5 As 152/2016 — Nejvyšší správní soud

5 As 152/2016- 36 - text 5 As 152/2016 - 41 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a Mgr. Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: S - Profit Opava s.r.o., se sídlem Jindřichov 88, zast. advokátem JUDr. Pavlem Brachem, se sídlem Klapálkova 3132/4, Praha 4 - Chodov, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, se sídlem Těšnov 65/17, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 5. 2016, č. j. 31 A 55/2014 – 82, ve znění opravného usnesení ze dne 22. 6. 2016, č. j. 31 A 55/2014 – 89, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á . O d ů v o d n ě n í : Kasační stížností se žalobce (dále „stěžovatel“) domáhá zrušení shora označeného rozsudku krajského soudu, kterým byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 7. 2014, č. j. 46597/2014 – MZE – 17224; tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání stěžovatele proti rozhodnutí Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského (dále „Ústav“) ze dne 16. 5. 2014, č. j. UKZUZ 002736/2014, kterým mu byla uložena podle § 79g odst. 2 zákona č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále též „ rostlinolékařský zákon“) pokuta ve výši 300 000 Kč za správní delikt dle § 79g odst. 2 a § 79g odst. 1 písm. n) rostlinolékařského zákona, pro nedodržení ustanovení čl. 28 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2009, ze dne 21. října 2009, o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh a o zrušení směrnice Rady 79/117/EHS a 91/414/EHS (dále též „nařízení ES“). I. Vymezení věci Dne 15. 7. 2013 byly u stěžovatele v rámci kontroly prověřovány přípravky Sagil 100 EC, Orius Extra 250 EW, Adengo a Sumper Super. Bylo zjištěno, že stěžovatel uvedl na trh nepovolený přípravek označený názvem Sagil 100 EC, e. č. 4239-7D, ve velikosti balení 20 litrů kanystr HDPE, v celkovém množství 260 litrů z 500 litrů přemístěných na území České republiky z Polska, a to 20 litrů šarže číslo 12019267 (datum výroby 10/2012) a 140 litrů šarže číslo 12109343, dále stěžovatel uvedl na území České republiky z Polska na trh přípravek označený názvem Orius Extra 250 EW v celkovém množství 600 litrů, aniž by měl platné povolení, přičemž v době kontroly bylo již veškeré množství prodáno; u skladovaných přípravků Adengo a Sumper Super bylo zjištěno, že jejich označení na etiketách není zcela v souladu s požadavky stanovenými rozhodnutími Státní rostlinolékařské správy o povolení těchto přípravků k jejich uvádění na trh a používání v České republice. Se stěžovatelem bylo zahájeno řízení z moci úřední ve věci uložení pokuty za správní delikt dle § 79g odst. 1 písm. n) rostlinolékařského zákona; stěžovatel v řízení nepopíral zjištěný skutkový stav, pouze tvrdil, že dovážel přípravky v dobré víře, s tím, že je jejich dovoz stále povolen. Dne 16. 5. 2014 Ústav uložil stěžovateli pokutu ve výši 300 000 Kč; dne 30. 5. 2014 stěžovatel podal odvolání, které žalovaný zamítl a rozhodnutí prvostupňového orgánu potvrdil. Proti rozhodnutí žalovaného podal stěžovatel žalobu; v ní nerozporuje a nezpochybňuje skutečnost, že porušil právní povinnosti, nicméně zdůrazňuje, že pokuta, kterou prvostupňový orgán uložil, byla neúměrná a nepříhodná co do výše; namítal, že správní orgán nezhodnotil okolnosti svědčící v jeho prospěch, tedy že spolupracoval a při kontrole plnění právních povinností nekonal ničeho, čím by řádný chod kontroly a činnost kontrolujícího správního orgánu komplikoval. Tvrdí, že nikdy nepopíral, že se uvedeného jednání dopustil, ale uvádí, že tak jednal skoro nedopatřením. Je přesvědčen, že pokuta v rozsahu jedné třetiny možného rozsahu nebyla za obdobné porušení ještě nikdy uložena, pokuta je naprosto nereálná a neodráží materiální kvalitu a povahu spáchaného správního deliktu; zdůrazňuje, že v důsledku jeho jednání nedošlo k žádnému reálnému poškození životního prostředí a zdraví lidí či zvířat. Správní orgán se nevypořádal s otázkou, jaký bude mít výše pokuty vliv na majetek stěžovatele a společenské postavení, pokuta přitom má znamenat přiměřený zásah, a ne mít likvidační charakter; požádal o případnou moderaci výše pokuty v rozmezí od 0 Kč do 299 999 Kč. Krajský soud shledal napadené rozhodnutí žalovaného v souladu se zákonem a žalobu zamítl. Zabýval se rovněž podrobně návrhem stěžovatele na moderaci a neshledal důvody pro využití moderačního práva a pokutu nesnížil. Proti rozsudku krajského soudu podal stěžovatel kasační stížnost. II. Podstatný obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného Stěžovatel v kasační stížnosti odkazuje na důvody dle § 103 odst. 1 písm. a), b a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“). Namítá, že není zcela pravdou, že by stěžejní ve věci bylo pouze uložení pokuty, resp. její výše, jak uvádí krajský soud, a odkazuje na své námitky, které sice nebyly uplatněny v žalobě, ale uplatnil je k vyjádření žalovaného až dne 11. 