5 Afs 227/2016 — Nejvyšší správní soud

5 Afs 227/2016- 38 - text 5 Afs 227/2016 - 42 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců Mgr. Ondřeje Mrákoty a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: ORSEA, spol. s r.o., se sídlem Nábřeží 599, Zlín - Prštné, zastoupený Mgr. Petrem Burečkem, advokátem se sídlem Jurečkova 643/20, Ostrava - Moravská Ostrava, proti žalovanému: Celní úřad pro Moravskoslezský kraj, se sídlem nám. Sv. Čecha 8, Ostrava - Přívoz, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 8. 2016, č. j. 22 A 66/2015 – 46, t a k t o : Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 8. 2016, č. j. 22 A 66/2015 - 46, s e ve výrocích I., II., IV. z r u š u j e a věc s e v tomto rozsahu v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci Žalobce se domáhal v řízení před Krajským soudem v Ostravě (dále jen „krajský soud“) podle § 82 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), určení nezákonnosti zásahu žalovaného spočívajícího v nevyplacení pohledávky žalobce za žalovaným ve výši 3 000 000 Kč v podobě finančních prostředků uvolněného zajištění daně ze systému GLZ daňového skladu CZ1106111S001, zrušeného na základě rozhodnutí o odnětí povolení k provozování daňového skladu č. j. 111675-2/2014-570000-11. Společností MERSY Ostrava s. r. o. bylo složeno zajištění převodem na depozitní účet pro zajištění daně zřízený žalovaným jako správcem daně. Pohledávka žalobce byla postižena exekučním příkazem žalovaného ze dne 18. 3. 2015, č. j. 29846/2015-570000-42, vydaným v rámci daňové exekuce vedené proti společnosti MERSY Ostrava s. r. o., a vyplacena dle exekučního příkazu. Žalobce navrhl, aby soud žalovanému zakázal pokračovat v porušování žalobcových práv, a dále, aby žalovanému uložil povinnost vyplatit žalobci jeho pohledávku. Usnesením ze dne 30. 7. 2015, č. j. 22 A 66/2015 – 19, krajský soud žalobu podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. odmítl. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 1. 2016, č. j. 5 Afs 167/2015 – 46, bylo uvedené usnesení krajského soudu zrušeno a věc byla vrácena krajskému soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud konstatoval, že žalobce se domáhá ochrany proti nezákonnému zásahu, který spatřuje v nevyplacení tvrzené pohledávky, čemuž také odpovídají žalobní tvrzení a znění žalobního petitu. K závěru krajského soudu, že se žalobce mohl proti exekučnímu příkazu bránit žalobou podle § 65 s. ř. s., zdejší soud uvedl, že „účastenství“ žalobce v předmětném exekučním řízení nemůže založit ani jím tvrzené postoupení pohledávky představující uvolněné zajištění daně (tedy přeplatek) od MERSY Ostrava s. r. o., neboť soukromoprávním úkonem nelze měnit obsah veřejnoprávního vztahu ani jeho subjekty. Krajský soud následně rozsudkem ze dne 11. 8. 2016, č. j. 22 A 66/2015 – 46, ve výroku I. určil, že zásah žalovaného, spočívající v nevyplacení pohledávky žalobce za žalovaným ve výši 3 000 000 Kč, byl nezákonný, ve výroku II. žalovanému přikázal, aby vyplatil žalobci částku ve výši 3 000 000 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, ve výroku III. žalobu ve zbytku zamítl, ve výroku IV. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a ve výroku V. uložil žalobci povinnost zaplatit České republice soudní poplatek ve výši 2000 Kč na účet Krajského soudu v Ostravě, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Krajský soud ve vztahu k údajnému zásahu, který má spočívat v nevyplacení postoupené pohledávky žalobci žalovaným, dovodil, že se jedná o omisivní zásah. S odkazem na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 4. 2015, č. j. 22 A 77/2014 – 45, uvedl, že v případě omisivního zásahu správce daně je takovým prostředkem nápravy podnět proti nečinnosti podle § 38 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“), kterého žalobce využil. Krajský soud v novém rozhodnutí konstatoval, že je nesporné, že existovala pohledávka MERSY Ostrava s. r. o. vůči žalovanému na výplatu částky 3 000 000 Kč, která byla postoupena žalobci a žalovaný byl o této skutečnosti vyrozuměn dne 6. 3. 2015. K uvedenému dni existující zajišťovací příkazy byly následně zrušeny, proto k nim nelze přihlížet. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená. Po oznámení postoupení pohledávky postupitelem dlužníkovi se tento může dluhu zprostit toliko plněním novému věřiteli (§ 1882 odst. 1 občanského zákoníku a contrario). Žalovaný podle krajského soudu netvrdil žádné relevantní skutečnosti, které by mu umožňovaly žalobci neplnit. Zajišťovací příkazy a exekuční příkaz ze dne 18. 