8 As 123/2015 — Nejvyšší správní soud

8 As 123/2015- 48 - text 8 As 123/2015 - 55 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců Mgr. Petry Weissové a JUDr. Michala Mazance v právní věci žalobkyně: MAXIMA pojišťovna, a. s., se sídlem Italská 1583/24, Praha 2, zastoupené Mgr. Petrem Kovaříkem, advokátem se sídlem Italská 1583/24, Praha 2, proti žalované: Česká národní banka, se sídlem Na Příkopě 28, Praha 1, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Ing. M. T., proti rozhodnutí bankovní rady České národní banky ze dne 11. 10. 2012, čj. 2012/2977/110, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2015, čj. 3 Af 39/2012 – 55, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalobkyně n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalované s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. IV. Osoba zúčastněná na řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : I. 1. Česká národní banka rozhodnutím ze dne 20. 7. 2012, čj. 2012/6814/570, uložila žalobkyni povinnost provést ve stanovené lhůtě změnu v osobě generálního ředitele odvoláním Ing. M. T. z této funkce a dále povinnost nahradit náklady řízení. Bankovní rada České národní banky (dále jen „bankovní rada“) rozhodnutím ze dne 11. 10. 2012, čj. 2012/2977/110 (dále také „napadené rozhodnutí“), zamítla rozklad žalobkyně (dále také „pojišťovna“) a potvrdila rozhodnutí žalované. II. 2. Žalobkyně napadla rozhodnutí bankovní rady žalobou u Městského soudu v Praze, který v záhlaví označeným rozsudkem žalobu zamítl. Městský soud shodně s bankovní radou uzavřel, že u generálního ředitele nebyla zhojena překážka volitelnosti ve smyslu § 38l odst. 5 obchodního zákoníku jako předpoklad splnění podmínky vyplývající z § 8 odst. 1 písm. b) zákona č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví (dále jen „zákon o pojišťovnictví“). K dalším žalobním bodům vyslovil již jen stručné závěry, protože jejich případná opodstatněnost nemohla mít vliv na výsledek řízení. Rozsudek městského soudu je, stejně jako všechna dále citovaná rozhodnutí správních soudů, dostupný na www.nssoud.cz a Nejvyšší správní soud na něj pro stručnost zcela odkazuje. III. 3. Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) brojila proti rozsudku městského soudu kasační stížností z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. 4. Nesouhlasila s výkladem § 38l obchodního zákoníku, ke zhojení překážky volitelnosti u osoby generálního ředitele při posuzování jeho důvěryhodnosti podle § 8 odst. 1 písm. b) zákona o pojišťovnictví. Nesouhlasila ani s interpretací vzájemného poměru § 8 zákona o pojišťovnictví a § 38l obchodního zákoníku. Považovala za rozporné se smyslem zákona, aby generálního ředitele do funkce zvolila její valná hromada, přestože podle čl. 5 odst. 3 písm. f) stanov pojišťovny generálního ředitele jmenuje a odvolává představenstvo. Podle stěžovatelky bylo třeba § 38l odst. 5 obchodního zákoníku pojednávající o odpadnutí překážky volitelnosti vyložit tak, že rozhoduje orgán společnosti, který jmenuje (volí) osobu, jíž se překážka týká. 5. Stěžovatelka splnila požadavky § 38l odst. 5 obchodního zákoníku. Snažila se zachovat smysl právní úpravy a garantovat práva a povinnosti všech zúčastněných. Valnou hromadu nechala posoudit a následně hlasováním zhojit překážku volitelnosti u kandidáta na generálního ředitele. Samotnou volbu uskutečnilo v souladu se stanovami představenstvo pojišťovny poté, co posoudilo schopnosti kandidáta na tuto funkci z pohledu § 38l odst. 1 obchodního zákoníku i z hlediska splnění podmínek podle § 11 odst. 4 a 5 zákona o pojišťovnictví. Výklad § 38l odst. 5 obchodního zákoníku nemůže vést k rozšíření pravomoci valné hromady, resp. dozorčí rady pojišťovny volit generálního ředitele namísto představenstva. Vyslovil-li městský soud takový závěr, byl povinen uvést právní normu, z níž tento přenos kompetencí mezi orgány pojišťovny dovodil. 6. Dále stěžovatelka nabídla alternativní výklad § 13 odst. 6 písm. c) zákona o pojišťovnictví (pojednávající o povolení k provozování pojišťovací činnosti), podle nějž by se vůbec neměla posuzovat důvěryhodnost generálního ředitele jako osoby s účastí na řízení pojišťovny. Hodnoceno by mělo být pouze, zda kandidát splňuje požadovanou kvalifikaci a potřebnou praxi pro řádné řízení pojišťovny. Ing. T. splňoval tyto předpoklady lépe, než jiní uchazeči. 