5 As 67/2016 — Nejvyšší správní soud

5 As 67/2016- 33 - text 5 As 67/2016 - 40 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců Mgr. Ondřeje Mrákoty a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: ORION CAPITAL MANAGEMENT akciová společnost, se sídlem Rooseveltova 166, Praha 6, zast. JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem se sídlem Sokolská 1788/60, Praha 2, proti žalovanému: Česká národní banka, se sídlem Na Příkopě 28, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 2. 2016, č. j. 8 A 151/2011 - 65, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci Žalovaný rozhodnutím ze dne 4. 2. 2011, č. j. 2011/1187/570 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), žalobci (dále jen „stěžovatel“) odňal podle § 103 odst. 1 písm. f) ve spojení s § 114 odst. 2 písm. b) zákona č. 189/2004 Sb., o kolektivním investování, ve znění účinném do 14. 7. 2011 (dále jen „zákon o kolektivním investování“), povolení k činnosti investiční společnosti udělené rozhodnutím č. j. 2006/12541/540, jež nabylo právní moci dne 22. 12. 2006, z důvodu nezbytnosti ochrany investorů, a to za porušení povinnosti obhospodařovat majetek fondu kolektivního investování s odbornou péčí, která plyne z § 75 odst. 1 písm. a) zákona o kolektivním investování, spojené s opakovaným porušením povinnosti dodržovat statut fondu kolektivního investování, plynoucí z § 84a odst. 8 zákona o kolektivním investování, a porušení pravidel obezřetného podnikání, jež vyplývají z § 74 odst. 1 písm. b) bodů 3 a 4 zákona o kolektivním investování, a uložil mu povinnost nahradit podle § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), náklady správního řízení paušální částkou ve výši 1000 Kč. Správní řízení ve věci podezření, že stěžovatel porušil bod 3.3. písm. f) statutu obhospodařovaného investičního fondu ORION 001, uzavřený investiční fond, a.s., a nesleduje komplexně rizika, která jsou spojena se směnkami vstupujícími a nacházejícími se v účetnictví investičního a podílového fondu, žalovaný prvostupňovým rozhodnutím podle § 67 odst. 1 správního řádu zastavil pro odpadnutí důvodu. Porušení povinností stěžovatele spočívalo mj. v tom, že v období od 27. 3. 2009 do 20. 5. 2010 zahrnul do výpočtu hodnoty podílového listu obhospodařovaného podílového fondu ORION MEDIA INVESTMENTS, uzavřený podílový fond (dále jen „podílový fond OMI“), směnku vlastní vystavenou podílníkem tohoto fondu A. O., znějící na směnečnou sumu 50 000 000 Kč, ačkoliv tento postup právní předpisy neumožňovaly a neumožňují, v důsledku čehož (i) k datu 30. 6. 2009 a 31. 12. 2009 v rámci plnění informační povinnosti a (ii) při pravidelném čtvrtletním výpočtu, vykazoval aktuální hodnotu listu podílového fondu OMI nadhodnocenou o 50 Kč. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal stěžovatel rozklad, který bankovní rada žalovaného rozhodnutím ze dne 28. 4. 2011, č. j. 2011/1443/110, zamítla a potvrdila prvostupňové rozhodnutí. Stěžovatel podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“), který ji rozsudkem ze dne 11. 2. 2016, č. j. 8 A 151/2011 - 65, jako nedůvodnou zamítl. II. Podstatný obsah kasační stížnosti Stěžovatel napadl rozsudek městského soudu kasační stížností z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Namítl nesprávné právní posouzení žalobní námitky ohledně porušení zásady nulla poena sine lege zakotvené v čl. 39 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Žalovaný uložil namísto sankce (peněžité pokuty) opatření, které sankcí není, přičemž pro takové rozhodnutí ani nebylo zahájeno správní řízení. Řízení bylo od počátku do konce vedeno pro podezření ze spáchání správních deliktů [§ 119 odst. 1 písm. v) a t) zákona o kolektivním investování] stěžovatelem, za které mu mohla být uložena toliko peněžitá sankce v maximální výši 20 000 000 Kč dle § 119 odst. 2 zákona o kolektivním investování. Městský soud dospěl k závěru, že žalovaný řádně nezahájil řízení o odnětí oprávnění podnikat jako investiční společnost, nicméně se spokojil s tím, že žalovaný v rámci vyrozumění o zahájení řízení o správním deliktu upozornil stěžovatele, že pro daný delikt lze uložit také jiná opatření. Uvedené opřel o skutečnost, že stěžovatel je profesionál a takové rozhodnutí mohl očekávat. V této části je rozsudek městského soudu nezákonný a nepřezkoumatelný. Odnětí povolení podle § 103 odst. 1 zákona o kolektivním investování není sankcí