3. 2015 směřující proti MERSY Ostrava s.r.o. se nemohly týkat pohledávky, kterou již tehdy uvedená společnost nevlastnila. Poukaz žalovaného na § 1881 odst. 2 občanského zákoníku je podle krajského soudu zcela nepřípadný. Podle uvedeného ustanovení totiž nelze postoupit pohledávku, která zaniká smrtí nebo jejíž obsah by se změnou věřitele k tíži dlužníka změnil. Citované ustanovení tedy podle krajského soudu míří na situace, ve kterých osobní vlastnosti věřitele kvalitativně ovlivňují plnění na závazku. Není přitom zřejmé, jak se postavení žalovaného změnilo v důsledku nástupu žalobce na místo MERSY Ostrava s. r. o. Podle krajského soudu se uvedené ustanovení zjevně nemůže týkat ani žalovaným naznačované situace, kdy postoupením pohledávky může být zhoršeno postavení těch, kteří jsou na základě jiných právních skutečností věřiteli původního věřitele postupované pohledávky. V případě podezření na ztížení vymahatelnosti stanoví občanský zákoník postup podle § 589 (domáhání se relativní neúčinnosti jednání dlužníka, kterým zkracuje věřitele). Z uvedených důvodů krajský soud určil, že zásah žalovaného, spočívající v nevyplacení pohledávky žalobce za žalovaným ve výši 3 000 000 Kč, je nezákonný a stanovil mu povinnost neporušovat nadále žalobcovo právo na vyplacení jeho pohledávky a tuto mu ve stanovené lhůtě vyplatit (výroky I. a II. rozsudku). Dále krajský soud ve vztahu k zásahu, který žalobce specifikoval jako postup žalovaného dle exekučního příkazu, tedy postižení a vyplacení částky 3 000 000 Kč k úhradě dluhu MERSY Ostrava s. r. o., dovodil, že uvedený zásah nesměřuje proti žalobci. Vyplacené finanční prostředky byly ve vlastnictví státu, a byly-li vyplaceny na základě nezákonného exekučního příkazu, stalo se tak k tíži státu, nikoli žalobce. Exekučním příkazem byl založen veřejnoprávní vztah mezi subjekty, mezi které žalobce nepatří. Krajský soud se proto nezabýval argumentací, která se týkala správnosti exekučního příkazu a žalobu v této části zamítl (výrok III. napadeného rozsudku). II. Shrnutí kasační stížnosti žalovaného a vyjádření žalobce Rozsudek krajského soudu napadl žalovaný (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností, a to z důvodu nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky v předcházejícím řízení před krajským soudem ve smyslu § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a pro nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.; kasační stížnost směřoval výlučně proti výrokům I. a II. napadeného rozsudku. Konkrétně stěžovatel namítl, že krajský soud nesprávně posoudil právní otázku, která se týkala nakládání se zajištěním daně na depozitním účtu celního úřadu v případě zrušení povolení k provozování daňového skladu. S odkazem na § 20 odst. 22 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních (dále jen „ZSpD“), ve znění účinném do 31. 12. 2014, a § 43q ZSpD, ve znění účinném od 1. 1. 2015, stěžovatel uvedl, že vychází z předpokladu, že z citovaných ustanovení plyne speciální úprava nakládání s přeplatkem na poskytnutém zajištění daně a nelze je zaměňovat s ustanovením vymezujícím nakládání s přeplatkem na osobním daňovém účtu ve smyslu § 154 daňového řádu, protože tímto „daňovým“ přeplatkem je částka, o kterou úhrn plateb a vratek na kreditní straně osobního daňového účtu převyšuje úhrn předpisů a odpisů na debetní straně osobního daňového účtu. Podle stěžovatele uvedená ustanovení zakládají vrácení vratitelného přeplatku na poskytnutém zajištění daně pouze provozovateli daňového skladu, který jej v souladu s § 21 ZSpD poskytl na depozitní účet zajištění spotřební daně (tedy nikoli jiné osobě). Stěžovatel dále namítl nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku ve vztahu k posouzení přeplatku na poskytnutém zajištění daně a vratitelnosti tohoto přeplatku a postoupení pohledávky mezi subjekty. Podle stěžovatele nelze souhlasit s argumentací, že dne 24. 11. 2014 vznikla MERSY Ostrava s. r. o. vůči stěžovateli jakákoli pohledávka v rozsahu 3 000 000 Kč. V oznámení doručeném dne 6. 3. 2015 byla údajně postoupená pohledávka označena datem jejího vzniku (24. 11. 2014) a výší (3 000 000 Kč), ale tato pohledávka nebyla u stěžovatele evidována a ne