10 Azs 252/2017 — Nejvyšší správní soud

10 Azs 252/2017- 43 - text 10 Azs 252/2017 - 47 pokračování U S N E S E N Í Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna a soudkyň Daniely Zemanové a Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: D. H., zast. Mgr. Ing. Jakubem Backou, advokátem se sídlem Šlejnická 1547/13, Praha 6, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 3. 2017, čj. OAM-54/LE-LE05-LE05-PS-2017, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 7. 2017, čj. 17 A 56/2017-45, t a k t o : I. Soudnímu dvoru Evropské unie se předkládá následující předběžná otázka: Brání výklad čl. 9 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/33/EU (Úř. věst. L 180, 29. 6. 2013, s. 96) ve spojení s čl. 6 a 47 Listiny základních práv Evropské unie takové vnitrostátní právní úpravě, která znemožňuje Nejvyššímu správnímu soudu přezkoumat soudní rozhodnutí ve věcech zajištění cizince poté, co je cizinec ze zajištění propuštěn? II. Řízení se přerušuje. O d ů v o d n ě n í : I. Předmět řízení [1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) je státní příslušník Běloruské republiky. Dne 20. 3. 2017 při silniční kontrole v Praze 4 prokázal svoji totožnost padělanými bulharskými doklady. Dalším šetřením správní orgány zjistily, že stěžovatel pobývá na území České republiky bez platného cestovního dokladu a jakéhokoliv oprávnění k pobytu. Správní orgány proto stěžovateli podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, uložily správní vyhoštění se zákazem vstupu na území členských států Evropské unie v délce tří let a za tímto účelem ho zajistily na dobu 90 dnů. [2] Stěžovatel následně požádal o udělení mezinárodní ochrany na území České republiky. Žalovaný proto rozhodnutím ze dne 28. 3. 2017 nově zajistil stěžovatele podle zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Jako důvod zajištění žalovaný uvedl, že stěžovatel ve smyslu § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu podal žádost o udělení mezinárodní ochrany účelově, pouze s cílem legalizovat si pobyt a vyhnout se vyhoštění. [3] Stěžovatel podal proti tomuto rozhodnutí žalobu. V ní namítal, že žalovaný v rozhodnutí o zajištění nedostatečně posoudil možnost uložení zvláštních opatření podle § 47 zákona o azylu, nezvážil ani zásah do soukromého a rodinného života stěžovatele. Krajský soud žalobu věcně projednal a rozsudkem označeným v záhlaví ji dne 4. 7. 2017 zamítl jako nedůvodnou. [4] Tento rozsudek napadl stěžovatel kasační stížností, kterou Nejvyšší správní soud obdržel dne 16. 8. 2017. V kasační stížnosti velmi detailně vysvětluje, proč bylo jeho zajištění v rozporu se zákonem i s právem Evropské unie. Dále vysvětluje nesprávnosti, kterých se údajně ve svém rozsudku krajský soud dopustil. Proto se domáhá zrušení rozsudku krajského soudu. [5] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti informoval Nejvyšší správní soud, že zajištění stěžovatele již netrvá. Stěžovatel dne 5. 4. 2017 vzal žádost o udělení mezinárodní ochrany zpět a dne 5. 5. 2017 dobrovolně vycestoval do Běloruské republiky. Žalovaný poukázal na novelizovaný § 46a odst. 9 zákona o azylu, účinný od 15. 8. 2017, podle kterého je ukončení zajištění důvodem pro zastavení soudního řízení ve věci přezkumu zajištění žadatele o mezinárodní ochranu. Žalovaný proto navrhl řízení o kasační stížnosti zastavit. [6] Sporná je v nyní posuzovaném případě otázka, zda je možné v souladu s § 46a odst. 9 zákona o azylu, ve znění účinném od 15. 8. 2017, zastavit řízení před Nejvyšším správním soudem ve věci přezkumu zákonnosti zajištění žadatele o mezinárodní ochranu jen proto, že zajištění již skončilo. II. Použitelné právo Evropské unie a vnitrostátní právní úprava [7] Právo Evropské unie upravuje zajištění žadatelů o mezinárodní ochranu v čl. 8 až 11 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/33/EU ze dne 26. června 2013, kterou se stanoví normy pro přijímání žadatelů o mezinárodní ochranu, Úř. věst. L 180, 29. 6. 