9 Ads 179/2015 — Nejvyšší správní soud

9 Ads 179/2015- 137 - text 9 Ads 179/2015 - 144 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobkyně: Soukromé gymnázium a Střední zdravotnická škola Havířov, s.r.o., se sídlem K. Světlé 1393/5, Havířov-Podlesí, zast. Mgr. Václavem Žaludem, advokátem se sídlem Platnéřská 191/4, Praha 1, proti žalované: 1) Okresní správa sociálního zabezpečení Karviná, se sídlem nám. Budovatelů 1333/31, Karviná, 2) Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o žalobě proti nezákonnému zásahu, v řízení o kasační stížnosti Vyšší odborné školy Dakol a Střední školy Dakol, o. p. s., se sídlem Petrovice u Karviné č. 570, zast. JUDr. Sylvou Totkovou Kolderovou, advokátkou se sídlem Pavlovova 8, Havířov-Město, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 7. 2015, č. j. 78 A 2/2014 - 30, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Vyšší odborná škola Dakol a Střední škola Dakol, o. p. s., nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovaná 1) ani žalovaná 2) nemají právo na náhradu nákladů řízení. IV. Vyšší odborná škola Dakol a Střední škola Dakol, o. p. s., je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 4 114 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce Mgr. Václava Žaluda, advokáta se sídlem Platnéřská 191/4, Praha 1. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Včas podanou kasační stížností se Vyšší odborná škola Dakol a Střední škola Dakol, o. p. s. (dále jen „stěžovatelka“), domáhá zrušení shora označeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“). Výrokem I. tohoto rozsudku krajský soud určil, že nezákonný je zásah žalované 1) spočívající ve zrušení oznámení žalobkyně o skončení zaměstnání blíže specifikovaných zaměstnankyň v souvislosti s přechodem práv a povinností z jejich pracovněprávních vztahů založených mezi nimi a žalobkyní na stěžovatelku. Výrokem II. krajský soud určil, že nezákonný je zásah žalované 2) spočívající v evidování žalobkyně v registru zaměstnavatelů jako zaměstnavatele uvedených zaměstnankyň. Výrokem III. přikázal žalované 1) provést výmaz žalobkyně jako zaměstnavatele uvedených zaměstnankyň z registru zaměstnavatelů. Výrokem IV. přikázal žalované 2) neevidovat žalobkyni v registru zaměstnavatelů jako zaměstnavatele uvedených zaměstnankyň. Dále krajský soud rozhodl o nákladech řízení. [2] Krajský soud v napadeném rozsudku uvedl, že pokynem žalované 1) došlo dne 8. 11. 2013 po dvou letech ke zrušení hlášení o převodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů podaných žalobkyní dne 4. 5. 2011. Tím byla do registru zaměstnavatelů znovu zavedena žalobkyně se zápisem „od 1. 9. 1997 dosud“ (před tímto pokynem byla v registru evidována jako zaměstnavatel dotčených zaměstnankyň stěžovatelka). [3] Pro vyhodnocení, zda byl žalovaný zásah zákonný či nezákonný, krajský soud nejprve hodnotil předběžnou otázku, zda došlo nebo nedošlo k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů dle § 338 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“), tedy zda došlo k přechodu práv a povinností ze smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a stěžovatelkou. Dospěl k závěru, že k takovému přechodu práv a povinností došlo. Krajský soud tak vyhodnotil, že zrušení hlášení žalobkyně ze dne 4. 5. 2011 a jej opětovný zápis do registru zaměstnavatelů představují nezákonný zásah. II. Obsah kasační stížnosti [4] V kasační stížnosti stěžovatelka uvedla, že krajský soud o ní nesprávně vyslovil, že není osobou zúčastněnou na řízení či účastníkem řízení. Řízení před krajským soudem bylo skončeno rozsudkem ze dne 21. 7. 2015. Stěžovatelka se podáním ze dne 21. 7. 2015 domáhala určení, že je účastníkem řízení či minimálně osobou zúčastněnou na řízení. V usnesení ze dne 23. 7. 2015 krajský soud konstatoval, že stěžovatelka není účastníkem řízení ani osobou zúčastněnou na řízení. [5] Stěžovatelka trvá na tom, že s ní mělo být jednáno jako s účastníkem řízení nebo osobou zúčastněnou na řízení, neboť zásah, který byl žalobkyní napaden, směřoval nejen vůči žalobkyni, ale i vůči stěžovatelce. Zásah, který žalovaná 1) a 2) provedly a jenž byl předmětem žaloby, byl zásahem k návrhu stěžovatelky, která se domáhala změny zápisu v registru zaměstnavatelů a jíž bylo vyhověno. Dne 6. 8. 