10 As 199/2015 — Nejvyšší správní soud

10 As 199/2015- 67 - text 10 As 199/2015 - 71 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové a soudců Pavla Molka a Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: VÍTKOVICE Doprava, a.s., se sídlem 1. máje 3302/102a, Ostrava, zast. JUDr. Rostislavem Dolečkem, advokátem se sídlem Seifertova 823/9, Praha 3, proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Ostravská dopravní společnost, a.s., se sídlem U Tiskárny 616/9, Ostrava, zast. Mgr. Lucií Nečáskovou, advokátkou se sídlem Na Příkopě 859/22, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 2. 2013, čj. 17/2013-130-SPR/3, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 8. 2015, čj. 11 A 50/2013 - 64, takto: I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení [1] Žalobce (dále „stěžovatel“) včasnou kasační stížností napadá v záhlaví označený rozsudek Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), jímž městský soud zamítl jako nedůvodnou jeho žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 2. 2013, čj. 17/2013130SPR/3. Tímto rozhodnutím žalovaný rozhodl o odvoláních stěžovatele proti rozhodnutí Drážního úřadu ze dne 5. 10. 2012, čj. DUCR-48883/12/Pt, kterým byla osobě zúčastněné na řízení rozšířena jí dříve udělená licence k provozování drážní dopravy na vlečku VÍTKOVICE Doprava, a proti opravnému rozhodnutí Drážního úřadu ze dne 23. 10. 2012, čj. DUCR-56635/12/Pt. II. Relevantní skutkové okolnosti vyplývající ze správního spisu [2] Osoba zúčastněná na řízení podala dne 19. 4. 2012 u Drážního úřadu žádost o rozšíření licence udělené dne 16. 3. 2005 k provozování drážní dopravy na vlečku VÍTKOVICE Doprava, vlastněnou stěžovatelem. V žádosti je uvedeno, že doprava bude provozována na železniční dráze – vlečce VÍTKOVICE Doprava. Požadovaný rozsah platnosti licence je specifikován následovně: přístup na kolejiště dolního, horního a západního nádraží vlečky Vítkovice doprava a.s., jakož i na spojovací koleje a kolejiště nutné pro jízdy osoby zúčastněné na řízení uvedenými nádražími, vše v rozsahu nutném pro obsluhu kolejiště vlečky VÍTKOVICE STEEL (nyní EVRAZ); přístup na koleje V2 a OH v rozsahu potřebném pro obsluhu kolejí navazující vlečky VÍTKOVICE STEEL (nyní EVRAZ). [3] Drážní úřad rozhodnutím ze dne 17. 5. 2012, čj. DUCR-25840/12/Pt, žádosti nevyhověl s odkazem na nesouhlasné stanovisko stěžovatele jako vlastníka dráhy s udělením licence. Rozhodnutím žalovaného ze dne 31. 7. 2012, čj. 112/2012-130-SPR/2, bylo rozhodnutí Drážního úřadu zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Osoba zúčastněná na řízení v podání ze dne 26. 9. 2012 uvedla, že žádá o udělení licence na celou vlečku VÍTKOVICE Doprava. [4] Drážní úřad svým rozhodnutím ze dne 5. 10. 2012, čj. DUCR-48883/12/Pt, rozhodl o změně licence udělené osobě zúčastněné na řízení dne 16. 3. 2005 tak, že může provozovat drážní dopravu za účelem přepravy věcí na železniční dráze – vlečce VÍTKOVICE Doprava. Platnost licence byla omezena na přístup na kolejiště dolního, horního, západního nádraží vlečky, spojovací koleje a koleje nutné pro jízdy dopravce uvedenými nádražími v rozsahu nutném pro jízdu a obsluhu vlečky VÍTKOVICE STEEL. [5] Po podání odvolání stěžovatelem vydal Drážní úřad dne 23. 10. 2012 opravné rozhodnutí, kterým rozsah licence doplnil o přístup na koleje V2 a OH v rozsahu potřebném pro obsluhu kolejí navazující vlečky VÍTKOVICE STEEL. Stěžovatel podal odvolání i proti tomuto rozhodnutí. [6] Žalovaný usnesením ze dne 20. 2. 2013, čj. 17/2013-130-SPR/2, řízení o podaných odvoláních spojil do společného řízení. Téhož dne pak vydal rozhodnutí čj. 17/2013-130-SPR/3, kterým změnil rozhodnutí Drážního úřadu ze dne 5. 10. 2012 tak, že zrušil část výroku omezující rozsah udělené licence na specifikované části vlečky a zrušil také opravné rozhodnutí ze dne 23. 10. 2012. Řízení o odvolání proti opravnému rozhodnutí zastavil. Rozhodnutí ze dne 5. 10. 2012 ve zbytku potvrdil. Důvodem pro tento postup bylo přesvědčení žalovaného, že § 28 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách (dále jen „zákon o dráhách“), nevyžaduje takto konkretizovaný rozsah platnosti licence; navíc jak dokládá podání osoby zúčastněné na řízení ze dne 26. 9. 