9 As 339/2016 — Nejvyšší správní soud

9 As 339/2016- 57 - text 9 As 339/2016 - 62 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobkyně: TMobile Czech Republic a.s., se sídlem Tomíčkova 2144/1, Praha 4, zast. JUDr. Petrem Hromkem, Ph.D., advokátem se sídlem Vinohradská 34/30, Praha 2, proti žalovanému: Český telekomunikační úřad, se sídlem Sokolovská 58/219, Praha 9, proti rozhodnutí předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne 28. 3. 2013, č. j. ČTÚ-218 281/2012-603, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2016, č. j. 9 A 81/2013 – 37, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 4 114 Kč k rukám jejího zástupce JUDr. Petra Hromka, Ph.D., advokáta se sídlem Vinohradská 34/30, Praha 2, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Včas podanou kasační stížností žalovaný (dále jen „stěžovatel“) napadl shora označený rozsudek Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), jímž bylo zrušeno rozhodnutí předsedy stěžovatele ze dne 28. 3. 2013, č. j. ČTÚ-218 281/2012-603. Šlo o rozhodnutí o rozkladu proti rozhodnutí stěžovatele ze dne 13. 9. 2012, č. j. ČTÚ-63 390/2012-613/III.vyř. Na základě správních rozhodnutí byla žalobkyni stanovena částka efektivně vynaložených nákladů vzniklých držitelům oprávnění k využívání rádiových kmitočtů ve výši 14 799 472,32 Kč, a to na základě § 27 odst. 5 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění účinném v rozhodné době (dále jen „zákon o elektronických komunikacích“). [2] Městský soud shledal, že rozhodnutí o rozkladu je nepřezkoumatelné, jelikož se dostatečně nevypořádalo se všemi shromážděnými podklady rozhodnutí, zejména s těmi, které žalobkyně předložila s cílem doložit výši efektivně a účelně vynaložených nákladů. Předseda stěžovatele se nevypořádal s předloženým čestným prohlášením společnosti Alcatel Lucent Czech, s.r.o., v němž je potvrzeno dodání a instalace vlnovodů pro pásmo 4 GHz a souvisejícího příslušenství. Autor čestného prohlášení zároveň vysvětlil, že na fakturách je nesprávný údaj, jelikož na místo zmíněných vlnovodů je zde chybně uvedeno jiné zboží. Městský soud vyhodnotil, že strohé hodnocení v rozhodnutí o rozkladu, že ani toto čestné prohlášení nezhojilo formální vady vyúčtování, nepředstavuje řádné vyhodnocení tohoto důkazu. Dle městského soudu rozhodnutí o rozkladu zcela pominulo protokoly o kontrolách provedených u žalobkyně, které dokladují, že žalobkyně instalovala nové vlnovody v pásmu 4 GHz. Vyhodnoceny nebyly ani objednávky pro spoje, které žalobkyně předložila. [3] Městský soud shrnul, že předseda stěžovatele při rozhodování celou řadu důkazů zcela pominul. V rozhodnutí o rozkladu sice označil předložené faktury za neprůkazné, což však nedostatečně zdůvodnil. Přesvědčivé odůvodnění nepředstavuje ani odkaz na § 26 odst. 4 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném v rozhodné době (dále jen „zákon o dani z přidané hodnoty“), podle kterého za správnost údajů na daňovém dokladu odpovídá osoba, která plnění uskutečňuje. Toto ustanovení neupravuje možnost následné opravy daňového dokladu obsahujícího chybné údaje o předmětu plnění. Jestliže předseda žalovaného nehodlal akceptovat žalobkyní dodatečně předložené opravené faktury, měl vysvětlit, v čem spočívá rozpor těchto oprav se zákonem. To neučinil a jeho odůvodnění tak neobsahuje přesvědčivé odůvodnění, proč se nespokojil s předloženými opravenými fakturami. [4] V napadeném rozsudku je dále uvedeno, že účelem správního řízení, v němž žalovaný rozhoduje o úhradě nákladů, je minimalizace negativních dopadů autoritativně provedené změny oprávnění k využívání kmitočtů do právní sféry žalobkyně. Stěžovatel by tak dle městského soudu k žalobkyni měl být co nejvstřícnější v tom smyslu, aby ji vedl k upřesnění předložených dokladů a k jejich případnému doplnění, shledá-li je neúplnými či nedostatečnými. [5] Městský soud rozhodnutí o rozkladu zrušil a věc vrátil stěžovateli k dalšímu řízení dle § 78 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). II. Obsah kasační stížnosti správního orgánu [6] Stěžovatel zdůraznil, že k prokázání nákladů má dle § 27 odst. 5 zákona o elektronických komunikacích žadatel předložit kvantifikaci