1 As 109/2017 — Nejvyšší správní soud

1 As 109/2017- 44 - text pokračování 1 As 109/2017 - 57 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Dienstbiera a soudkyň JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobkyně: „POLÁRKA s. r. o.“, se sídlem Lukešova 1608/38, Praha 4, zastoupené JUDr. Janem Součkem, advokátem se sídlem Janáčkovo nábřeží 139/57, Praha 5, proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví, se sídlem Antonína Čermáka 2a, Praha 6, za účasti: ALIMPEX FOOD a. s., se sídlem Českobrodská 1174, Praha 9, zastoupené JUDr. Miroslavem Kupkou, patentovým zástupcem se sídlem Levého 1532, Rakovník, o žalobě proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 1. 7. 2013, č. j. O-83936/D81801/2012/ÚPV, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2017, č. j. 8 A 141/2013 – 57, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci I.1 [1] Společnost Pragolaktos, a. s., (dále též „přihlašovatel“, právní předchůdce osoby zúčastněné nařízení, která vznikla sloučením zanikající společnosti ALIMPEX spol. s r. o. s nástupnickou společností Pragolaktos, a. s., ke dni 30. 9. 2004, a od 15. 12. 2004 změnila obchodní firmu na ALIMPEX FOOD a. s.) podala dne 3. 11. 1993 u žalovaného přihlášku slovní ochranné známky ve znění „POLÁRKA“. Žalovaný zapsal tuto ochrannou známku do rejstříku dne 7. 9. 1995 pod č. 187158 s právem přednosti od 3. 11. 1993 (dále též „napadená ochranná známka“). [2] Společnost Černý & Černý, s. r. o., podala dne 25. 4. 1994 u žalovaného dvě přihlášky kombinovaných ochranných známek obsahujících slovní prvek „POLÁRKA“. Žalovaný zapsal tyto ochranné známky do rejstříku dne 27. 9. 1995 pod č. 187240 a č. 187241 s právem přednosti od 25. 4. 1994. Od 15. 1. 1997 se vlastníkem těchto ochranných známek stala žalobkyně, která byla do obchodního rejstříku zapsána dne 27. 4. 1994. [3] Ochranné známky shodné s ochrannými známkami č. 187158, č. 187240 a č. 187241 původně patřily Mlékárenskému průmyslu, koncern, s právem přednosti od 23. 4. 1952, a byly vedeny pod č. 150992, č. 150993 a č. 150994. Naposledy byly obnoveny dne 23. 4. 1982, datum jejich zániku je nejisté a je jednou z klíčových otázek níže popsaného sporu. Slovní ochranná známka č. 150994 je shodná s napadenou ochrannou známkou č. 187158 a dále je též označována jako „namítaná ochranná známka“. [4] Majitelé ochranných známek podali k žalovanému návrhy na výmaz ochranné známky konkurující společnosti. Spor se tak rozvětvil do dvou základních linií. Pro nyní projednávanou věc je podstatná linie, v níž byl podán návrh na výmaz ochranné známky č. 187158 zapsané pro společnost Pragolaktos, resp. od 3. 5. 2005 pro osobu zúčastněnou na řízení (k návrhu na výmaz ochranné známky č. 187241 viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2006, č. j. 5 A 83/2001 – 121, a ze dne 26. 2. 2015, č. j. 2 As 138/2014 – 35, k návrhu na výmaz ochranné známky č. 187240 viz rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 12. 4. 2001, sp. zn. O-88895, dostupné v databázi správních rozhodnutí žalovaného: https://isdv.upv.cz/webapp/rozhodnuti.Vyhledat). I.2 [5] Návrh na částečný výmaz ochranné známky č. 187158 podaný společností Černý & Černý dne 24. 11. 1995 žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 2. 7. 1997. Předseda žalovaného zamítl rozklad společnosti Černý & Černý rozhodnutím ze dne 16. 7. 1999. Uzavřel přitom, že starší ochranné známky č. 150993 a č. 150994 zanikly ke dni 3. 1. 1989 z důvodu zániku právní subjektivity jejich majitele koncernu Mlékárenský průmysl. Žádost o registraci přechodu na nového majitele nebyla podána. Společnost Pragolaktos tedy nepodala přihlášku napadené ochranné známky č. 187158 v rozporu s § 5 zákona č. 174/1988 Sb., o ochranných známkách (účinného do 1. 10. 1995), který stanovil dvouletou karenční lhůtu pro zápis shodného označení s ochrannou známkou, k níž právo zaniklo podle § 22 písm. a) až c) téhož zákona. Tato lhůta již v době podání přihlášky uplynula. I.3 [6] Dne 1. 10. 1999 podala návrh na výmaz ochranné známky č. 187158 žalobkyně. Žalovaný zamítl tento návrh rozhodnutím ze dne 20. 3. 2000. [7] Předseda žalovaného zamítl rozklad žalobkyně rozhodnutím ze dne 1. 12. 2000. Dospěl přitom ke shodnému závěru jako v předchozím řízení o výmazu, tedy že ochranné známky č. 150992 až č. 150994 zanikly ke dni 3. 