2012, ta žádala o licenci pro celou vlečku VÍTKOVICE Doprava. Žalovaný měl za to, že se konkrétní podmínky sjednávají až ve smlouvě o provozování drážní dopravy. Platnou licenci bylo možné podle jeho názoru v souladu s praxí drážních správních úřadů rozšířit na základě § 32 zákona o dráhách. III. Řízení před městským soudem [7] Stěžovatel napadl rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 2. 2013 žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Podle něj osoba zúčastněná na řízení žádala o licenci k provozu dopravy na traťovém úseku upřesněném v žádosti o rozšíření licence ze dne 19. 4. 2012, nikoli o přidělení licence na celou vlečku. Drážní úřad postupoval při vyřízení odvolání stěžovatele chybně, neboť místo předložení spisu žalovanému podle § 86 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), vydal opravné rozhodnutí, čímž vznikl nepřehledný výrok rozdělený do dvou rozhodnutí. Stávající licenci nebylo možné rozšířit postupem podle § 32 zákona o dráhách, vztahujícím se pouze na změny licence. Vždy musí být podána žádost o novou licenci podle § 28 zákona o dráhách. [8] Městský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. K první námitce uvedl, že správní orgán není ohledně rozsahu licence důsledně vázán označením úseku dráhy žadatelem. Správní orgány mají podle § 31 odst. 1 zákona o dráhách oprávnění vymezit podmínky výkonu udělené licence. Žalovaný udělením licence s působností pro vlečku jako celek neporušil § 44 a násl. správního řádu, podle nichž je správní orgán v řízení zahájeném na žádost vázán návrhem účastníka. Žadatel projevil vůli nabýt licenci k celé vlečce ve vyjádření podaném ještě před vydáním prvostupňového rozhodnutí. Tím fakticky změnil obsah žádosti. Městský soud dále poznamenal, že licence pro účely provozování vlečky působí jako veřejnoprávní povolení, které samo o sobě do soukromých poměrů nijak nezasahuje. K tomu je zapotřebí uzavření smlouvy o provozování drážní dopravy příslušnými subjekty podle § 31 zákona o dráhách. Z § 23 odst. 1 zákona o dráhách vyplývá, že povinnost uzavřít tuto smlouvu má pouze provozovatel celostátní a regionální dráhy. Městský soud se ztotožnil se stěžovatelem v tom, že v daném případě se formálně mělo vést řízení o nové licenci, nikoliv řízení o změně licence podle § 32 zákona o dráhách. V posuzovaném případě osoba zúčastněná na řízení fakticky naplnila podmínky nejen pro změnu licence, ale též pro udělení nové licence stanovené v § 25 až § 28 zákona o dráhách. Zrušení správních rozhodnutí pro tuto vadu by proto představovalo přepjatý právní formalismus. Opravné rozhodnutí Drážního úřadu bylo vydáno v rozporu se zákonem. Tuto vadu však napravil žalovaný, když toto rozhodnutí zrušil. Stěžovatel nikterak nekonkretizoval, jakým způsobem bylo postupem správních orgánů zasaženo do jeho práv. IV. Kasační stížnost a vyjádření k ní [9] Rozsudek městského soudu napadl stěžovatel kasační stížností odkazující na důvody podle § 103 odst. 1 písm. a) a písm. b) s. ř. s. Navrhl jeho zrušení a vrácení věci městskému soudu k dalšímu řízení. [10] Stěžovatel namítá, že správní orgány byly vázány rozsahem žádosti osoby zúčastněné na řízení. Pokud ta chtěla žádost změnit, měla tak učinit řádným podáním podle § 45 a násl. správního řádu. Vymezení rozsahu žádosti je zásadní z hlediska práv ostatních účastníků správního řízení, kteří se vyjadřují pouze k jasně a určitě vymezenému rozsahu žádosti. Názor městského soudu, že v řízení o udělení licence podle zákona o dráhách není správní orgán vázán žadatelovým označením úseku dráhy, je mylný. Stěžovatel vlastní druhou největší vlečku na území České republiky s desítkami kolejí, proto je nezbytné, aby žadatel u udělení licence zcela jasně vymezil úsek, ve kterém hodlá v budoucnu vlečku užívat. Správní orgány dotvořily obsah žádosti. [11] Městský soud se podle stěžovatele nevypořádal s námitkou, že vlečka VÍTKOVICE Doprava je kapacitně plně vytížena a jednotliví licencovaní uživatelé plně obsluhují své zákazníky napojené na tuto vlečku. [12] Podle stěžovatele nelze původní licenci osoby zúčastněné na řízení rozšířit aplikací § 32 zákona o dráhách. Správní řízení se vedlo o žádosti osoby zúčastněné na řízení o změnu licence na drážní dopravu; městský soud však usoudil, že se fakticky jednalo o správní řízení o udělení nové licence. Stěžovatelův názor není přepjatým formalismem, ale požadavkem na postup v souladu s právními předpisy vyžadovaný § 2 odst. 1 správního řádu. [13] Městský soud neodstranil ani nezákonnost postupu