— Nejvyšší správní soud

15 Kse 12/2015- 73 - text 15 Kse 12/2015 - 82 pokračování R O Z H O D N U T Í Nejvyšší správní soud jako kárný soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a členů JUDr. Zbyňka Poledny, Mgr. Davida Chaloupky, Mgr. Jaroslava Kocince, JUDr. Gabriely Vilímkové a Mgr. Barbory Kubíkové v právní věci kárného žalobce: ministr spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 16, Praha 2, proti kárně obviněné: JUDr. K. M., soudní exekutorka, Exekutorský úřad Praha 8, se sídlem Záblatská 40, Praha 9, zastoupené JUDr. Josefem Monsportem, advokátem se sídlem Vladislavova 1747/16, Praha 1, o návrhu na zahájení kárného řízení o kárné odpovědnosti soudní exekutorky ze dne 10. 12. 2015, čj. MSP-602/2015-OSD-ENA/19, t a k t o : JUDr. K. M., soudní exekutorka, Exekutorský úřad Praha 8, se sídlem Záblatská 40, Praha 9 I. se podle § 19 odst. 2 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů a § 120 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), z p r o š ť u j e kárné žaloby pro skutky, že jako soudní exekutorka pověřená provedením exekuce v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 48 Ex 398/14 vydala příkaz k úhradě nákladů exekuce ze dne 17. 8. 2015, čj. 48 Ex 398/14 – 57 (ve znění opravného usnesení ze dne 3. 9. 2015, čj. 48 Ex 398/14 – 59), v němž účtovala povinné svoji odměnu rovněž za vyklizení ve výši 10 000 Kč + DPH, přestože exekuce byla nařízena i prováděna pro provedení prací a výkonů ve smyslu § 72 odst. 1 exekučního řádu, č í m ž se měla dopustit kárného deliktu podle § 116 odst. 2 písm. a) a b) exekučního řádu, protože nebylo prokázáno, že se uvedený skutek stal tak, jak byl vymezen v kárném návrhu, a jako takový není kárným deliktem; jako soudní exekutorka pověřená provedením exekuce v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 48 Ex 179/03 vydala exekuční příkaz ze dne 14. 1. 2013, čj. 48 Ex 179/03 – 164, kterým rozhodla o provedení exekuce srážkou ze mzdy bývalé manželky povinného V. N. (dříve M.) u plátce IVN, s. r. o., ačkoliv manželství účastníků bylo pravomocně rozvedeno ke dni 10. 1. 2006, č í m ž se měla dopustit kárného deliktu podle § 116 odst. 2 písm. a) a b) exekučního řádu, protože uvedený skutek není kárným deliktem. II. Kárně obviněná j e v i n n a tím, že jako soudní exekutorka pověřená provedením exekuce v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 48 Ex 398/14 vydala příkaz k úhradě nákladů exekuce ze dne 17. 8. 2015, čj. 48 Ex 398/14 – 57 (ve znění opravného usnesení ze dne 3. 9. 2015, čj. 48 Ex 398/14 – 59), v němž účtovala náhradu za ztrátu času a náhradu cestovních výdajů v celkové výši 14 037,60 Kč + DPH, do níž neoprávněně zahrnula náhradu za ztrátu času stráveného na místě při provádění exekuce, a přestože předmětné pracovní cesty byly vykonávány na adresu C. 855/2, P. 6, tj. v hlavním městě Praze, které je zároveň sídlem úřadu kárně obviněné, t e d y porušila povinnosti stanovené právním předpisem, konkrétně § 2 odst. 1, § 87 a § 92 exekučního řádu, § 1, § 13 odst. 6 a § 14 vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „exekuční tarif“), t í m s p á c h a l a kárný delikt exekutora podle § 116 odst. 2 písm. a) exekučního řádu. III. Za kárný delikt vymezený ve výroku II. kárný soud uložil kárně obviněné podle § 116 odst. 6 písm. a) exekučního řádu p í s e m n é n a p o m e n u t í . O d ů v o d n ě n í : I. Kárná žaloba 1. Kárný žalobce podal dne 10. 12. 2015 u Nejvyššího správního soudu návrh na zahájení kárného řízení se soudní exekutorkou JUDr. K. M. pro kárné delikty podle § 116 odst. 2 písm. a) a b) exekučního řádu. Kárný žalobce vytkl kárně obviněné, že v řízení vedeném pod sp. zn. 48 Ex 398/14 účtovala svoji odměnu rovněž za vyklizení, přestože exekuce byla nařízena i provedena pouze pro provedení prací a výkonů (skutek vymezený pod bodem 1 kárné žaloby), dále že v témže exekučním řízení účtovala náhradu za ztrátu času a náhradu cestovních výdajů v celkové výši 14 313,60 Kč + DPH, přestože předmětné pracovní cesty byly vykonávány v hlavním městě Praze, které je zároveň sídlem úřadu kárně obviněné (skutek vymezený pod bodem 2 kárné žaloby), a konečně že v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 48 Ex 179/03 rozhodla o provedení exekuce srážkou ze mzdy bývalé manželky povinného, přestože manželství účastníků bylo pravomocně rozvedeno (skutek vymezený pod bodem 3 kárné žaloby). V podrobnostech kárný žalobce uvedl následující argumenty. Odměna za vyklizení 2. Podle exekučního titulu (rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 21. 