4 Afs 55/2017 — Nejvyšší správní soud

4 Afs 55/2017- 104 - text 4 Afs 55/2017 - 109 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Pavlíny Vrkočové a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobkyně: DACHSER Czech Republic a. s., IČ 27090833, se sídlem Huťská 272, Kladno, zast. Dr. Pavlem Alfery Hrdinou, advokátem, se sídlem Václavské náměstí 795/40, Praha 1, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 7, Praha 4, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2017, č. j. 11 Af 76/2014 – 82, t a k t o : I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2017, č. j. 11 Af 76/2014 - 82, s e z r u š u j e . II. Rozhodnutí Generálního ředitelství cel č. j. 22496-2/2014-900000-304.7, ze dne 4. 9. 2014, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o žalobě a kasační stížnosti v celkové výši 24.456 Kč, k rukám jejího zástupce advokáta Dr. Pavla Alfery Hrdiny do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se žalobou domáhala přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 9. 2014, č. j. 22496-2/2014-900000-304.7, jímž bylo zamítnuto její odvolání proti dodatečným platebním výměrům, vydaným Celním úřadem pro hl. m. Prahu (dále jen „správní orgán I. stupně“) ve dnech 27. 2. 2014, 10. 3. 2014, 11. 3. 2014 a 12. 3. 2014. Těmito dodatečnými platebními výměry bylo žalobkyni dodatečně doměřeno clo podle článku 220 odst. 1 Celního kodexu a podle § 251 odst. 1 písm. a) odst. 3 daňového řádu bylo žalobkyni z dodatečně doměřené částky vyměřeno penále. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 2. 2017, č. j. 11 Af 76/2014 - 82, žalobu zamítl. V odůvodnění rozsudku se městský soud podrobně zabýval postupem při zařazování zboží do kombinované nomenklatury a zabýval se charakterem a funkcí posuzovaného zboží. Na projednávanou věc použil zejména závěry rozsudku Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“) ze dne 26. 10. 2006, ve věci C-250/05, Turbon International Gmbh (dále „rozsudek ve věci Turbon“ nebo „věc Turbon“), přestože součástí nyní posuzovaných kartuší je integrovaný elektronický čip, na rozdíl od kartuší, kterými se SDEU zabýval ve věci Turbon. Žalobkyně netvrdila, že by čip zajišťoval jinou komunikaci mezi kartuší a tiskárnou, než je v odůvodnění rozsudku městského soudu. Zmínila sice, že čip se podílí na tiskovém procesu, ale toto tvrzení nijak nespecifikovala. Městský soud dospěl k závěru, že kartuše s elektronickým čipem není součástí vlastního tiskového zařízení (mechanismu), nýbrž pouze zásobníkem barvy. Kartuši obsahující elektronický čip nelze proto klást na roveň kartuši s integrovanou tiskovou hlavou, ale na roveň kartuše obyčejné, bez integrované tiskové hlavy. Postup žalovaného vyhodnotil jako správný, pokud předmětné kartuše zařadil jako „tiskařské barvy, inkousty a tuše všech druhů, též koncentrované nebo tuhé: - Ostatní: - - Ostatní“, se sazbou cla 6,5 %. Nepokládal též za nezbytné položit SDEU předběžnou otázku, neboť k výše uvedenému spadá výklad celního sazebníku do kategorie acte éclairé. Pokud žalobkyně v podané žalobě zpochybnila průběh dokazování před správcem daně, pak ani tuto námitku městský soud neshledal důvodnou. Správce daně se zabýval tím, zda v předmětné věci jde, či nejde o inkoustové kartuše s integrovanou tiskovou hlavou, tento postup však je s ohledem na judikaturu SDEU, zejména na rozsudek ve věci Turbon, v zásadě akceptovatelný. Žalobkyně nebyla postupem celních orgánů jakkoli poškozena na svých právech, neboť jimi provedené sazební zařazení dováženého zboží bylo provedeno správně. Legitimní očekávání žalobkyně, že jí clo nebude doměřeno, nemohlo založit ani pravomocné rozhodnutí Celního úřadu Praha 1, neboť rozhodnutí bylo vydáno v autoremeduře a postup celního úřadu tak neprověřil odvolací orgán. Ke změně rozhodnutí o propuštění zboží bylo přistoupeno na základě odvolání jiného subjektu (příjemce zboží). Žalobkyně nesplnila podmínku třetí v ustanovení článku 220 odst. 1 písm. b) celního kodexu, a to že jednala v dobré víře a dodržela všechna ustanovení platných předpisů týkajících se celního prohlášení. Při vyplnění celního prohlášení žalobkyně rozhodně nepostupovala v souladu s platnými předpisy a platnou judikaturou, když označila zboží v kolonce 31 jako „Carttridge s elektronickou hlavou“, v kolonce 33 zařazeno do kódu celní nomenklatury 8443999000 jako „tiskařské stroje a přístroje určené k tisku