1 As 173/2016 — Nejvyšší správní soud

1 As 173/2016- 80 - text pokračování 1 As 173/2016 - 84 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců JUDr. Marie Žižkové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobkyně: Ing. J. F., , zastoupená JUDr. Janou Marečkovou, advokátkou se sídlem Ondříčkova 16, Praha 3, proti žalovanému: Katastrální úřad pro hlavní město Prahu, se sídlem Pod sídlištěm 1800/9, Praha 8, o žalobě na ochranu proti nezákonnému zásahu správního orgánu, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 6. 2016, č. j. 11 A 130/2015 - 34, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti částku 4.114 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám její zástupkyně advokátky JUDr. Jany Marečkové. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobkyně se podanou žalobou domáhala, aby soud přikázal žalovanému obnovit stav před tvrzeným nezákonným zásahem spočívajícím v provedení zápisu omezení vlastnického práva k bytové jednotce č. X v budově č. p. 1257 v obci P., k. ú. K., jíž je žalobkyně vlastnicí. Vlastnické právo k jednotce žalobkyně nabyla na základě kupní smlouvy uzavřené dne 8. 4. 2015 s L. H.. Dne 7. 5. 2015 byl povolen vklad vlastnického práva k jednotce s účinností ke dni 8. 4. 2015, ke kterému přešlo vlastnické právo na žalobkyni. Dne 17. 6. 2015 žalovaný do katastru nemovitostí s účinností ke dni 22. 5. 2015 zapsal ve formě poznámky omezení vlastnického práva vůči původnímu vlastníkovi L. H.. K zápisu poznámky došlo na základě usnesení Městského soudu v Praze o nařízení předběžného opatření ze dne 14. 5. 2015, č. j. 12 Co 176/2015 - 44, kterým bylo L. H. zakázáno zcizit nebo jakkoli zatížit předmětnou bytovou jednotku právem třetí osoby, s výjimkou uzavření nájemní smlouvy na dobu určitou nepřesahující dobu šesti měsíců. II. Posouzení věci krajským soudem [2] Městský soud v Praze dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V záhlaví označeným rozsudkem žalovanému zakázal, aby pokračoval v porušování práva žalobkyně spočívajícího v zápisu předmětné poznámky a nařídil mu obnovit stav před zápisem této poznámky, a to ve lhůtě do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. [3] Soud vyšel z pojmového vymezení nezákonného zásahu. Shledal, že napadené jednání žalovaného nemá povahu správního rozhodnutí, jež by vylučovalo věcné projednání v řízení o ochraně před nezákonným zásahem. Z veřejně přístupného nahlížení do katastru nemovitostí městský soud dále zjistil, že zápis předmětné poznámky nadále trvá. Tvrzený zásah směřuje přímo proti žalobkyni nebo je proti ní přímo zasaženo v jeho důsledku, neboť žalobkyně je vlastnicí jednotky, které se předmětná poznámka v katastru nemovitostí týká. Ačkoliv obsahem poznámky není omezení vlastnických práv žalobkyně samotné, pouhá existence této poznámky žalobkyni brání v čerpání hypotečního úvěru za výhodných podmínek. [4] Pokud jde o nezákonnost tvrzeného zásahu, městský soud shledal, že nebyla splněna jedna ze zákonných podmínek, konkrétně podmínka, že záznam musí navazovat na dosavadní zápisy v katastru nemovitostí. Zápis o změně vlastnického práva ve prospěch žalobkyně byl zapsán s účinností od 8. 4. 2015. Od tohoto okamžiku je žalobkyni nutno považovat za vlastnici předmětné bytové jednotky. Předběžné opatření, které zakazuje disponovat s bytem předchozímu vlastníkovi, bylo vydáno až po 8. 4. 2015, tj. v době, kdy již byla žalobkyně vlastnicí bytu. Právní účinky zápisu poznámky nastaly ke dni 14. 5. 2015, tedy k datu, kdy již byla v katastru nemovitostí jako vlastnice bytu žalobkyně řádně zapsána. Z uvedeného je podle městského soudu patrné, že zápis poznámky, ukládající zákaz dispozice s bytem L. H., na předchozí zápis, tj. na zápis vlastnictví žalobkyně ke dni 8. 4. 