ve smyslu správního trestání, byť plní ochrannou a rovněž sankční funkci, ale je jedním z možných následků porušení zákona o kolektivním investování, statutu fondu kolektivního investování atd. Řízení o odnětí předmětného povolení nikdy nebylo zahájeno. Městský soud se neměl spokojit s pouhým upozorněním na obecnou možnost uložení opatření v rámci vyrozumění o zahájení řízení o správním deliktu, neboť se jedná o pouhou informaci účastníkovi, že v souvislosti s jeho jednáním je možné zahájit také jiné řízení. Žalovaný směšuje institut správního trestání a řízení o odnětí povolení, neboť evidentně považuje odnětí povolení za sankci, jak plyne např. ze s. 7, 8 a 9 vyjádření žalovaného k žalobě ze dne 8. 11. 2011. Řádné zahájení řízení je přitom podstatné, neboť k obecným principům spravedlivého procesu patří právo být vyrozuměn o zahájení řízení (čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny). Městský soud ad hoc výjimku z povinnosti správního orgánu řádně zahájit řízení odůvodnil tím, že stěžovatel je profesionál v oboru. Správní řád však nerozlišuje účastníky na profesionály a neprofesionály; profesionál nemá menší procesní práva než neprofesionál. Nadto není jasné, co městský soud termínem „profesionál“ mínil. Stěžovatel je obchodní společností, z čehož lze usuzovat, že podniká profesionálně za účelem dosažení zisku. To však neznamená, že je profesionálem ve věci správního řízení a aplikace zákona o kolektivním investování. Městský soud se s touto námitkou stěžovatele nevypořádal a svůj závěr neodůvodnil; napadený rozsudek je v tomto ohledu nesrozumitelný, vnitřně rozporný a nezákonný (viz nález Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2009, sp. zn. II. ÚS 435/09; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na www.usoud.cz). Dále stěžovatel namítl, že městský soud se nijak nevypořádal s námitkou nezákonně provedeného dokazování, když tuto námitku posoudil jako opožděnou. Měl se jí však zabývat, neboť stěžovatel napadal zákonnost dokazování z pohledu ústavnosti způsobu, jakým bylo dokazování prováděno, nikoli z pohledu zjištěných skutečností. Žalovaný neměl právo předvolat zaměstnance stěžovatele a „přezkušovat“ je ze znalostí zákona o kolektivním investování; pokud tak učinil, nemohl z toho vyvozovat jakékoli následky vůči stěžovateli. „Přezkoušení“ se netýkalo přímo činnosti stěžovatele a nespadalo do dohledové pravomoci žalovaného, neboť předmětné osoby v daném okamžiku neplnily povinnosti, které jim jsou stanoveny zákonem o kolektivním investování či jiným prováděcím předpisem. Žalovaný si toliko teoreticky ústně ověřil odborné znalosti. Bez dalšího pak dovodil porušení zákona o kolektivním investování. Konkrétní pochybení uvedených osob při podnikání v rámci zákona o kolektivním investování ovšem žalovaný netvrdil a nedoložil (srov. nález Ústavního soudu ze dne 25. 8. 2005, sp. zn. I. ÚS 152/05). Stěžovatel rovněž namítl, že městský soud a žalovaný nesprávně posoudili možnost přijetí směnky ve výši 50 000 000 Kč od podílníka podílového fondu OMI jako příplatku do majetku fondu. Podle stěžovatele byl jeho postup v souladu s principem legální licence, neboť zákon nezakazuje podílníkovi investičního fondu vložit do podílového fondu peněžitý či nepeněžitý příplatek. Podílník se zavázal vložit peněžitý příplatek, přičemž tento závazek zanikl splněním (vystavením směnky pro soluto). I kdyby bylo přijetí směnky do majetku podílového fondu posouzeno jako nepeněžité, na závěrech stěžovatele to nic nemění, neboť zákon nezakazuje přijmout od podílníka podílového fondu nepeněžitý vklad. Vklad a příplatek jsou zcela odlišné instituty obchodního práva a ve věci hraje tento rozdíl významnou roli. S jejich rozlišením se žalovaný ani městský soud nevypořádali. Řízení bylo žalovaným zahájeno mj. pro přijetí uvedené směnky z důvodu, že podílník se může na podílovém fondu účastnit toliko způsobem, že do fondu vloží peněžitý vklad, za což mu investiční společnost musí vydat podílový list; vložení směnky ze strany podílníka je podle žalovaného zákonem výslovně zakázáno. Naproti tomu stěžovatel tvrdil, že k přijetí směnky došlo formou dobrovolného příplatku, a nejedná se proto o peněžitý či nepeněžitý vklad. Žalovaný trval na nezákonnosti přijetí směnky, byť připustil, že takovou transakci lze považovat za zákonnou, ale pouze pokud by přijetí směnky jako dobrovolného příplatku bylo předvídáno statutem společnos