4 As 137/2017 — Nejvyšší správní soud

4 As 137/2017- 41 - text 4 As 137/2017 - 45 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce: STAMCOM spol. s r.o., IČ: 48394939, se sídlem Nemocniční 734/13, Šumperk, zast. Mgr. Romanem Klimusem, advokátem, se sídlem Heršpická 813/5, Brno, proti žalované: Státní energetická inspekce, ústřední inspektorát, se sídlem Gorazdova 1969/24, Praha 2, proti rozhodnutí žalované ze dne 5. 6. 2015, č. j. 071103613/565/15/90.220/Ve, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 5. 2017, č. j. 11 A 121/2015 – 47, t a k t o : I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Přehled dosavadního řízení [1] V záhlaví uvedeným rozhodnutím žalovaná změnila rozhodnutí Státní energetické inspekce, územního inspektorátu pro Olomoucký kraj (dále též „správní orgán prvního stupně“), ze dne 19. 3. 2015, č. 714004115, č. j. 071103613/343/15/Št. Změna spočívala v tom, že žalovaná ve výroku I. rozhodnutí správního orgánu prvního stupně upřesnila relevantní časové období a technické údaje. Žalovaná tak původní výrok I. rozhodnutí správního orgánu prvního stupně nahradila textem, že žalobce spáchal správní delikt podle § 16 odst. 1 písm. c) zákona č. 526/1990 Sb., kterého se dopustil tím, že nejméně v období od 1. 7. 2010 do 30. 9. 2013 nedodržel věcné podmínky stanovené cenovým orgánem podle § 5 odst. 5 zákona č. 526/1990 Sb., upravené v bodě (1.15.) cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu (dále „CR ERU“) č. 5/2009, v bodu (1.9.) CR ERU č. 2/2010, v bodu (1.9.) CR ERU č. 7/2011 a v bodu (1.10) CR ERU č. 8/2012. Žalobce totiž jako držitel licence č. 110911177 na výrobu elektřiny, s oprávněním ode dne 10. 12. 2009 k výrobě elektřiny ve své provozovně Blanická 12, v k. ú. Šumperk, kód katastru 764264, na pozemku parc. č. 1268/20 s celkovým instalovaným výkonem 0,101 MW, neoprávněně uplatnil a vyúčtoval resp. fakturoval zelený bonus na veškerou vyrobenou elektřinu příslušející výrobnám uvedeným do provozu od 1. 1. 2009 do 31. 12. 2009, ačkoliv část této výrobny v rozsahu 14,92 kW (54 ks FVE panelů SOLAR MY280P o výkonu 280 Wp) nebyla uvedena do provozu ve smyslu bodu (1.10) CR ERU č. 8/2008, resp. bodu (1.9.) CR ERU č. 4/2009, neboť na tuto část výrobny elektřiny se nevztahovala citovaná licence na výrobu elektřiny, a pro tuto část výrobny elektřiny tak nevzniklo oprávnění k výkonu licencované činnosti vyrábět elektřinu při uplatnění podpory formou zelených bonusů. Žalobce tím získal nepřiměřený majetkový prospěch, který nelze přesně vyčíslit. Část výroku I., kterou byla žalobci uložena pokuta podle § 16 odst. 4 písm. c) zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve výši 542.000 Kč, a výrok II. kterým bylo podle § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, rozhodnuto o povinnosti žalobce nahradit náklady řízení ve výši 1.000 Kč, žalovaná potvrdila v celém rozsahu. [2] Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí žalované žalobu, v níž namítal, že rozhodnutí žalované je nezákonné a nepřezkoumatelné a došlo ke zneužití správního uvážení. Vyjádřil přesvědčení, že neporušil zákonný rámec pro uplatnění podpory formou zelených bonusů a nezískal nepřiměřený majetkový prospěch. Uloženou pokutu žalobce označil za likvidační, jelikož pro její zaplacení bude nucen změnit podnikatelské plány pro nadcházející období, v důsledku čehož dojde k propouštění zaměstnanců a prodeji majetku společnosti. Žalobce nebude schopen dostát svým závazkům, a tím bude ohrožena jeho samotná ekonomická existence. [3] Správní řízení podle žalobce trpí procesními vadami. V této souvislosti žalobce poukázal na skutečnost, že správní orgány vyzýval k nařízení jednání a provedení důkazu výslechem pracovnic Energetického regulačního řadu (dále též „ERÚ“), které prováděly kontrolu v provozovně žalobce. Při kontrole došlo k chybám. Protokol o kontrole č. 071103613 trpí mnoha mylnými a nesrozumitelnými závěry, které se zakládají na pouhých nepodložených domněnkách. V protokolu nebyly uvedeny metody výpočtů a zkoušek. [4] Žalobce dále vyjádřil přesvědčení, že neporušil limit celkového instalovaného výkonu výrobny elektřiny, na který dostal licenci. Správní orgán má povinnost přihlížet k reálným ztrátám při výrobě energie. Oproti hodnotám uváděným na štítcích solárních panelů činí skutečný výstup elektrárny do sítě přibližně 80 %. Podle jednoduchého součtu hodnot na solárních