1. 1989 z důvodu zániku právní subjektivity jejich majitele koncernu Mlékárenský průmysl. Právo k nim nepřešlo na nově zřízený státní podnik Laktos Praha a následně na státní podnik Laktos, neboť zápis přechodu či převodu na jiného majitele měl konstitutivní povahu a žádný subjekt o zápis nepožádal. Společnost Pragolaktos tedy nepodala přihlášku v rozporu s § 5 zákona č. 174/1988 Sb. Karenční lhůta, která počíná běžet následující den po zániku ochranné známky a trvá dva roky, uplynula dne 4. 1. 1991, tedy před podáním přihlášky napadené ochranné známky. [8] Žalobkyně napadla rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 1. 12. 2000 žalobou u Vrchního soudu v Praze. Dnem 1. 1. 2003 převzal věc Nejvyšší správní soud v souladu s § 132 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), a usnesením ze dne 24. 6. 2003, č. j. 6 A 15/2001 – 37, žalobu odmítl s poukazem na § 46 odst. 2 s. ř. s. Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, toto usnesení zrušil usnesením ze dne 4. 2. 2005, č. j. Konf 72/2004 – 15, s tím, že příslušným vydat rozhodnutí o žalobě ve věci výmazu ochranné známky „POLÁRKA“ je soud ve správním soudnictví. [9] Následně Nejvyšší správní soud zrušil rozhodnutí předsedy žalovaného a vrátil mu věc k dalšímu řízení (rozsudek ze dne 24. 8. 2005, č. j. 6 A 15/2001 – 65). Zavázal jej přitom právním názorem, že zápis přechodu ochranné známky do rejstříku má pouze deklaratorní účinek. V dalším řízení se měl proto žalovaný zabývat otázkou, zda přechodu namítané ochranné známky na právního nástupce zaniklého koncernu Mlékárenský průmysl, t. j. státní podnik Laktos Praha, nebránil § 16 odst. 4 a 5 zákona č. 174/1988 Sb., tedy zda činnost tohoto právního nástupce pokrývala rozsah seznamu výrobků nebo jeho části, pro které byla namítaná ochranná známka zapsána, popř. zda by přechodem práv k ochranné známce nemohlo dojít ke klamání spotřebitele. I.4 [10] Předseda žalovaného rozhodnutím ze dne 20. 1. 2006 rozklad žalobkyně opět zamítl. S ohledem na nabytí účinnosti zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, překvalifikoval návrh žalobkyně na výmaz ochranné známky č. 187158 na návrh na prohlášení uvedené známky za neplatnou. Na základě obsahu spisu předseda žalovaného dovodil, že posledním vlastníkem namítané ochranné známky č. 150994 zapsaným v rejstříku byl koncern Mlékárenský průmysl, který zanikl ke dni 3. 1. 1989. Jeho právním nástupcem se stal státní podnik Laktos Praha, na něhož byla delimitačním protokolem převedena i namítaná ochranná známka. Laktos Praha byl ke dni 31. 12. 1990 rozdělen na 13 subjektů tak, že se od něj vyčlenilo 12 subjektů. Ta práva nebo povinnosti, které nepřipadly žádnému z 12 nových subjektů, zůstala ve vlastnictví státního podniku Laktos Praha, to se týkalo i práv k namítané ochranné známce. Státní podnik Laktos Praha zanikl ke dni 31. 1. 1994 bez právního nástupce, aniž využil práva na obnovu zápisu namítané ochranné známky. K zániku práv k této známce tak došlo uplynutím ochranné doby dne 23. 4. 1992, nikoliv zánikem posledního subjektu, který byl v rejstříku ochranných známek uveden jako vlastník, tj. ke dni 3. 1. 1989, jak se domníval správní orgán prvního stupně. V době podání přihlášky napadené ochranné známky dne 3. 11. 1993 tedy běžela karenční lhůta podle § 5 zákona č. 174/1988 Sb. Zákon č. 441/2003 Sb., účinný v době rozhodování předsedy žalovaného, však karenční lhůtu již neznal. S ohledem na přechodné ustanovení § 52 odst. 1 zákona č. 441/2003 Sb., podle kterého ochranná známka nebude prohlášena za neplatnou, je-li její zápis v souladu s tímto zákonem, shledal předseda žalovaného návrh žalobkyně jako neoprávněný. [11] Žalobkyně napadla rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 20. 1. 2006 žalobou u Městského soudu v Praze, který ji rozsudkem ze dne 29. 2. 2008, č. j. 9 Ca 80/2006 – 65, zamítl a ztotožnil se závěry napadeného rozhodnutí. [12] Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost žalobkyně rozsudkem ze dne 19. 11. 2008, č. j. 3 As 35/2008 – 94. Nepřisvědčil přitom námitkám, že přechodné ustanovení § 52 odst. 1 zákona č. 441/2003 Sb. bylo nepřípustně retroaktivní, ani že předseda žalovaného rozhodl v rozporu s předchozím zrušujícím rozsudkem č. j. 6 A 15/2001 – 65. [13] K ús