5 As 125/2015 — Nejvyšší správní soud

5 As 125/2015- 86 - text 5 As 125/2015 - 91 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Lenky Matyášové a Mgr. Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: J. H., zastoupený JUDr. Janou Sládkovou, advokátkou se sídlem Jiráskova 398/II, Rokycany, proti žalovanému: Krajský úřad Karlovarského kraje, se sídlem Závodní 88, Karlovy Vary, za účasti: Plzeňský kraj, se sídlem Škroupova 18, Plzeň, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 3. 2015, č. j. 57 A 114/2013 - 66, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á . III. Osoba zúčastněná na řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci Rozhodnutím Městského úřadu Rokycany (dále též „vyvlastňovací úřad”) ze dne 7. 1. 2013, č. j. 281/SMAT/11, bylo k žádosti Plzeňského kraje (ve správním řízení vyvlastnitel, v soudním řízení správním osoba zúčastněná na řízení) rozhodnuto podle § 24 odst. 2 zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vyvlastnění“) tak, že se pro uskutečnění veřejně prospěšné stavby „Obchvat silnice III/11724 Rokycany – Kamenný Újezd – Hrádek“ pozemky ve vlastnictví žalobce specifikované ve výroku I. tohoto rozhodnutí vyvlastňují odnětím vlastnického práva ve prospěch Plzeňského kraje a náhrada za vyvlastnění těchto pozemků se stanoví ve výši 614 560 Kč a že se dále pozemky specifikované ve výroku II. tohoto rozhodnutí vyvlastňují omezením vlastnického práva ve formě zřízení věcného břemene ve prospěch Plzeňského kraje a příslušná náhrada se stanoví ve výši 10 000 Kč. Rozhodnutím žalovaného ze dne 10. 10. 2013, č. j. 313/LP/13, bylo odvolání žalobce proti uvedenému rozhodnutí prvního stupně zamítnuto a toto rozhodnutí potvrzeno. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu, kterou Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 31. 3. 2015, č. j. 57 A 114/2013 – 66, zamítl. Krajský soud se v odůvodnění napadeného rozsudku nejprve zabýval námitkou žalobce, že skutkový stav, z něhož oba správní orgány vycházely, nemá oporu ve spise. Žalobce však tuto námitku v žalobě nekonkretizoval. Žalovaný se v odůvodnění napadeného rozhodnutí ztotožnil se skutkovým stavem zjištěným vyvlastňovacím úřadem, který je zřejmý z obsahu správního spisu. Závěr žalovaného je dle krajského soudu správný a uvedená námitka žalobce nedůvodná. Dále krajský soud posuzoval námitku, podle níž bylo porušeno základní právo žalobce vlastnit majetek garantované čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Dle žalobce v daném případě nelze návrhu na vyvlastnění vyhovět, neboť pro tento postup nebyla splněna základní podmínka, a to prokázání veřejného zájmu ve smyslu § 4 odst. 2 zákona o vyvlastnění. V § 3 odst. 1 zákona o vyvlastnění je stanoveno, že je vyvlastnění přípustné jen, jestliže veřejný zájem na dosažení tohoto účelu převažuje nad zachováním dosavadních práv vyvlastňovaného. Veřejný zájem musí být tedy prokázán ve vyvlastňovacím řízení. Veřejně prospěšnou stavbou je podle § 2 odst. 1 písm. l) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“) stavba pro veřejnou infrastrukturu určená k rozvoji nebo ochraně území obce, kraje nebo státu, vymezená ve vydané územně plánovací dokumentaci. K tomu soud dodal, že v řízení bylo prokázáno, že realizace stavby je v souladu s cíli a úkoly územního plánování. Správní orgány vycházely z toho, že účelem stavby je odlehčení obyvatelům přilehlých obcí od osobní a zejména nákladní dopravy v regionu. Jedná se tedy o stavbu, která má jednoznačně ze své povahy sloužit potřebám předem neurčeného počtu osob. Bylo také prokázáno, že nemovitosti ve vlastnictví žalobce, které jsou předmětem vyvlastnění, jsou dle Zásad územního rozvoje Plzeňského kraje ze dne 2. 9. 2008 určeny ke stavbě předmětného obchvatu a tato stavba je v těchto Zásadách označena jako veřejně prospěšná. V daném případě byla převaha veřejného zájmu nad soukromým prokázána, nebylo tedy porušeno právo žalobce vlastnit majetek garantované čl. 11 odst. 1 Listiny a vyvlastnění, resp. omezení žalobcova vlastnického práva k daným pozemkům bylo provedeno v souladu s čl. 11 odst. 4 Listiny. Krajský soud se také zabýval námitkou žalobce, podle níž „zamýšlená silnice nemá ani parametry silnice III. třídy“. V řízení však bylo prokázáno, že zamýšlenou stavbou je silnice III. třídy, a ačkoli jde o nejnižší třídu silnice, spadá pod pojem silnice ve smyslu § 17 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“). Zákon o vyvlastnění v § 3 odst. 1 dále stanoví, že „[v]yvlastnění není přípustné, je-li možno práva k pozemku nebo stavbě potřebná pro uskutečnění účelu vyvlastnění získat dohodou nebo jiným způsobem“. Při zahájení vyvlastňovacího řízení byl předložen zápis z jednání ze dne 16. 