těchto nákladů doloženou účetní evidencí. Předložená kvantifikace se posuzuje na základě účetní evidence, technické dokumentace a dalších prvotních dokladů. V první řadě se skutečné vynaložení nákladů posuzuje na základě doložené účetní evidence. [7] Žalobkyně ke své žádosti předložila faktury, jejichž předmětem byla zařízení v kmitočtovém pásmu 13 GHz, ale úhrada nákladů se týkala kmitočtového pásma 4 GHz. Z tohoto důvodu byla vyzvána k odstranění nedostatků předložené žádosti. Žalobkyně však předložila pouze čestné prohlášení svého dodavatele, že na fakturách byly omylem uvedeny nesprávné údaje a že faktury včetně cen se týkají instalovaných vlnovodů v kmitočtovém pásmu 4 GHz. Až s rozkladem předložila opisy opravených daňových dokladů. [8] Dle § 11 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění účinném v rozhodné době, je definičním znakem účetních dokladů jako průkazných účetních záznamů přesné a nezaměnitelné označení zboží či plnění od dodavatele. Z § 35 zákona o účetnictví vyplývá povinnost kontroly účetních dokladů. Žalobkyně kontrolu evidentně neprovedla, jinak by musela ihned po obdržení dokladu zjistit, že zboží uvedené na faktuře neodpovídá skutečnosti. [9] Daňové doklady předložené žalobkyní byly neprůkazné, a proto nebylo možno vyhovět její žádosti o úhradu tvrzených nákladů. Ačkoli stěžovatel provedl kontrolu, z níž vyplynulo, že technická zařízení žalobkyně skutečně nainstalovala, na základě neprůkazné evidence nebylo možno ověřit, že nainstalovaná zařízení skutečně byla ta, která byla předmětem faktur. Bylo povinností žalobkyně, aby včas zkontrolovala správnost údajů na fakturách a aby si případně zajistila opravný daňový doklad s náležitostmi dle § 45 zákona o dani z přidané hodnoty. Opravné daňové doklady ve formě a obsahu požadovaném zákonem však nepředložila. Tím, že nebyla předložena řádná a průkazná účetní evidence, nebyl splněn výchozí a zcela zásadní požadavek. [10] Stěžovatel má za to, že žalobkyni vedl k odstranění nedostatků její žádosti, jelikož ji v daném směru vyzval. Pokud si však žalobkyně nezajistila bezvadnou účetní evidenci neprodleně po jejím vystavení, ale činila v daném směru kroky až v řízení o žádosti o úhradu vynaložených nákladů, nemůže jít její neodpovědnost k tíži státu. Z radiokomunikačního účtu je možno uvolnit jen prostředky, které držitelé oprávnění prokazatelně vynaložili. Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalobkyně [11] Žalobkyně uvedla, že prvotním impulzem, který správní řízení vyvolal, byl zásah ze strany orgánů veřejné moci spočívající ve změně oprávnění k využívání kmitočtů. V posuzovaném správním řízení pak měly být odstraněny negativní finanční dopady změny tohoto oprávnění na žalobkyni. Stěžovatel měl být proto co nejvstřícnější a vyzvat k odstranění vad či nesprávností předložených dokladů. O žádosti se rozhoduje na základě účetní evidence, technické dokumentace a dalších prvotních dokladů, a to bez jakékoli preference některého z vyjmenovaných podkladů, které mají být hodnoceny jednotlivě i ve vzájemné souvislosti. Stěžovatel však řadu důkazů zcela pominul, což v kasační stížnosti přiznal s odůvodněním, že k zamítnutí žádosti postačovalo zjištění o neprůkaznosti faktur. [12] K výzvě žalobkyně předložila čestné prohlášení svého dodavatele o tom, že ve fakturách byly omylem uvedeny nesprávné údaje a že dodávka se týkala instalace vlnovodů pro pásmo 4 GHz. Stěžovatel tento důkazní prostředek ponechal stranou své pozornosti. Žalobkyně si rovněž klade otázku, jaký význam by vůbec měla stěžovatelova výzva ve vztahu k názoru následně vyjádřenému v kasační stížnosti, že zásadním podkladem byla jen účetní evidence. Žalobkyně souhlasí s hodnocením městského soudu o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí o rozkladu a navrhla kasační stížnost zamítnout. IV. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu [13] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost je podána osobou k tomu oprávněnou, je podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná. Za stěžovatele v řízení o kasační stížnosti jedná jeho zaměstnankyně s potřebným právnickým vzděláním (§ 105 odst. 2 s. ř. s.). Důvod kasační stížnosti odpovídá důvod