4 As 86/2016 — Nejvyšší správní soud

4 As 86/2016- 38 - text 4 As 86/2016 - 44 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Pavlíny Vrkočové v právní věci žalobkyně: Vodafone Czech Republic a.s., IČ 25788001, se sídlem náměstí Junkových 2808/2, Praha 5, zast. Mgr. Martinem Dolečkem, advokátem, se sídlem Hvězdova 1716/2b, Praha 4, proti žalovanému: Český telekomunikační úřad, se sídlem Sokolovská 219, Praha 9, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 3. 2016, č. j. 3 A 126/2013 - 67, t a k t o : I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. 3. 2016, č. j. 3 A 126/2013 - 67, s e z r u š u j e . II. Rozhodnutí Rady žalovaného ze dne 24. 9. 2013, č. j. ČTÚ-55 929/2013 - 603, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o žalobě a kasační stížnosti v celkové výši 20.342 Kč k rukám jejího zástupce advokáta Mgr. Martina Dolečka do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Předseda Rady Českého telekomunikačního úřadu (dále jen „prvoinstanční orgán“) rozhodnutím ze dne 18. 4. 2013, č. j. ČTÚ-31 714/2013-613/VIII. vyř., rozhodl, že se žalobkyni nevrací úroky ze záruky jí složené podle bodu 6. 3 vyhlášení výběrového řízení za účelem udělení práv k využívání rádiových kmitočtů k zajištění veřejné komunikační sítě v pásmech 800 MHz, 1800 MHz a 2600 MHz, uveřejněného pod č. j. 120 780/2012-613 v částce 9/2012 Telekomunikačního věstníku a na elektronické úřední desce žalovaného. V odůvodnění rozhodnutí prvoinstanční orgán vysvětlil, že se žalobkyně přihlásila do výběrového řízení, které zahájil žalovaný za účelem udělení práv k využívání rádiových kmitočtů k zajištění veřejné komunikační sítě v pásmech 800 MHz, 1800 MHz a 2600 MHz, přičemž v souladu s podmínkami vyhlášení výběrového řízení složila peněžitou záruku ve výši 250.000.000 Kč. Prvoinstanční orgán usnesením ze dne 8. 3. 2013, č. j. ČTÚ-120 780/2012-613/XLIII. vyř., vyhlášené výběrové řízení zrušil a správní řízení zastavil. Rozhodnutím ze dne 2. 4. 2013, č. j. ČTÚ-31 714/2013-613/IV. vyř., prvoinstanční orgán konstatoval, že se žalobkyni vrací záruka jí složená ve výši 250.000.000 Kč. Podle bodu 6.3 vyhlášení výběrového řízení případný úrok ze záruky po dobu jejího uložení na účtu žalovaného vrátí účastníkovi výběrového řízení na bankovní účet, z něhož byla záruka odeslána, a to nejpozději do 14 dnů ode dne, kdy dojde k vrácení nebo propadnutí záruky, nicméně peněžní prostředky tvořící záruku žalovaného v souladu se zákonem č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění účinném do 31. 12. 2012, deponoval na účtu cizích prostředků, který zřídil podle § 45 odst. 5 uvedeného zákona. Prvoinstanční orgán uvedl, že „[t]ento účet byl sice úročen, ale tyto úroky se v souladu s § 45 odst. 7 zákona o rozpočtových pravidlech […] staly příjmem státního rozpočtu. Žádný zvláštní zákon dopadající na dané výběrové řízení (zákon o elektronických komunikacích, správní řád ani daňový řád) pak na tomto určení nic nemění. S účinností změny zákona o rozpočtových pravidlech provedenou zákonem č. 501/2012 Sb., tj. od 1. 1. 2013, již toto účelové vázání úroků, jakožto příjmu státního rozpočtu v daném ustanovení (nově § 45 odst. 8 zákona o rozpočtových pravidlech) zakotveno není, nicméně ke stejnému okamžiku, tj. 1. 1. 2013, nejsou peněžní prostředky na předmětném účtu cizích prostředků úročeny, tedy ani účastníkem složená záruka. S ohledem na uvedené lze konstatovat, že žádné úroky z účastníkem složené peněžité záruky, které by mu bylo možno podle bodu 6. 3 Vyhlášení vrátit, nevznikly.“ Rada žalovaného rozhodnutím ze dne 24. 9. 2013, č. j. ČTÚ-55 929/2013 - 603, zamítla rozklad a potvrdila rozhodnutí prvoinstančního orgánu ze dne 18. 4. 2013, č. j. ČTÚ-31 714/2013-613/VIII. vyř. V odůvodnění rozkladu vysvětlila, že žalobkyně složila záruku na příjmový účet žalovaného ve smyslu § 45 odst. 4 a 5 zákona o rozpočtových pravidlech, který podle vyjádření České národní banky nebyl v letech 2012 a 2013 úročen. Žalovaný následně převedl peněžité záruky na účet cizích prostředků vedený u České národní banky, neboť podle § 45 odst. 4 zákona o rozpočtových pravidlech by peněžité záruky na příjmovém účtu ke dni 31. 12. 2012 propadly ve prospěch státního rozpočtu. Účet cizích prostředků byl sice do 31. 12. 