Kopřivnice, odbor stavebního řádu, územního plánování a památkové péče, rozhodnutím ze dne 24. 2. 2012, čj. 666/2011/SÚP&64976/2011/Ob, rozhodl o zamítnutí žádosti žalobce o povolení obnovy řízení dle § 88 odst. 1 písm. b) zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební řád), ve věci odstranění stavby „garáž, bazén a oplocení“, na pozemku parc. č. 359/2 v katastrálním území Drnholec nad Lubinou. Správní orgán prvního stupně zamítl žádost žalobce, jelikož nebyla podána ve lhůtě tří měsíců ode dne, kdy se žalobce o důvodu obnovy dozvěděl, tzn. nejpozději do 27. 7. 2011. [2] Žalobce podal proti uvedenému rozhodnutí odvolání, které žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 25. 6. 2010, čj. MSK 58958/2012 a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil. II. [3] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Ostravě, který zrušil žalobou napadené rozhodnutí rozsudkem ze dne 10. 4. 2014, čj. 22 A 103/2012 - 35, a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. [4] Krajský soud dospěl k závěru, že žalobce podal žádost o obnovu včas, neboť správní orgán prvního stupně nesprávně naložil s podáním žalobce ze dne 6. 6. 2011, u kterého měl postupovat podle § 37 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, a pokusit se odstranit vady podání, pokud měl za to, že podání nemá předepsané náležitosti. Krajský soud uvedl, že v případě podání, které nemá předepsané náležitosti, má správní orgán pomoci podateli nedostatky odstranit nebo ho má vyzvat k jejich odstranění a poskytnout mu přiměřenou lhůtu. Dále zdůraznil, že žalobce v době podání žádosti ze dne 6. 6. 2011 nebyl zastoupen, správní orgán tak měl žalobci poskytnout odbornou pomoc ve věci odstranění nedostatků podání. [5] Podle krajského soudu není možné podání, z něhož jasně vyplývá, že žalobce „chce dořešit svoji stížnost“, vyřídit pouze tak, jak to udělal správní orgán I. stupně za situace, kdy žalobce uvedl, že chce dořešit svoji stížnost v souvislosti s rozsudkem soudu o určení právního vztahu k předmětnému, dříve spornému, pozemku, k čemuž doložil aktuální úředně ověřený výpis z katastru nemovitostí dokládající vlastnictví žalobce, a kdy správní orgán věděl, že otázka vlastnictví pozemku byla v řízení řešena jako předběžná otázka a byla důvodem přerušení řízení vedeného před správním orgánem. [6] Krajský soud s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 9. 2008, čj. 1 As 30/2008 - 49, dospěl k závěru, že nebyl správný postup správního orgánu prvního stupně, který žádost žalobce vyřídil pouze neformálním přípisem, v němž byl žalobce navíc veden zcela mylným poučením správního orgánu obsaženým v tomto přípise, že jedinou jeho možností, jak se domoci odstranění stavby, je v řízení před soudem. III. [7] Žalovaný (stěžovatel) brojil proti rozsudku krajského soudu kasační stížností, jejíž důvody podřadil § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. [8] Stěžovatel nejprve shrnul obsah řízení o odstranění stavby, kterého se žádost o povolení obnovy řízení týkala, obsah podání žalobce ze dne 6. 6. 2011 a reakci správního orgánu prvního stupně na toto podání. [9] Konkrétně stěžovatel vytkl krajskému soudu nesprávné hodnocení závěru správního orgánu prvního stupně, který odkázal žalobce na soudní řízení ve věcech občanskoprávních, neboť, dle stěžovatele, může o oprávněnosti či neoprávněnosti stavby na cizím pozemku z hlediska práva soukromého rozhodnout vždy pouze soud. [10] Zároveň stěžovatel namítl i nesprávné hodnocení podání žalobce ze dne 6. 6. 2011 po obsahové stránce krajským soudem. V souvislostech navazujících úkonů žalobce stěžovatel uvedl, že z obsahu zápisu ze dne 7. 11. 2011 jednoznačně vyplývá, že žalobce sám nepovažoval své podání ze dne 6. 6. 2011 za žádost o povolení obnovy řízení, ale hodlal ji podat až poté, co se podrobně seznámí s obsahem správního spisu. O tomtéž svědčí i to, že žalobce následně dne 22. 11. 2011 skutečně žádost o obnovu řízení podal. Teprve následně v reakci na výzvu k odstranění vad podání žalobce dne 24. 