4 Ads 118/2016 — Nejvyšší správní soud

4 Ads 118/2016- 17 - text 4 Ads 118/2016 - 20 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: P. H., zast. Mgr. Marianem Francem, advokátem, se sídlem Škroupova 10, Plzeň, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 4. 2016, č. j. 16 Ad 17/2015 - 27, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Žalovaná rozhodnutím ze dne 14. 8. 2014, č. j. X, zamítla žádost žalobce o starobní důchod pro nesplnění podmínek stanovených v § 28 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), s přihlédnutím k nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009. Toto rozhodnutí odůvodnila žalovaná tím, že žalobce ke dni 1. 10. 2009, od něhož žádá přiznání starobního důchodu, získal pouze 7 let a 329 dnů pojištění, a proto nesplnil podmínku potřebné doby pojištění pro nárok na starobní důchod, která podle § 29 odst. 1 písm. a) zákona o důchodovém pojištění činí alespoň 25 let. Rozhodnutím ze dne 19. 1. 2015, č. j. X, žalovaná zamítla námitky a uvedené prvoinstanční rozhodnutí potvrdila. V odůvodnění rozhodnutí o námitkách se žalovaná zabývala tvrzením žalobce, že od roku 1970 do roku 1989 na území Spolkové republiky Německo (dále jen „SRN“) pracoval pro československou kontrarozvědku. K tomu žalovaná uvedla, že bylo provedeno šetření u orgánu sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra, Bezpečnostní informační služby, Úřadu pro zahraniční styky a informace a Archivu bezpečnostních složek za účelem zjištění, zda se v případě žalobce jedná o občana, který konal ve služebním poměru službu ve zpravodajských službách podle zvláštního právního předpisu ve smyslu § 9 odst. 2 písm. b) bodu 5 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. „582/1991 Sb.“), a zda tedy byl v uvedeném období účasten na důchodovém pojištění. Úřad pro zahraniční styky a informace podle žalované postoupil žádost o prošetření dané skutečnosti k přímému vyřízení orgánu sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra, který po podrobném archivním šetření sdělil, že žalobce nebyl v době od roku 1970 do roku 1989 ve služebním poměru příslušníka Sboru národní bezpečnosti ani nevykonával jinou činnost zakládající účast na důchodovém pojištění. Také Bezpečnostní informační služba sdělila, že nedisponuje žádnými materiály, které by prokazovaly jakýkoli služební či pracovní poměr žalobce. Ze záznamů Archivu bezpečnostních složek bylo k žalobci dohledáno, že byl stíhán pro trestný čin vniknutí na území republiky podle § 110 trestního zákona č. 140/1961 Sb. Jelikož měl být tento trestný čin spáchán se zřejmým úmyslem získat na československém území politický azyl, bylo trestní stíhání zastaveno a žalobce byl dne 25. 6. 1969 vyhoštěn zpět do SRN. V databázi, která je přepisem registračních protokolů svazků tajných spolupracovníků, včetně kandidátů na tajného spolupracovníka a důvěrníka, Archiv bezpečnostních složek dohledal záznam o tom, že žalobce byl dne 23. 11. 1976 evidován bývalou Zpravodajskou správou Hlavní správy Pohraniční stráže a ostrahy státních hranic pod registračním číslem 12578 jako tajný spolupracovník v kategorii „A“ (agent) s krycím jménem „Grand“. Ve fondu bývalé Hlavní správy rozvědky byl v registračním protokolu dohledán záznam, že zmíněné registrační číslo 12578 bylo dne 24. 12. 1981 přeregistrováno na číslo 47776 s krycím jménem „Gregor-K“. Dne 27. 9. 1989 byl uvedený materiál archivován pod archivačním číslem 3624 a následně dle záznamu v řádku archivního protokolu byl zničen, bez uvedení data zničení. Archiv bezpečnostních složek však konstatoval, že žalobce nebyl občanem, který by někdy vykonával službu ve zpravodajských službách. Na základě těchto skutečností žalovaná uzavřela, že se v rámci provedeného šetření nepodařilo zjistit, že by žalobce od roku 1970 do roku 1989 konal službu zakládající účast na důchodovém pojištění ve smyslu § 9 odst. 2 písm. b) bodu 5 zákona č. 582/1991 Sb. Žalobce tedy nesplnil podmínku potřebné doby pojištění pro nárok na starobní důchod, neboť získal pouze zmíněných 7 let a 329 dnů pojištění. Napadené rozhodnutí proto podle žalované bylo vydáno v souladu s právními předpisy a je správné. V žalobě proti rozhodnutí žalované o námitkách žalobce uvedl, že činnost tajného agenta na území SRN, kterou aktivně vykonával od roku 1970 do 17. 