3 As 3/2016 — Nejvyšší správní soud

3 As 3/2016- 89 - text 3 As 3/2016 - 93 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobkyně: Ing. J. M., zastoupené JUDr. Markétou Vaňkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Poštovská 6, proti žalovanému: Státní pozemkový úřad, se sídlem Praha 3, Husinecká 1024/11a, o přezkoumání rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Ústředního pozemkového úřadu ze dne 26. 1. 2011, č. j. 33389/2010-17500, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 12. 2015, č. j. 8 A 75/2011 – 189, t a k t o : Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1. 12. 2015, č. j. 8 A 75/2011 – 189 s e z r u š u j e a v ě c se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: I. Dosavadní průběh řízení Ministerstvo zemědělství, Pozemkový úřad Vyškov (dále též „pozemkový úřad“) vydal dne 16. 9. 2010 rozhodnutí č. j. PÚ-562/2007-27-RI, kterým schválil návrh komplexní pozemkové úpravy v k. ú. Studnice, okres Vyškov, zpracovaný společností AGERIS s. r. o. oprávněným projektantem Ing. M. K. Žalobkyně podala proti tomuto rozhodnutí odvolání, které zamítlo Ministerstvo zemědělství, Ústřední pozemkový úřad (dále jen „žalovaný“) rozhodnutím ze dne 26. 1. 2011, č. j. 33389/2010-17500. Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) žalobu proti tomuto rozhodnutí nejprve usnesením ze dne 13. 5. 2014, č. j. 8 A 75/2011 – 86 odmítl. Dospěl k závěru, že žaloba trpí neodstranitelným nedostatkem podmínek řízení, a to absencí žalobního bodu ve smyslu § 71 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Toto usnesení poté zrušil Nejvyšší správní soud ke kasační stížnosti žalobkyně rozsudkem ze dne 11. 3. 2015, č. j. 3 As 120/2014 – 56 a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. Ten pak rozhodl ve věci rozsudkem ze dne 1. 12. 2015, č. j. 8A 75/2011 – 189 a napadené rozhodnutí zrušil. K žalobním námitkám uvedl následující: K tomu, aby řízení mohlo být zahájeno, požaduje zákon souhlas vlastníků alespoň 3/4 výměry zemědělské půdy řešené v pozemkových úpravách ve smyslu § 2 zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách. Pokud by existovaly pochybnosti o tom, zda podpisy některých vlastníků dotčených území jsou pravé, pak je na místě otázka, zda svůj souhlas vyjádřil dostatečný počet vlastníků zemědělské půdy. V opačném případě by toto řízení nemohlo vůbec proběhnout. Pokud žalobkyně namítla, že souhlas vlastníků obsahuje nepravé podpisy, měl ji žalovaný vyzvat, aby tuto skutečností konkretizovala a v tomto smyslu došetřit okolnosti. Podle názoru městského soudu se žalovaný s touto námitkou nevypořádal správně a tato procesní vada mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí. Dále se soud zabýval otázkou, zda správní orgány správně aplikovaly ustanovení § 3 odst. 3 zákona o pozemkových úpravách s ohledem na to, že pozemková úprava se týkala oploceného pozemku a bylo nutné posoudit, zda pro tento případ je třeba mít k úpravě souhlas vlastníka. I když z knihovního stavu nevyplývá, že by pozemek stěžovatelky byl oplocený, byl soud názoru, že je nezbytné přihlédnout k faktickému stavu, k němuž správní spis obsahuje rozhodné skutečnosti. Městský soud měl současně za to, že účastníci pozemkových úprav jsou oprávnění vyslovit souhlas s návrhem pozemkových úprav i ve fázi, kdy návrh není zapracován do finální podoby a jsou oprávnění vzít svůj souhlas zpět. Takovému výkladu nasvědčuje ustanovení § 9 odst. 17 a § 11 odst. 1 zákona o pozemkových úpravách. II. Kasační stížnost Žalovaný (dále též „stěžovatel“) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost, v níž uplatnil kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Uvedl, že od obce Studnice obdržel žádost dne 13. 12. 2006 podepsanou starostou obce, jejíž přílohu tvořil seznam vlastníků pozemků s podpisy, popř. bez podpisů (např. žalobkyně). Podle § 6 odst. 3 zákona o pozemkových úpravách proto zahájil řízení. Upozornil na to, že v průběhu celého prvoinstančního řízení je se všemi dotčenými vlastníky jednáno, během několikaletého řízení měli tak možnost vyslovit svou pochybnost ohledně jakéhokoliv podkladu řízení, který je součástí spisové dokumentace. To však nikdo neučinil ani při úvodním jednání, které proběhlo dne 13. 8. 2008 a ani na závěrečném jednání 14. 6. 