2 Afs 243/2016 — Nejvyšší správní soud

2 Afs 243/2016- 34 - text 2 Afs 243/2016 - 38 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobkyně: ČKD PRAHA DIZ, a. s., se sídlem Kolbenova 942/38a, Praha 9, za niž jedná insolvenční správce Advokátní kancelář Zrůstek, Lůdl a partneři v. o. s., se sídlem Doudlebská 1699/5, Praha 4, proti žalovanému: Specializovaný finanční úřad, se sídlem nábřeží Kapitána Jaroše 1000/7, Praha 7, týkající se žaloby na ochranu před nezákonným zásahem, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 7. 2016, č. j. 9 A 120/2016 – 58, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalobkyně n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á . O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci [1] Žalovaný vydal dne 12. 5. 2016 podle § 167 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, 3 zajišťovací příkazy za účelem zajištění úhrady na dosud nestanovenou daň z příjmů právnických osob žalobkyně, které byly vykonatelné okamžikem jejich oznámení podle odst. 3 poslední věty téhož ustanovení. Dne 12. 5. 2016 vydal ještě dalších 43 zajišťovacích příkazů k zajištění úhrady dosud nestanovené daně z přidané hodnoty a podle § 103 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, stanovil, že jsou účinné a vykonatelné okamžikem jejich vydání. Na základě těchto zajišťovacích příkazů žalovaný vydal téměř čtyři sta exekučních příkazů, proti kterým se žalobkyně bránila mnoha návrhy na zastavení daňové exekuce. Tyto návrhy žalovaný zamítl. [2] Žalobkyně proti jednání žalovaného brojila žalobou na ochranu před nezákonným zásahem podle § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), a navrhla, aby soud vyslovil, že postupy žalovaného na základě zajišťovacích příkazů vydaných dne 12. 5. 2016, avšak dosud nedoručených žalobkyni, jsou nezákonné. Požadovala také, aby soud žalovanému zakázal v těchto nezákonných postupech nadále pokračovat. Svou žalobu odůvodnila zejména tím, že zajišťovací příkazy jí ani jejímu zástupci nebyly doručeny, a tudíž jsou probíhající exekuční řízení nezákonná, neboť podmínkou a právním titulem každého exekučního příkazu (i navazujících exekučních postupů) je pouze vykonatelný zajišťovací příkaz, za předpokladu, že byl řádně doručen. [3] Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) žalobu v záhlaví uvedeným usnesením (dále jen „napadené usnesení“) odmítl podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Shledal totiž, že je nepřípustná podle § 85 s. ř. s., jelikož se žalobkyně mohla ochrany domáhat jinými právními prostředky. Městský soud s odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu konstatoval, že zajišťovací příkaz, exekuční příkaz i rozhodnutí, jímž byl zamítnut návrh na zastavení exekuce, jsou rozhodnutími ve smyslu § 65 s. ř. s., která podléhají přezkumu ve správním soudnictví. Žalobkyni tak nic nebránilo v tom, aby se ochrany svých práv domáhala žalobou proti rozhodnutí správního orgánu podle § 65 a násl. s. ř. s., a tím čelila probíhajícím exekučním řízením. II. Obsah kasační stížnosti [4] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) brojí proti napadenému usnesení kasační stížností podanou z důvodu dle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., a tedy namítá nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu. [5] Stěžovatelka předně připomíná, že v žalobě dostatečně kvalifikovaně prokázala, že jí žádné zajišťovací příkazy dne 12. 5. 2016 ani později nebyly doručeny, a tudíž pro exekuční postupy žalovaného neexistovaly žádné exekuční tituly. Stěžovatelka má za to, že využila veškerých dostupných prostředků, které jí daňový řád poskytoval, neboť proti nedoručení zajišťovacích příkazů podala stížnost podle § 261 odst. 1 daňového řádu a nezákonnost samotných exekučních postupů namítla ve svých návrzích na zastavení exekuce. Její stížnost však žalovaný neshledal důvodnou a návrhy na zastavení exekuce souhrnně vyřídil několika rozhodnutími tak, že je zamítl. Stěžovatelka rozporuje názor žalovaného, že jí zajišťovací příkazy byly doručeny jakousi fikcí dne 12. 5. 