5 As 154/2015 — Nejvyšší správní soud

5 As 154/2015- 57 - text 5 As 154/2015 - 63 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců Mgr. Ondřeje Mrákoty a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobce: R. M., zastoupený Mgr. Miluší Pospíšilovou, advokátkou se sídlem Paprsková 1340/10, Praha 4, proti žalovanému: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy, se sídlem Kongresová 2, Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2015, č. j. 8 A 162/2014 - 39, t a k t o : Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2015, č. j. 8 A 162/2014 - 39, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci a obsah kasační stížnosti Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) rozsudkem ze dne 11. 6. 2015, č. j. 8 A 162/2014 - 39, na základě nečinnostní žaloby podané žalobcem uložil Policii České republiky, Krajskému ředitelství policie hlavního města Prahy, aby vydala rozhodnutí o části žádosti žalobce o informace ze dne 14. 8. 2014, ve které pod bodem č. 4 žalobce žádal o informaci, zda komisař npor. Bc. P. H., vedoucí skupiny vnitřní kontroly Obvodního ředitelství policie Praha I (dále jen „příslušník“), byl přede dnem 1. 1. 1990 členem nebo kandidátem Komunistické strany Československa, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku. Zároveň uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 12 200 Kč. Proti rozsudku městského soudu podal žalovaný (dále také jen „stěžovatel“) kasační stížnost, v níž uplatnil kasační důvody, které podřadil pod § 103 odst. 1 písm. a), d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatel uvedl, že Policie České republiky, Obvodní ředitelství policie Praha I, jako povinný subjekt ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „zákon o svobodném přístupu k informacím“), posoudila žádost žalobce a poskytla mu informace k bodům č. 1, 2, 3, 4 a 6 jeho žádosti. V bodech č. 5 a 7 žádosti žalobce bylo vydáno Policií České republiky, Krajským ředitelstvím policie hlavního města Prahy, rozhodnutí o odmítnutí žádosti. K bodu č. 4 žádosti žalobce Obvodní ředitelství policie Praha I, toliko uvedlo „neeviduje se“. Žalobce nesouhlasil se způsobem vyřízení bodu č. 4 své žádosti, proto podal proti oznámení o vyřízení žádosti stížnost. Podle stěžovatele Obvodní ředitelství policie Praha I oslovilo dne 3. 9. 2014 dotčeného příslušníka a vyžádalo si informaci o tom, zda byl přede dnem 1. 1. 1990 členem nebo kandidátem Komunistické strany Československa. Příslušník informaci neposkytl a uvedl, že výslovně nesouhlasí s poskytnutím údaje o své osobě. Obvodní ředitelství policie Praha I předložilo dle § 16a odst. 5 zákona o svobodném přístupu k informacím stížnost žalobce spolu se spisovým materiálem nadřízenému orgánu, kterým je Ministerstvo vnitra. Ministerstvo vnitra vydalo dne 26. 9. 2014 rozhodnutí č. j. MV123043-3/KM-2014, kterým postup Obvodního ředitelství policie Praha I dle § 16a odst. 6 písm. a) zákona o svobodném přístupu k informacím potvrdilo a konstatovalo, že postup Obvodního ředitelství policie Praha I považuje za odpovídající základnímu principu citovaného zákona, tedy dosažení stavu plné informovanosti žalobce. Stěžovatel v kasační stížnosti zdůraznil, že tímto je vyvráceno tvrzení žalobce, že o jeho stížnosti podané dle § 16a odst. 1 písm. c) zákona o svobodném přístupu k informacím nebylo rozhodnuto. Stěžovatel dále uvedl, že není pravdivé tvrzení žalobce, že jinému žadateli byla poskytnuta informace obdobná informaci požadované v bodě č. 4 žádosti žalobce ohledně (bývalého) ředitele Obvodního ředitelství policie Praha I. V kasační stížnosti stěžovatel dále konstatoval, že městský soud přezkoumal postup při vyřizování žádosti žalobce a dospěl k závěru, že stěžovatel je zčásti nečinný, neboť bod č. 4 nebyl vyřízen ani jedním ze způsobů předvídaných zákonem o svobodném přístupu k informacím [odložení žádosti dle § 14 odst. 5 písm. c), vyhovění žádosti dle § 14 odst. 5 písm. d), nebo odmítnutí žádosti dle § 15 odst. 1 uvedeného zákona], když bylo uvedeno, že tato informace se neeviduje. S odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu městský soud konstatoval, že se materiálně jednalo o zamítnutí žádosti žalobce a neposkytnutí informace, avšak je zřejmé, že tím, kdo byl ve věci povinným subjektem, je Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy (stěžovatel), neboť útvar, který žádost žalobce