11. 2014. Těmito se měl soud i žalovaný zabývat z úřední povinnosti, neboť se jednalo o námitku promlčení a zániku odpovědnosti za správní delikt. Stěžovatel uvádí, že své žalobní důvody omezil na rozsah toho, s čím se vypořádal správní orgán; jeho žalobní tvrzení tak bylo omezeno. Stěžovatel uvádí, že i nyní setrvává na zcela jasném a nepochybně vyjádřeném žalobním důvodu, tedy, že uložená pokuta byla nepřiměřená a neodpovídala jeho majetkovým poměrům. Dle stěžovatele rozhodně nedošlo k uložení pokuty v souladu s principem zákonnosti a individualizace sankce. Správní orgány dostatečně nevyjasnily závažnost správního deliktu, jeho následky a okolnosti, za nichž byl spáchán, není odůvodněna nejen výše sankce, její přiměřenost, ale ani úvahy, které vedly k uložení pokuty právě v takové výši. Stěžovatel poukazuje na to, že žalovaný pouze shromáždil nějaké údaje a podklady, z nichž vycházel, aniž by však stěžovatele s nimi seznámil a dal mu prostor se k nim vyjádřit a navrhnout důkazy. Pokud krajský soud shledal postup žalovaného jako procesně správný, nemůže s tím stěžovatel souhlasit. Stěžovatel nesouhlasí se závěrem soudu, že pokud měl za to, že pokuta je likvidační, měl její výši rozporovat již v prvostupňovém řízení s dostatečnými důkazy, které prokazují takové tvrzení; soud přitom odkázal na § 36 správního řádu, kde jsou vymezena práva účastníka řízení., který až do skončení řízení může činit návrhy důkazů. Stěžovatel poukazuje na to, že soud zřejmě vůbec neznal obsah správního spisu, neboť by musel zjistit, že správní orgán I. stupně žádné podklady prokazující oprávněnost výše uložené sankce neshromažďoval a nezjišťoval. Stěžovatel má za to, že rozhodně nebylo jeho povinností toto za správní orgán činit. Skutečnosti, že žádné dokazování v tomto směru prvostupňový orgán nevedl, si byl nepochybně vědom žalovaný, když skutečnosti, již jen potvrzující výši pokuty jako nelikvidační, ve svém rozhodnutí pouze sděloval, ale již bez důkazů, které by mohl stěžovatel rozporovat. Stěžovatel poukazuje rovněž na to, že správní orány pracovaly s jakousi pochybnou kalkulací příjmů z prodeje přípravků (str. 9 rozsudku); tyto skutečnosti nebyly stěžovatelem tvrzeny, natož prokazovány; jedná se o údaje s nejistým zdrojem zjištění, zejména pokud se jedná o míru ziskovosti. Závěry, které z údajů byly učiněny, se poprvé objevily až v rozhodnutí žalovaného, kterým byla výše pokuty potvrzena, stěžovatel neměl možnost se k nim vyjádřit; nadto je považuje za spekulativní, ničím nepotvrzené a zkreslující stav věci. Stěžovatel rovněž poukazuje na to, že srovnatelná pokuta (ve výši 1/3 možné sankce) nebyla za obdobné porušení dosud uložena; resp. nebyla uložena snad vůbec. Stěžovatel postrádá ze strany správních orgánů, jakož i soudu jakékoli odůvodnění výše pokuty ve vztahu k veřejnému zájmu, postrádá zhodnocení smyslu a účelu takto uložené pokuty. Je vyloučeno, aby pokuta v dané výši měla výchovný či pouze preventivní efekt. Je také otázkou, zda uložení pokuty v likvidační výši je v souladu s veřejným zájmem. Stěžovatel poukazuje na to, že se správními orgány spolupracoval, jednalo se o středně závažné porušení právní povinnosti a především nedošlo v jeho důsledku k žádnému reálnému poškození životního prostřední ani zdraví zvířat či lidí, což ostatně konstatoval i správní orán, když tyto skutečnosti bral za polehčující. Jednalo se rovněž o první porušení ze strany stěžovatele. Stěžovatel tak má za to, že uložená pouta je excesem ze společenského účelu sankce. Stěžovatel namítá, že z rozsudku krajského soudu nelze seznat žádné odůvodnění, proč soud nepřikročil k moderaci, a to přesto, že stěžovatel výslovně uváděl, že pokuta je nepřiměřená. Krajský soud pouze odkázal na rozsudek sp. zn. 3 As 32/2007, a poté konstatoval, že se nejedná o nepřiměřenou pokutu. Krajský soud byl po