panelech se může celkový výkon jevit v hodnotě 115,92 kWp. Výroba energie však musí být chápána komplexně, nikoli jako prostý součet výkonu jednotlivých panelů. Při výrobě elektřiny dochází ke ztrátám na střídači a transformátoru. Může se tedy zdát, že výrobna elektřiny nominálně překračuje limit daný licencí (tedy hodnotu 0,101 MW – pozn. soudu), nicméně z pohledu elektrárny jako komplexu tomu tak není. Žalobce proto nesouhlasil se závěrem správních orgánů, že uplatňoval nárok na podporu výroby elektřiny ve formě zelených bonusů na vyrobenou elektřinu v rozporu s rozhodnutím o udělení licence. [5] Žalobce žalované vytknul, že nevyhověla jeho návrhu na provedení důkazů znaleckým posudkem, jehož předmětem by bylo posouzení faktického neporušení limitu celkového instalovaného výkonu pro výrobu elektřiny dle udělené licence a faktické hodnoty vyráběné elektřiny. Poukázal rovněž na skutečnost, že měření celkového instalovaného výkonu lze provádět několika matematickými metodami, avšak kontrolní orgán si vybral pouze jednu z nich (prostý součet výkonu jednotlivých panelů) a dále se námitkami žalobce na užití jiných metod měření nezabýval. [6] Rozhodnutí žalované označil žalobce za nepřezkoumatelné z důvodu absence obligatorních náležitostí rozhodnutí, tj. odůvodnění výroku a vypořádání námitek žalobce. Žalovaná podle žalobce porušila zásady správního řízení, nedostatečně zjistila skutkový stav věci a nedostála požadavku, aby přijaté řešení odpovídalo okolnostem daného případu. [7] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 5. 2017, č. j. 11 A 121/2015 – 47, žalobu zamítl a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Městský soud v prvé řadě konstatoval, že protokol č. 071103613 byl vyhotoven pracovníky Státní energetické inspekce, a nikoli pracovnicemi ERÚ. Námitce žalobce ohledně chyb v tomto protokolu městský soud nepřisvědčil, neboť žalobce se omezil pouze na obecné konstatování o jeho mylných a nesrozumitelných závěrech, přičemž protokol je srozumitelný a přehledný, obsahuje výčet použitých podkladů a zejména dostatečně popsané a vysvětlené úvahy, které správní orgán vedly ke kontrolnímu závěru na základě hodnocení podkladů. Městský soud proto protokol neshledal vadným a konstatoval, že mohl být procesně použit jako podklad pro zahájení správního řízení a jako důkazní prostředek. [8] Městský soud se neztotožnil ani s námitkou žalobce stran nevyhovění návrhu na nařízení ústního jednání a výslech svědků – pracovnic ERÚ, neboť shodně se žalovanou shledal, že závěry kontroly ERÚ obsažené ve vyrozumění ERÚ (jednalo se o kontrolu prováděnou pracovníky ERÚ, jejíž závěry byly podnětem pro kontrolu provedenou správním orgánem prvního stupně, která vedla k vydání rozhodnutí správního orgánu prvního stupně o provedené kontrole ze dne 11.4.2014, č.j. 03207-2/2014/ERU, jsou jednoznačné a výslech je proto nadbytečný, nadto když Státní energetická inspekce měla k dispozici vlastní, jednoznačné a totožné výsledky kontroly, o něž především své rozhodnutí opírá. [9] Důvodnou městský soud neshledal rovněž námitku týkající se způsobu určení výkonu výrobny elektřiny. Žalobce totiž nepopírá množství a nominální výkon jednotlivých solárních panelů a dodatečnou instalaci části z nich. Fakticky brojí pouze proti výkladu pojmu „celkový instalovaný výkon“, jak jej zaujaly správní orgány. Podle § 30a odst. 1 věty druhé energetického zákona se za celkový instalovaný elektrický výkon výrobny elektřiny považuje součet hodnot instalovaných výkonů výrobních jednotek v místě připojení do elektrizační soustavy. Výrobní jednotku zákon nedefinuje, avšak lze dovodit, že se jedná o zařízení, které přímo vyrábí elektřinu, což je u fotovoltaické elektrárny právě solární panel, nikoli střídač a transformátor, které naopak v důsledku ztrát výkon elektrárny snižují. Tyto závěry potvrzují také přílohy vyhlášek č. 475/2005 Sb. a č. 347/2012 Sb. Z ničeho tedy nevyplývá, že by se u hodnocení instalovaného výkonu měly zohledňovat i další komponenty elektrárny. Ačkoli lze tedy přisvědčit názoru žalobce, že výstup elektrárny do sítě bude nižší, než je nominální výkon solárních panelů, z žádného ustanovení relevantních právních předpisů nelze dovodit, že by kontrolní správní orgán při výpočtu instalovaného výkonu měl povinnost přihlížet k reálným ztrátám při výrobě energie, jak tvrdí žalobce. Závěr správních orgánů, že celkový instalovaný výkon v