2013, s. 96-116. Soudní přezkum zajištění garantuje směrnice v čl. 9 odst. 3: V případech, kdy zajištění nařizují správní orgány, zajistí členské státy, aby mohl být proveden z moci úřední nebo na žádost žadatele rychlý soudní přezkum zákonnosti zajištění. V případě přezkumu zákonnosti zajištění z moci úřední se o přezkumu rozhodne v co nejkratší době od začátku zajištění. V případě přezkumu zákonnosti zajištění na žádost žadatele se o přezkumu rozhodne v co nejkratší době od začátku příslušného řízení. Členské státy za tímto účelem stanoví ve vnitrostátním právu lhůtu pro provedení přezkumu zákonnosti zajištění z moci úřední nebo přezkumu zákonnosti zajištění na žádost žadatele. Je-li zajištění shledáno v rámci soudního přezkumu jako nezákonné, musí být dotčený žadatel neprodleně propuštěn. Čl. 9 odst. 5 dále stanoví, že [z]ajištění přezkoumává v přiměřených časových odstupech soudní orgán z moci úřední nebo na žádost dotyčného žadatele a činí tak zejména vždy při jeho prodlužování, nebo jakmile to vyžadují okolnosti či jsou k dispozici nové informace, které mohou mít vliv na zákonnost zajištění. [8] Čl. 9 směrnice 2013/33 se aplikuje také na soudní přezkum zajištění za účelem přemístění do jiného členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu [odkaz v čl. 28 odst. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 ze dne 26. června 2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států, Úř. věst. L 180, 29. 6. 2013, s. 31-59]. [9] Obdobně je upraven též soudní přezkum zajištění za účelem vyhoštění v čl. 15 odst. 2 a 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES ze dne 16. 12. 2008, o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí, Úř. věst. L 348, 24. 12. 2008, s. 98-107. [10] V obecné rovině zakotvuje právo na osobní svobodu čl. 6 Listiny základních práv Evropské unie (Úř. věst. C 202, 7. 6. 2016, s. 389-405). Tento článek stručně konstatuje, že [k]aždý má právo na svobodu a osobní bezpečnost. V souladu s čl. 52 odst. 3 Listiny základních práv Evropské unie a Vysvětlení k danému článku (2007/C 303/02, Úř. věst. C 303, 14. 12. 2007, s. 17-35) má však právo na osobní svobodu v čl. 6 Listiny základních práv Evropské unie stejný obsah jako totéž právo upravené v čl. 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (viz např. také rozsudek Soudního dvora ze dne 15. 2. 2016, C‑601/15 PPU J.N., ECLI:EU:C:2016:84 bod 47). Podle čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod [k]aždý, kdo byl zbaven svobody zatčením nebo jiným způsobem, má právo podat návrh na řízení, ve kterém by soud urychleně rozhodl o zákonnosti jeho zbavení svobody a nařídil propuštění, je-li zbavení svobody nezákonné. Čl. 5 odst. 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod dále stanoví, že [k]aždý, kdo byl zatčen nebo zadržen v rozporu s ustanoveními tohoto článku, má nárok na odškodnění. [11] Právo na soudní přezkum je upraveno v čl. 47 Listiny základních práv Evropské unie, ve kterém se uvádí, že [k]aždý, jehož práva a svobody zaručené právem Unie byly porušeny, má za podmínek stanovených tímto článkem právo na účinné prostředky nápravy před soudem. [12] Dle názoru Nejvyššího správního soudu čl. 9 směrnice 2013/33 ve spojení s čl. 6 a 47 Listiny základních práv Evropské unie neomezuje právo na soudní přezkum pouze na dobu, po kterou je cizinec zajištěn. [13] Vnitrostátní právní úpravu zajištění žadatelů o udělení mezinárodní ochrany obsahuje zákon č. 325/1999 Sb., o azylu. Podmínky soudního přezkumu zajištění zákon o azylu stanoví v § 46a odst. 6 až 9. Proti rozhodnutí žalovaného o zajištění lze podat ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení rozhodnutí žalobu. Žalovaný předloží soudu správní spis společně s vyjádřením k žalobě do pěti pracovních dnů ode dne doručení žaloby. Soud v prvním stupni je povinen o žalobě rozhodnout do sedmi pracovních dnů ode dne doručení správního spisu soudu. Proti rozhodnutí soudu v prvním stupni je přípustná kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Pro řízení o kasační stížnosti ve věcech přezkumu zákonnosti zajištění již žádné konkrétní lhůty stanoveny nejsou. Pokud Nejvyšší správní soud shledá kasační stížnost důvodnou i ve vztahu ke správnímu rozhodnutí o zajištění, může zrušit nejen rozhodnutí soudu v prvním stupni a věc mu vrátit k dalšímu řízení, ale přímo i rozhodnutí správního orgánu o zajištění (§ 110 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní). [14] Zákon o azylu, ve znění do 14. 8. 2017, nevylučoval soudní přezkum zajištění v případě, že zajištění cizince již skončilo. Podle konstantní judikatury nemělo ukončení zajištění na projednatelnost žaloby nebo kasační stížnosti ve věci zajištění cizince žádný vliv. Nejvyšší správní soud výslovně uváděl, že „[z] platné právní úpravy nelze dovodit, že ukončení zajištění cizince je