8. 2014, čj. 33 C 95/2014 – 18) i podle pověření kárně obviněné vedením exekuce „vyklizovací“ povinnost nespočívala v úplném vyklizení bytu třetí osoby, včetně vykázání povinné a předání bytu třetí osobě ve smyslu § 340 o. s. ř., ale ve vyklizení konkrétních věcí (určitého druhu) z vlastního bytu povinné. V příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 17. 8. 2015, čj. 48 Ex 398/14 – 59 (správně čj. 48 Ex 398/14 – 57), kárně obviněná účtovala odměnu ve výši 10 000 Kč + DPH, přestože exekuce byla nařízena i prováděna pro provedení prací a výkonů ve smyslu § 72 odst. 1 exekučního řádu, nikoliv pro vyklizení ve smyslu § 340 o. s. ř. ve spojení s § 73 exekučního řádu. 3. Z formulace exekučního příkazu, protokolu o odstranění odpadu a deratizaci i z vyjádření kárně obviněné ze dne 11. 9. 2015 vyplývá, že si kárně obviněná byla vědoma, že se jedná o exekuci provedením prací a výkonů. Od tohoto pojetí se kárně obviněná odchýlila až při účtování nákladů exekuce, aniž by svůj nekonzistentní postup přesvědčivým způsobem odůvodnila. Také v doplněném vyjádření ze dne 12. 10. 2015 kárně obviněná uvedla, že se jedná o „specifickou problematiku“ a nejedná se o „klasické vyklizení, kdy povinný je povinen vyklidit nemovitost někoho jiného, ani o klasické provedení prací a výkonů, které je pro oprávněného povinen povinný vykonat“. Podle kárného žalobce kárně obviněná nebyla oprávněna účtovat si odměnu podle § 7 exekučního tarifu. Náhrada hotových výdajů 4. Podle výroku příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 17. 8. 2015, čj. 48 Ex 398/14 – 57, kárně obviněná účtovala povinné náhradu za ztrátu času a náhradu cestovních výdajů v celkové výši 14 313,60 Kč + DPH. Součet částek připadajících na jednotlivé pracovní cesty vyčíslené v odůvodnění příkazu ale odpovídá částce 14 036,56 Kč (+ DPH). 5. I pokud by bylo odhlédnuto od výše uvedené nesrovnalosti, kárně obviněná nebyla vůbec oprávněna v exekučním řízení sp. zn. 48 Ex 398/14 účtovat náhrady cestovních výdajů a náhradu za ztrátu času, protože pracovní cesty byly uskutečněny na adresu C. 855/2, P. 6, tj. v hlavním městě Praze, které je zároveň sídlem úřadu kárně obviněné. Obdobný případ již kárný soud posoudil v rozhodnutí ze dne 31. 7. 2012, čj. 14 Kse 10/2011 – 117. 6. „Pro úplnost“ kárný žalobce dodal, že výše účtovaných náhrad (s výjimkou náhrad za den 13. 7. 2015) překročila rámec stanovený v § 13 odst. 6 a § 14 odst. 1 exekučního tarifu, i pokud by kárně obviněná byla oprávněna tyto náhrady účtovat. Pro náhradu cestovních výdajů za cestu tam a zpět je stanovena maximální částka 1 500 Kč a pro náhradu za ztrátu času maximální částka 500 Kč. Srážky ze mzdy bývalé manželky povinného 7. Exekučním příkazem ze dne 14. 1. 2013, čj. 48 Ex 179/03 – 164, kárně obviněná rozhodla o provedení exekuce srážkou ze mzdy bývalé manželky povinného, přestože manželství bylo pravomocně rozvedeno ke dni 10. 1. 2006. Kárně obviněná měla ve spisu informaci o rozvodu manželství již ode dne 18. 7. 2007, kdy V. M. v podání označila povinného jako „bývalý manžel“. V přípisu ze dne 14. 4. 2008 kárně obviněná urgovala bývalou manželku povinného o plnění splátkového kalendáře, přičemž v adrese uvedla nové jméno V. M. N. Ve spisu se dále nachází na nečíslovaném listu úřední záznam ze dne 24. 4. 2008, podle kterého manželka povinného telefonicky žádala o zaslání dopisu na nové jméno. Kárně obviněná tedy měla indicie o rozvodu manželství dávno před vydáním exekučního příkazu čj. 48 Ex 179/03 – 164. Tuto skutečnost mohla a měla ověřit výpisem z centrální evidence obyvatel. 8. Dne 20. 3. 2013 V. N. podala návrh na zastavení exekuce s tím, že není povinnou ani manželkou povinného. Usnesením ze dne 20. 4. 2013, čj. 48 Ex 179/03 – 170, kárně obviněná předmětnou exekuci částečně zastavila a zrušila exekuční příkaz čj. 48 Ex 179/03 – 164. 9. Podle § 262a odst. 3 o. s. ř. je možné postihnout (mj. i srážkami ze mzdy) konkrétní výlučný majetek manželky povinného. V posuzované věci však kárně obviněná postihla výlučný majetek osoby, která již manželkou povinného nebyla. Zároveň mzdu bývalé manželky povinného nelze postihnout ani ve stádiu jejího vyplacení. Podle komentáře k občanskému soudnímu řádu se § 262a odst. 1 o. s. ř. použije „i při nařízení výkonu rozhodnutí postihujícího majetek ze zaniklého SJM (srov. § 149 odst. 1 ObčZ), jestliž