3. 2010 mezi Plzeňským krajem a žalobcem, na němž byla diskutována trasa předmětného obchvatu s tím, že jiná trasa není možná, a žalobce odmítl přistoupit na nabídnutou výkupní cenu 350 Kč/m2, požadoval přitom cenu vyšší než je 10 000 Kč/m2. Žalobci vyvlastnitel zaslal příslušné návrhy smluv a žalobce je převzal dne 3. 12. 2010. Opětovně byl žalobci zaslán návrh kupní smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene dne 31. 5. 2011 a pro jeho přijetí byla stanovena lhůta 60 dnů, která marně uplynula. Nemožnost dohody mezi vyvlastnitelem a žalobcem byla potvrzena v průběhu vyvlastňovacího řízení, když se při jednání dne 17. 9. 2012 vyvlastnitel opětovně pokusil s žalobcem dohodnout. Z uvedeného vyplývá, že práva k pozemkům ve vlastnictví žalobce nebylo možné získat dohodou. Krajským soudem byla dále zamítnuta námitka žalobce, podle níž rozsah vyvlastňovaných pozemků přesahuje rámec nezbytný k dosažení účelu vyvlastnění, s tím, že předmětná stavba má dle geometrického plánu vést v bezprostřední blízkosti jeho obydlí. Rozsah vyvlastňovaných pozemků však vyplývá jednak z územního rozhodnutí, jednak z geometrického plánu č. 516-7/2011 a z katastrálních map příslušné oblasti a z jejich srovnání se záborovým elaborátem předmětné stavby. Z uvedených důkazů vyplývá, že rozsah a způsob, jakým došlo k vyvlastnění pozemků ve vlastnictví žalobce, jsou nezbytné pro dosažení účelu vyvlastnění. Na základě uvedeného krajský soud učinil závěr, že ve vyvlastňovacím řízení došlo ke splnění zákonných podmínek pro vyvlastnění stanovených v § 3 až § 5 zákona o vyvlastnění a žalovaný nepochybil, když se se závěry vyvlastňovacího úřadu ztotožnil. Byl prokázán veřejný zájem s ohledem na účel vyvlastnění a byla tak splněna podmínka § 4 odst. 2 zákona o vyvlastnění. Dále bylo prokázáno, že ve smyslu § 3 odst. 1 zákona o vyvlastnění veřejný zájem na dosažení daného účelu převažuje nad zachováním dosavadních práv žalobce. Nebylo proto porušeno právo žalobce vlastnit majetek a vyvlastnění, resp. omezení vlastnického práva bylo provedeno v souladu s čl. 11 odst. 4 Listiny. II. Kasační stížnost Žalobce (stěžovatel) podal proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 3. 2015, č. j. 57 A 114/2013 - 66, kasační stížnost z důvodu uvedeného v § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tedy pro nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Dále stěžovatel namítal, že správní řízení je současně stiženo vadami, které spočívají v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu a rozhodnutí žalovaného je nepřezkoumatelné [§ 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.]. Stěžovatel konkrétně nesouhlasil s návrhem na vyvlastnění, neboť nebyla splněna základní podmínka, a to prokázání veřejného zájmu ve smyslu § 4 odst. 2 zákona o vyvlastnění. Vzhledem k tomu, že se v daném případě jedná o vyvlastnění za účelem stavby silnice, jejímž cílem je snížit zatížení v dotčených obcích a odlehčit jejich obyvatelům od osobní a zejména nákladní dopravy, prokazatelně dojde ke zhoršení kvality ovzduší, zvýšení hlučnosti a prašnosti i k poklesu realizační ceny přilehlých nemovitostí stěžovatele vlivem blízkosti stavby obchvatu. Ze shromážděných důkazů tedy vyplývá, že v případě realizace vyvlastnění se zhorší užívání nemovitostí stěžovatele. Stěžovatel dále poukázal na to, že součástí obsahu vlastnického práva je věc nerušeně užívat. Žalovaný sice v napadeném rozhodnutí argumentuje tím, že předmětem vyvlastnění jsou pozemky, a nikoli obytná budova stěžovatele, ale zamýšlený „obchvat“ má vést v bezprostřední blízkosti jeho obydlí, což má zásadní vliv na kvalitu života a na obsah výkonu jeho vlastnického práva. Za nezbytné také stěžovatel považoval doplnit dokazování vyprac