5 As 35/2014 — Nejvyšší správní soud

5 As 35/2014- 25 - text 5 As 35/2014 - 30 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Lenky Matyášové a Mgr. Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: R. S., zast. JUDr. Josefem Kopřivou, advokátem se sídlem Vodičkova 33, Praha 1, proti žalovanému: policejní prezident, se sídlem Strojnická 27, Praha 7, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 1. 2014, č. j. 36 Ad 6/2013 - 48, t a k t o : Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 21. 1. 2014, č. j. 36 Ad 6/2013 - 48, s e r u š í a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím ředitele Krajského ředitelství policie Zlínského kraje (dále též „ředitel krajského ředitelství“) ve věcech kázeňských ze dne 17. 9. 2012, č. K-ZLK-654/2012, byl žalobce dle § 189 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále jen „zákon o služebním poměru“) a § 2 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích (dále jen „zákon o přestupcích“) uznán vinným ze spáchání jednání, které má znaky přestupku proti majetku dle § 50 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 2 zákona o přestupcích, neboť v blíže nezjištěné době od 17. 7. 2012 do 28. 8. 2012 pro blíže nezjištěnou osobní potřebu použil hotovostní finanční prostředky vybrané od přestupců za uložené blokové pokuty v celkové hodnotě 4000 Kč a způsobil tak České republice, Krajskému ředitelství policie Zlínského kraje, škodu ve výši 4000 Kč. Dle § 51 zákona o služebním poměru mu byl uložen kázeňský trest odnětí služební hodnosti vrchní asistent. Žalovaný odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí rozhodnutím ze dne 11. 1. 2013, č. j. PPR-24014-6/ČJ-2012-990131, zamítl a odvoláním napadené rozhodnutí potvrdil. Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou, které Krajský soud v Brně vyhověl a rozsudkem ze dne 21. 1. 2014, č. j. 36 Ad 6/2013 - 48, rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud v rozsudku uvedl, že ve věci vycházel z obsahu správního spisu, zejména z úředního záznamu npor. H. o zjištění schodku na svěřených hodnotách u pprap. S. ze dne 29. 8. 2012, ze založených dokladů stavu hodnoty cenin u žalobce, z vyúčtování ke dni 28. 8. 2012, kdy byl zjištěn schodek ve výši 4000 Kč, z dopisu žalobce vedoucímu územního odboru Zlín plk. Mgr. V. K. ze dne 5. 9. 2012, z hodnocení žalobce založeného na č. l. 46 správního spisu, z přehledu o odměnách a trestech založeného na č. l. 64 správního spisu. Ze správního spisu krajský soud zjistil, že dne 4. 9. 2012 bylo zahájeno řízení ve věcech kázeňských o jednání, které má znaky přestupku proti majetku podle § 50 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích. Podle záznamu o ústním jednání ze dne 10. 9. 2012 se žalobce tohoto jednání řádně zúčastnil, byl poučen a byl přítomen výslechu svědků nadporučíka Bc. S. H. a nadporučíka Bc. D. H.; z obou svědeckých výpovědí vyplynulo, že žalobce nebyl po pracovní stránce dobře hodnocen. Krajský soud také vycházel z doporučení senátu poradní komise policejního prezidenta ze dne 17. 12. 2012. Senát poradní komise policejního prezidenta doporučil odvolacímu orgánu odvolání zamítnout a napadené rozhodnutí potvrdit, přičemž za nesprávný tento závěr senátu poradní komise považoval jeho člen JUDr. P. T. Krajský soud konstatoval, že dle § 186 odst. 7 zákona o služebním poměru se kázeňský trest odnětí služební hodnosti ukládá za kázeňský přestupek se zvlášť škodlivým následkem, za porušení povinnosti vyplývající z porušení práv příslušníka, za jednání, kterým příslušník porušil služební slib, za opakované spáchání kázeňského přestupku se škodlivým následkem, jestliže předcházející uložení kázeňských trestů nevedlo v období 3 let k obnovení služební kázně příslušníka, za jednání, které má znaky přestupku a je v rozporu s požadavky kladenými na příslušníka, a nebo za opakované dosahování neuspokojivých výsledků ve výkonech služby uvedené v závěru služebního hodnocení. Kázeňský trest uložený žalobci se v tomto kontextu krajskému soudu jeví jako příliš přísný a nepřiměřený. Dle krajského soudu totiž nebyly naplněny podmínky § 186 odst. 5 zákona o služebním poměru (patrně míněn § 186 odst. 7 cit. zákona –pozn. NSS), který dle krajského soudu obsahuje alternativní výčet podmínek, za nichž je možno tento trest uložit. Podmínky pro uložení druhu kázeňského trestu jsou naplněny tehdy, je-li splněna alespoň jedna z alternativ uvedených v tomto výčtu. Z § 186 odst. 5 zákona o služebním