pomocí desek, válců a jiných tiskařských pomůcek čísla 8442, ostatní tiskárny, kopírovací stroje a telefaxové přístroje, též kombinované, jejich části jsou součástí a příslušenství, části součástí a příslušenství – ostatní – ostatní“, a v kolonce 47 byla uvedena sazba 0 %. Nepřesné označení zboží žalobkyní následně vedlo celní orgány k vyslovení závěru, že jde o kartuši s elektronickým čipem, u níž je jednoznačně hlavní funkcí předmětného zboží pasivní dodání inkoustu do tiskárny. Ohledně námitky týkající se vyměření celního dluhu městský soud dovodil, že v případě nepřímého zastoupení je vedle deklaranta dlužníkem také osoba, na jejíž účet se celní prohlášení činí (tedy zastoupený). Mezi deklarantem a osobou, na jejíž účet byla celní prohlášení učiněna (tedy zastoupeným), je vztah dlužnické solidarity, jak plyne přímo z celního kodexu. I když celní kodex nijak neupravuje otázku jak postupovat v případě vyměřování celního dluhu solidárním dlužníkům, neznamená to, že by takovou praxi (tj. vyměření celního dluhu současně více solidárním dlužníkům) a priori zakázal. K otázce, zda lze i po pravomocném rozhodnutí vůči jednomu ze solidárních dlužníků i nadále vymáhat dluh po ostatních solidárních dlužnících, odkázal městský soud na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2004, sp. zn. 32 Odo 529/2003. Podle městského soudu povolení úhrady celního dluhu ve splátkách společnosti BÜTTNER, nebrání doměření celního dluhu žalobkyni, která není ve vztahu ke společnosti BÜTTNER subsidiárním dlužníkem, jak tomu bývá např. u ručitele, nýbrž oba jsou společnými hlavními dlužníky, z nichž každý je bez jakýchkoliv podmínek povinen uhradit v plné výši celní dluh, za který odpovídá. Vzájemné vypořádání žalobkyně se společností BÜTTNER v souvislosti s úhradou celního dluhu je tak záležitostí jejich vnitřního vztahu. K námitce žalobkyně ohledně vyměření daňového penále městský soud uzavřel, že otázkou vyměření penále podle § 251 odst. 1 písm. a) daňového řádu se opakovaně zabýval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 5. 10. 2016, č. j. 1 Afs 195/2016 - 34, dále ze dne 7. 12. 2016, č. j. 10 Afs 216/2016 - 38. Městský soud tedy dospěl k závěru, že je-li penále podle § 251 daňového řádu institutem nerozlučně spjatým s daňovým tvrzením (viz § 1 odstavec 3 daňového řádu), pak v nyní posuzované věci je takovým daňovým tvrzením celní prohlášení žalobkyně, kterým deklarant při dovozu tvrdí určité skutečnosti a zařazuje zboží. Celní orgán jeho tvrzení buď akceptuje, nebo jej neakceptuje a po následně provedené kontrole rozhodne o doměření cla. Proti rozsudku podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a), písm. b) a písm. d) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). K sazebnímu zařazení zboží zopakovala, že předmětné zboží vykazuje takové funkční vlastnosti, které neumožňují tiskárně, pro kterou je předmětné zboží určeno, fungovat, tedy tisknout, není-li předmětné zboží do tiskárny řádně vloženo. Čip na inkoustové náplni tvoří součást ovládací elektroniky tiskárny. Při odstranění elektronického čipu předmětné zboží neplní svou funkci, protože tiskárna v takovém případě není schopna tisku. Podle stěžovatelky se inkoustová náplň vybavená čipem na procesu tisku významným způsobem podílí. Jako součást tiskárny a její ovládací elektroniky patří zboží, dle jejího názoru, do podpoložky KN 8443999000 se sazbou cla 0,00 %. Městský soud se nevypořádal s návrhem na provedení důkazu znaleckým posudkem Ing. Z. Svobody, CSc., což mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí, a nesprávně posoudil právní otázku sazebního zařazení zboží. Stěžovatelka opět poukázala na nesprávné použití rozsudku SDEU ve věci Turbon, neboť situace posuzovaná v roce 2006 se týkala pouze sazebního zařazení inkoustových náplní nevybavených elektronickým čipem. Stěžovatelka tvrdí, že předmětné zboží má odlišný charakter, a sice elektronický čip, který v určitých chvílích zastavuje fungování tiskárny. Tímto také došlo k nesprávnému posouzení právní otázky a nesprávné aplikaci judikatury SDEU. Stěžovatelka přitom opětovně ponechala na úvaze zdejšího soudu položení předběžné otázky SDEU, zda inkoustovou náplň vybavenou elektronickým čipem zařadit do podpoložky KN 8443999000. Stěžovatelka namítla také porušení pravidel při dokazování v průběhu kontroly po propuštění zboží, kdy celní úřad i žalovaný si byli vědomi existen