2 As 276/2015

Podanou kasační stížností se žalobce (dále též „stěžovatel“) domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 9. 2015, č. j. 31 A 60/2015 – 26. Současně s podáním kasační stížnosti však stěžovatel nezaplatil soudní poplatek ani nedoložil splnění podmínky zastoupení advokátem podle § 105 odst. 2 s. ř. s., a proto jej Nejvyšší správní soud vyzval usnesením ze dne 27. 11. 2015, č. j. 2 As 276/2015 – 15, ke splnění poplatkové povinnosti ve lhůtě do 7 dnů od doručení výzvy s poučením, že nebude-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, bude řízení o kasační stížnosti zastaveno. Zároveň Nejvyšší správní soud uvedeným usnesením stěžovatele vyzval k doložení splnění podmínky podle § 105 odst. 2 s. ř. s. předložením plné moci udělené advokátovi nebo předložením dokladu o vysokoškolském právnickém vzdělání stěžovatele, a to do 14 dnů od doručení usnesení. Toto usnesení bylo doručeno stěžovateli vložením do schránky dne 8. 12. 2015.

Na základě uvedeného usnesení podal stěžovatel dne 15. 12. 2015 návrh na osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokáta. Nejvyšší správní soud je posoudil a v usnesení ze dne 6. 1. 2016, č. j. 2 As 276/2015 – 32, dospěl k závěru, že je dán důvod pro jejich zamítnutí, neboť kasační stížnost stěžovatele je zjevně neúspěšná. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud opětovně vyzval stěžovatele ke splnění poplatkové povinnosti do 7 dnů od doručení usnesení a ke splnění podmínky dle § 105 odst. 2 s. ř. s. do 14 dnů od doručení usnesení. Toto usnesení bylo doručeno stěžovateli vložením do schránky dne 12. 1. 2016. Lhůta pro splnění poplatkové povinnosti tedy začala plynout ve středu dne 13. 1. 2016 a poslední den ke splnění poplatkové povinnosti bylo úterý dne 19. 1. 2016.

Protože soudní poplatek nebyl na výzvu soudu do dnešního dne zaplacen, Nejvyšší správní soud podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 47 písm. c) s. ř. s. řízení o kasační stížnosti zastavil.

Pokud jde o námitku podjatosti směřující proti členům soudního senátu krajského soudu, jenž vydal napadené usnesení, konstatuje Nejvyšší správní soud, že námitku podjatosti je třeba vznést v souladu s § 8 odst. 5 s. ř. s. zásadně ještě za trvání řízení, na kterém se údajně podjatý soudce podílí. Pokud to není z objektivních důvodů možné, například dozví-li se účastník řízení o důvodu podjatosti soudce až poté, kdy bylo ve věci samé rozhodnuto, lze se nápravy domáhat cestou kasační stížnosti [srov. § 103 odst. 1 písm. c) s. ř. s., za dodržení podmínky ustanovení § 104 odst. 4 téhož zákona]. Vypořádání takové kasační námitky je však součástí věcného posouzení důvodnosti kasační stížnosti, ke kterému v důsledku nezaplacení soudního poplatku a následného zastavení řízení nemohlo dojít.

Pro úplnost Nejvyšší správní soud uvádí, že podáním ze dne 18. 1. 2016 nazvaném „Námitka zmatečnosti usnesení č. j. 2 As 276/2015 – 32 ČR-Nejvyššího správního soudu ze dne 6. ledna 2016“ brojí stěžovatel proti uvedenému usnesení, proti němuž však nejsou opravné prostředky přípustné a o čemž byl v předmětném usnesení stěžovatel poučen. S ohledem na výše uvedené se Nejvyšší správní soud touto „námitkou zmatečnosti“ více nezabýval.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 3 věta první ve spojení s § 120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, jelikož řízení bylo zastaveno.