poměru vyplývá, že při určení druhu kázeňského trestu se přihlédne k závažnosti kázeňského přestupku, zejména ke způsobu jeho spáchání, k významu a rozsahu jeho následků, k okolnostem, za nichž byl spáchán, k míře zavinění, pohnutkám, dosavadnímu přístupu příslušníka k plnění služebních povinností a k tomu, zda již byl kázeňsky trestán; jestliže se ve společném řízení projednává více kázeňských přestupků téhož příslušníka, přihlédne se při ukládání druhu kázeňského trestu též k této skutečnosti. Krajský soud tak byl toho názoru, že podmínky stanovené v § 186 odst. 5 zákona o služebním poměru v případě žalobce nebyly splněny. Dle krajského soudu je důležité, aby příslušník jednal čestně, svědomitě a ukázněně, aby dodržoval právní, služební předpisy, plnil rozkazy svých nadřízených, nikdy nezneužil svého služebního postavení a choval se tak, aby svým jednáním neohrozil dobrou pověst bezpečnostního sboru; ve věci rozhodující služební funkcionáři však nepostupovali přezkoumatelným způsobem. Dle krajského soudu nebyl jejich postup objektivní už z toho důvodu, že přesvědčivě neprokázali, jak žalobce naplnil kumulativně zákonné znaky pro uložení tak závažného trestu, ať již s ohledem na dlouhodobou negativní prognózu jeho chování jako policisty nebo porušováním interních předpisů a zákonných norem ve vícero případech, s ohledem na prokázání úmyslného zavinění k následkům, jež nastaly, a i vzhledem k jeho osobním pohnutkám, které vedly k tomuto jednání. Jak sám žalobce vypověděl, ke svému jednání se ihned přiznal, sdělil důvody, které ho k tomu vedly, a ve velmi krátké době několika dní také finanční schodek doplatil. Z celého jeho hodnocení vyplývá, že žalobce nebyl dobrým policistou, byla zdůrazňována jeho pochybení, ale správní spis taková jednání, resp. řešení jeho pochybného jednání jako policisty, neobsahuje. Jeho hodnocení je převážně z let 2006 a přitom toto jednání, kterého se dopustil během července a srpna 2012 není podloženo předchozím závažným jednáním žalobce. Přitom na začátku roku 2012 byl žalobce dokonce povýšen a hodnocení založené na č. l. 46 a 47 správního spisu neskýtá dostatečný podklad pro hodnocení jeho pochybení při výkonu služby. Navíc žalobce s jednotlivými body hodnocení nesouhlasil a správní spis neobsahuje doklad o tom, jakým způsobem se s tím služební funkcionáři vypořádali. Podklady pro služební hodnocení by měly být z pozdějšího období, alespoň od roku 2009. Podkladem pro rozhodování dle krajského soudu také nemá být průběžné hodnocení, nýbrž právě hodnocení služební. Nebyly tak naplněny podmínky dle § 186 odst. 5 zákona o služebním poměru, ani dle § 186 odst. 7 téhož zákona. Rovněž nebylo přezkoumatelně odůvodněno, proč byl žalobci uložen trest odnětí služební hodnosti, který vedl také k tomu, že byl ze služebního poměru propuštěn. Žalovaný se také řádným způsobem nevypořádal s odvolacími námitkami žalobce proti rozhodnutí služebního funkcionáře v prvním stupni. Krajský soud konstatoval, že byly naplněny podmínky pro zrušení rozhodnutí žalovaného dle § 78 odst. 1 ve spojení s § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. Krajský soud žalovaného zavázal, aby v dalším řízení přezkoumatelným způsobem vycházel z § 186 odst. 5 zákona o služebním poměru a při určení druhu kázeňského trestu přihlédl k závažnosti „kázeňského přestupku“, zejména ke způsobu jeho spáchání, k významu a rozsahu jeho následků, k okolnostem, za nichž byl spáchán, k míře zavinění, pohnutkám, dosavadnímu přístupu příslušníka k plnění služebních povinností a k tomu, zda již byl kázeňsky trestán. Teprve poté lze určit druh kázeňského trestu ve smyslu § 51 odst. 1 zákona o služebním poměru ve spojení s § 186 odst. 7 téhož zákona. Žalovaný (stěžovatel) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností opírající se o důvody uvedené v § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. K nesprávnému posouzení právní otázky krajským soudem v předcházejícím řízení stěžovatel uvedl, že žalobci byl uložen kázeňský trest odnětí služební hodnosti, přičemž zákon o služebním poměru stanoví podmínky pro uložení tohoto kázeňského trestu v § 186 odst. 7. Krajský soud se ovšem v odůvodnění svého rozsudku posouzením daného ustanovení nezabýval. Z odůvodnění rozhodnutí ředitele krajského ředitelství i stěžovatele plyne, že žalobcovo jednání bylo posouzeno jako jednání mající znaky přestupku, které je v rozporu s požadavky kladenými na policistu ve smyslu § 186 odst. 7 zákona o služebním poměr