6 Ads 236/2015 — Nejvyšší správní soud

6 Ads 236/2015- 20 - text 6 Ads 236/2015 - 24 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy a soudců Mgr. Marka Bedřicha a Mgr. Jany Brothánkové v právní věci žalobce Ing. J. M., zastoupeného Mgr. Vítem Brožkem, advokátem, se sídlem Praha 10, Na Kovárně 472/8, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, proti rozhodnutí žalované ze dne 24. 2. 2015, č. j. x, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2015, č. j. 1 Ad 8/2015 – 20, t a k t o: I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci [1] Žalobce dne 7. 7. 2014 uplatnil u České správy sociálního zabezpečení (dále též „ČSSZ“) žádost o přiznání starobního důchodu s účinností ode dne 12. 7. 2014. V ní uvedl, že důchodový věk žalobce činí 62 let a 6 měsíců, tohoto věku žalobce dosáhl dne 12. 7. 2012. Podle evidence ČSSZ získal žalobce 45 roků a 234 dnů pojištění pro nárok na starobní důchod. Dobu studia má žalobce hodnocenu do dne 4. 3. 1974, během studia má hodnoceno zaměstnání od 1. 9. 1970 do 30. 9. 1970 (30 dnů), od 1. 9. 1971 do 30. 9. 1971 (30 dnů), od 1. 9. 1972 do 30. 9. 1972 (30 dnů) a od 1. 7. 1973 do 30. 9. 1973 (92 dnů), kdy žalobce vykonával zaměstnání v průběhu studia na vysoké škole, které doložil potvrzením ČSSZ. [2] Rozhodnutím ČSSZ ze dne 8. 8. 2014, č. j. x, byl žalobci přiznán ode dne 12. 7. 2014 starobní důchod ve výši 18 970,- Kč podle § 29 odstavec 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“). Správní orgán stanovil procentní výměru důchodu procentní sazbou z výpočtového základu, který činí 21.747 Kč, jeho výše odpovídá osobnímu vyměřovacímu základu 54.979 Kč, zjištěnému za roky 1986 – 2013. Procentní výměra ke dni vzniku nároku na důchod byla v souladu s § 33 odstavec 2 zákona o důchodovém pojištění stanovena procentní sazbou z výpočtového základu podle doby pojištění získané do vzniku nároku na starobní důchod. Vzhledem k tomu, že žalobce získal do dne vzniku nároku na starobní důchod po snížení náhradní doby pojištění na 80% v součtu 44 celých roků pojištění, činí procentní výměra 66% výpočtového základu, tj. částku 14.354 Kč měsíčně. Žalobci bylo přiznáno zvýšení procentní výměry ke dni vzniku nároku na důchod za 719 dnů pojištění získaných po vzniku nároku na starobní důchod podle § 29 odstavec 1 zákona o důchodovém pojištění o 10,5% výpočtového základu, tj. částku 2.284 Kč, celkem tedy výše procentní výměry činí 16.638 Kč. Z odůvodnění rozhodnutí dále vyplývá, že dobu studia po osmnáctém roce věku lze hodnotit v rozsahu prvních šesti let tohoto studia a že jednoletý učební kurs v letech 1969/1970 nelze pro účely důchodového pojištění hodnotit, neboť žalobce nezahájil studium jazykového kursu v kalendářním roce, ve kterém vykonal první maturitní zkoušku nebo absolutorium v konzervatoři. [3] Proti uvedenému rozhodnutí podal žalobce dne 9. 9. 2014 námitky, ve kterých uvedl, že ČSSZ opomněla do doby pojištění započítat studium na jazykové škole ve školním roce 1969/1970, tj. období od 23. 9. 1969 do 30. 6. 1970 včetně prázdnin. Dále žalobce nesouhlasil s omezením hodnocení doby studia po osmnáctém roce věku na šest let a požádal o zhodnocení celé doby studia od 1. 9. 1970 do 16. 5. 1975. Dále žalobce nesouhlasil s krácením náhradní doby pojištění na 80%, neboť tato omezení byla zákonem stanovena zpětně a jedná se o případ nepřípustné pravé retroaktivity. Podle názoru žalobce bude získaná doba pojištění po zhodnocení doby studia jazykového kursu a započtení doby studia na Vysoké škole ekonomické v plném rozsahu činit 46,5 roku. [4] O podaných námitkách rozhodl žalovaný správní orgán rozhodnutím ze dne 24. 2. 2015, č. j. x, tak, že námitky se zamítají a rozhodnutí ČSSZ ze dne 8. 8. 2014 se potvrzuje. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že pokud jde o hodnocení doby studia v jazykovém kursu na Jazykové škole ve Znojmě ve školním roce 1969/1970, bylo na základě předložených podkladů možno tuto dobu pojištění hodnotit jako náhradní dobu pojištění podle § 13 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění, neboť z předloženého vysvědčení je patrno, že kurs probíhal v týdenním hodinovém rozsahu 32 hodin týdně, který odpovídal studiu na střední škole. Studium účastníka řízení v dotčeném jazykovém kursu splňuje znaky soustavné přípravy na budoucí povolání, a proto bylo (včetně doby školních prázdnin) zhodnoceno jako náhradní doba pojištění. Doba studia žalobce v jazykovém kursu ve školním roce 1969/1970 byla při výpočtu důchodu opomenuta, avšak dodatečně provedený zápočet neměl vliv na výši přiznaného starobního důchodu. K námitce omezení hodnocení doby studia na období šesti let po dosažení osmnácti let věku ČSSZ uvedla, že ustanovení § 13 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění ukládá ČSSZ hodnotit dobu studia před rokem 1996 uvedeným způsobem bez možnosti hodnotit další dobu studia získanou nad rámec prvních šesti let po dosažení osmnácti let věku. Znění tohoto ustanovení tak neumožňuje ČSSZ zhodnotit veškerou dobu studia žalobce na VŠE, neboť v době studia, kdy žalobce získal paralelně dobu pojištění (zaměstnání), je přednostně započtena tato doba zaměstnání, když zápočet doby pojištění je zásadně výhodnější než zápočet náhradní doby pojištění. K námitce zákazu retroaktivity žalovaný uvedl, že tento princip se uplatňuje pouze v kvalifikovaných případech a nemožnost upravit odlišně podmínky hodnocení dob pojištění novou právní úpravou nevyplývá ani z rozhodovací praxe Ústavního soudu a dalších relevantních institucí. Konečně pokud jde o krácení náhradní doby pojištění na 80% při stanovení výše procentní sazby výpočtového základu, tato vychází z aplikace § 34 odst. 1 věty třetí zákona o důchodovém pojištění, který udává, že do doby pojištění se započítávají náhradní doby pojištění pouze v rozsahu 80 %, s výjimkou náhradních dob pojištění tam uvedených. S ohledem na platné znění zákona o důchodovém pojištění byla ČSSZ povinna při stanovení výše procentní výměry důchodu krácení rozsahu náhradních dob pojištění provést. II. Rozhodnutí městského soudu [5] Proti rozhodnutí žalované ze dne 24. 2. 2015 podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) žalobu k Městskému soudu v Praze. V žalobě stěžovatel namítal, že mu ČSSZ nezapočetla celou dobu důchodového pojištění během studia, tj. do dne 16. 5. 1975 včetně následných prázdnin a 100% výměry důchodu za celé období studia. Pro nárok na důchod mu bylo započteno pouze 80% doby studia, a to navíc jen do dne 4. 3. 1974, tedy bez ohledu na to, že příslušný školní rok trval až do dne 30. 9.1974. Stěžovatel v této souvislosti poukázal na § 6 odst. 4 zák. č. 101/1964 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, z něhož vyvozuje, že byl po celou dobu svého studia plně pojištěn. Pokud byla doba jeho pojištění omezena na základě zákona, který nabyl účinnosti až dne 1. 1. 1996, jedná se o nepřípustnou pravou retroaktivitu. Stěžovatel v podané žalobě uzavřel, že takováto retroaktivita ho poškozuje i fakticky, neboť v době letních prázdnin pracoval od svých patnácti let, avšak vzhledem k plnému pojištění podle výše uvedeného ustanovení zákona nevěnovali zaměstnavatelé evidenci prázdninových brigád pozornost. Vysoká škola ekonomická, jíž je stěžovatel absolventem, evidenci jeho prázdninových aktiv již skartovala a nemohla o nich vydat potvrzení. [6] Městský soud v Praze rozsudkem uvedeným v záhlaví žalobu zamítl s odůvodněním, že stěžovatelem uplatněné námitky nejsou důvodné. Zákon ukládá žalované hodnotit dobu studia před rokem 1996 po dobu prvních šesti let po dosažení věku osmnácti let, a neumožňuje žalované hodnotit veškerou dobu studia, i když toto studium trvalo déle. Stěžovatel v době trvání studia získal paralelně dobu pojištění (zaměstnání), a proto mu byla tato doba přednostně započtena, neboť zápočet doby pojištění je zásadně výhodnější, než zápočet náhradní doby pojištění. Krácení náhradní doby pojištění na 80% při stanovení výše procentní sazby výpočtového základu vychází z ustanovení § 34 odst. 1 věta třetí zákona o důchodovém pojištění, podle kterého se do doby pojištění započítávají náhradní doby pojištění pouze v rozsahu 80% s výjimkou náhradních dob pojištění za dobu účasti na pojištění osob uvedených v § 5 odst. 2 písm. c), d) a e) a obdobných dob podle předpisů platných před 1. 1. 1996. Stěžovatelova doba studia spadá pod náhradní dobu pojištění a žalovaná proto postupovala správně, pokud započetla dobu studia stěžovateli pouze v rozsahu 80%. Městský soud dále k námitce nepřípustné pravé retroaktivity uvedl, že nárok na starobní důchod vzniká, pokud pojištěnec získá potřebnou dobu pojištění a dosáhne tzv. důchodového věku (§ 29 písm. a) zákona o důchodovém pojištění). Stěžovatel se proto mýlí, pokud dovozuje, že mu někdy v průběhu jeho