2012 úročen, nicméně úrok byl připisován na příjmový účet státního rozpočtu podle § 45 odst. 7 rozpočtových pravidel. Žalovaný sdělil, že tuto okolnost nemohl jakkoliv ovlivnit, což mu potvrdilo i Ministerstvo financí. Jelikož zákon č. 501/2012 Sb., kterým se mění zákon o rozpočtových pravidlech, stanovil ode dne 1. 1. 2013, že účet cizích prostředků není úročen a úroky z tohoto účtu již nejsou příjmem státního rozpočtu, tedy nebyl stejně jako příjmový účet úročen, nebylo již nezbytné peněžité záruky účastníků výběrového řízení převádět po dni 1. 1. 2013 zpět na příjmový účet. Rada žalovaného konstatovala, že prostředky přijaté jako peněžité záruky byly pro žalovaného cizími prostředky, protože měly být následně vráceny účastníkům výběrového řízení. Žalovaný je tedy nemohl ponechat na příjmovém účtu, kde by ke konci roku propadly ve prospěch státního rozpočtu. Prvoinstanční orgán by v takovém případě nebyl oprávněn vrátit složené záruky ve lhůtě stanovené v bodě 6. 3 vyhlášení výběrového řízení, tj. do čtrnácti dnů ode dne, kdy došlo k propadnutí nebo vrácení záruky. Rada žalovaného dovodila, že žalovaný se zavázal vrátit případný úrok vzniklý toliko na účtu uvedeném v bodě 3.5.1 vyhlášení výběrového řízení, to znamená na příjmovém účtu. Žalovaný převedl záruky z příjmového účtu v rámci výkonu své povinnosti předcházet škodám a nemůže mu proto být vytýkáno, že žalobkyni nevrátil úrok ze složené záruky, když na příjmovém účtu ani žádný úrok nevznikl. Rada žalovaného uzavřela, že se žalovaný nezavázal k vrácení úroků z peněžité záruky, které vznikly na účtu cizích prostředků, a to tím spíše, že rozpočtová pravidla státu stanovila, že úroky vzniklé na tomto účtu jsou ex lege příjmem státního rozpočtu. K námitce žalobkyně Rada žalovaného sdělila, že nebylo její povinností zajistit, aby vznikl úrok ze složené záruky, a že bylo na svobodné vůli žalobkyně, zda se výběrového řízení zúčastní nebo ne, a to za podmínek, které jí byly předem známy a byly v dostatečném předstihu veřejně diskutovány. Žalobkyně nemohla spravedlivě očekávat, že bude mít ze své účasti ve výběrovém řízení hospodářský prospěch. Rada žalovaného konstatovala, že na žalobkyni nepřímo dopadají rozpočtová pravidla, přestože si to sama nepřipouští. K námitce, že žalovaný si měl být vědom již při vyhlášení výběrového řízení, že úroky přirostlé na účtu cizích prostředků jsou ze zákona příjmem státního rozpočtu, Rada žalovaného sdělila, že právě proto ve vyhlášení výběrového řízení uvedla příjmový účet, a nikoliv účet cizích prostředků. Rada žalovaného se neztotožnila s tvrzením žalobkyně, že se teprve z podkladů shromážděných v tomto řízení dověděla, na jakém účtu byly shromážděny složené prostředky a že fakticky nebyly úročeny. Uvedla, že prvoinstanční orgán žalobkyni vrátil složenou záruku z účtu cizích prostředků, z čehož je patrné, že si žalobkyně musela být vědoma, kde byla záruka uložena již v okamžiku jejího vrácení. Rada žalovaného v závěru odmítla, že by se dopustila procesního pochybení v rozporu se základními zásadami správního řízení. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. 3. 2016, č. j. 3 As 126/2013 - 67, zamítl žalobou proti rozhodnutí žalovaného. V odůvodnění rozsudku nastínil, že předmětem sporu je posouzení otázky, zda žalobkyni podle čl. 6.3 vyhlášení výběrového řízení v návaznosti na § 21 odst. 5 písm. j) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, vzniklo veřejné subjektivní právo na úroky ze záruky, kterou složila pro účely výběrového řízení o přídělu rádiových kmitočtů u žalovaného. Dovodil, že pravomoc žalovaného ve vztahu k peněžité záruce a samotná povaha uložené peněžité záruky jsou založeny kombinací § 21 odst. 5 písm. j) zákona o elektronických komunikacích a subsidiárně § 147 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. V nyní posuzovaném případě žalovaný v bodě 6.3 vyhlášení výběrového řízení stanovil celou řadu pravidel týkající se výběru, nakládání a vrácení peněžité záruky. Soud však na základě § 21 odst. 5 písm. j) zákona o elektronických komunikacích shledal, že žalovaný mohl ve výběrovém řízení stanovit toliko výši peněžité záruky, podmínky složení peněžité záruky a případy, kdy peněžitá záruka propadá. Vzhledem k tomu, že žalovaný vystupoval ve výběrovém řízení jako správní orgán, byl vázán zásadou zákonnosti podle § 2 odst. 1 správního řádu a nebyl oprávněn vymezit podmínky výběrového řízení nad rámec zákonného zmocnění. Vznik úroků a jejich