4 Azs 21/2016 — Nejvyšší správní soud

4 Azs 21/2016- 66 - text 4 Azs 21/2016 - 70 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců Mgr. Aleše Roztočila a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: M. M. zast. Mgr. Jurajem Koprdou, advokátem, se sídlem Korunní 957/35, Praha 2, proti žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 12. 2015, č. j. 4 A 76/2015 – 51, t a k t o : I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. 12. 2015, č. j. 4 A 76/2015 – 51, s e z r u š u j e . II. Rozhodnutí Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, ze dne 6. 10. 2015 č. j. CPR-21411-23/ČJ-2014-930310-V234, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í žalované k dalšímu řízení. III. Žalovaná j e p o v i n n a zaplatit stěžovatelce na náhradě nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti částku celkem 16.456 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně Mgr. Juraje Koprdy, advokáta. O d ů v o d n ě n í : I. Přehled dosavadního řízení [1] Žalovaná rozhodnutím ze dne 6. 10. 2015, č. j. CPR-21411-23/ČJ-2014-930310-V234, zamítla odvolání žalobkyně a potvrdila rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, odboru cizinecké policie, odd. pobytové kontroly, pátrání a eskort, č. j. KRPA-461396-13/ČJ-2014-000022, ze dne 2. 12. 2014, kterým bylo žalobkyni uloženo správní vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. b) bod 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), na dobu dvou roků. [2] Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalované žalobu, kterou vytýkala napadenému rozhodnutí nedostatečně zjištěný skutkový stav, nezákonnost způsobenou podstatným porušením ustanovení o řízení před správním orgánem a také nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti a nedostatku důvodů rozhodnutí. Uvedla, že přestože se jedná v pořadí o druhé rozhodnutí žalované, přičemž její první rozhodnutí č. j. CPR-21411-6/ČJ-2014-930310-V234 ze dne 20. 5. 2015 bylo z procesních důvodů zrušeno rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. 2 A 43/2015 - 40 ze dne 19. 8. 2015, vykazuje napadené rozhodnutí řadu identických, resp. obdobných vad, jako rozhodnutí první. [3] Žalobkyně v první řadě namítala, že žalovaná se nevypořádala s důkazními návrhy, které žalobkyně předložila k prokázání jejího statusu osoby rodinného příslušníka pana D. M., nar. X, a to čestným prohlášením jmenovaného, osmi čestnými prohlášeními dalších osob, 16 ks fotografií o společném soužití s panem M., návrhem na provedení ohledání, popř. kontroly ve společně obývaném bytě, návrhem na provedení výslechu žalobkyně a všech osob, jejichž čestná prohlášení byla doložena, a úředně ověřenou fotokopií nájemní smlouvy ze dne 24. 3. 2015. Žalobkyně uvedla, že žalovaná ani jednomu z takto navržených důkazních prostředků nevyhověla. Tím měla porušit ustanovení § 3 ve spojení s § 50 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“), neboť se nedůvodně přiklonila ke skupině důkazů, které zapadaly do rámce jí prosazovaného zjištění (tj. důvodnost správního vyhoštění žalobkyně), aniž by řádně zjistila skutečnosti svědčící ve prospěch žalobkyně. Zároveň měla žalovaná tímto postupem porušit zásadu volného hodnocení důkazů, jelikož důkazy nehodnotila jednotlivě a ve vzájemné souvislosti, ale důkazní návrhy žalobkyně ignorovala. Žalobkyně v této souvislosti dále vytkla žalované to, že v odůvodnění napadeného rozhodnutí odkázala na její podání doručené žalovanému dne 14. 4. 2015, aniž by bylo zřejmé, o jaké podání se má jednat. Tím měla zasáhnout do práva žalobkyně na seznámení se všemi podklady rozhodnutí dle § 36 odst. 3 správního řádu. [4] Nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalované shledávala žalobkyně v tom, že z odůvodnění nelze zjistit, jak se žalovaná vypořádala s důkazními návrhy žalobkyně ze dne 3. 4. 2015 a 15. 5. 