vyřizoval, tj. Obvodní ředitelství Praha I, je pouze organizační součást (organizační složka) Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy. Proto nelze jeho odpověď v části, která se týká bodu 4 žádosti žalobce, považovat za sdělení povinného subjektu, které by mělo materiálně povahu negativního rozhodnutí (rozhodnutí o odmítnutí žádosti) a nezbývá než na něj pohlížet jako na právně irelevantní dopis (sdělení), které nemá žádné právní účinky a nemá ani účinek doručeného nebo vydaného rozhodnutí o odmítnutí žádosti. Proto byl stěžovatel jako povinný subjekt dle městského soudu nečinný. K otázce, kdo je povinným subjektem ve smyslu zákona o svobodném přístupu k informacím, stěžovatel namítl, že městský soud pochybil, jestliže za žalovaného označil Policii České republiky, Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy. Policie České republiky je státní orgán sui generis a jednotný ozbrojený sbor [§ 1 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky (dále jen „zákon o policii“)]. Podle stěžovatele toto označení odpovídá pojmu správní úřad v institucionálním pojetí, tj. označení organizační jednotky s vymezenou věcnou a územní působností. Tohoto pojmu užívá rovněž zákon o svobodném přístupu k informacím v § 2 odst. 1, který ukládá mj. správním orgánům, tedy i Policii České republiky, povinnost zveřejňovat údaje dle tohoto zákona. Policie České republiky jako celek je samostatným povinným subjektem, přičemž žádost o informace lze podat u každého jejího útvaru. Stěžovatel poukázal na § 6 zákona o policii stanovující základy vnitřní organizace Policie České republiky, dle kterého je Obvodní ředitelství policie Praha I vnitřní organizační jednotkou zřízenou Krajským ředitelstvím policie hlavního města Prahy, jež je organizační složkou státu a účetní jednotkou. Podle stěžovatele je Obvodní ředitelství policie Praha I organizační složkou policie a zároveň má postavení správního orgánu. Povinným subjektem je dle § 2 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím Policie České republiky, která v daném případě jedná Obvodním ředitelstvím policie Praha I. Stěžovatel odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle níž je Policie České republiky povinným subjektem jako taková, avšak nicméně ji tvoří ve smyslu zákona o Policii České republiky její organizační útvary, jimiž policie jedná. Stěžovatel v souvislosti s vnitřní organizací Policie České republiky upozornil, že rozhodnutí o odmítnutí žádosti je oprávněn vydávat nejen ředitel Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, ale též ve své působnosti ředitelé jednotlivých obvodních a městských ředitelství Policie České republiky. Podle stěžovatele je k vyřízení žádosti o informace příslušný jakýkoliv organizační článek Policie České republiky (místní oddělení policie, obvodní oddělení policie, útvar Služby kriminální policie a vyšetřování, územní odbor policie a další útvary). Vyřízení žádosti o informace není právním úkonem, ve kterém by Policie České republiky jednala jménem České republiky a musela by být zastupována krajským ředitelstvím. Stěžovatel v kasační stížnosti upozornil, že žalobce žádal informaci o příslušníkovi v přímé personální pravomoci ředitele Obvodního ředitelství policie Praha I, kterému také byla adresována žádost žalobce, ale jako nečinnou žalobce v žalobě označil „Policii České republiky, Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy, Obvodní ředitelství policie Praha I“. Jako žalovaného tak žalobce označil subjekt, vůči kterému svoji žádost o informace vůbec neadresoval. Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy nebylo povinným subjektem a nemohlo být ani žalovaným v řízení o ochraně proti nečinnosti. Za nesprávný označil stěžovatel závěr městského soudu, že Obvodní ředitelství policie Praha I není příslušné k vyřízení žádosti o informace dle zákona o svobodném přístupu k informacím, neboť tím, že městský soud za povinný subjekt označil pouze Policii České republiky, Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy, odebral Policii České republiky jako celku postavení státního orgánu a tudíž také statut povinného subjektu dle zákona o svobodném přístupu k informacím. S ohledem na skutečnost, že za žalovaného byl označen subjekt, kterému žádost o informace nebyla adresována, je evidentní, že Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy (stěžovatel) není v řízení pasivně