2016, a trvá na tom, že jí doručeny nebyly. [6] Stěžovatelka souhlasí s názorem městského soudu, že zajišťovací příkaz je rozhodnutím podle § 65 s. ř. s., a tedy podléhá soudnímu přezkumu. Zdůrazňuje však, že jí zajišťovací příkazy nebyly doručeny, a tak je sporné, zda vůbec mají základní vlastnost rozhodnutí, a to právní moc a vykonatelnost. Nebyly-li zajišťovací příkazy stěžovatelce doručeny, nemohly nabýt právní moci a nebylo je možno vykonat, a tudíž jimi nelze odůvodnit navazující postupy žalovaného. Zajišťovací příkazy přitom ze stejného důvodu nebylo možno napadnout žalobou proti rozhodnutí. Nadto by stěžovatelka podáním žaloby proti zajišťovacím příkazům aprobovala nezákonnost předešlých postupů žalovaného. Zároveň je nelogické napadat žalobou rozhodnutí, která stěžovatelce nebyla doručena a která ani nemá ve své dispozici. Odmítnutím žaloby proto městský soud porušil právo stěžovatelky na spravedlivý proces. [7] Ve vztahu k exekučním příkazům stěžovatelka podotýká, že jejich nezákonnost napadla v návrzích na zastavení exekuce, které žalovaný souhrnně třemi rozhodnutími zamítl, přičemž v těchto rozhodnutích stěžovatelku nesprávně poučil s odkazem na § 181 odst. 4 daňového řádu o nemožnosti uplatnit opravné prostředky. Proto byl postup městského soudu, který žalobu odmítl i v té části, ve které směřovala proti exekučním příkazům, nesprávný a v rozporu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu č. j. 3 Afs 99/2014 – 43. Z odkazovaného rozsudku plyne, že pokud správní orgán účastníka nesprávně poučil o nemožnosti podat odvolání a účastník se v důsledku toho domáhal ochrany svých práv přímo žalobou, má krajský soud žalobu posoudit jako odvolání, odmítnout ji a postoupit ji k vyřízení opravného prostředku příslušnému správnímu orgánu. Městský soud měl přihlédnout k rozhodnutím o zamítnutí návrhů na zastavení exekuce a vadnému poučení, žalobu odmítnout a postoupit ji Odvolacímu finančnímu ředitelství jako příslušnému správnímu orgánu. Neučinil-li tak, fatálně zasáhl do stěžovatelčina práva na spravedlivý proces. III. Obsah vyjádření žalovaného ke kasační stížnosti [8] Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti zdůrazňuje, že stěžovatelka žalobou nenapadala doručení zajišťovacích příkazů, nýbrž nezákonnost navazujících daňových exekucí. Právě v nich stěžovatelka spatřovala nezákonný zásah žalovaného. Žaloba tak nutně musela být shledána nepřípustnou, neboť proti exekučním příkazům mohla stěžovatelka brojit žalobou podle § 65 a násl. s. ř. s., nikoliv zásahovou žalobou podle § 82 a násl. s. ř. s., která je subsidiárním žalobním typem. Pokud by stěžovatelka mínila žalobou napadnout rozhodnutí, jimiž byly zamítnuty návrhy na zastavení exekuce, což ovšem neučinila, měla rovněž využít žalobu proti rozhodnutí dle § 65 a násl. s. ř. s. Chtěla-li se stěžovatelka bránit proti jednotlivým zajišťovacím příkazům, mohla tak učinit odvoláním, a to i přesto, že zajišťovací příkazy odmítla převzít, neboť jí nic nebránilo, aby se s nimi seznámila později (nahlédnutím do spisu nebo žádostí o jejich opětovné zaslání). Proti rozhodnutí o odvolání by taktéž mohla brojit žalobou dle § 65 a násl. s. ř. s. [9] Kasační stížnost má tedy žalovaný za nedůvodnou a domnívá se, že stěžovatelka měla využít jiných prostředků obrany než žalobu na ochranu proti nezákonnému zásahu. To, že stěžovatelka - navíc od začátku zastoupena advokátem - zvolila nesprávný žalobní typ, přitom musí jít k její tíži. Ke stěžovatelčině výtce, že městský soud měl žalobu odmítnout a věc postoupit Odvolacímu finančnímu ředitelství, žalovaný uvádí, že stěžovatelka žalobou nenapadala žádná rozhodnutí. Nadto jsou poučení v rozhodnutích, jimiž žalovaný zamítl návrhy na zastavení exekuce, správná, jelikož se proti nim podle § 181 odst. 4 daňového řádu, ve znění po novele provedené zákonem č. 458/2011 Sb., odvolat nelze. To ostatně Nejvyšší správní soud výslovně konstatoval v rozsudku sp. zn. 3 Afs 99/2014, který stěžovatelka ve své kasační stížnosti citovala. Žalovaný proto navrhuje, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl. IV. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem [10] Poté, co Nejvyšší správní soud shledal, že kasační stížnost je přípustná, zabýval se vlivem zahájení insolvenčního řízení a následného prohlášení úpadku stěžovatelky na probíhající soudní řízení, neboť vyhláškou ze dne 2. 6. 2016, č. j. MSPH 99 INS 13278/2016-A-2, oznámil Městský soud v Praze jako soud insolvenční zahájení insolvenčního řízení ve věci stěžovatelky. Usnesením ze dne 9. 9. 2016, č. j. MSPH 99 INS 13278/2016-A-77, byl zjištěn úpadek stěžovatelky a současně ustanoven insolvenční správce. [11] Nejvyšší správní soud nejprve seznal, že řízení o k