2015, zda, a eventuelně jakým způsobem provedla dokazování ve smyslu žalobkyní předložených listinných důkazů, proč nevyhověla dalším důkazním návrhům (např. provedení pobytové kontroly v místě bydliště žalobkyně), jakými úvahami se řídila při hodnocení všech podkladů, a jaké stanovisko zaujala k tvrzení, že žalobkyně měla navázat partnerský vztah s panem M. až po vydání meritorního rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Z těchto důvodů bylo dle názoru žalobkyně rozhodnutí žalované nepřezkoumatelné pro jeho nesrozumitelnost. [5] Nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalované spočívala dle žalobkyně také v nedostatku důvodů rozhodnutí. Žalovaná měla v odůvodnění svého rozhodnutí argumentovat zcela nelogicky, jestliže se nejprve vyjadřovala k situaci spadající do doby vydání rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, a zcela negovala žalobkyní uváděnou změnu okolností v jejím rodinném a soukromém životě. Vytýkala žalobkyni, že netvrdila existenci vztahu s panem M., přestože tento vztah v dané době ještě neexistoval, a označila jej jako účelový, ačkoliv tento závěr nebyl kromě úvahy žalované ničím odůvodněn. Žalovaná naopak nepřihlédla ke všem okolnostem rozhodným pro zjištění skutkového stavu (především důkazním návrhům žalobkyně) tak, aby o něm nevznikaly důvodné pochybnosti. [6] Žalobkyně nad rámec výše uvedených námitek uvedla, že ze strany svého tehdejšího manžela pana I. A. B. se v minulosti na území Ukrajiny i v České republice stala obětí jak fyzického, tak psychického násilí. Rozpad manželství žalobkyně kulminoval koncem roku 2014 v souvislosti s pobytem v České republice, kdy se útoky manžela vůči ní ve formě verbálních útoků, nadávek, výčitek a ponižování zintenzivnily natolik, že žalobkyně na jakoukoli další snahu o obnovení manželského soužití definitivně rezignovala, a začala realizovat příslušné právní kroky směřující k rozvodu manželství. [7] Městský soud zamítl žalobu rozsudkem ze dne ze dne 17. 12. 2015, č. j. 4 A 76/2015 – 51. Neshledal námitky žalobkyně důvodnými. Návrhy na provedení důkazů výslechem žalobkyně a pana M. označil za nadbytečné, jelikož by nepřinesly žádné nové skutečnosti. Městský soud konstatoval, že žalovaná postupovala při vydání napadeného rozhodnutí v souladu se zákonem a na základě náležitě zjištěného skutkového stavu věci. Závěr žalované o účelovosti vztahu žalobkyně s panem M. označil vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně se v řízení před správním orgánem prvního stupně odvolávala na existující vztah se svým manželem, za logický. Konstatoval, že žalovaná neopomenula nové skutečnosti uváděné žalobkyní v odvolacím řízení a přisvědčil žalované, že vztah žalobkyně k panu M. není vztah rodinného příslušníka občana EU podle § 15a odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců, tedy trvalý vztah obdobný vztahu rodinnému. Soud přisvědčil žalovanému v jeho názoru, že se v době, kdy bylo posuzováno odvolání žalobkyně, nejednalo o dlouhodobý vztah a nelze jej proto považovat za vztah trvalý obdobný vztahu rodinnému. Při tomto posouzení bylo přihlédnuto i k tomu, že žalobkyně je dosud vdaná. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [8] Žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) napadla rozsudek městského soudu kasační stížností ze dne 29. 1. 2016, v níž namítala důvody podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a vrátil věc městskému soudu k dalšímu řízení. Současně stěžovatelka požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle § 107 s. ř. s. [9] Stěžovatelka v kasační stížnosti v první řadě namítala, že městský soud se řádně nevypořádal s jejími žalobními body týkajícími se podstatné vady předchozího řízení před žalovanou s poukazem na nedostatečně zjištěný skutkový stav věci, opomenuté důkazy, jejich nesprávné hodnocení, a tedy porušení zásady zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti dle § 3 správního řádu, povinnosti zjistit všechny rozhodné skutečnosti svědčící ve prospěch a neprospěch stěžovatelky dle § 50 odst. 3 správního řádu, a také zásady volného hodnocení důkazů dle § 50 odst. 4 správního řádu. Městský soud však pouze zrekapituloval závěry žalovaného a k jejím konkrétním námitkám se nevyjádřil. [10] Rozsudek městského soudu je dle názoru stěžovatelky dále nezákonný z důvodu nesprávného posouzení právní otázky trvalosti partnerského vztahu stěžovatelky a pana M. ve smyslu § 15a odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Stěžovatelka městskému soudu vytkla, že není zřejmé, jakými úvahami se řídil, pokud neshledal vztah stěžovatelky a jejího partnera za vztah dlouhodobý, který by zakládal stěžovatelce postavení rodinného příslušníka občana Evropské unie. [11] Stěžovatelka nakonec označila rozsudek městského soudu s ohledem na výše uvedené vady také za nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů, jelikož