1. 2012 sdělil, že za žádost o obnovu řízení je nutno považovat již podání ze dne 6. 6. 2011. [11] Stěžovatel namítl, že podání ze dne 6. 6. 2011 nemohlo být stavebním úřadem a následně stěžovatelem vyhodnoceno jako žádost o obnovu řízení, jehož výsledkem bylo dodatečné povolení stavby na pozemku parc. č. 359/2 v k. ú. Drnholec nad Lubinou. To jednoznačně vyplývá ze skutečnosti, že v době, kdy se žalobce obrátil na správní orgán prvního stupně podáním ze dne 6. 6. 2011, nevěděl o existenci rozhodnutí o dodatečném povolení staveb. O ukončení předmětného řízení se žalobce dozvěděl až ze Sdělení stavebního úřadu ze dne 1. 7. 2012. Tuto skutečnost žalobce nikdy nepopřel. Stěžovatel namítl, že by bylo možno vinit stavební úřady z chybně posouzeného obsahu podání žalobce pouze tehdy, kdyby v něm žalobce rozhodnutí správního orgánu zmiňoval a domáhal se řešení staveb na svém pozemku v souvislosti s tímto rozhodnutím. [12] Závěrem stěžovatel namítl, že potřebu posuzovat podání podle jeho obsahu nelze dezinterpretovat účelově tak, že podání, jehož obsah je zcela nepochybný, bude následně interpretováno odlišně pouze v důsledku změny procesní situace. IV. [13] Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že stěžovatel zopakoval svoji předchozí argumentaci. Podle žalobce je stěžovatelovo hodnocení jeho vyjádření do protokolu ze dne 7. 11. 2011 mylné a nespravedlivé. K věcné argumentaci odkázal na žalobu podanou u krajského soudu. Zároveň se ohradil proti tvrzené účelovosti označení podání ze dne 6. 6. 2011 jako žádosti o obnovu řízení, neboť čím jiným mohlo být podání žalobce vzhledem k procesnímu stavu správního spisu. Výklad žalovaného popírá principy dobré správy a veřejnou správu jako službu veřejnosti. Rozsudek krajského soudu je podle žalobce přiléhavý a spravedlivý. V. [14] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3, 4 s. ř. s.). [15] Kasační stížnost není důvodná. [16] Z obsahu spisů vyplynulo, že řízení, které v konečném důsledku vedlo k vydání rozhodnutí Městského úřadu Kopřivnice ze dne 19. 10. 2009, čj. 7778/2005/SÚP&58825/2009/Ob, kterým byly dodatečně povoleny stavby garáž, bazén a oplocení na pozemcích parc. č. 359/2 a 591/2 v katastrálním území Drnholec nad Lubinou, bylo zahájeno z podnětu žalobce ze dne 26. 9. 2005. Správní orgány prvního i druhého stupně jednaly se žalobcem jako s účastníkem řízení až do 14. 9. 2009, kdy Městský úřad Kopřivnice vydal oznámení o zahájení řízení o odstranění stavby (čj. 7778/2005/ SÚP&49946/2009/Ob). Správní orgán prvního stupně přestal s žalobcem jednat jako s účastníkem poté, co mu byl předložen rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 2. 2009, čj. 42 Co 38/2009 - 64, kterým bylo rozhodnuto o tom, že výlučným vlastníkem pozemku parc. č. 359/2 – ostatní plocha – ostatní komunikace, v katastrálním území Drnholec nad Lubinou je Česká republika. Z celého dvousvazkového správního spisu nebyly žalobci doručeny pouze dvě listiny, a to oznámení Městského úřadu Kopřivnice o zahájení řízení o odstranění stavby ze dne 14. 9. 2009, čj. 7778/2005/SÚP&49946/2009/Ob, a rozhodnutí Městského úřadu Kopřivnice ze dne 19. 10. 2009, čj. 7778/2005/SÚP&58825/2009/Ob, o dodatečném povolení staveb. [17] Dne 7. 6. 2011 přijal Městský úřad Kopřivnice podání žalobce ze dne 6. 6. 2011, ve kterém žalobce žádal, vzhledem k rozsudku soudu o určení právního vztahu k pozemku parc. č. 359/2 v katastrálním území Drnholec nad Lubinou ze dne 22. 3. 2011, o dořešení své stížnosti o černé stavbě garáže pana Z. na jeho pozemku. [18] Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 13. 8. 2008 ve věci sp. zn. 26 Cdo 3589/2007 dospěl k jasnému závěru ohledně povahy rozsudků o určení, zda určitý právní vztah existuje. Podle uvedeného rozhodnutí rozsudek o určení, že existuje určitý právní vztah nebo právo, lze jednoznačně pokládat za rozhodnutí deklaratorní. Hmotné subjektivní právo, jehož existence byla takovým rozsudkem deklarována, tu proto existovalo ji