7 As 168/2017 — Nejvyšší správní soud

7 As 168/2017- 35 - text 7 As 168/2017 - 39 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: R.A. - ZNOJMO s. r. o., se sídlem Chlumova 1436/3, Jihlava, zastoupen Mgr. Petrem Břečkou, advokátem se sídlem Chlumova 1436/3, Jihlava, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 1442/65, Praha, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 4. 2017, č. j. 6 A 132/2013 - 45, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. [1] Rozhodnutím České inspekce životního prostředí, oblastní inspektorát Ústí nad Labem, oddělení ochrany vod (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 4. 2. 2013, č. j. ČIŽP/44/OOV/SR01/1212045, byla žalobci uložena pokuta ve výši 80 000 Kč za správní delikt dle § 125d odst. 4 písm. a) zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vodní zákon“) a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč dle § 79 odst. 2 a 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Žalobce se měl správního deliktu dopustit tím, že provozoval vodní elektrárnu MVE P2, nacházející se na vodním toku Ploučnice v k. ú. Děčín – staré Město, okres Děčín (dále též „vodní elektrárna“), která se skládá z derivační a příjezové elektrárny, v rozporu s podmínkami schváleného manipulačního řádu pro trvalý provoz, neboť nezachoval minimální zůstatkový průtok vody 4 m³/s pod odběrným objektem vodní elektrárny. Tímto jednáním žalobce porušil § 59 odst. 1 písm. a) vodního zákona, v němž je stanovena vlastníku vodního díla povinnost dodržovat podmínky a povinnosti, za kterých bylo vodní dílo povoleno a uvedeno do provozu. [2] Žalobce napadl rozhodnutí správního orgánu I. stupně odvoláním. Rozhodnutím žalovaného ze dne 30. 4. 2013, zn. 319/530/13/Se, 11403/ENV/13, bylo zamítnuto odvolání žalobce a rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo potvrzeno. II. [3] Proti rozhodnutí žalovaného o odvolání podal žalobce žalobu k Městskému soudu v Praze. Městský soud žalobu shora označeným rozsudkem zamítl. Podle městského soudu správní orgány správně vyšly z toho, že provoz vodní elektrárny se řídil manipulačním řádem schváleným Magistrátem města Děčín, odborem životního prostředí ze dne 2. 9. 2009 s platností do 31. 12. 2019 (dále též „manipulační řád z roku 2009“), v němž je stanoven minimální zůstatkový průtok vody přes jezové těleso do podjezí 4 m³/s. Tento manipulační řád navazoval na předchozí manipulační řád schválený Městským úřadem Děčín ze dne 18. 8. 2004 s platností do 31. 12. 2008 (dále též „manipulační řád z roku 2004“). Žalobce měl (v době prováděného místního šetření) povinnost postupovat dle manipulačního řádu z roku 2009, tedy i dodržovat stanovený minimální průtok. Tuto povinnost však nesplnil. Podle městského soudu nelze správním orgánům vytýkat ani jejich závěr, že vodní elektrárna byla v době místního šetření v provozu, resp. to, že dodávala vyrobenou elektrickou energii do distribuční soustavy. Správní orgán nepochybil ani tím, že vycházel z vyjádření společnosti ČEZ Zákaznické služby s.r.o. ze dne 3. 12. 2012 (dále též „vyjádření společnosti ČEZ ze dne 3. 12. 2012“). Toto vyjádření, které bylo použito jako podpůrný důkaz, nebylo získáno nezákonným způsobem. Soud nepřisvědčil ani námitkám, ve kterých žalobce poukazoval na nemožnost seznámit se s podklady pro rozhodnutí, resp. na nezákonné dokazování. Z těchto důvodů proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. III. [4] Proti rozsudku městského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Stěžovatel v kasační stížnosti primárně poukazoval na nesprávný výklad § 59 odst. 1 písm. a) vodního zákona. Správní orgán nesmí při aplikaci právní normy přisuzovat normě jiný význam, než který sledoval zákonodárce. Podle stěžovatele lze uvedené ustanovení vztáhnout pouze na případ, kdy byl manipulační řád schválen před vydáním kolaudačního rozhodnutí nebo současně s ním. Porušení později schváleného manipulačního řádu není porušením označeného ustanovení. Stěžovatel dále namítal, že v řízení nebylo prokázáno, že v době kontroly byla vodní elektrárna v provozu. Správní spis neposkytuje pro takový závěr oporu. Správní orgány nemohly vycházet z vyjádření společnosti ČEZ ze dne 3. 