7. Uložení povinnosti změnit osobu generálního ředitele stěžovatelka považovala za porušení ústavního práva na svobodnou volbu a výkon povolání podle čl. 26 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), které nelze omezit extenzivním či analogickým výkladem zákona. Ve vedoucích pozicích pojišťoven (i v představenstvech a dozorčích radách) působí osoby, u nichž je dána překážka volitelnosti dle § 38l odst. 1 obchodního zákoníku. Žalovaná by měla v souladu s § 2 odst. 4 správního řádu stejné případy posuzovat obdobně. 8. Ze zápisu z mimořádné valné hromady pojišťovny ze dne 6. 1. 2012 vyplývají kompetence valné hromady i představenstva při volbě generálního ředitele. Je v něm uvedena i podstata nevolitelnosti Ing. M. T. jako kandidáta na tuto funkci. Tento zápis lze interpretovat i tak, že valná hromada hlasováním rozhodla nejen o zhojení překážky volitelnosti u tohoto kandidáta, ale provedla současně i jeho volbu. 9. Stěžovatelka nesouhlasila ani s věcným posouzením důvěryhodnosti generálního ředitele podle § 8 odst. 3 zákona o pojišťovnictví. Městský soud nevyslovil vlastní závěry a v podstatě odkázal na argumentaci bankovní rady. Přihlížel přitom k předchozímu působení Ing. T. ve funkci generálního ředitele a předsedy představenstva pojišťovny v době zavedení nucené správy v roce 2001 i k jeho odpovědnosti za investice na pozici ředitele pro strategický rozvoj. Soud naopak nezohlednil délku doby, která mezitím uplynula. Uvedené skutečnosti proto nemohou být překážkou pro nynější výkon funkce. Ing. T. přes odvolání z funkce generálního ředitele v době zavedení nucené správy zůstal až do konce roku 2007 předsedou představenstva. Žalovaná nepožadovala změnu předsedy představenstva. Ani ministerstvo financí, které dříve vykonávalo dohled nad činností pojišťoven, v rámci rozhodování o tzv. přelicencování stěžovatelky neshledalo u osoby generálního ředitele nedostatky. Pozitivní stránky výkonu činnosti Ing. T. v orgánech pojišťovny z této doby nebyly zohledněny při posouzení jeho důvěryhodnosti. 10. Městský soud nezhodnotil správně ani odpovědnost Ing. T. za nevýhodné investice na pozici ředitele pro strategický rozvoj. Neuvedl, o jaké důkazy opřel své závěry, mj. o nevýhodnosti investic a neobezřetném počínání. Před jmenováním do funkce generálního ředitele Ing. T. působil jako ředitel pro strategický rozvoj a člen investiční komise, která je poradním orgánem představenstva. Stanovisko této komise má pouze doporučující charakter. V zápisech ze zasedání komise o investicích do fondu Allegro a nákupu akcií společnosti Kovoprojekta Brno a. s. ve dnech 28. 11. 2011 a 29. 11. 2010 není uvedeno stanovisko Ing. T. k uvedeným akvizicím. Není proto zřejmé, jaký postoj k nákupům zastával, ani že se z jeho strany jednalo o neobezřetné jednání. Nebylo-li rozhodnutí o nevýhodných investicích přičítáno k tíži členům představenstva, nemůže být přičítáno k tíži ani členovi orgánu s poradním hlasem. 11. Chybné je i posouzení (ne)možnosti vykonat rozhodnutí žalované, jež ukládá stěžovatelce povinnost provést změnu v osobě generálního ředitele „tak, že odvolá Ing. M. T.“. V právní terminologii má slovní spojení „odvolat z funkce“ jednoznačný a přesný význam. Přesnou formulaci je tedy třeba vyžadovat i ve výroku rozhodnutí žalované. V daném případě podle pracovní smlouvy nebylo možno funkci generálního ředitele odvoláním ukončit. Slovní spojení „odvolat z funkce“ nelze vykládat tak, že jde o obecně formulovaný imperativ k ukončení funkce. Žalovaná měla formulovat výrok svého rozhodnutí způsobem nepřipouštějícím různé interpretace a pokud tak neučinila, soud jí měl uvedený nedostatek vytknout. IV. 12. Žalovaná navrhla zamítnutí kasační stížnosti. Argumentaci stěžovatelky týkající se výkladu § 38l obchodního zákoníku považovala za účelovou a nelogickou. Z rozsudku městského soudu neplyne, že předpokladem odstranění překážky volitelnosti bylo zvolení generálního ředitele do funkce valnou hromadou pojišťovny. I kdyby bylo možno překážku volitelnosti takto zhojit, nemůže tím být negována a nahrazována úloha orgánu dohledu při posouzení důvěryhodnosti osoby generálního ředitele podle § 8 odst. 1 a 3 zákona o pojišťovnictví. Ve veřejnoprávní rovině takové rozhodnutí nemůže žalovanou jako orgán dohledu vázat. 13. Stížní námitka týkající se porušení ústavně zaručeného práva na svobodnou volbu a výkon povolání dle čl. 26 Listiny je novým, dříve neuplatněným, tvrzením. Navíc se porušení tohoto práva může dovolávat pouze Ing. T., nikoliv stěžovatelka. V