11. 1989, patřila ve své době mezi nejvíce utajované profese. O této činnosti existovalo velmi málo záznamů, jež byly navíc zničeny během revolučního období, takže z objektivních důvodů nemůže předložit relevantní důkazy. Daný případ je proto velice specifický, čemuž však neodpovídá napadené rozhodnutí vycházející z úřednického přístupu spočívajícího v tom, že žalovaná konstatovala nemožnost prokázat tvrzenou dobu pojištění, aniž blíže rozebrala důkazy, jejichž věrohodnost sama připustila. Žalovaná přitom měla minimálně vysvětlit skutečnost, jak je možné, že byl evidován pod krycím jménem. Dále mohla žalovaná přistoupit k jeho výslechu nebo si vyžádat jiné vhodné důkazy. Při ústním jednání krajského soudu žalobce uvedl, že jeho žádost o starobní důchod je nutné posuzovat individuálně. Vykonával totiž službu ve své době mimořádně nebezpečnou, logicky nemohl disponovat naprosto žádnými doklady o této činnosti a po celou dobu trvání služby hrozilo riziko, že bude odhalen a ohrožen na životě. Jeho tvrzení nelze pokládat za lživá, neboť dohledané listiny svědčí o tom, že byl v roce 1969 vyhoštěn do SRN a že byl jako agent evidován v Československu. Vykonával službu mimořádně nebezpečnou a složitou a likvidace jednotlivých písemností nemůže být hodnocena k jeho tíži. K dotazům soudu žalobce uvedl, že po příjezdu spojeneckých vojsk s matkou požádali o vystěhování do SRN, kam se odstěhovali koncem února 1969, když povolení obdrželi v listopadu 1968. Ještě předtím byl československou zpravodajskou službou osloven, zda by s ní nechtěl spolupracovat, s čímž souhlasil a podepsal, že je členem kontrarozvědky, v Německu pro ni bude pracovat v utajení a předávat jí informace, za což od ní dostane plat. Do Československa jezdil na německý pas a oficiální vízum, někdy i každých 14 dnů, a setkával se zde s členy kontrarozvědky v utajovaných bytech v západních Čechách. Dostával v hotovosti 900 DEM a peníze na další výdaje, podepsal jejich převzetí, ale nejednalo se o oficiální listinu, nýbrž jen o potvrzení, že předmětnou částku osobně převzal a kterého dne k tomu došlo. Tuto činnost považoval za pracovní poměr, protože se jednalo o stále trvající spolupráci. Počítal s tím, že až se do Československa vrátí, všechno mu bude započteno a dostane zde práci. Bylo pro něho nemilým překvapením, že nemůže nikde dohledat jakékoliv doklady, které by potvrdily, že celou jím uváděnou dobu pro kontrarozvědku pracoval. Její členové měli krycí jména, takže ani nevěděl, jak se skutečně jmenují. Kolegové ho navštěvovali také v SRN, a i když měli oficiální doklady, vystupovali zde pod krycími jmény. V SRN pracoval nejprve jako noční mistr u jedné firmy, a proto má vykázánu německou dobu pojištění od 1. 3. 1969 do 28. 2. 1974. Československou zpravodajskou službou mu však bylo uloženo, aby vykonával zaměstnání s volnějším režimem, který by mu umožňoval pohybovat se po území SRN. Proto v době od 1. 3. 1974 do 31. 3. 2015 vedl pohostinství a jako soukromý podnikatel si platil soukromé pojištění. Z tohoto důvodu v Německu nezískal žádnou další dobu pojištění. V této zemi pobírá od státu starobní důchod od 1. 2. 2013, který činí měsíčně cca 250 €, z toho si 100 € odečítá na nemocenské pojištění, takže je mu měsíčně vyplácena částka cca 150 €. Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 7. 4. 2016, č. j. 16 Ad 17/2015 - 27, zamítl žalobu proti uvedenému rozhodnutí o námitkách. V odůvodnění rozsudku krajský soud uvedl, že žalovaná provedla šetření za účelem zjištění, zda žalobce v období od roku 1970 do roku 1989 konal ve služebním poměru službu ve zpravodajských službách, která by zakládala účast na důchodovém pojištění, a to s negativním výsledkem u všech dotázaných institucí. Z Archivu bezpečnostních složek sice bylo potvrzeno tvrzení žalobce, že působil jako agent pod krycími jmény „Grand“ a „Gregor-K“. Toto zjištění však neznamená, že žalobce v rámci uvedené činnosti konal službu, kterou by získal doby pojištění, což ostatně konstatoval ve svém vyjádření i Archiv bezpečnostních složek. Žalobce přitom nepředložil žádné další listiny či jiné hodnověrné důkazy ani nenabídl ucelený řetězec nepřímých důkazů prokazujících jeho účas