12. 2012, neboť obsahem tohoto dokumentu jsou data, která jsou chráněna ve smyslu § 11 odst. 1 písm. g) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů, v platném znění (dále jen „energetický zákon“). Stěžovatel rovněž namítl, že nebyl seznámen s podklady pro vydání rozhodnutí. Ze strany správního orgánu I. stupně nebyl informován o tom, že shromažďování podkladů pro vydání rozhodnutí bylo ukončeno. Správní orgán I. stupně dále porušil § 51 odst. 2 správního řádu. Stěžovatel nebyl informován o provádění důkazů a o tomto provádění nebyl sepsán žádný protokol ani záznam do spisu. Tímto postupem došlo k porušení článku 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod. Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil. IV. [5] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že kasační stížnost neobsahuje žádné nové skutečnosti, které by nebyly v průběhu správního řízení vypořádány. Podle žalovaného bylo prokázáno, že nebyl zachován minimální průtok 4 m³/s, čímž stěžovatel porušil § 59 odst. 1 písm. a) vodního zákona. Žalovaný dále uvedl, že dodržování schváleného manipulačního řádu patří mezi základní povinnosti vlastníků vodních děl a je podmínkou provozování vodní elektrárny. Vyjádření společnosti ČEZ ze dne 3. 12. 2012 nelze považovat za nezákonné. Údaje v něm obsažené nejsou zákonem chráněnými informacemi, které by nemohly být poskytovány. Žalovaný proto navrhl kasační stížnost zamítnout. V. [6] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). [7] Kasační stížnost není důvodná. [8] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkami poukazujícími na nesprávný výklad § 59 odst. 1 písm. a) vodního zákona. [9] Dle § 59 odst. 1 písm. a) vodního zákona je vlastník vodního díla povinen dodržovat podmínky a povinnosti, za kterých bylo vodní dílo povoleno a uvedeno do provozu, zejména dodržovat provozní řád a schválený manipulační řád, neprodleně oznamovat vodoprávnímu úřadu změny mající vliv na obsah manipulačního řádu a předkládat vodoprávnímu úřadu ke schválení návrh na úpravu manipulačního řádu tak, aby byl v souladu s komplexním manipulačním řádem podle § 47 odst. 4 písm. g); náležitosti manipulačních a provozních řádů stanoví Ministerstvo zemědělství vyhláškou. [10] Dle § 125d odst. 4 písm. a) vodního zákona se právnická nebo podnikající fyzická osoba jako vlastník vodního díla dopustí přestupku tím, že provozuje vodní dílo v rozporu s § 59 odst. 1 písm. a) vodního zákona. [11] Ačkoliv lze se stěžovatelem souhlasit v tom, že dikce § 59 odst. 1 písm. a) vodního zákona mohla být přesnější, nelze souhlasit s tím, že by z ní nebylo možno dovodit povinnost dodržovat platný manipulační řád. Výklad § 59 odst. 1 písm. a) vodního zákona provedený správními orgány a aprobovaný městským soudem reflektuje zejména smysl a účel této právní normy. [12] Účelem předmětného § 59 odst. 1 písm. a) vodního zákona je bezesporu stanovení a vymezení podmínek provozu vodních děl. Povinnosti ukládané vlastníkům těchto vodních děl však musí nezbytně ctít základní zásady ochrany vod, které jsou uvedeny v § 1 odst. 1 vodního zákona. Dle § 1 odst. 1 vodního zákona je účelem vodního zákona „chránit povrchové a podzemní vody, stanovit podmínky pro hospodárné využívání vodních zdrojů a pro zachování i zlepšení jakosti povrchových a podzemních vod, vytvořit podmínky pro snižování nepříznivých účinků povodní a sucha a zajistit bezpečnost vodních děl v souladu s právem Evropských společenství. Účelem tohoto zákona je též přispívat k zajištění zásobování obyvatelstva pitnou vodou a k ochraně vodních ekosystémů a na nich přímo závisejících suchozemských ekosystémů.“ [13] Aby mohl být uvedený účel naplněn, je mj. třeba, aby i vlastníci vodních děl dodržovali manipulační řády reflektující veškeré aktuální okolnosti, resp. podmínky provozu. Povinnost dodržovat pouze původní manipulační řád, který může obsahovat v rozhodné době zcela neaktuální podmínky provozu a povinnosti provozovatele vodního díla, by byly zcela absurdním požadavkem, jenž by ve svém důsledku mohl znamenat zcela neefektivní, resp. nehospodárné využívání vodního díla. Výklad stěžovat