2013 jí bylo doručeno oznámení (výsledek šetření a prozatímní závěr hlášeného převodu č. j. 48004/39321/13/110/SV), kde bylo uvedeno, že dojde ke stornu navedených pojistných poměrů u stěžovatelky a jejich opětovnému otevření u žalobkyně. V důsledku napadeného rozsudku krajského soudu dojde k obnovení stavu před tímto zásahem, tj. v registru zaměstnavatelů bude opět figurovat stěžovatelka. Ta přitom byla od počátku účastnicí řízení, zásah směřoval jak proti ní, tak proti žalobkyni. Oběma účastníkům byl postup žalované 1) řádně oznámen a s oběma bylo jednáno jako s účastníky řízení – účastníky pojistného poměru. [6] Bez přítomnosti stěžovatelky v řízení před krajským soudem byla porušena nejen její práva a procesní předpisy, ale nemohl být rovněž řádně zjištěn skutkový stav, který vycházel ze smlouvy mezi žalobkyní a stěžovatelkou. [7] Dále kasační stížnost obsahuje námitky, že krajský soud nebyl oprávněn řešit jako předběžnou otázku to, zda došlo k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů. Jsou zde rovněž uvedeny argumenty, proč dle stěžovatelky k přechodu těchto práv a povinností nedošlo. Současně dle jejího názoru krajský soud ve svém rozsudku vychází ze zjištění, která nemají oporu ve spisovém materiálu, konkrétně se to týká závěru, že došlo k přechodu veškeré činnosti ze žalobkyně na stěžovatelku včetně všech oborů, žáků, zaměstnanců a budovy. [8] Krajský soud v řízení o žalobě jednal pouze se žalobkyní a na základě jí předložených značně zkreslených skutečností došel k závěru o přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů na základě soukromoprávní smlouvy ze dne 24. 6. 2010. Stěžovatelce nebylo poskytnuto právo účastnit se řízení, činit zde úkony, předkládat svá tvrzení a důkazy. Jde o vadný postup krajského soudu, kterým bylo zasaženo do jejích práv. V důsledku napadeného rozsudku bude stěžovatelka nucena opětovně podat zásahovou žalobu, čímž bude prodlužována nejistota jak účastníků řízení, tak dotčených zaměstnankyň. [9] Stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. III. Vyjádření ke kasační stížnosti [10] Žalovaná 1) ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že v průběhu prověřování rozhodných skutečností jednala se všemi zúčastněnými stranami (tj. jak s oběma zaměstnavateli, tak s pojištěnkami) a vyzývala je k předložení dokladů. O stanovisku žalované 1) byli všichni zúčastnění informováni. Pokud by žalovaná 1) dospěla k závěru, že je nesporné, ke kterému zaměstnavateli pojistný poměr trvá, rozhodla by o otázce v rámci správního řízení, kde by byly účastníkem všechny uvedené strany. [11] Žalovaná 2) vidí podstatu sporu ve vyřešení otázky, zda mezi žalobkyní a stěžovatelkou došlo k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů ke všem zaměstnancům. Řešení této otázky přísluší výhradně soudům, které jako jediné mohou rozhodnout spory o existenci či neexistenci pracovněprávních vztahů. Pro správní orgány jde o předběžnou otázku dle § 57 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), a pravomocným rozhodnutím soudů o ní jsou vázány. Nicméně žalovaná 2) sdělila, že ani ona ani žalovaná 1) nevedly ve věci žádné správní řízení. Zásah, který byl předmětem žaloby, se dle žalované 2) týká jak žalobkyně, tak stěžovatelky. Jeho účinky nelze oddělit vůči jednomu a dovozovat je vůči druhému. I kdyby však krajský soud pochybil v tom, že nepřiznal stěžovatelce postavení účastníka ani osoby zúčastněné na řízení, nejednalo by se o vadu řízení, která by v daném případě mohla mít vliv na zákonnost. [12] Žalobkyně ve svém vyjádření zpochybnila přípustnost podané kasační stížnosti. Proti pravomocnému rozsudku vydanému ve správním soudnictví může dle § 102 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), podat kasační stížnost účastník řízení nebo osoba zúčastněná na řízení. Stěžovatelka nebyla účastníkem řízení a z povahy věci nemohla být ani osobou zúčastněnou na řízení. IV. Replika stěžovatelky, další vyjádření žalobkyně a doplnění kasační stížnosti [13] Stěžovatelka má za to, že vyjádření žalované 2) podporuje její tvrzení, že měla být účastníkem řízení, neboť se jí žalovaný zásah přímo dotýká. Nesouhlasí však s tím, že by se skutečnost, že se stěžovatelkou krajský soud nejednal, představovala vadu řízení, která nemohla mít vliv na zákonnost napadeného rozsudku. Neúčast stěžovatelky v řízení před krajským soudem měla vliv na posouzení předběžné