2010. V průběhu řízení naopak vlastníci potvrdili podpisem svůj nárok, se kterým do řízení vstupovali a v závěru odsouhlasili návrh nového uspořádání pozemků. Kromě žalobkyně a její matky se nikdo proti rozhodnutí ani neodvolal. Konstatoval, že řízení o pozemkových úpravách je ve smyslu ustanovení § 6 odst. 2 zákona vždy zahájené z podnětu pozemkového úřadu. Zákon podle ustanovení § 6 odst. 1 umožňuje zahájit řízení i bez podaných požadavků, zpochybnění počtu žádostí vlastníků by tak mělo vliv pouze na formulaci odůvodnění rozhodnutí a to ještě v případě, že by se o takové pochybnosti dozvěděl v průběhu řízení. Je proto názoru, že k zahájení řízení postačila samotná žádost obce. Vzhledem k tomu neshledal důvod, aby tuto námitku řešil podrobněji, neboť ani provedení dokazování (výslechy svědků, grafologický rozbor atp.) by nemělo na zahájení řízení zásadní vliv. Podotkl, že názor soudu o nezbytném souhlasu vlastníků alespoň 3/4 výměry je v rozporu se zákonem a jedná se pravděpodobně o záměnu s ustanovením § 11 odst. 4 zákona, který se týká schválení návrhu pozemkových úprav. Rovněž názor soudu, že vlastníci pozemků jsou oprávněni vzít zpět souhlas, se netýká souhlasu podle § 3 odst. 3 zákona o pozemkových úpravách, ale návrhu nového uspořádání podle § 9 odst. 17 zákona. Dále uvedl, že pozemkový úřad stanovil obvod pozemkových úprav – řešeného území mezi parcelní hranicí orné půdy (pův. p. č. X) a částečně oplocené zahrady (pův. p. č. X). Při úvodním šetření hranic v terénu zjistil, že trvalý porost přesahuje do pozemku orné půdy. Jedná se o běžný stav nesouladu v přesahu druhu pozemků, tj. rozdílný faktický stav oproti stavu vedenému v katastru nemovitostí, který mají právě pozemkové úpravy odstranit. Přesnost resp. nepřesnost polohy jednotlivých lomových bodů parcel z původního mapového podkladu PK (KM-D) při kódu kvality 8 je 2,83 m jako poloměr kružnice, tzn. v poloze 5,76 m. Výměra nebyla přičleněna k navazujícímu pozemku orné půdy, ale z nesouladu byla vytvořena nová parcela označená jako p. č. X, druh pozemku ovocný sad. Plastový mezník, který určoval knihovní stav, byl osazen v roce 2008 při šetření hranic, na které byli pozvaní všichni vlastníci, žalobkyně se ale šetření nezúčastnila. Žalovaný poukázal na to, že podle § 2 zákona o pozemkových úpravách je výsledkem pozemkových úprav uspořádání vlastnických práv. Ve věci bylo výsledkem pozemkových úprav u nově vzniklého pozemku p. č. X (ovocný sad) řešení zjištěného nesouladu ve smyslu § 14 odst. 4 zákona č. 344/1992 Sb. o katastru nemovitostí účinného do 31. 12. 2012. Žalovanému by poté mělo svědčit, že šlo o úkon ve prospěch žalobkyně, neboť ta nebyla povinna podílet se finančně na odstranění založeného nesouladu. Mimo režim pozemkových úprav by její jednání mohlo být posouzeno jako porušení pořádku na úseku katastru. Podotkl dále, že původní zahrada p. č. X tak, jak měla být oplocena, do obvodu pozemkových úprav nikdy zahrnuta nebyla. Zrušení rozhodnutí by bylo zásahem do právní jistoty 287 vlastníků pozemků dotčených pozemkovými úpravami, neboť již zavedený stav nelze zrušit po provedení obnovy katastrálního operátu. Žalobkyně se se stěžovatelem neztotožnila. Ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že zákonná úprava zahájení řízení o pozemkových úpravách vyžaduje, aby důvod pro zahájení byl prokazatelný a odůvodněný. Jedinou výjimkou, při které nemusí pozemkový úřad zkoumat důvody, je zahájení řízení podle § 6 odst. 3 zákona o pozemkových úpravách v případě žádosti o pozemkovou úpravu od vlastníků nadpoloviční výměry zemědělských pozemků. V případě prokázání nepravosti podpisů na žádosti by však k naplnění podmínky zahájení řízení podle § 6 odst. 3 zákona o pozemkových úpravách nedošlo. Další z možných způsobů zahájení řízení vyžadují správní uvážení pozemkového úřadu, takový postup zde však nebyl odůvodněn a dodatečné zhojení této podmínky by bylo v rozporu s právním řádem. Žalovaný tak dle jejího názoru jednal v rozporu se zásadami správního řízení, když se vůbec nezabýval námitkou nepravosti podpisů a nijak nezdůvodnil, proč se jedná o nepodstatnou otázku. Bylo jí tak upřeno bránit své vlastnické právo. Žalobkyně souhlasila s tím, že reálný způsob užívání pozemků byl v rozporu s knihovním stavem, když do pozemkových úprav byla zahrnuta i část orné půdy užívané jako součást zahrady a tento pozemek byl částečně oplocen. Má proto za to, že s pozemkovými úpravami byla zasažena i oplocená zahrada v rozporu s ustanovením § 3 odst. 3 zákona o pozemkových úpravách, tj. bez zákonem vyžadovaného souhlasu vlastníka tohoto p