2015, vůbec nenavazuje, protože L. H. v době zápisu omezení již nebyl v katastru nemovitostí veden jako osoba mající jakýkoli vztah k předmětné nemovitosti. Skutečnost, že L. H. byl v minulosti jako vlastník bytu v katastru zapsán, nemůže znamenat, že se předběžné opatření k nemovitosti vztahuje bez dalšího, tj. bez posouzení vlastnictví této nemovitosti. Zákaz dispozice byl uložen L. H., který již vlastníkem nebyl, a proto mu ani nemohlo být zakázáno disponovat s něčím, co již nevlastnil. Bylo tedy na katastrálním úřadu, aby posoudil návaznost soudního rozhodnutí na předchozí zápis v katastru nemovitostí a zohlednil otázku vlastnictví nemovitosti, když zákaz dispozice se k řádně zapsanému vlastníkovi – k žalobkyni – nevztahoval. Pokud žalovaný zápis poznámkou zapsal, aniž by návaznost na dosavadní zápisy zjišťoval, jednal v rozporu s § 21 odst. 1 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), a jeho postup proto městský soud shledal nezákonným. III. Kasační stížnost [5] Proti rozsudku městského soudu podal žalovaný kasační stížnost (dále též „stěžovatel“), a to z důvodů nesprávného právního posouzení podle § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), jakož i nepřezkoumatelnosti spočívajícího v nedostatku důvodů rozhodnutí podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., a domáhá se zrušení rozsudku. [6] Stěžovatel odkázal na definici poznámky v § 6 katastrálního zákona, podle níž se jedná o zápis do katastru, kterým se zapisují významné informace týkající se evidovaných nemovitostí nebo v katastru zapsaných vlastníků a jiných oprávněných. Obdobně poznámky definovala i předchozí právní úprava v § 14 odst. 3 zákona č. 265/1992 Sb., o vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem (dále „zákon o zápisech“). Z ustálené judikatury se podává, že vhledem k užití spojky „nebo“ v citovaném ustanovení je zřejmé, že skutečnost zapisovaná poznámkou nemusí mít vždy zároveň vztah jak k nemovitosti na příslušném listu vlastnictví, tak k aktuálnímu vlastníku této nemovitosti, za splnění ostatních zákonných podmínek postačí souvislost s jedním identifikátorem (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 6. 2008, č. j. 9 As 60/2007 - 42, nebo ze dne 28. 8. 2009, č. j. 5 As 58/2008 - 78). Z porovnání dikce ustanovení § 6 věty čtvrté katastrálního zákona a § 14 odst. 3 zákona o zápisech podle stěžovatele vyplývá, že poznámka ani po 1. 1. 2014 (t. j. po nahrazení zákona o zápisech č. 265/1992 Sb. katastrálním zákonem č. 256/2013 Sb.) svou povahu nezměnila, a proto jsou citované judikatorní závěry i nadále použitelné. A to tím spíše, že katastrální zákon nově sám výslovně rozlišuje, které konkrétní poznámky se zapisují k nemovitosti (§ 23 katastrálního zákona) a které konkrétní poznámky se zapisují k osobě (§ 25 katastrálního zákona), což vyplývá rovněž z důvodové zprávy k § 23 katastrálního zákona. [7] Poznámky uvedené v § 23 katastrálního zákona se zapisují vždy k nemovitosti, které se poznámka týká. To znamená, že se zobrazí vždy na tom listu vlastnictví, na němž je evidována daná nemovitost, a to bez ohledu na to, kterých osob se k nemovitosti zapsaná poznámka týká. Mezi tyto poznámky patří i poznámka o usnesení o nařízení předběžného opatření, která se do katastru nemovitostí zapisuje podle § 23 odst. 1 písm. i) katastrálního zákona. Podle stěžovatele tedy k zápisu poznámky o usnesení o nařízení předběžného opatření musí být dán vztah k nemovitosti evidované na příslušném listu vlastnictví, avšak souvislosti s aktuálně zapsaným vlastníkem nemovitosti není třeba. Názor městského soudu popírá jak definici pojmu poznámka (§ 6 věta čtvrtá katastrálního zákona), tak i rozlišení poznámek zapisovaných k nemovitosti a poznámek zapisovaných k osobě (§ 23 a § 25 katastrálního zákona). Navíc pokud by katastrální úřad v intencích napadeného rozsudku posuzoval, zda zákaz dispozice mohl či nemohl být uložen, přezkoumával by věcnou správnost usnesení soudu o nařízení předběžného opatření. Taková pravomoc však katastrálnímu úřadu nepřísluší. I po 1. 1. 2014 platí, že při zápisu poznámky do katastru katastrální úřad nerozhoduje o vlastnickém právu, nýbrž z úřední povinnosti a bez vlastní rozhodovací pravomoci vyznačuje změnu právních poměrů nastalou v důsledku rozhodnutí jiného orgánu či úkonu osoby třetí (srov. usnesení zvláštního senátu podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, ze dne 31. 1. 2007, č. j. Konf 30/2006 - 5, nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 1. 2012, č. j. 4 Aps 4/2011 - 68). [8] Podle stěžovatele rozsudek městského soudu naprosto přehlíží argumentační linii založenou na judikatuře Nejvyššího správního soudu. Ústavní soud opakovaně vyslovil, že soudy mají povinnost přistupovat ke změně judikatury nejen opatrně a zdrženlivě, ale též s důkladným odůvodněním takového postupu (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 12. 5. 2009, sp. zn. IV. ÚS 2170/08, nebo ze dne 9. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2234/10). Odůvodnění napadeného rozsudku žádné př